Agroekologické zemědělství můžeme vnímat jako alternativu ke klasickému zemědělství. Je to takové zemědělství, které využívá více přírodních postupů a které se méně spoléhá na vnější vstupy do celého zemědělského řetězce. Pod tím si, samozřejmě, můžeme představit organické nebo ekologické zemědělství, ale dle mého názoru agroekologické přístupy v zemědělství jsou širší. Můžeme se také setkat s názvem regenerativní zemědělství. V angličtině se nyní používají termíny conservation farming nebo climate smart agriculture.
Agroekologické zemědělství zahrnuje soubor nástrojů, které jsou šetrnější k přírodním zdrojům a měly by zároveň zvýšit zemědělskou produkci. I z tohoto důvodu se jedná o širší spektrum postupů, než pouze o organické/ekologické zemědělství.
Na akademické půdě se najde určitě více příznivců agroekologického zemědělství. Zároveň z většiny výzkumů, a i z prezentací, které se na konferenci objevily, vyplývá, že známe agroekologické přístupy a technologie a víme, jak jich dosáhnout. Jen ho zatím neumíme efektivně zavádět do praxe. Zároveň z výzkumů nevyplývá, že by agroekologické zemědělství bylo méně produktivní.
Zde musíme přihlédnout k určitým rozdílům mezi tropickými a rozvinutými zeměmi, nebo také rozdílům mezi „globálním jihem“ a „globálním severem“. Například u nás, můžeme říci na globálním severu, je v celém řetězci velký tlak chemického průmyslu a také výrobců zemědělské techniky. Všechno se vyvíjí a zjednodušuje proto, aby existovalo zemědělství s vysokými vstupy na rozsáhlých plochách. To znamená, že pěstujeme monokultury na co největších polích. Tento přístup je třeba v České republice extrémní a pokud chce zemědělec hospodařit alespoň trochu alternativně, tak jde proti tomuto proudu.
V tropech je situace jiná. Tam velká část produkce pochází od drobných farmářů, kteří často aplikují právě agroekologické přístupy, protože vlastně nemají jinou možnost, jak zajistit úrodnost. Farmáři v tropických zemích musí využívat to, co jim poskytuje příroda. Nemají finance na průmyslová hnojiva nebo pesticidy. Často se jedná o drobné zemědělce, kteří praktikují agroekologické přístupy, ale nemají už přístup k novějším technologiím. Může jim chybět kapitál, infrastruktura apod.
Čtěte také: Schvalování produktů pro bio zemědělství v ČR
Příkladem toho je agrolesnictví, které je v tropech „mainstreamem“. Tam nikdy nedošlo k tomu, že by zemědělci nepěstovali stromy spolu se zemědělskými plodinami. A vlastně velká část zemědělských systémů v tropech je agrolesnická. Myslím, že nám se docela úspěšně podařilo vnést agrolesnictví nebo jeho prvky do českého zemědělství.
Takže zkušenosti z tropů se nám podařilo aplikovat na podmínky České republiky a v příštím roce se například dle strategického plánu, který právě schvaluje Evropská komise, rozběhne podpora agrolesnictví u nás.
Myslím, že máme mnoho možností, co můžeme pro přírodu dělat. Začíná to výběrem potravin - jaké to jsou, kde je kupujeme a že jimi nebudeme plýtvat. Já například nejsem schopen nic z potravin vyhodit, buď to musím sníst, zpracovat, dát zvířatům nebo dát na kompost. Snad dnes už každý ví, že je důležité šetřit energiemi, vodou, neznečišťovat okolí a podobně.
Čtěte také: Cíle snižování emisí CO2 v ČR
Čtěte také: Biodiverzita v zemědělství
tags: #kdo #schvaluje #pesticidy #pro #ekologické #zemědělství