Pesticidy, včelaři a ochrana přírody: Pohled na biodiverzitu v zemědělské krajině

Téma ochrany opylovačů se stává po právu důležitým, objevuje ho veřejnost i média. A to je dobře. Vzájemnou interakci mezi rostlinami a hmyzem nelze ničím nahradit.

Úbytek opylovačů a jeho příčiny

Opylovačů v ČR i ostatních státech EU rapidně ubývá, mnohé druhy z nich jsou na pokraji vymření. Jejich význam přitom spočívá nejen v produkci potravin, ale opylování je nezbytnou podmínkou zachování stabilních a různorodých ekosystémů.

Neexistuje jediná převažující příčina úbytku volně žijících opylovačů. Příčinou je kombinace změn ve využívání půdy, intenzivní hospodaření, používání pesticidů, environmentální a světelné znečištění, invazní druhy, patogeny a změna klimatu. Je důležité si také uvědomit i nepřímé faktory, které přispívají k poklesu biodiverzity, tj. širší systémové otázky, jako je nárůst světové populace, ekonomický posun a technologický pokrok.

Téměř 90 % planě rostoucích kvetoucích rostlin na světě je alespoň částečně závislých na opylování pomocí živočichů, 50 % rostlin je potom závislých úplně. Rostliny se nemohou naučit žít ve světě bez hmyzu, narušení dlouhodobé koevoluce rostlin a hmyzu je nevratné a má zásadní dopady nejen na tyto dvě skupiny organismů.

Úplná ztráta opylovačů by snížila celosvětovou produkci ovoce o 23 %, zeleniny o 16 % a ořechů asi o 22 %. Zásadní je zachovat vysokou diverzitu opylovačů tak, aby bylo opylování zajištěno po celou sezónu kvetení rostlin.

Čtěte také: Schvalování pesticidů pro bio zemědělství

Opylovači mají skvělý potenciál být modelovými organismy pro vysvětlení významu a potřebnost biodiverzity volně žijících organismů. Opylovači mimo všechny výše popsané výhody mají navíc také nepopiratelný přínos ekonomický při opylování sadů, zeleninových polí nebo zahrad: volně žijící opylovači zvyšují či přímo zajišťují produkci potravin, zejména plodin s vysokými výživovými hodnotami.

Evropský kontext a strategie ochrany opylovačů

Přestože byla již v roce 2018 přijata Iniciativa EU týkající se opylovačů, její naplňování vyhodnotil Evropský účetní dvůr ve své Zvláštní zprávě k ochraně volně žijících opylovačů v EU (2020) tak, že dosud nepřineslo výsledky.

Nedávno proto Evropská komise vydala Revizi Iniciativy EU: Nová dohoda pro opylovače (2023) s hlavními prioritami:

• Upřesnit poznatky o úbytku opylovačů, jeho příčinách a důsledcích.
• Zlepšit ochranu opylovačů a řešit příčiny jejich úbytku.
• Mobilizovat společnost a podporovat strategické plánování a spolupráci na všech úrovních.

Důležitým doporučením je vypracovat národní strategie pro opylovače, podporovat spolupráci i na mezinárodní úrovni. Závěry Zvláštní zprávy byly využity při tvorbě Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030: Navrácení přírody do našeho života (2020), která mezi klíčové závazky do roku 2030 začlenila zvrácení úbytku opylovačů, ale i velmi související cíle jako snížit rizika a používání chemických pesticidů o 50 % nebo zajistit, aby nejméně 10 % zemědělské plochy mělo velmi rozmanité krajinné prvky.

Strategie k ochraně opylovačů v České republice

V rámci přípravy Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR pro nové období 2026-2050 budou opylovači mezi prioritami ochrany přírody. K složité problematice aktuálně vzniká Národní strategie na ochranu opylovačů se širokým zapojením předních entomologů z akademické sféry i důležitých zástupců ochranářské veřejnosti.

Čtěte také: Dopady těžkých kovů a pesticidů

Příprava strategie je zajištěna z projektu MŽP a AOPK ČR PROSPECTIVE LIFE. Benefitem pro opylovače je také časová i tematická synergie přípravy Národního plánu na obnovu přírody (Havel 2024) a Národní strategie, tedy spolupráce expertní skupiny pro čl. 10 a čl.

Pro českou strategii čerpáme zkušenosti z devíti současných národních strategií zpracovaných např. v Belgii, Nizozemsku, Francii, Finsku nebo Irsku. Vhodnou inspirací ze zahraničí je britský program pro monitorování opylovačů, který jako jediný na světě systematicky generuje data o početnosti a diverzitě hmyzích opylovačů na národní úrovni.

Poslední v řadě novinek k ochraně opylovačů v ČR je začlenění tématu do novely druhové ochrany v zákoně o ochraně přírody a krajiny, která bude MŽP v letních měsících předložena vládě ke schválení. Záměrem MŽP je v budoucnu vytvořit katalog opatření, která jsou pro podporu opylovačů vhodná.

Projekt PROSPECTIVE LIFE

PROtect SPECies acTIVEly by LIFE (101104621 - LIFE22-IPN-CZ-PROSPECTIVE LIFE) je druhým integrovaným (nyní strategickým) projektem z Programu LIFE, který ČR získala za účelem zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a řešení degradace ekosystémů. PROSPECTIVE LIFE je desetiletý projekt, který navrhly AOPK ČR a MŽP se záměrem snížit negativní populační trend u nejohroženějších druhů v ČR.

Součástí projektu je příprava Národní strategie k ochraně opylovačů, ale i aktualizace současné Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR. Očekáváným přínosem je také zlepšení spolupráce a odborné a metodické podpory orgánů ochrany přírody v oblasti druhové ochrany.

Čtěte také: Pesticidy v podzemních vodách ČR

Aktivity nestátních organizací a občanské vědy

Na ochraně opylovačů odvádí skvělou práci nestátní neziskové organizace, a to zejména v přímé péči o biotopy druhů a v osvětě veřejnosti. Dobrou praxí v osvětě je každoroční výběr hmyzu roku připravovaný Českou společností entomologickou - letošní skupinou jsou samotářské včely - nebo vyhlášení roku 2024 Rokem motýlů Českým svazem ochránců přírody.

Vybrané projekty ukazují, že podílet se na ochraně a zlepšování stavu opylovačů může svým chováním skutečně každý, např. menší frekvencí sečení vlastní zahrady nebo ponecháním nesečených stonků rostlin po celé zimní období jako úkrytů pro široké spektrum opylovačů.

Výzkum opylovačů v České republice

Zásadní je všechny kroky, které plánujeme do strategií nebo zkoušíme v terénu, řádně podložit aplikovaným výzkumem a zejména daty, a to nejen z ČR. Odborníci z ČZU rozvíjí koncept racionalizace zemědělské krajiny, který hledá způsob zachování produkce plodin za současné podpory biodiverzity.

Vypočítali relativní podíly 14 funkčních skupin opylovačů pro jednotlivé druhy rostlin s cílem zobecnit spektrum opylovačů středoevropských rostlin. Většina zkoumaných rostlinných druhů byla navštěvována v dostatečných počtech více skupinami opylovačů, nikoliv tedy konkrétním dominantním druhem či skupinou. Závěry studie lze shrnout jako vysokou převahu volně žijících opylovačů nad těmi hospodářskými u planě rostoucích druhů rostlin a zjištěnou vysokou míru flexibility opylovacího vztahu rostliny a hmyzu.

I přesto, že popsanými novinkami primárně míříme spíše na volně žijící opylovače, jsou v odborné diskusi a snahách o změnu včelaři a výzkumníci, věnující se tomuto druhu, vítáni a jsou nezbytní. Role včelařské komunity v péči o biotopy opylovačů i osvětě veřejnosti, stejně jako spolupráce při začínající invazi sršně asijské nebo při kontrole vlivu pesticidů je zásadní.

Administrativněprávní nástroje ochrany biodiverzity

Administrativní nástroje představují skupinu administrativně právních nástrojů, zajišťující ochranu životního prostředí zpravidla prostřednictvím rozhodovací činnosti příslušných správních orgánů. Takovými nástroji jsou stanovena určitá závazná pravidla chování, jejichž plnění je patřičně kontrolováno a v případě nedodržování sankcionováno. Nejúčinnějším a většinou i nejlevnějším způsobem, jak v krajině udržet životaschopné populace původní biodiverzity, je péče o biotypy, proto je v rámci obecné územní ochrany pozornost zaměřena na územní systémy ekologické stability a významné krajinné prvky, kterými je dosahováno péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Cílem územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“), jehož právní úprava je zakotvena v § 3 odst. 1 písm. a) ZOPK, je stanovení prostorových podmínek k udržení rovnováhy v krajině, resp. k zajištění ekologické stability. Orgán ochrany přírody tak v území stanovuje síť složenou z biokoridorů, biocenter a interakčních prvků, které mají za úkol spojovat místa s vysokou mírou biodiverzity, a tak pozitivně ovlivňovat i části více zasažené lidskou činností.

Ochranu biodiverzity v rámci ÚSES je zajištěna několika způsoby - v § 4 odst. 1 ZOPK zákon stanovuje vlastníkům a uživatelům pozemků, na kterých se ÚSES nachází, povinnost tento systém chránit a zčásti také povinnost vlastníků podílet se na jeho tvorbě spolu s obcí a státem. Zásadním problém v právní úpravě ÚSES je však absentující úprava faktické ochrany ploch, na kterých se tento systém nachází. Neexistuje právní norma, který by zakazovala rušení nebo dokonce zničení daného ekosystému, jehož cílem je zejména pozitivní ovlivnit okolní krajinu, která je ekologicky méně stabilní. V důsledku toho neexistuje také žádný přestupek, který by potom nežádoucí jednání v rozporu s ochranou ÚSES sankcionoval.

Významné krajinné prvky

Stejně jako v případě institutu předcházejícího i významný krajinný prvek (nezaměňovat s ekologickým významným prvkem, dle zákona o zemědělství) má své právní zakotvení v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Konkrétně se jedná o „ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability.“

Významné krajinné prvky, bez ohledu na způsob, jakým byl statut získán, jsou z pohledu práva chráněny před poškozováním a ničením. Pro vlastníky, nájemce či správce pozemků, kde se významný krajinný prvek nachází, to znamená především skutečnost, že „k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Přestože by však významné krajinné prvky mohly být účinným nástrojem, trpí absencí avizovaného prováděcího předpisu.

Souhlas dotčených orgánů

Vedle možnosti ukládání povinností prostřednictvím obecně závazných předpisů jsou v této oblasti velmi důležitým administrativním nástrojem také individuální správní akty, v tomto případě souhlasy dotčených orgánů, vydávané formou závazného stanoviska. Závazné stanovisko může být z procesního hlediska ve dvou postavení - jako finální (konečné) rozhodnutí nebo jako podklad pro toto rozhodnutí. Souhlas orgánu ochrany přírody je v případě ochrany biodiverzity (nejen) v zemědělské krajině vyžadován zejména k zásahům do již k výše zmíněných významných krajinných prvků a soustavy Natura 2000.

Zvláštní druhová ochrana

Neexistuje oprávněný důvod k myšlence, že mezi živočichy v zemědělsky obhospodařované krajině nebudou také druhy tzv. zvláště chráněné. Naopak, příklady lze uvést ve všech stupních ochrany, tj. mezi živočichy ohroženými (čáp bílý), silně ohroženými (křeček polní) i kriticky ohroženými (výreček malý). Takové zákon o ochraně přírody a krajiny chrání ve všech vývojových stádiích, kdy ochrana zahrnuje také sídla (ať už přirozená či umělá) a biotopy. Demonstrativně pak vymezuje škodlivá jednání - ta uvádí v § 50 odst. 2.

Výše zmíněná ochrana však má své limity. § 50 odst. 3 ZOPK uvádí výjimky ze škodlivých jednání z odstavce předcházejícího, například pokud je zásah do přirozeného vývoje prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí, z důvodů hygienických nebo ochrany leteckého provozu. Toto ustanovení je totiž častým argumentem zemědělců v žádosti o povolení užívání chemicky nebezpečných látek pro hubení škůdců (Stutox II).

Dle mnoha autorů je nastavení zvláštní druhové ochrany zjevně nedostatečné, kde zásadní problém spatřují především v seznamu zvláště chráněných živočichů, který se od roku 1992 téměř nezměnil. Lze tak konstatovat, že se v něm někteří živočichové vyskytují nadbytečně, jiné reálně ohrožené druhy seznam naopak postrádá. Agentura ochrany přírody a krajiny proto v nedávné době připravila návrh aktualizace seznamu zvláště chráněných živočichů včetně současného vytvoření nového pojetí kategorizace.

Nástroje ochrany biodiverzity a jejich kombinace

Článek představil tři druhy právních nástrojů, kterými lze usilovat o ochranu biodiverzity v zemědělské krajině. Nástroje koncepční jsou především nástroji rámcovými. Vedle stojí nástroje ekonomické, které jsou založeny především na principu dobrovolnosti. V kontrastu k předcházejícím síla nástrojů administrativních spočívá v autoritativně stanovených právních normách, tj. příkazech, zákazech či povoleních, jejichž dodržování je vynutitelné.

Hlavním problémem koncepčních nástrojů je bohužel fakt, že v některých případech jsou spíše proklamačním nástrojem, neboť uvedené cíle (případně opatření) jsou natolik široké a obecné, že na základě takto stanovených předpokladů nemůže být zhodnoceno jejich dodržování. Na druhou stranu, ekonomické nástroje ukazují, že zejména dotace jako hlavní prostředek pozitivní ekonomické stimulace můžou mít poměrně silný vliv na chování zemědělců. Realizaci takových záměrů může dopomoci také fakt, že pokud si vlastník následně krajinný prvek zaregistruje mezi ekologicky zemědělské prvky, může na svou zemědělskou půdu zažádat o daňové zvýhodnění v poměru k rozloze krajinných prvků na zemědělské půdě přiléhající k danému prvku.

Obecně je však nutné mít na paměti, že nejen při ochraně biodiverzity jsou tyto právní nástroje nejúčinnější při vzájemné součinnosti, kdy se navzájem vhodně doplňují. V pospolitosti tak existuje široký prostor, ve kterém má sice zemědělec v některých otázkách určené chování na základě příkazů a zákazů dle nástrojů administrativních, je mu však zároveň poskytnuta široká paleta možností na základě mírnější stimulace nástroji ekonomickými, které jej mají k ochraně biodiverzity motivovat, ale ne vysloveně nutit. Příkladem může být výše zmíněné omezení plochy pro monokulturní pěstování plodin, jehož zanesení do sféry administrativních nástrojů nemuselo být špatnou praxí.

Nejpatrnější je však provázanost ekonomických, potažmo administrativních nástrojů s nástroji koncepčními. Ty jsou sice z uváděných skupin nejobecnější, jsou si však vědomy existujících právních institutů (např. ekonomických DZES a administrativních VKP, ÚSES, EVL, PO), jejich předností a slabin.

Závěr

Úbytek druhové rozmanitosti, ať už v důsledku lidské činnosti či přirozených procesů, je v České republice i ve světě zcela nepochybný. Efektivní nastavení zkoumaných právních nástrojů je tak jediným možným řešením, jak biodiverzitu, a to nejen v zemědělské krajině, chránit. Je však třeba konstatovat, že společnost si je vědoma tohoto problému a snaží se jej prostřednictvím zkoumaných nástrojů eliminovat či alespoň stabilizovat.

Přípravky na bázi řepkového oleje jako alternativa k pesticidům

Přípravky na bázi řepkového oleje patří mezi tzv. botanické pesticidy, přípravky, jejíchž účinná látka je rostlinného původu. Rostlinné oleje jsou lidstvu v potravinářství a gastronomii známy již po tisíciletí, nicméně testování jejich insekticidních účinků se datuje hlavně do 20. let minulého století.

V 90. letech také byly testovány pesticidní vlastnosti řepkového oleje (Health Canada Pest Management Regulatory Agency 2016), který byl jako účinná látka registrován v USA v roce 1998 (EPA 1998) a v EU o 10 let později (Regulation (EC) No 1107/2009). Přípravky na bázi rostlinných olejích jsou kontaktní a působí na hmyz mechanicky - vytvořením souvislé olejové vrstvy na povrchu těla hmyzu zamezí přístupu vzduchu do dýchací soustavy, což nevyhnutelně vede k jeho udušení (Weaver a Subramanyam, 2000).

Olejové přípravky působí na relativně nepohyblivé málo sklerotizované škůdce, jako jsou mšice, molice, nymfy křísů, a svilušky (Weinzierl, 1999), přičemž škůdci musí být jíchou celotělově pokryti. Předjarní postřik těmito přípravky lze využít proti přezimujícím vajíčkům svilušky ovocné, mer či mšic na ovocných dřevinách. U mšic lze ošetřovat na ovocných stromech i nymfy 1. generace, pokud se postřik stihne do fáze zeleného poupěte.

Co se aplikace týče, pro tuto skupinu přípravků platí, že jsou ve srovnání s ostatními insekticidy aplikovány ve vyšších koncentracích, většinou kolem 20 ml/l. Postřiky je nutno provádět buď časně ráno nebo až v podvečer. Mezi výhody těchto přípravků patří, že jsou pro savce relativně netoxické a po jejich aplikaci nezůstávají škodlivá rezidua.

Nevýhoda olejových přípravků tkví v jejich toxicitě pro necílové členovce (larvy slunéček, zlatooček, denivek či dravých ploštic). Dále platí, že některé přípravky mohou působit na ošetřované plodiny fytotoxicky, což může být dáno například nevhodným emulgátorem obsaženým v přípravku. V ČR se prodává několik pomocných prostředků na bázi řepkového oleje, které pomáhají snížit množství savých škůdců. Přípravky na bázi řepkového oleje přijdou vhod hlavně zahrádkářům a ekologickým pěstitelům.

Návrat k tradičnímu včelařství: Brtnictví

Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7 ve spolupráci s Vojenskými lesy a statky (VLS) v polovině června osadil rojem včel první brť, která vznikla v lesích nedaleko zříceniny hradu Valdek na lesní správě Jince. Kdysi rozšířený středověký způsob chovu včel v jednoduchých úlech, které tzv. brtníci hloubili přímo v kmenech stromů v lesích, se tak vrátil na Brdskou vysočinu.

Pro včelařské nadšence jde o zábavnou formu oživení zaniklých kořenů jejich řemesla, pro lesníky VLS má projekt přínos z hlediska zlepšení ekologických funkcí v lese díky tomuto hmyzímu opylovateli. Brtnictví je vlastně takovým mezičlánkem, vývojovým stádiem, mezi dobou, kdy lidé med a vosk získávali loveckým útokem na sídla včel v přírodě a moderní podobou chovu včel v úlech.

Včely, které před transportem na strom včelaři zklidnili tím, že je postříkali vodou, pomalu vysychají a začínají vylézat česnem (štěrbinovitý krytý vstup do úlu, pozn. redakce) ven a létat. Brtnictví v ČR jako první začal propagovat včelař Milan Motyka z Mostů u Jablunkova a pro jeho propagaci a návrat uspořádal první workshop, kde jsem inspiraci převzal já,“ popisuje Oldřich Vojtěch.

Pro nás je hlavním smyslem pozitivní přínos včely medonosné pro ekologickou stabilitu krajiny. Včely svou existencí v lesích přispívají ke zvýšení produkce semen lesních dřevin. Proto obecně rádi včelaře v lesích vidíme, a brť na jinecké lesní správě je prvním pilotním projektem, který by navíc mohl být zajímavým krajinotvorným detailem, připomínajícím historii brdských hvozdů,“ dodá ředitel divize VLS Hořovice David Novotný.

tags: #pesticidy #a #včelaři #časopis #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Psychologie a životní prostředí
• Charakteristika ledové pláně
• Více o zrušení Velikonočního pondělí
• Rozmanitost života
• Legislativa pro nebezpečný odpad