Kdy Nastane Ekologická Krize: Scénáře a Predikce

Klimatická změna se stala jedním z nejnaléhavějších problémů, kterým lidstvo aktuálně čelí. Její dopady jsou stále více patrné zejména ve formě extrémních výkyvů počasí, což vytváří významný tlak na ekonomiky celého světa.

Nad probíhající, a postupem času zesilující, změnou klimatu a nutností se na její dopady začít připravovat panuje v celosvětovém měřítku již delší dobu většinová shoda.

Změna klimatu odráží zvyšování průměrné teploty v důsledku zvýšené koncentrace skleníkových plynů v atmosféře způsobené lidskou činností, především oxidu uhličitého, který vzniká při spalování fosilních paliv (uhlí, zemní plyn, ropa). To mimo jiné vede ke změnám počasí v podobě dramaticky se zvyšující frekvence výskytu a rozsahu přírodních katastrof ve světě, jako jsou dlouhá období sucha, vlny veder, lesní požáry, či naopak záplavy, cyklóny nebo hurikány.

Rizika vyplývající z dopadů klimatické změny lze rozdělit na „hmotná“, související s extrémními povětrnostními jevy, a na „přechodová“, odrážející implementaci klimatické politiky.

Mezi hmotná rizika se řadí jak různé typy přírodních katastrof, tak i negativní dopady vysokých teplot (tzv. vln veder) na lidské zdraví, což může dále vést k migraci velkého počtu obyvatel a geopolitickým konfliktům.

Čtěte také: Technologie pro ekologii

Přechodová rizika představují ekonomické náklady plynoucí z postupného přeorientování se na nízko emisní ekonomiky. Vznikají v důsledku změn v klimatické politice, nevyhnutelných technologických změn, které budou vyžadovat velké investice, nebo změn preferencí a zvyklostí spotřebitelů novým podmínkám.

V rámci vyhodnocení ekonomických dopadů klimatické změny byly využity standardizované dlouhodobé klimatické scénáře v rámci tzv. fáze IV navržené NGFS. Klimatické scénáře, jejichž cílem je zmapování potenciálních rizik pro finanční systém v dlouhodobém horizontu, se člení podle ambicióznosti a načasování zavádění klimatických politik do čtyř kategorií.

Do první kategorie spadají scénáře uspořádaného přechodu (tzv. Orderly), které předpokládají na celém horizontu relativně slabá zejména hmotná rizika v důsledku zahájení včasné, důvěryhodné a mezinárodně koordinované klimatické politiky.

Druhou kategorii tvoří scénáře neuspořádaného přechodu (tzv. Disorderly), které jsou charakterizovány relativně významnou materializací přechodových rizik vyplývajících z pozdního zavedení klimatické politiky či rozdílného vývoje zeleného přechodu napříč zeměmi a sektory.

Do třetí kategorie spadají scénáře s nedostatečně ambiciózní či žádnou klimatickou politikou (tzv. Hot house world), které předpokládají nízká či žádná přechodová rizika a vysoká až extrémní hmotná rizika v důsledku předpokládaného značného nárůstu průměrné globální teploty.

Čtěte také: Zahradničení s kompostem

Poslední novou kategorií jsou scénáře tzv. Too-little-too-late, které odrážejí zpoždění a mezinárodní rozdíly v ambicích klimatické politiky, které znamenají zvýšená přechodová rizika v některých zemích a vysoká hmotná rizika ve všech zemích kvůli celkové nízké účinnosti zeleného přechodu.

Provedené simulace ekonomických dopadů klimatické změny prostřednictvím globálního modelu NiGEM vycházejí z aktualizovaných tří vybraných hraničních hypotetických scénářů možného budoucího vývoje.

První - řízený - scénář „nulové emise 2050“ odpovídá omezení globálního oteplování v podobě nárůstu průměrné teploty maximálně o 1,5 °C oproti období let 1850 - 1900.

Druhý - neřízený - scénář „zpožděný přechod“ se vyznačuje oproti předchozímu scénáři pomalejší implementací globální klimatické politiky vedoucí ke snižování světových emisí CO2 až po roce 2030.

Třetí - Hot House World - scénář „současná klimatická politika“ je charakterizován pokračováním globální klimatické politiky dle současných trendů využívání fosilních zdrojů energie a jen velmi pozvolným tempem snižování emisí CO2.

Čtěte také: Vývoj přírody

První skupinu modelovaných rizik představují hmotné šoky, tedy přímé dopady změny klimatu, které se negativně projeví jak na straně nabídky, tak i poptávky. Omezování produkčních faktorů práce a kapitálu povede k poklesu potenciálu jednotlivých ekonomik a tedy ke snížení celkových globálních produkčních kapacit (nabídky).

Na straně poptávky se hmotné šoky negativně projeví zejména v rámci soukromé spotřeby a investic, jejichž pokles byl odvozen od negativních dopadů nabídkových vlivů do reálné ekonomické aktivity.

Druhá skupina modelovaných rizik zahrnuje přechodové šoky, tedy zprostředkované dopady odrážející implementaci globální klimatické politiky.

Modelová simulace klimatického scénáře „nulové emise 2050“ předpokládá, že výnosy plynoucí z nárůstu uhlíkové daně počínaje začátkem predikčního horizontu budou vládami jednotlivých zemí z poloviny vráceny zpět do ekonomiky formou investic.

V rámci kvantifikace celkových dopadů vzájemného působení různé kombinace a druhů šoků pro jednotlivé klimatické scénáře byla nejdříve provedena simulace prostřednictvím modelu NiGEM bez reakce měnové politiky.

V případě hmotných šoků již nevyhnutelně dochází v rámci všech tří scénářů k větším či menším přímým negativním dopadům klimatické změny do HDP.

K těmto vlivům snižujícím reálnou ekonomickou aktivitu se pak v rámci scénáře „nulové emise 2050“ a „zpožděný přechod“ přidávají dopady přechodových šoků odrážející implementaci klimatické politiky, která na jednu stranu pokles HDP dále prohlubuje. Avšak v případě včasné implementace klimatické politiky, viz scénář „nulové emise 2050“, je možné za předpokladu využití výnosů z uhlíkové daně a jejich částečné distribuce formou vládních investic zpět do ekonomiky negativní dopady do HDP výrazně eliminovat, resp. v případě tohoto scénáře dokonce krátkodobě dosáhnout pozitivního celkového dopadu do reálné ekonomické aktivity.

I když oba zmíněné scénáře dříve či později přinášejí negativní dopad do HDP, na rozdíl od scénáře „současná klimatická politika“, vedou k velmi výraznému zpomalování globálního oteplování a negativní dopady na jednotlivé ekonomiky světa po roce 2050 budou v těchto scénářích nízké.

Naopak v případě scénáře „současná klimatická politika“ budou v čase negativní dopady změny klimatu výrazně zesilovat, což si po roce 2050 vyžádá nevratné škody na životním prostředí, lidském zdraví a obrovské ekonomické náklady.

Dopady Klimatické Změny v Africkém Rohu

Nejaktuálněji se to projevuje v Africkém rohu, kde se rekordní výkyvy počasí odehrávají souběžně s mnoha etnickými konflikty, jejichž smutným vyústěním byla i krvavá občanská válka v Tigraji.

Od října 2020 Etiopii a celý Africký roh sužuje nejhorší sucho za posledních čtyřicet let. V kombinaci s dalšími globálními problémy v oblasti propukla potravinová krize a riziko hladomoru pro miliony lidí.

Kryštof Verner (KV): Nedostatek srážek, jejich nepravidelná distribuce nebo naopak enormní srážkové úhrny mají v Etiopii okamžitý negativní dopad na zemědělství, chov dobytka a tím i na místní obyvatelstvo. S ohledem na omezenou ekonomickou sílu Etiopie a extrémně podfinancovaný státní aparát nedokáže země tyto negativní faktory efektivně řešit a poskytnout rychlou a cílenou podporu tam, kde je to životně důležité. Problémem je také nedostatečná infrastruktura nebo to, že pomoc zkrátka přijde pozdě. Lidé v postižených oblastech jsou pak víceméně odkázáni sami na sebe. Obyvatelstvo se snaží na tyto podmínky mentálně adaptovat a maximálně se přizpůsobit. Místní lidé jsou zvyklí žít v opravdu drsných, permanentně život ohrožujících podmínkách…

Jan Záhořík (JZ): Problém nedostatku srážek a od toho se odvíjející nemožnosti intenzivní zemědělské činnosti, souvisí také s masivním odlesňováním, které probíhá v celé oblasti tzv. Sahelu (tedy například Mali nebo Nigeru). Důsledkem je rozšiřování pouště a suché půdy, která po čase přestává být úrodnou. Zároveň to způsobuje problém s nezadržováním vody v krajině a neustálé ustupování podzemních vod. Takže je to otázka i toho, jak člověk nakládá s krajinou. Například Madagaskar je typickým příkladem toho jak to nedělat - tedy naprosto nekontrolovatelného odlesňování. Můžeme zde narazit na všechny negativní důsledky - eroze půdy, zavalování vesnic, hroucení celé krajiny. Tyto klimatické jevy pak vyvolávají i společenské změny - ať už v podobě konfliktů, prohlubování chudoby nebo migrace.

KV: Tento proces funguje jako spirála. Máme výrazně rostoucí populaci a s tím spojené zvyšující se požadavky na využívání přírodních zdrojů, které mají své limity. K tomuto faktoru se přidává značná destrukce přírodních zdrojů, například eroze kvalitní zemědělské půdy, kontaminace pitné vody a podobně.

JZ: V současné době vidíme iniciativy, které se s tím snaží něco dělat. Například etiopský premiér Abyi Ahmeda po nástupu do úřadu vyhlásil program na zalesnění Etiopie v podobě vysazení čtyř miliard stromů. Podobná iniciativa proběhla už před několika lety v Mali a Nigeru. Tyto závazky nejsou jen nějaká prázdná gesta - je to zásadní otázka přežití. Souvisí to i s demografickou křivkou. Je třeba si uvědomit, že všechny africké země, zejména ty v Sahelu, mají velmi mladou populaci. To znamená, že populační růst bude ještě několik let pokračovat. V kombinaci s odlesňováním a čím dál méně úrodnou půdou to pak může vést k hrozivým následkům.

JZ: V zájmu evropských zemí by měla být intenzivnější spolupráce právě s africkými zeměmi v této oblasti na řešení krize. Kdokoli, kdo někdy strávil nějaký čas v Africe, si nemohl nevšimnout hrozivých důsledků sucha, odlesňování a nedostatku podzemních vod. Myslím si ale, že stále není pozdě a je možné tuto situaci řešit adekvátní a komplexní politikou. Ta by se měla zabývat jak problematikou zalesňování, tak udržitelné urbanizace.

KV: V České republice se problémy afrického kontinentu často zdají jako vzdálená záležitost, která se nás netýká. Není to ale úplně pravda, jedná se o spojité nádoby. Nesoulad v jiné části světa vždy dříve nebo později negativně ovlivní i nás. Nemůžeme samozřejmě spasit svět, nicméně úměrně našim možnostem je třeba učinit maximum. Jsem rád, že Česká republika formou rozvojové pomoci tak činí. Tato pomoc je nyní velmi cílená a efektivní v sektorech bilaterální a humanitární pomoci.

JZ: Byť jsem jinak k rozvojové pomoci vcelku kritický, existují sektory, kde vidím její přínos: vzdělávání, věda, výzkum, zdravotnictví.

KV: Důležitá věc v otázce rozvojové pomoci je nejen praktická stránka realizace, ale vůbec celá filozofie české rozvojové pomoci. Nesmírně důležitá je složka udržitelného vzdělávání, což bývá nedílnou součástí rozvojových projektů. To je skutečná investice do budoucnosti, kdy s postupem času v mnoha zemích vznikla vrstva kompetentních, vzdělaných lidí, kteří jsou schopni odbornost předávat dál. V případě našich projektů v Etiopii na to klademe velký důraz. Zpravidla pracujeme ve smíšených česko-etiopských týmech, nadaní etiopští kolegové dostávají možnost si svá studia doplnit na českých univerzitách.

KV: Lidem v některých regionech jednoduše už nezbývá nic jiného než se přesunout, je to často otázka holého přežití. V důsledku klimatické změny, rostoucí populace a často velmi omezené schopnosti rozvojových zemí řešit elementární problémy obyvatel se stále více lidí bude dávat do pohybu. Hlavním důvodem budou nesnesitelné podmínky k životu. V mnoha regionech nebude dostatek pitné vody, úrodné půdy, a tedy dostatečné zemědělské produkce.

JZ: Já bych k tomu dodal, že zcela zásadní je uvědomit si, že to nejlepší pro Afriku je, aby dosáhla plné industrializace a snižovala se sociální nerovnost. Představa „nerůstu“ v africkém kontextu je naprosto naivní a pro africké obyvatelstvo by mohla být destruktivní. Takže klíč vidím v industrializaci a zmenšování sociálních nůžek, které jsou v řadě afrických zemí neuvěřitelně rozevřené - typickým příkladem je opět Nigérie. Samozřejmě při tom musí docházet k co nejmenší destrukci životního prostředí.

Rostoucí Ceny Energií a Ropy

Něco takového tu nebylo od léta roku 2022, kdy vrcholila energetická krize. Cena zemního plynu pro příští měsíc na trhu od pátečního závěru podražila o 96 procent na bezmála 63 eur za megawatthodinu. Dopolední maximum dosahovalo až 65 eur.

Současná cena na nizozemské energetické burze TTF, která je hlavním cenotvorným místem pro středoevropský trh, totiž v přepočtu odpovídá 1336 korunám za MWh.

Hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko považuje za zásadní, že delší kontrakty reagují na cenovou paniku výrazně mírněji. Například plyn s dodáním v příštím roce zdražil mírněji na 32,80 eura (797 korun) za MWh. „To je důležité z pohledu tuzemských obchodníků s energiemi, kteří nakupují plyn pro své zákazníky takzvaně na dlouho.

Problémy mohou nastat v případě, že v pondělí oznámený výpadek dodávek katarského plynu bude dlouhodobějšího charakteru. Druhým problémem je zablokování Hormuzského průlivu ze strany Íránců. Katar totiž vyváží plyn na lodích ve zkapalněné podobě (LNG).

Bezprostřední dopad nastane v případě cen plynu pro velké a střední odběratele, kde je cena více svázána s aktuální situací na energetických burzách. Podle informací na webu Českomoravské komoditní burzy Kladno bylo v únoru možné nakoupit zde plyn po 720 korunách za MWh. V příštích měsících to prakticky jistě bude více.

Rostou také ceny ropy, od pátečního závěru surovina typu Brent podražila o 11 procent na 81,25 dolaru za barel. Kvůli válce v Perském zálivu je v ohrožení export ropy a ropných produktů v objemu až 20 milionů barelů denně.

Ze tří teoretických scénářů, tedy optimistického, základního a pesimistického, se podle odhadu investičního stratéga finanční skupiny Conseq Michala Stupavského na 60 procent naplní ten základní. Tedy zablokování Hormuzského průlivu po delší dobu. „Realizace tohoto scénáře by podle mého názoru mohla znamenat cenu ropy na úrovni kolem 100 dolarů za barel, což by pro světovou ekonomiku představovalo výrazný negativní stagflační (stagnace ekonomiky plus růst inflace - pozn. red.) vliv.

Dopady na Českou Republiku

Válka na Blízkém východě se zatím do cen u čerpacích stanic v Česku nepropsala. Podle cenových srovnávačů webu mbenzin.cz a portálu Google se u velkých řetězců dál prodává benzin i nafta nejčastěji za 34,50 až 36,90 koruny za litr.

Podle Karla Klema, který se v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR zabývá ekologickou fyziologií rostlin, mohou takto hospodařit zemědělci kdekoliv, ale nejprospěšnější je to v sušších oblastech či sušších letech. Větší užitek z něj patrně budou mít na těžších půdách, kde je potenciál ukládání uhlíku větší, řekl ČTK.

Česko se otepluje - a sněhu ubývá. Je méně „zasněžených“ dní, snižuje se výška sněhové pokrývky, sníh častěji taje i během zimy. Studie Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje jasný trend: ve srovnání s obdobím 1961-1990 je v období 1991-2020 v průměru o 40 centimetrů sněhu za rok méně. Ubylo také dnů, kdy leží alespoň jeden centimetr sněhové pokrývky.

Situaci pro web seznamzpravy.cz vystihl klimatolog Aleš Farda, který působí na ČHMÚ a také ÚVGZ AV ČR- Czechglobe, v krátké větě: „Je prostě statisticky čím dál tepleji, takže sněhové epizody jsou čím dál vzácnější a kratší.“

Letošní rok se podle klimatologa Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe mohl zdát někomu chladnější, opak je však pravdou. Na brněnské měřicí stanici patří k nejteplejším za 226 let a podle aktuálních odhadů bude jedenáctý nejteplejší.

Současné mrazivé počasí ani sněžení neznamenají, že by skončilo globální oteplování nebo že by letošní zima byla výjimečná. Podle odborníků, které oslovila ČTK, jde o běžnou klimatickou variabilitu, která bude existovat i v oteplujícím se klimatu. Zimy v posledních letech jsou podle nich mírnější než tomu bylo deset let zpátky.

Bioklimatolog Miroslav Trnka z Ústavu pro výzkum globální změny Akademie věd ČR připomíná, že letošní zima „se zatím nepřibližuje zimám, které byly v českých zemích běžné až do 80. let 20. století." Jde o běžnou klimatickou variabilitu, která existuje i v oteplujícím se klimatu.

Možnosti Řešení

prof. Miroslav Trnka: ,,Není náhodou, že uvažujeme o aplikaci naší myšlenky na 1% plochy těchto lesů, na 180 000 km², protože odpovídá rozloze, kterou ročně zasáhnou lesní požáry. Ty promění na oxid uhličitý nejen samotné dřevo, ale i část uhlíku uloženého v půdě. Pokud při těžbě ponecháme na místě větve tak, aby se mohly smísit s půdou, snížíme požární riziko a současně jejich rozklad usnadní mobilizaci živin pro nový porost. Současně uvažujeme, že by se těžilo v zimě, kdy jsou cesty umrzlé a kmeny lze ukládat přímo na zamrzlou řeku a nebylo by nutné budovat síť cest."

tags: #kdy #bude #ekologická #krize #scénáře

Oblíbené příspěvky:

• Člověk v tísni a ochrana krajiny
• Recept na ekologickou pastu na připáleniny
• Životní prostředí ČR
• Recenze škol v přírodě Šumava
• Úprava zeminy svahu