Klára neboli o souvislosti přírody s duchovním světem - recenze

K českým čtenářům se dostane jeden z ústředních textů německé romantiky od myslitele, který po desítky let nebyl ochoten zastavit se v tvůrčím (= poetickém) hledání a spokojit se s co nejrafinovanějším rozvedením jednoho myšlenkového systému. Kniha Věky světa představuje spolu se spisem O lidské svobodě významný dokument k tzv. střední fázi Schellingova myšlenkového vývoje. Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému.

F. W. J. Schelling (1775 - 1854) rozpracoval systém filosofie identity, jejž poprvé publikoval roku 1801. Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslov...

Jakkoli by nám prospělo, kdybychom své myšlenky sdělili též přístupnější formou, chceme dát přednost formě přísnější a tímto pojednáním pokud možno podat příklad metody, která se od dosavadní odlišuje tím, že je skutečně neoddělitelná od obsahu - říká se na úvod "farářova vyprávění". Jakkoli by nám prospělo, kdybychom své myšlenky sdělili též přístupnější formou, chceme dát přednost formě přísnější a tímto pojednáním pokud možno podat příklad metody, která se od dosavadní odlišuje tím, že je skutečně neoddělitelná od obsahu - říká se na úvod "farářova vyprávění".

„začetl jsem se do čtrnácti Schellingových přednášek a dostal jsem přesně to, o co jsem si koledoval: absolutní vs. zvláštní; ideje vs. empirie, takže špatná zpráva: "pokud jde však o fakultu filosofickou, pak moje tvrzení zní, že nic takového vůbec neexistuje a existovat nemůže" (7. přednáška), a pokud chceme vidět v akademiích vědecké ústavy, pak "stát by byl nesporně oprávněn k tomu, aby akademie zcela zrušil" (2. přednáška)“...

„Děkuju Martinu Vrabcovi za spolehlivý překlad a přehlednou úvodní studii, která nesplnila ale bohužel to, co splnit měla: ospravedlnit Schellingovy fantasmagorie, ke kterým je předmluvou. Přednášky působily dojmem směsice z prstu vycucané teologie, ideologie a intelektuální artistiky.

Čtěte také: Systém péče o děti v ohrožení

Rádoby matematicko-logická notace má pak vzbudit zdání fundovanosti a objektivní souvislosti metodického myšlení, k němuž má ale vnější estetická přilnavost Schellingových fantazijních představ opravdu daleko. Co jiného ale čekat od filosofa, který označuje nemoc jako "stav proti přírodě" a tvrdí, že je ve světě tělesném tím, čím zlo je ve světě morálním.

Když je tedy nemoc stavem proti přírodě, měla by přestat být předmětem medicíny a stát se naopak předmětem exorcismu? Schelling by takovému řešení možná nadšeně zatleskal. Odpovídá ostatně jeho představě o pravé religiózní jednotě, která prosvětlí v lepších časech násilnickou vnější jednotu státu, který má sám v sobě "rozvinout religiózní princip a," pokračuje horlivě Schelling, ,,veliké spojení všech národů se má opírat o religiózní přesvědčení, která se stanou všem společná".

Že se jedná o zbožné přání misionáře (anebo džihádisty), a ne závěr učiněný po filosofické rozvaze, založené na erudici, vhledu a poctivosti, dokládá mimo jiné i autorova absence historického smyslu, jak ji předvedl při rozvíjení úvah o geografických podmínkách vzniku demokracie. Je na druhou stranu pak ale pochopitelnější, že Schelling věřil na duchy.

Pardon, Schelling se nemohl jako filosofický gigant a konstruktér systému světa odvolávat na pouhou víru, musel samozřejmě existenci duchů dokázat. Jak tedy zní důkaz, filosofický důkaz, že člověk po smrti je "nanejvýš skutečný, dokonce ještě mocnější, a tedy skutečnější než ve zdejším životě"?

Končím svůj komentář ukázkou první části filosofického důkazu existence duchů v podání Schellinga: "Veškerá slabost pochází z rozštěpenosti mysli. Pokud by v jediném člověku tato rozštěpenost úplně zanikla a tento člověk by v sobě měl jen dobro, pak by mohl hory přenášet." :´-)“...

Čtěte také: Recyklace plastů

„"Byli a budou jednotlivci, kteří vědu nepotřebují, v nichž vidí příroda, a sami se ve svém zření stali přírodou. "Nemluvte mi probůh o vědě! Vždyť jste sotva odloupli kousek. Ještě nikdo se neodvážil zřít pravdě do tváře."“...

„Udělal jsem chybu, že jsem si před přečtením této knihy důkladně neprostudoval Kanta, Fichteho, Spinozu a Leibnize, jejichž znalost je k pochopení tohoto díla takřka nezbytná. K tomu se musí přičíst ještě vědomosti o tehdejší klasické newtonovské mechaniky.

Navzdory svému základnímu povědomí o zmíněných myslitelích jsem se místy ztrácel, ale když jsem se opět našel, nestačil jsem žasnout nad pronikavostí Schellingova myšlení. Hlavní myšlenkou díla je identita subjektu a objektu (člověka a přírody), které se spojují v absolutnu.

Nejprve Schelling postupuje od objektu k subjektu, což nazývá filosofií přírody, a pak opačným směrem od subjektu k objektu, což nazývá transcendentálním idealismem. Obecně to není vůbec jednoduché čtení. Občas jsem se sám sebe ptal, zda ještě čtu filozofické dílo, a ne spis o biologii nebo fyzice, který pasáže o filosofii přírody lehce připomínají.“...

Čtěte také: Spinozovo pojetí substance

tags: #Klára #neboli #o #souvislosti #přírody #s

Oblíbené příspěvky:

• Vánoční obaly a recyklace
• Nemoci želv ve volné přírodě
• Roční poplatky za odpad Domažlice
• Chov leguána
• Století Valašského muzea