Klement Jízda: Obecné ohrožení a zákon – analýza a soudní rozhodnutí

Tento článek se zaměřuje na právní aspekty případu Klement Jízda, analýzu obvinění z obecného ohrožení a související zákonné normy. Dále rozebírá soudní rozhodnutí a argumenty obhajoby.

Ústavní soud a zákon o státní službě

Plénum Ústavního soudu se dne 30. 6. 2015 zabývalo návrhem prezidenta republiky na zrušení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní soud shledal protiústavním ustanovení § 17 odst. 3 věty čtvrté zákona, a to pro rozpor s čl. 2 odst. 1, čl. 42 odst. 1, čl. 67 odst. 1, čl. 68 odst. 1 a čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky.

Prezident republiky předložil návrh na zrušení zákona o státní službě jako celku z důvodu protiústavnosti procedury, jíž byl napadený zákon přijat. Namítal, že původně byl skupinou poslanců předložen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), který byl poté nahrazen ve formě tzv. komplexního pozměňovacího návrhu zcela novým návrhem zákona o státní službě.

Ústavní soud se nejprve vyjádřil k problematice protiústavnosti legislativního procesu. Uvedl, že v posuzovaném případě není sporné, že z věcného pohledu se jak původní návrh zákona, tak komplexní pozměňovací návrh týkají v obecné rovině totožné materie, tedy úpravy právních poměrů zaměstnanců státu ve smyslu čl. 79 odst. 2 Ústavy.

Zatímco formou komplexního pozměňovacího návrhu se již Ústavní soud v minulosti několikrát zabýval, přičemž sama existence komplexního pozměňovacího návrhu nebyla nikdy derogačním důvodem, nahrazení novely zákona zákonem zcela novým představuje pro Ústavní soud otázku zcela novou. V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že posouzení souvislosti komplexního pozměňovacího návrhu s pozměňovanou předlohou nelze vztahovat pouze k posouzení shody předmětu právní regulace, ale též k účelu, který komplexní pozměňovací návrh sleduje, tj. k tomu, zda jeho účelem je stále pozměnění předlohy, nebo její nahrazení.

Čtěte také: Česko-Slovenské vztahy v roce 1909

Pokud jde o práva jednotlivých subjektů zákonodárného procesu, Ústavní soud konstatoval, že je nepochybné, že navrhovatelé novely služebního zákona č. 218/2002 Sb. zůstávali „pány návrhu“ a mohli kdykoli do ukončení druhého čtení vzít návrh zpět.

Při zvažování intenzity zásahu do hodnoty právní jistoty, ať již samotným legislativním postupem či naopak možnou derogací napadeného zákona, musel vzít Ústavní soud do úvahy zcela specifickou situaci související s právním zakotvením státní služby v České republice. Z hlediska adresátů práva nejde tudíž o situaci, která by narušila princip právní jistoty tak zásadně, jako případná derogace takto přijatého předpisu.

Ta by do principu právní jistoty a důvěry v právo naopak zasáhla velmi významně, neboť všichni zaměstnanci státní správy, kteří přecházejí do režimu státní služby, by se poté, co se po dvaceti dvou letech od účinnosti Ústavy podařilo důsledně naplnit její čl. 79 odst. 2 a uvést v život systém státní služby, opět po několika měsících účinnosti zákona ocitli ve stavu právní nejistoty ohledně fungování celé státní správy, resp. jejího personálního základu.

Ústavní soud konstatoval, že rozhodování o klíčových otázkách fungování státní služby nelze zákonem vyjmout z odpovědnosti vlády tím, že její rozhodnutí učiní závislým na souhlasu vedoucího správního úřadu.

Právní věty Ústavního soudu

• Posouzení souvislosti komplexního pozměňovacího návrhu s pozměňovanou předlohou nelze vztahovat pouze k posouzení shody předmětu právní regulace, ale též k účelu, který komplexní pozměňovací návrh sleduje, tj. k tomu, zda jeho účelem je stále pozměnění předlohy, nebo její nahrazení.
• Při shledání formální vady v legislativním procesu nepřistupuje Ústavní soud bez dalšího k derogaci právního předpisu, který z vadného legislativního procesu vzešel. Posuzuje, zda je možné dát z hlediska principu proporcionality přednost před derogací požadavkům principů materiálního právního státu, právní jistoty a efektivní ochrany ústavnosti, resp.

Kauza KLEMENT a.s. a Labe aréna, z.s.

Nejvyšší soud se zabýval případem žalobkyně KLEMENT a.s. proti žalovanému Labe aréna, z.s. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 34 305 535,13 Kč s příslušenstvím jako náhrady za provedené práce na základě smlouvy o dílo, v níž se zavázala vybudovat veslařsko-kanoistický tréninkový objekt. Žalobu odůvodnila tím, že projektová dokumentace pro technologii bazénu nemá náležitosti projektové dokumentace pro provedení stavby, a dílo tedy nelze provést. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila.

Čtěte také: František Klement: Hárem a pouště

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl mezitímním rozsudkem, který Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil v části výroku I co do základu nároku na zaplacení smluvních pokut za dobu od 14. 5. 2018 do 7. 6.

Žalobkyně v dovolání předně namítala, že odvolací soud postupoval v rozporu se zákonem, neboť k závěru, že dílo bylo v projektové dokumentaci vymezeno jasně a srozumitelně, dospěl, aniž by si k posouzení dostatečnosti projektové dokumentace přizval znalce.

Žalobkyně dále namítala, že odvolací soud měl na smlouvu o dílo aplikovat § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je právní úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem aplikovatelná i na smluvní vztahy mezi podnikateli, a to za předpokladu, že jsou kumulativně naplněny dvě podmínky: jednak podmínka adhezní kontraktace ve smyslu § 1798 odst. 1 o. z., jednak podmínka postavení druhé smluvní strany jakožto slabší strany ve smyslu § 433 o. z.

Dále žalobkyně namítla, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanoveními o výkladu právních jednání, když smlouvu o dílo vyložil mechanicky na základě jejího textu, aniž by se zabýval skutečnou vůlí jednajících stran.

Usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 267/2025-3392

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného M. P. a obviněné právnické osoby GLOSSINA, s. r. o., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 9 To 62/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 3/2022. Dovolání obviněných M. P. a právnické osoby GLOSSINA, s. r. o., byla odmítnuta.

Čtěte také: Srovnání: Vlak vs. Auto

Obviněný M. P. byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná právnická osoba GLOSSINA, s. r. o., byla uznána vinnou pomocí ke zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 2 písm. a) t. o. p. o.

Obviněný M. P. k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. vytýkal, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně namítal vyloučení soudů senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem z konání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř., a to pro pochybnost pro jejich poměr k projednávané věci.

Krajský soud o této námitce rozhodl usnesením ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 2 T 5/2023, tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. žádný ze členů tohoto senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 3/2022.

Obviněný k námitce podjatosti, na níž trvá, uvedl, že trestní řízení bylo vedeno proti němu a obviněným společnosti GLOSSINA a jejímu jednateli Ladislavu Namyslovovi, jenž u prvního hlavního líčení dne 28. 3. 2023 prohlásil vinu a po jeho výslechu, týkající se zejména činnosti obviněného M. P., a výpovědi dalších spoluobviněných, bylo hlavní líčení přerušeno a následně Ladislav Namyslov spolu se státním zástupcem uzavřeli dohodu o vině a trestu.

Na podporu své argumentace dovolatel odkázal na závěry a východiska rozhodnutí č. 10/2024 Sb. rozh. tr. (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tvo 2/2024) s tvrzením, že soud porušil povinnosti stanovené ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. 3. 2016 i rozhodnutí Soudního dvora EU v rozsudku ze dne 5. 9. 2019 ve věci C-377/18, nebo rozsudky ESLP ze dne 27. 2. 2014 ve věci Karaman proti Německu, stížnost č. 17103/10, či ze dne 25. 11. 2021 ve věci Mucha proti Slovensku, stížnost č. 63073/19).

tags: #klement #jizda #obecne #ohrozeni #zakon

Oblíbené příspěvky:

• Páté evangelium a Cesta sněžných ptáků – recenze
• Základní škola Kladno - akce
• Nezákonné spalování a zdraví
• Povinnosti v ČR ohledně evidence odpadu
• Udržitelná svatba s ekologickými květinami