Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj.
Vůbec nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací je Köppenova klasifikace podnebí, která spadá do konvenčních klasifikací. Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření. Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti. Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901-1950.
Mírný podnebný pás (též nazývaný temperátní pás) se nachází ve středních zeměpisných šířkách. Jedná se o přechodné pásmo mezi teplými oblastmi nacházejícími se blíže k rovníku, a těmi chladnějšími v okolí zemských pólů. Mírný pás je ohraničen dvěma přechodnými pásy: na jihu subtropickým a na severu subpolárním. Charakteristickým znakem tohoto pásma je vyváženost, kdy léto (vegetační doba) trvá přibližně stejně dlouho jako zima.
Pro podnebí mírného pásu jsou charakteristické výrazné změny počasí vlivem neustálých přechodů a vzájemného setkávání teplého vzduchu od jihu a toho studeného od severu, což vede k velmi častému vzniku frontálních systémů. Místní klimatické podmínky v mírném pásmu zásadně ovlivňuje především vzdálenost místa od oceánu nebo moře.
Mírné pásmo lze mimo výše uvedených typů rozdělit i na teplejší jižnější podtyp a severnější chladnější. U toho jižnějšího (kam spadá Česko) bývají jaro a podzim delší, s pozvolnějším přechodem mezi létem a zimou. Léto je teplé a zimy mírné, s pouze krátkými periodami sněhové pokrývky a mrazů. U severnějšího typu je přechod mezi létem a zimou rychlejší. Jelikož je zima dlouhá, s pouze krátkým přechodným obdobím mezi létem, listnaté dřeviny na rozdíl od jižnějšího podtypu musejí být připravené rychle přejít do vegetačního období.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Rozšíření mírného pásu na severní polokouli je vymezeno přibližně 40. a 60. rovnoběžkou. V Severní Americe se nachází v pásu podél hranice Spojených států a Kanady. Západní a střední Evropa leží celá v mírném pásu, dále pak většina východní Evropy a okrajové části severní, jižní a jihovýchodní Evropy. Z Evropy přechází pás přes západní a střední Asii až na její východ.
Klimatická pásma se dále mohou dělit do klimatických typů na kontinentální, oceánské, západních pobřeží a východních pobřeží.
Na počátku 18. století se tak mihla odbornou literaturou jakási Suppanova klasifikace, z níž německý klimatolog Wladimir Köppen přepracováním v roce 1884 vytvořil Köppenovu klasifikaci. Je vytvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci.
Dočkala se řady přepracování, ale zhruba od roku 1936 se usadila na podobě, která stanovuje pět hlavních klimatických pásem a jedenáct základních klimatických typů. Pojmenovány jsou jako Mírné oceánské klima (nachází se v nižších a středních polohách území ČR); Vlhké kontinentální podnebí s teplým létem (vyšší podhorské polohy); Subarktické klima (nachází se v horských polohách území Česka) a nakonec ET (nejde o mimozemšťany, je to klima tundry - u nás poplatné pouze vrcholovým partiím Hrubého Jeseníku a Krkonoš).
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
tags: #klimatické #oblasti #Evropy #Köppenova #klasifikace