Klimatické podmínky Moravy: Charakteristika a vliv změn

Oblast povodí Moravy je co do velikosti na čtvrtém místě z osmi oblastí povodí na území České republiky, správcem oblasti povodí Moravy je Povodí Moravy, s.p. Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje.

Je protáhlého tvaru ve směru sever - jih s výrazným výběžkem směrem k východu, který tvoří povodí Bečvy. Oblast povodí Moravy sousedí na severovýchodě s oblastí povodí Odry podél rozvodnice Baltského a Černého moře a na západě s oblastí povodí Labe na krátkém úseku podél rozvodnice Severního a Černého moře.

Na jihozápadě sousedí s oblastí povodí Dyje a na jihovýchodě s oblastí povodí Váhu na území Slovenské republiky. Největší odlehlost ve směru sever - jih činí 180 km, ve směru východ - západ 132 km. Oblast povodí Moravy sestává z 12 základních povodí 3. řádu, neobsahuje dílčí části povodí Dunaje situované v Čechách, obsahuje však dílčí části povodí Váhu. Oblast povodí Moravy zasahuje v České republice celkem do pěti krajů - do kraje Olomouckého (cca 42,3 %), do kraje Zlínského (cca 38,5 %), do kraje Jihomoravského (cca 10,3 %), do kraje Pardubického (cca 7,3 %) a do kraje Moravskoslezského (cca 1,6%).

Oblast povodí Moravy je poměrně výškově členitá. To je dáno situováním horního toku Moravy pod jižními svahy Hrubého Jeseníku a dále pramennou oblastí Bečvy v Beskydech. V oblasti severovýchodní rozvodnice, která je současně hlavním evropským rozvodím Dunaje a Odry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku cca 1 490 m n. m. (Praděd 1 492 m n. m.) a v oblasti Beskyd cca 1 250 m n. m. (Kněhyně 1 257 m n. m. - vrchol patří do oblasti povodí Odry). V závěrném profilu oblasti povodí Moravy u Lanžhotu je výška terénu jen cca 150 m n. m. Přes 85 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi cca 150 a 600 m n. m.

Geologické charakteristiky oblasti povodí Moravy

Oblast povodí Moravy leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpsko-Himalájského. Do oblasti povodí zasahují jejich dvě provincie - Česká vysočina (Český masiv) a Západní Karpaty. Subprovincie Vněkarpatské sníženiny svými celky Vyškovská brána a Moravská brána rozděluje oblast povodí na dvě zhruba stejně velké části - severozápadní a jihovýchodní, přičemž střed povodí tvoří celek Hornomoravský úval.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Dolnomoravský úval subprovincie Vídeňské pánve lemovaný na západě území Litenčickou pahorkatinou, Chřiby a Kyjovskou pahorkatinou subprovincie Vnějších Západních Karpat tvoří jihozápadní omezení zájmového území. Východní okraj území tvoří od jihu celky: Bílé Karpaty, Vizovická pahorkatina, Javorníky, Hostýnsko-vsetínská hornatina, Rožnovská brázda, Moravskoslezské Beskydy a Podbeskydská pahorkatina.

Západní omezení území probíhá Drahanskou a Zábřežskou vrchovinou Česko-moravské subprovincie, dotýká se Kladské kotliny a přechází k severním hraničním celkům krkonošsko-jesenické subprovincie - Hanušovické vrchovině, Kralickému Sněžníku, Rychlebským horám a Hrubému Jeseníku, které obklopují Mohelnickou brázdu. Nejvyšším bodem v oblasti povodí Moravy je vrchol Pradědu v Hrubém Jeseníku (1 492 m n. m.) ležící na hlavním evropském rozvodí. Nejvyšším bodem Západních Karpat v oblasti povodí Moravy je vrchol Radhošť (1 129 m n. m.) na rozvodí v Moravskoslezských Beskydech. Nejnižším bodem oblasti povodí Moravy je soutok Moravy s Dyjí na hranicích území ČR (149 m n. m.).

Reliéf oblasti povodí Moravy je vzhledem k zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a mladým pásemným pohořím Karpat na východě zvýrazněný systémem nížin mezi nimi. Česká vysočina je zastoupena svým západním hraničním pohořím přecházejícím k pruhu sníženin před čelem mladých karpatských pohoří.

Území oblasti povodí Moravy zasahuje z hlediska regionální geologie do obou základních geologických jednotek České republiky - Českého masivu i Vnějších Západních Karpat. Český masiv je konsolidovaným zbytkem variského (hercynského) horstva vyvrásněného během období prvohor při variské orogenezi v období středního devonu až svrchního karbonu (-397,5 Ma až -326,4 Ma). Jeho dílčí celky (označované jako oblasti) spolu původně nesouvisely (tvořily samostatné části zemské kůry - mikrokontinenty) a byly teprve horotvornými pohyby stmeleny v pevný kratonizovaný celek, který později již nebyl vrásněn a na němž se v místech poklesů ukládaly pokryvy mladších sedimentů.

Západosudetská (lužická) oblast zasahuje do povodí svou jihovýchodní částí, tvořící mozaiku tektonostratigrafických jednotek s individuálními vývoji v rámci variského vrásnění. Do území oblasti povodí Moravy zasahuje orlicko-sněžnické krystalinikum s převahou svorů, ortorul a migmatitů a zábřežské krystalinikum s převahou metamorfovaných drob, břidlic a bazických vulkanitů, přeměněných v ruly, svory a fylity. Moravskoslezskou oblast tvoří moravikum, brunovistulikum a silezikum. Většina hornin této oblasti získala dnešní podobu během variského vrásnění.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

V mezozoiku (druhohory -251 Ma až -65 Ma) byl Český masiv již konsolidovaným celkem, který odolával nastupujícímu alpinskému vrásnění z jihovýchodu a byl postižen jen germanotypní tektonikou (zdvihovými/poklesovými pohyby). Horniny křídového stáří (-140 Ma až -65 Ma) jsou sporadicky zastoupeny na západní hranici území jako východní výběžky nebo erodované zbytky výplně na okraji české křídové pánve (pískovce a slínovce východně a jižně od Moravské Třebové).

Na území oblasti povodí Moravy lze rozlišit několik hydrogeologicky odlišných oblastí podmíněných geologickou stavbou. Západní oblast tvoří západní část povodí hlavního toku Moravy. Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy, devonu a kulmu. Tyto horniny s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovo.

Klimatická regionalizace a charakteristiky

Klimatický region (KR) zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Tyto údaje byly vypracovány Českým hydrometeorologickým ústavem z údajů let 1901-1950. V současné době se řeší nová klimatická regionalizace České republiky v rámci projektu NAZV QH92030 „Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky“.

Důvodem jsou klimatické změny, které je nutné v regionalizaci klimatických regionů zohlednit. Nové hodnocení klimatické regionalizace je prováděno Českým hydrometeorologickým ústavem ve spolupráci s VÚMOP, v. v. i.

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější v ČR a SR. Z ostatních klimatických charakteristik Quitt zvolil počet jasných dnů (oblačnost zabírá méně než 20 % oblohy) a zamračených dnů (více než 80 %). Těchto 14 charakteristik podává dobré informace o klimatických poměrech z hlediska technických, rekreačních a zemědělských účelů (Quitt, 1971).

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Původně bylo podnebí klasifikováno podle přiřazení 14 vybraných charakteristik podnebí každému čtverci o velikosti strany 3 km. Celé zkoumané území (oblast ČSSR) bylo rozděleno na tyto čtverce, ke kterým byly vztaženy hodnoty vyjadřující počet změn klimatických charakteristik mezi jedním a sousedním čtvercem.

Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7).

Klimatický region T2 se vyznačuje létem dlouhým, teplým a suchým. Přechodné období je krátké a mírné. Klimatický region T2 je rozšířen ve středních Čechách (východně od Vltavy po Kutnou Horu), dále koncentricky kolem regionu T1 v severozápadních Čechách.

Klimatický region VT zahrnuje jižní část Moravy (jižní a střední část Dyjskosvrateckého úvalu, Pavlovské vrchy, Dolnomoravský úval) a jeho rozšíření je totožné s rozšířením velmi teplé černozemní oblasti stanovištních jednotek (ČMt). Jaro je velmi krátké a teplé, léto je velmi dlouhé, velmi suché a velmi teplé, podzim je velmi krátký a teplý, zima je velmi krátká, teplá, suchá až velmi suchá.

Z hlediska orografických podmínek (horstva s relativně malými nadmořskými výškami) se v ČR vymezují jen tři jednotky v této klimatické oblasti: CH4, CH6 a CH7. Klimatický region CH je v podstatě totožný s horskou oblastí stanovištních jednotek, která byla vymezena podle týchž kritérií.

Vliv klimatických změn na vodní zdroje a zemědělství

V důsledku klimatické změny dochází stále častěji k extrémním výkyvům počasí, jež vedou k nedostatku srážek a vzniku sucha, nebo naopak k extrémním srážkám a povodním. Součástí práce je také zhodnocení regionálních rozdílů v hydrologickém režimu českých povodí a identifikace oblastí, kde dochází k výrazným změnám v dostupnosti vody a SSP5-8.5.

Analýza vlivu odběrů vod a klimatických změn na vodní zdroje v Česku ukazuje značnou regionální variabilitu. Co se týče srážek, obecně platí, že scénáře předpovídají variabilnější vývoj. Scénář SSP2-4.5 ukazuje na mírný nárůst srážek, zatímco scénář SSP5‑8.5 předpovídá výraznější změny s vyššími úhrny srážek v západní a jižní části Česka.

Výpočet SPI indexu potvrzuje výskyt extrémně suchých a vlhkých období, přičemž rozdíly mezi jednotlivými povodími naznačují potřebu přizpůsobit vodohospodářská opatření regionálním podmínkám.

Teploty vzduchu jsou, na rozdíl od srážek, dle očekávání rovnoměrněji rozloženy mezi jednotlivými povodími, což umožňuje analyzovat jejich změny pro celé území Česka. Ve srovnání s normálem z období 1991-2020 oscilují změny průměrné měsíční teploty mezi 0 °C a +2 °C u obou scénářů přibližně do roku 2055. Od tohoto roku lze pozorovat výraznější nárůst změny teplot vzduchu u obou scénářů, zejména u pesimističtějšího scénáře SSP5-8.5.

Zatímco se změna průměrné měsíční teploty vzduchu oproti normálu pohybuje v prvních čtyřech dekádách (mezi lety 2020-2060) v celorepublikovém měřítku okolo +1 °C, v dekádě 2060-2070 překračuje u scénáře SSP5-8.5 hodnotu +2 °C a průběžně roste až k extrémním +5 °C ke konci století.

Současná změna klimatu a přetrvávající sucho vyvolávají otázky o budoucím vývoji teplot a srážek na území ČR. Jedna z nejvíce postižených oblastí je jižní Morava a zde se nacházející povodí řeky Dyje.

Podle Trnky se klima jižní Moravy stále více blíží Chorvatsku. Změna je ale znát už dnes, například na plodinách, kterým se na jižní Moravě daří. "Máme tam kukuřici, slunečnici. Stejně jako vinařství. Lidé běžně pěstují fíky.

Vinařská oblast Morava

V České republice se nacházejí dvě vinařské oblasti - Čechy a Morava. Vinařská oblast Čechy tvoří Litoměřická a Mělnická vinařská podoblast a vinařskou oblast Morava podoblasti Znojemská, Mikulovská, Velkopavlovická a Slovácká.

Vinná réva se pěstuje na vinicích o rozloze asi 18 100 ha a vinařská oblast Morava zahrnuje 96 % ploch registrovaných vinic v rámci celé České republiky. Na Moravě se pěstují především bílé odrůdy (65 %) a v menší míře pak odrůdy modré (35%).

Klima je zde převážně vnitrozemské s občasným vlivem vlhkého atlantického vzduchu nebo i ledového vzduchu z vnitrozemí. Vegetační období je o něco kratší než v západní Evropě. Ve většině let však vyniká vyšší tepelnou intenzitou v letních měsících. To umožňuje pěstování odrůd s pozdním vyzráváním hroznů, z nichž vznikají vysoce jakostní vína.

Mikulovská vinařská podoblast je největší moravskou podoblastí podle počtu hektarů osázených vinic, nicméně se zde nachází nejméně vinařských obcí a viničních tratí. Krajině dominuje CHKO Pálava. Klima je zde velmi teplé a suché. Půdy jsou převážně vápenité a na západním okraji této podoblasti nalezneme půdy pískové s příměsí jílu, ale i půdy sprašové. Z bílých odrůd se zde převážně pěstuje Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský, Sauvignon, ale i Müller Thurgau, Chardonnay, Tramín červený nebo Pálava.

Slovácká vinařská podoblast má největší počet vinařských obcí i viničních tratí a nachází se v Jihomoravském a částečně i Zlínském kraji. Půdy jsou převážně jílovité, štěrkopískové a kamenité. Půda kamenitá a více záhřevná je pak vhodná pro odrůdu Ryzlink rýnský. Z bílých odrůd se zde pak dále setkáme s odrůdami zejména Müller Thurgau, Muškát moravský a Sylvánské zelené.

Velkopavlovická vinařská podoblast sousedí s ostatními třemi podoblastmi a v počtu hektarů vinic se řadí na druhé místo. Klima je zde převážně teplé a místní půdy obsahují vysoký podíl hořčíku. Viniční svahy mají převážně jihozápadní a jižní orientaci a jsou na podzim omývány teplými fénickými větry urychlujícími zrání hroznů. Nacházíme zde půdy převážně písčité, sprašové vyskytující se na vápenatých jílech, slínech a slepencích. Daří se zde především modrým odrůdám, které se pěstují přibližně na 42 % z celkové plochy vinic.

Znojemská vinařská podoblast je dle počtu hektarů vinic nejmenší moravskou vinařskou podoblastí ležící na jihozápadě vinařské oblasti Morava. Vyrábějí se zde svěží, aromatická, chuťově plná a kořenitá bílá vína. Nejčastěji jde o odrůdy Veltlínské zelené a Müller Thurgau, nicméně daří se zde i odrůdám Ryzlink rýnský, Sauvignon nebo Rulandské bílé.

Využití pozemků v Malé Moravě

Obec Malá Morava se rozkládá 7 km západním směrem od města Hanušovice, příslušnou obcí s rozšířenou působností je město Šumperk. Katastr Malé Moravy se postupně zvedá z údolí řeky Moravy, jímž prochází silnice a železniční trať z Hanušovic do Čech, k západu do prvních kopců ze skupiny Králického Sněžníku a směrem na jih až k hoře Jeřáb, nejvyššímu bodu Hanušovické vrchoviny. Z geologického hlediska se na území obce nachází dominantně ruly orlicko-sněžnického krystalinika.

Níže uvedená tabulka popisuje procentuální podíly jednotlivých druhů využití pozemků, které se v území obce vyskytují. Dle tabulky je zjevné, že majoritní zastoupení má v zájmovém území využití lesní půdy. Velký podíl území zaujímají trvalé travní porosty. Orná půda zaujímá pouze 499,1 ha, zahrady 7,5 ha. Zastavěné plochy se rozkládají na 31,1 ha a ostatní plochy na 293,1 ha.

tags: #klimatické #podmínky #Moravy #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Objevte výhody cestování do přírody
• Postup při objevení černé skládky
• Ekologická transformace a trh práce
• Den stromů v Dobrodružince
• Udržitelnost ve stavebnictví