Klimatické rozdíly jižní Evropy

Jižní Evropa, region ležící na třech poloostrovech - Pyrenejském, Apeninském a Balkánském - a zahrnující celou řadu ostrovů ve Středozemním moři i Atlantském oceánu, se vyznačuje značnou klimatickou rozmanitostí.

Většina území leží v subtropickém podnebném pásu, sever Itálie zasahuje do mírného. Klimatické rozdíly způsobují vysoká pohoří (Dolomity, Pyreneje, Sierra Nevada či Apeniny). Regionu vévodí nejvyšší hora Evropy Mt. Blanc na hranici Itálie a Francie. Významné jsou italské sopky - Etna, Vesuv, Stromboli.

Množství srážek na většině území je odpovídající podnebnému pásu - tedy mírné v zimě a velmi slabé (s občasnými bouřkami) v letním období. Vegetačně zde najdeme subtropické rostlinstvo = vegetaci středomořského typu (citrusy, olivy, fíky ...), daří se vinné révě, dalšímu ovoci či zelenině.

Klima je dlouhodobý stav počasí, který vyjadřují dva základní meteorologické a klimatické prvky a těmi jsou průměrná teplota vzduchu a srážky, přesněji srážkové úhrny za jednotlivé měsíce roku i za rok jako celek a také průměrné srážky za tato období. Podle jejich hodnot určujeme dlouhodobý normál pro dané území a podle něj poté hodnotíme klimatický průběh uplynulých období.

Je charakteristická tím, že v ní převládá středomořské mírné klima a hraničí se subtropickou oblastí. Ve východní části jižní Evropy převládá kontinentální ráz počasí, západ ovlivňuje Atlantický oceán. V létě je zde slunné a suché počasí s vysokými teplotami, v chladné části roku je zde deštivo. Nejvíce srážek se zde zpravidla vyskytuje na podzim a na jaře, kdy toto malé období dešťů vrcholí. Důvodem jsou cyklony putující z Atlantiku nebo vznikající za Alpami.

Čtěte také: Klimatické podmínky

V zimě jsou v této části zpravidla vysoké teploty, ve vnitrozemí Španělska je sice v létě horko (průměrné teploty i kolem 30°C a denní maxima přes 40°C, ojediněle i 45°C), ale zimy jsou zde studené. Nejvíce deštivo je v Pádské nížině, kde spadne za rok až 5000mm srážek. Zde je klima značně kontinentální.

Jsou rozhraním mezi severem a jihem Evropy a jsou tak samostatným klimatickým regionem. A též samotnou oblast Alp můžeme rozdělit na další oblasti se specifickým mikroklimatem. Toto klima je určeno specifickým tvarem terénu a údolních oblastí. Vrcholky Alp mají po většinu roku záporné teploty, jižní oblasti jsou mírnější a v nižších polohách tam jsou průměrné teploty až 2°C. Převažují zde místní větru, zejména je možno jmenovat föhn. V případě vhodných podmínek za vlivu vysokého tlaku vzduchu se tvoří v oblasti teplotní inverze vlivem stékání studeného vzduchu do údolí. Nad vrcholky hor se tvoří během dne kupovitá oblačnost, která se s večerem opět rozpadá (typický denní chod oblačnosti při konvekci). Úhrny srážek dosahují 800mm, na vrcholech hor až 2000mm.

Vliv vegetace na klima

Povrch půdy a na ní rostoucí vegetace jsou součástí klimatického systému; tedy člověkem způsobené i přírodní změny vegetace mohou mít potenciální dopad na klima. Vegetační pokrytí krajiny ovlivňuje klima dvěma způsoby: prostřednictvím biogeochemických výměn - zejména oxidu uhličitého (CO2) - s atmosférou a dále prostřednictvím biogeofyzikálních vlastností, které ovlivňují energetickou rovnováhu a výměnu na povrchu země. Biogeofyzikální vlivy se objevují v důsledku změn fyzikálních vlastností povrchu půdy, jako jsou změny v albedu či ve vlastnostech půdy a tyto účinky zahrnují změny v záření, v evapotranspiraci a v povrchových teplotách.

Globálně je vliv skleníkových plynů mnohem důležitější, ale v místním či regionálním měřítku může být vliv biogeofyzikálních změn stejně důležitý. Za tímto účelem jsou zkoumány možné dopady maximálního odlesňování a zalesňování jako možných strategií zmírňování negativních vlivů do budoucna.

Zalesňování a odlesňování

Byly provedeny tři simulace a porovnány dva scénáře pro změny krajinného pokryvu: 1) maximální zalesňování a 2) maximální odlesňování. Lesy vykazují nižší albedo než nezalesněné lokality a v důsledku toho vede zalesňování ke snížení albeda po celé Evropě. Největší rozdíl je patrný ve východní Evropě v zimě, kde se jedná o region s velkým nárůstem lesního podílu a dlouhou sněhovou sezónou. Pokud je volná plocha (která se snadněji pokryje sněhem) nahrazena lesem, je změna albeda větší, než když je volná plocha nahrazena lesem v oblasti bez sněhu.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Také v létě jsou rozdíly v albedu méně výrazné. Zalesňování obecně také vede k větší evapotranspiraci (ET), což vede k nižší teplotě blízko povrchu. Odlesňování naopak vede k menšímu ET, což vede ke zvýšené teplotě u povrchu.

Lesy mají vyšší index plochy listů (LAI) a větší kořenovou hloubku než vegetace ve volné krajině, a protože vegetace transpiruje vodu přes listové stomaty, vyšší LAI dává nejen více vody zachycené na listech, ale také více transpirace, pokud ovšem dostupnost vody nebo teplota nejsou omezujícími faktory. Stejná změna podílu lesů v jižní a severní Evropě nevede ke stejné změně v ET.

Zimní teplota byla zaznamenána chladnější až o -2 ° C ve střední a jižní Evropě (tj. oblasti zasažené zalesněním). To nelze vysvětlit změnami v albedu, protože snížené albedo by mělo vést naopak k vyšší teplotě. ET za to také není zodpovědná, protože je v zimě nízká a její změny jsou malé.

Nižší teploty lze místo toho vysvětlit změnami atmosférické cirkulace, ale tyto řetězce příčin a následků však zdaleka nejsou jasné a vztah mezi zalesňováním, odlesňováním, bouřemi a tvorbou mraků by měl být dále zkoumán.

Simulovaný biogeofyzikální účinek na sezónní teplotu se tedy v celé Evropě pohybuje mezi 0,5 a 3 ° C, přičemž účinek na minimální a maximální teplotu je větší než na střední teplotu. Z výsledků je tedy zřejmé, že změny vegetace mohou mít výrazný dopad na průměrnou teplotu, která je stejného rozsahu jako změny teploty v důsledku vnějších sil řízených skleníkovými plyny. Rozdíly zde pozorované však ukazují odlišný geografický vzorec, protože změny vyvolané vegetací jsou lépe viditelné v oblastech, kde se vegetace mění, ve srovnání s relativně rovnoměrnějším signálem skleníkových plynů.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Tato studie dále naznačuje, že zalesňování (odlesňování) může zhoršit (zlepšit) tepelné vlny, neboť zalesňování má dopad na rozsáhlou atmosférickou cirkulaci ve většině Evropy. Úplné zalesnění všech nezalesněných oblastí v Evropě vedlo k obecnému ochlazení o 0,5 - 3 ° C ve všech ročních obdobích. Největší rozdíly byly patrné v létě v oblastech jižní Evropy. Úplné odlesnění všech zalesněných oblastí vedlo v létě k obecnému oteplování o 0,5 - 2,5 ° C. Výjimkou je Pyrenejský poloostrov, kde některé oblasti vykazují ochlazení. V zimě jsou rozdíly menší a mají různé příznaky: ochlazení na severovýchodě kolem 1 ° C a oteplování na jihozápadě okolo 0,5 ° C.

Teplotní rozdíly jsou dány rozdíly v albedu a evapotranspiraci, přičemž albedo má tendenci dominovat v zimě a evapotranspirace v létě. Účinek na srážky je méně jasný. Existují oblasti s významnými rozdíly v srážkách a zvýšené (snížené) srážky odpovídají zvýšeným (sníženým) ET, ale existují i oblasti s významnými rozdíly v ET bez výrazných rozdílů ve srážkách.

Klimatické účinky ze změněné vegetace jsou lokální, v těchto simulacích s rozlišením 50 km nebyly zjištěny žádné důkazy, že by změny vegetace v jedné oblasti měly přímo ovlivnit klima v jiných regionech. Tyto simulace naznačují, že interakce vegetace - klima jsou důležité pro pochopení minulých i budoucích změn klimatu a měly by být zahrnuty do simulací klimatických modelů.

Klimatická rizika a změny

Globální oteplování a změny klimatu jsou aktuálně jedněmi z nejdiskutovanějších témat nejen ve společnosti, ale i v rámci celé Evropy. Každý z vás už určitě zaznamenal radikální změny teplot a výkyvy klimatu, které se denně odehrávají po celé naší planetě. Mezi faktory vedoucí ke vzniku klimatických změn patří zejména spalování fosilních paliv, odlesňování a chov hospodářských zvířat. Tyto činnosti totiž přidávají obrovské množství skleníkových plynů k těm, které se už přirozeně vyskytují v naší atmosféře.

Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě a klimatická rizika ohrožují její energetickou a potravinovou bezpečnost, ekosystémy, infrastrukturu, vodní zdroje, finanční stabilitu a zdraví lidí. Podle nedávno zveřejněného hodnocení Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), už mnohá z těchto rizik dosáhla kritické úrovně a bez urychlených a rozhodných opatření by mohla znamenat katastrofu. Extrémní teploty, sucha, lesní požáry a záplavy, které jsme zažili v posledních letech, se v Evropě zhorší i při optimistických scénářích globálního oteplování a ovlivní životní podmínky na celém kontinentu.

Některé evropské regiony patří mezi ohniska několika klimatických rizik. Jižní Evropa je obzvlášť ohrožena přírodními požáry a vlivy horka a nedostatku vody na zemědělskou produkci, práci venku a lidské zdraví. Záplavy, eroze a pronikání slané vody ohrožují nízko položené pobřežní oblasti Evropy, včetně mnoha hustě osídlených měst.

Studie publikovaná v časopise Nature Climate Change ukazuje, že změna klimatu má na evropské lesy nejen ekologické, ale i výrazné ekonomické dopady. Evropské lesy čelí rostoucím tlakům způsobeným požáry, bouřemi a kůrovci, které kromě ekologických škod přinášejí i významné ekonomické ztráty. Lesní škody pravidelně dosahují hodnot v řádu milionů eur.

Vědci spočítali, jak by změna klimatu mohla ovlivnit ekonomickou hodnotu evropských lesů. Výsledky ukazují, že globální oteplování přinese různorodé, někdy i protichůdné efekty. Zatímco severní Evropa může díky delším vegetačním obdobím, vyšším teplotám a zvýšené koncentraci CO₂ zrychlit růst stromů a tím zvýšit příjmy, střední a jižní Evropa čelí výrazným ekonomickým ztrátám. Při oteplení o 4,8 °C by náklady spojené s přírodními disturbancemi mohly do konce století vzrůst až na 247 mld. eur, oproti přibližně 115 mld. Regionální rozdíly jsou zřejmé: ve střední Evropě, včetně Německa, Rakouska a Česka, klesá hodnota lesů i při mírném oteplení o 2,6 °C.

Podle výzkumníků je pečlivé ekonomické hodnocení klíčové pro efektivní adaptaci. Studie rovněž poukazuje na výhody strukturálně diverzifikovaných smíšených lesů.

Shrnutí

Jižní Evropa se vyznačuje rozmanitým klimatem ovlivněným subtropickým pásem, pohořími a mořským vlivem. Změny ve vegetaci, zalesňování a odlesňování mají výrazný dopad na teplotu a srážky v regionu. Globální oteplování a související klimatická rizika představují pro jižní Evropu značné výzvy, včetně sucha, požárů a ekonomických ztrát v lesnictví. Adaptace a efektivní snižování emisí skleníkových plynů jsou klíčové pro minimalizaci negativních dopadů změny klimatu v tomto regionu.

tags: #klimatické #rozdíly #jižní #Evropy

Oblíbené příspěvky:

• Informace o Zygaena filipendulae
• Podmínky skladování dřeva
• Zázračný durian
• Hodnocení systémů sběru odpadu
• Modernizace svozu odpadu v Opavě