Dopady masného průmyslu na ekologii: Studie a fakta

Z hlediska ochrany životního prostředí je konzumace masa velmi problematická. Stojí za ní obrovské velkochovy zvířat, ve kterých se „vyrábí“ maso za krutých podmínek. S chovem zvířat se pojí i zvýšená produkce skleníkových plynů, spotřeba vody a pěstování obrovského množství přehnojených krmiv.

Dopad produkce masa na životní prostředí

Hospodářská zvířata zabírají spolu s plodinami pěstovanými pro jejich krmení 83 procent celosvětové zemědělské půdy. Vytváří ale pouze 18 procent kalorií potravin, jak upozorňuje list The Guardian. Pro živočišnou výrobu se využívá 83 % zemědělské půdy a vyprodukuje 60 % skleníkových plynů z celého zemědělství.

Chov zvířat má navíc na svědomí 80 % odlesňování, ať už kvůli pěstování krmiv - především sóji -, nebo kvůli vytváření nových pastvin, což má vliv na vymírání druhů, kterým se neustále zmenšuje jejich životní prostor. V brazislké Amazonii zemědělci úmyslně zakládají lesní požáry - podobně jako v amazonských deštných pralesech, aby uvolnili místo pro chov dobytka a pěstování průmyslového krmiva, jako je sója.

Pokud bude odlesňování (např. Kácením lesů, ničením přírodních stanovišť a používáním toxických pesticidů k pěstování krmiv pro živočišnou výrobu a rozšiřování pastvin přispívá průmyslový masný průmysl k vyhynutí tisíců druhů, z nichž mnohé ještě nebyly ani objeveny.

Vliv na klimatickou změnu je také nezanedbatelný. Původní myšlenka chovu skotu byla logická: hovězí dobytek umí strávit trávu, což my neumíme, a spasená tráva se ve výsledku přetavila v maso, které jsme mohli sníst. V dnešních velkovýkrmnách se ale krávy krmí obilím, které můžeme jíst i my a jeho spotřeba na získání masa není příliš efektivní.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Abyste vykrmili obilím kilo hovězího, musíte investovat víc než dostanete zpět. Přímá konzumace rostlinné stravy je tedy z tohoto pohledu efektivnější než krmení zvířat rostlinami a jejich následná konzumace.

Řada výzkumů totiž ukazuje, že hovězí dobytek krmený trávou využívá více půdy a produkuje více (nebo přinejlepším podobně ) emisí. Obilí je totiž pro krávy oproti trávě snáz stravitelné a intenzivně chovaný skot žije kratší dobu.

Metan je druhým největším přispěvatelem ke globálnímu oteplování a skot ho produkuje nejvíc říháním. Omezení chovu hospodářských zvířat by však mohlo pastviny i zemědělskou půdu uvolnit třeba pro pěstování stromů, které dokáží zadržet vodu v krajině a ochlazovat okolí, případně pro pěstování bioenergetických plodin, které by nahradily fosilní paliva.

V neposlední řadě plodiny, které by se už nepoužívaly pro krmení zvířat, by se mohly stát potravou pro lidi, což by zvýšilo lokální soběstačnost. Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství uvádí, že přes 96 procent sóji z amazonské oblasti je spotřebováno na krmení krav, prasat a kuřat po celém světě.

Bezmála 97 procent brazilské sóji je navíc geneticky modifikováno a v mnoha zemích je konzumace takto upravené soji zakázána a zřídka kdy se používá na výrobu tofu a sojového mléka. Výroba sojového mléka také produkuje menší emise, potřebuje méně vody a půdy než produkce kravského mléka.

Čtěte také: Čad čelí klimatickým změnám

Alternativy a kontroverze

Avokádo produkuje třikrát méně emisí než kuře, čtyřikrát méně než vepřové a dvacetkrát méně než hovězí maso. Například rostlinné hamburgery, které jsou stále populárnější a do své nabídky je zařazují i renomované restaurace, opravdu nemusejí být zdravější než ty z masa. Problém je v dochucovadlech, které mají napodobit chuť opravdového masa a také v barvivech, které mají napodobit jeho barvu.

Doporučení a řešení

Řešení neznamená vzdát se masa. Ale opravdu potřebujeme konzumovat maso v takovém měřítku? Od roku 1970 se populace zvířat chovaných na maso, mléko a vejce ztrojnásobila a živočišná výroba potravin nyní potřebuje 26 procent povrchu Země. Zkusme maso omezit.

Studie dále uvádí, že ani regionální či lokální potraviny nejsou automaticky pro klima lepší. Nejčistší svědomí mohou mít vegani konzumující pouze (bio) rostlinnou stravu.

Kampaň Žeru maso, která je financována státem, však účelově neuvádí informace napsané v předchozích odstavcích a manipuluje tak veřejným míněním ve prospěch masného průmyslu. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by masný průmysl nebyl zodpovědný za globální environmentální problémy a při nadměrné konzumaci masných výrobků za některé zdravotní problémy.

Evropští chovatelé by rádi představili své hovězí jako zboží nejvyšší kvality, udržitelný produkt, vytvářený s respektem k welfare chovaných zvířat i k životnímu prostředí. Pochopitelně, toho z evropských trhů. Což v době, kdy se spíše hovoří o omezení konzumace masa jako prostředku ochrany klimatu, přináší poněkud nekonzistentní poselství.

Čtěte také: Problémy spojené s palmovým olejem

Například nevládní organizace Greenpeace letos v březnu zmínila, že bez snížení spotřeby masa o 70 % se evropské země klimatickému rozvratu nevyhnou. Evropská komise nyní podporou reklamní kampaně zaujímá postoj, že evropské maso neškodí a vlastně je úplně v pořádku.

Propagace konzumace hovězího masa je jednoznačně správný počin. Hovězí maso má vysokou výživovou hodnotu, výbornou chuť a dobře zasytí, takže jeho zařazení do jídelníčku je jednoznačně vhodné.

Koloběh živin a význam hnoje

Jedním z obrovských problémů našeho zemědělství je, že nám spotřebitelé svým nezájmem o hovězí maso a české mléčné výrobky (dovoz byl levnější, krásně zabalený a měl líbivou reklamu) přivodili masivní úbytek stavů skotu a tím i tragický nedostatek kvalitního hnoje.

Dnes se děsíme metanu, který krávy vykrkají. Na druhou stranu zase hnůj pomáhá udržet kvalitní půdu. Přežvýkavci jsou tedy ideální součástí koloběhu živin.

V okolí chovů hospodářských zvířat je dostatek potravy pro hmyzožravé ptáky, to se týká i hnojišť. Chovy hospodářských zvířat tím podporují biodiverzitu.

Spotřeba masa a zdraví

Nadměrná spotřeba masa nejen, že zabíjí planetu, ale i ohrožuje naše zdraví. Strava našich předků byla velmi prostá a tvořily ji zejména luštěniny a obiloviny, sezónní ovoce a zelenina. Maso se konzumovalo s mírou a nebylo považováno za samozřejmost. A lidé neznali dnešní civilizační choroby jako je například nadváha, vysoký krevní tlak, dna nebo cukrovka.

Dnešní, na živočišných produktech založená strava ovšem přináší řadu problémů nejen pro zdraví lidí, ale i pro klima a biodiverzitu, tedy biologickou rozmanitost druhů na světě. A jedna z příčin? Masný průmysl a stále se zvyšující spotřeba masa, která se celosvětově zdvojnásobila v porovnání s rokem 1961.

V roce 2022 je nás na světě 7,9 miliard lidí (worldometers.info). Průměrný Evropan sní 87 kg masa za rok, Američan až 120 kg. Oproti tomu třeba v Senegalu jí lidé 17 kg masa na osobu ročně, v Indii jen 5,2 kg. V ČR je to konkrétně 77,4 kg masa na osobu za rok.

„Tytéž lidské činnosti, které pohánějí změnu klimatu a ztrátu biologické rozmanitosti, také zvyšují riziko pandemie prostřednictvím jejich dopadů na naše životní prostředí. Změny ve způsobu, jakým využíváme půdu; expanze a intenzifikace zemědělství; a neudržitelný obchod, výroba a spotřeba narušují přírodu a zvyšují kontakt mezi divočinou, hospodářskými zvířaty, patogeny a lidmi.

Pantanalský mokřad se jen pomalu zotavuje z nejhorších požárů od 60. let. Rozsah těchto požárů způsobily především klimatické faktory. Po celá desetiletí nebyl Pantanal tak suchý. Řeky, které jindy zaplavily celé oblasti, zůstaly ve svých korytech. Důvodem byly extrémně nízké srážky v období dešťů. To bylo způsobeno rostoucím odlesňováním amazonského deštného pralesa dále na sever, říká biolog Rogério Rossi z Univerzity v Mato Grosso.

Ve své studii organizace Greenpeace pečlivě zkoumala dotyčné farmy a sledovala jejich dodavatelské řetězce (infografika na str. 4 a 5). Maso z těchto společností jde na tři hlavní jatka v Brazílii - JBS, Marfrig a Minerva. Greenpeace obviňuje řezníky z nákupu masa od farmářů, kteří jsou částečně zodpovědní za ničivé požáry. Tito velcí řezníci také zásobují německé prodejce masa.

Globální masný gigant JBS je příkladem a hlavním přispěvatelem k této hrozbě. Společnost JBS se sídlem v São Paulu tvrdí, že je největší světovou společností zabývající se živočišnými bílkovinami a druhou největší potravinářskou společností na světě s ročním prodejem (po Nestlé).

Evropa už od poloviny května žije na ekologický dluh - její obyvatelé spotřebovávají zdroje rychleji, než je planeta stíhá obnovovat. Jednou z hlavních zátěží je intenzivní zemědělství a velkochovy hospodářských zvířat.

České zemědělství ve velkém používá dováženou jihoamerickou sóju. K jejímu vypěstování je třeba plocha jako polovina Zlínského kraje. Vymizely multifunkční farmy, které měly ornou půdu i dobytek, a organická hmota se přestala vracet do půdy.

Zároveň ale oceňuje, že zemědělství se už začíná měnit: „17 % českého skotu a 53 % masného skotu se chová v ekologickém zemědělství. Miliardové investice, méně řepky a žádné dotace na plochu.

„Jako zemědělec budu ta zvířata chránit. Nemyslím si, že měla tak negativní stopu, že bychom je museli redukovat,“ dodává.

„To maso potřebujeme. Zkusme tedy vyrábět tam, kde se maso spotřebovává. Český zemědělec je ekonomickou a možná i politickou situací tlačen do toho, že nemůže fungovat, pokud toto (dovážená krmiva) nepoužije. Zemědělci by asi byli schopní se přizpůsobit jiným podmínkám. Zemědělce je podle něj třeba rozlišovat na dobré a špatné - ani intenzivně hospodařící velkochov nutně nemusí mít negativní ekologickou stopu: „Zlikvidovali jsme velké množství krav a tím pádem se zmenšila produkce organické hmoty, kterou můžeme vracet do půdy.

Dovoz potravin a jeho ekologické dopady

Ekologické dopady dovozu potravin do České republiky jsou obrovské. Analýza uhlíkové stopy vybraných komodit pro Zemědělský svaz za rok 2023 na malém vzorku ukazuje, že dovoz potravin, jako jsou jablka, cibule, drůbeží a vepřové maso, má výrazné negativní dopady na životní prostředí, kterým bychom se mohli vyhnout, pokud bychom využívali místní zdroje.

Zbytečně dovezené potraviny, tedy takové, které je možné vypěstovat u nás, a přesto je dovážíme ze zahraničí mají mnohonásobně vyšší uhlíkovou stopu než ty vyprodukované v tuzemsku.

„Na konkrétních modelových výpočtech lze vidět, že hon maloobchodů za cenou má neblahý dopad nejen na ekonomiku, ale i životní prostředí. Prodávat jablka z Chile nebo Nového Zélandu či dovážet vepřové ze Španělska a drůbež z Brazílie zkrátka nedává smysl, když jsme tyto potraviny schopní vyprodukovat sami, a to ve velmi vysoké kvalitě,“ říká Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR.

Česká republika v roce 2023 dovezla značné množství potravin, včetně 61,6 milionů kilogramů jablek, 60 milionů kilogramů cibule, 281 milionu kilogramů vepřového masa a 120 milionů kilogramů drůbežího. Tyto produkty často cestují stovky až tisíce kilometrů, což zvyšuje jejich uhlíkovou stopu.

V případě některých komodit je rozdíl v emisích mezi dovozem a lokální produkcí až několikanásobný a tím i dopad na životní prostředí výrazný. Nahrazením dovozů by Česko mohlo snížit emise CO₂ až o miliony tun ročně.

„Od Zemědělského svazu jsme dostali zadání, abychom spočítali, jakou uhlíkovou stopu zanechává dovoz potravin. Pro zjednodušení a názornost jsme počítali s objemy dovozu čtyř ukázkových komodit, které typicky umí čeští zemědělci vyprodukovat v dostatečném množství sami. Šlo o jablka, cibule, vepřové a drůbeží maso. Omezili jsme se na vliv dopravy / vzdálenosti ze země původu dovážené komodity a následně porovnali zjištěnou uhlíkovou stopu dopravy dovozů s emisemi CO2 v případě využití lokálních potravin,“ říká Jan Baláč ze společnosti Fair Venture, která výpočty uhlíkové stopy prováděla.

„Souhrnné emise CO2 dopravy veškerého dovezeného zboží těchto čtyř komodit - jablka, cibule, vepřové, drůbeží činily za rok 2023 až 131 tisíc tun CO2 při náročné dopravě dovozu (letecky a/nebo menší nákladní auto), což je o 103,6 tisíc tun CO2 více než při využití lokálních potravin. Jedná se o4,8násobek stejného objemu produkce v ČR a odpovídá to zhruba roční uhlíkové stopě menší obce o velikosti do 15 000 obyvatel,“ vysvětluje Baláč.

Při šetrnější dopravě dovozu těchto čtyř komodit lodí a/nebo většími kamiony je uhlíková stopa dopravy dovozů o 18 tisíc tun CO2 náročnější, než kdybychom tyto čtyři komodity vyprodukovali v ČR(3,1násobek ČR).

„Pokud je uhlíková stopa dopravy dovozu pouhých čtyř potravin takto vysoká, výsledky těchto výpočtů vnímám jako velmi závažné. Uvědomme si, že do Česka každoročně dovážíme tisíce, možná i desetitisíce různých komodit, takže úspora CO2 by v tom případě šla do milionů tun ročně“ komentuje výsledky Martin Pýcha, a dodává: „Přitom každý z nás může přispět ke snížení uhlíkové stopy tím, že bude preferovat české produkty. Podpoří tak naše zemědělce a také životní prostředí,“ dodává Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR.

Hlavními dovozci jablek do ČR v roce 2023 byly Polsko, Slovensko, Maďarsko a Itálie. Celková uhlíková stopa dopravy dovozu jablek, zejména z Nového Zélandu a Chile, ukazuje, že emise CO₂ jsou při takto vzdálených dovozech mnohonásobně vyšší než u lokálních produktů.

Například, jablka dovezená z Nového Zélandu letecky v kombinaci s menším nákladním autem mají uhlíkovou stopu až 386násobnou oproti lokálně pěstovaným jablkům, ty z Chile až 260násobnou. Transport jablek lodí v kombinaci s kamionovou dopravou z uvedených zemí vytváří 15 až 21násobek emisí CO₂ než doprava lokálních jablek v rámci ČR.

Dovezeme-li roční objem dovozu jablek do ČR lodní dopravou nebo větším kamionem, způsobí to jen na dopravě takové emise CO2, jako kdybychom nechali běžet osobní automobil na volnoběh po dobu 136 let. Pokud bychom využili uhlíkově náročnější dopravu, například kombinaci letadel a menších nákladních aut, způsobí to jen u jablek a pouze za jeden rok tolik emisí, kolik by vyprodukoval automobil na volnoběh po dobu 898 let,“ vypočítává Jan Baláč z Fair Venture.

V roce 2023 byla do ČR nejvíce dovážena cibule z Nizozemí, Německa, Slovenska, Polska a Itálie. Právě italská cibule vytváří dopravou nejvíce CO2, a to až 5,2násobek emisí, které by měla pouze česká cibule. V případě Nizozemska je to 3,6násobek a sousedního Polska až 2,6násobně více emisí CO2.

Dovoz vepřového do Česka v roce 2023 zahrnoval významný podíl masa ze Španělska, Belgie, Nizozemí nebo Polska. Jen ze Španělska jsme v roce 2023 dovezli 26 % celkového objemu dovezeného vepřového. Přitom doprava vepřového ze Španělska zanechává až 9násobnou uhlíkovou stopu, než by byla při využití stejného objemu od lokálních chovatelů. Kdyby Česká republika nedovezla vůbec žádné vepřové maso, došlo by jen na dopravě k úspoře emisí CO2 ve výši okolo 40 tisíc tun CO2.

Převážná většina dovezeného drůbežího masa pochází ze sousedního Polska, až 61 % v roce 2023. Významné dovozy jsou také z Maďarska a Brazílie. V případě posledně jmenované Brazílie je uhlíková stopa dovezeného drůbežího až o 202krát vyšší v případě emisně náročné dopravy, a až 12násobně vyšší než v případě šetrnější lodní a kamionové dopravy.

„Pokud bychom si odpustili drůbeží z dovozu, uspořili bychom jen na dopravě tolik emisí CO2, kolik odpovídá ponechání osobního automobilu běžet na volnoběh po dobu 217 let v případě emisně šetrné dopravy a 3 998 let v případě emisně náročné dopravy,“ vypočetl Jan Baláč. Jde o hypotetickou úsporu až 50 tisíc tun CO2.

Objemy dovozů potravin se v České republice od devadesátých let, až na menší výkyvy neustále zvyšují. Zhoršuje se tím agrární saldo zahraničního obchodu.

Zatímco Česká republika má saldo zahraničního obchodu kladné, v obchodování se zemědělskými komoditami je zahraniční obchod v záporných číslech. Podle aktuálních údajů ČSÚ největší podíl na ztrátě měl obchod s masem (89 %),“ upozorňuje Martin Pýcha. V roce 2023 činilo agrární saldo -38 mld. Kč, přičemž predikce pro rok 2024 odhaduje saldo na úrovní -40 mld. Kč a více.

„Pozitivní vliv na saldo mají komodity jako obilí, nezahuštěné mléko a živá zvířata, což Českou republiku opět řadí mezi vývozce surovin, zatímco zpracované produkty ve velkém dovážíme. Není to ekonomické, ani ekologické,“ dodává Pýcha.

tags: #dopady #masného #průmyslu #na #ekologii #studie

Oblíbené příspěvky:

• Princip fungování uzavřených ekosystémů
• Slimáci na zahradě
• Co dělat s propadlou STK?
• Aktivity pro žáky na ZŠ Špitálská
• Recyklace dřevního odpadu