Klimatické změny a zprávy IPCC

20.11.2025

Dopady změny klimatu nabývají na síle a čas, ve kterém můžeme zajistit udržitelnou budoucnost, se rychle krátí. Vědci mají nyní více jak 95 procentní jistotu, že za většinu probíhající klimatické změny mohou lidé.

Tak zní hlavní vzkaz druhé části Šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu IPCC. Tato zpráva, publikovaná postupně od srpna 2021 do října 2022, je nejkomplexnějším posouzením dopadů lidské činnosti na klima od podobného hodnocení z roku 2014. Čerpá z 14 tisíc vědeckých článků a na jejím znění se shodli zástupci 195 vlád. To ji zajišťuje vysokou hodnověrnost ve vědeckých i politických kruzích a převzetí odpovědnosti vládami.

V případě neodkladného a razantního snížení emisí máme stále možnost udržet globální oteplení pod 2 stupni Celsia, uvedl ve své nejnovější zprávě Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC). Podle materiálu „Dopady, adaptace a zranitelnost“ zveřejněného toto pondělí překročí Země hranici oteplení o 1,5 stupně Celsia už začátkem příštího desetiletí. Nepřekročení milníku je přitom hlavním závazkem Pařížské dohody z roku 2015 a povede k nevratným změnám ekosystémů.

Odborníci tvrdí, že je nutné se změnám přizpůsobit, stejně jako je nutné připravit se na přesídlení milionů lidí.„Adaptace je klíčová, ale sama o sobě nestačí. Je potřeba zastavit klimatickou změnu,“ komentuje zprávu IPCC v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz Ondráš Přibyla, ředitel organizace Fakta o klimatu.

Co hlavního bychom si ze šesté hodnotící zprávy IPCC měli vzít?

Vědci dokládají, že změny klimatu mají naprosto zřetelné dopady už nyní, a v některých místech světa jsou pro tamní populaci dokonce likvidační. Klasické příklady změny klimatu ukazované v médiích, jako jsou silné hurikány nebo lesní požáry na Sibiři, ale nejsou jedinou hrozbou.

Čtěte také: Klimatické podmínky

IPCC je unikátním spojením mezi politikou a vědou, jeho zprávy jsou nejvíce respektovaným zdrojem informací o změně klimatu po celém světě.

O jak vzdálené budoucnosti se teď bavíme?

Budoucí dopady změny klimatu lze do velké míry předvídat, v dlouhodobém horizontu záleží samozřejmě na emisích skleníkových plynů, které budeme vypouštět, a platí to, že čím vyšší bude oteplení, tím větší budou dopady. Z toho plyne, že adaptace sama o sobě nestačí. Mitigace, tedy zmírnění klimatické změny, je naprosto nutná. Čím lépe se nám podaří zastavit klimatickou změnu na nižší hranici oteplení, tím menší adaptace bude nutná.

V krátkodobém horizontu, tedy asi do roku 2040 a oteplení o 1,5 °C, budou pokračovat současné trendy nárůstu teploty a bude se zvětšovat frekvence extrémních událostí.

První desetiletí 21. století bylo nejteplejším od roku 1850, a to i přesto, že se rychlost oteplování ovzduší v poslední době mírně zpomalila, zato se více oteplovaly hlubiny oceánů a zrychlovalo se ubývání ledu v Grónsku a Antarktidě.

V regionech s vysokou mírou klimatické zranitelnosti žije podle zprávy 3,5 miliardy lidí. Taková místa jsou po celém světě, lze přesto tato zjištění nějak zobecnit?

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Podle zprávy IPCC klimatická změna dopadá disproporčně na zranitelnější skupiny populace. V rozvinutých zemích se dopady počítají v penězích, zatímco v rozvíjejících se zemích se počítají v lidských životech. Jiné dopady budou na Sibiři a Aljašce, kde taje permafrost, jinak v pobřežních oblastech, kde dochází k zvedání hladin oceánů. Specifické a do jisté míry všude podobným způsobem zasažené jsou zemědělské oblasti, ve kterých největší roli hraje sucho. Ve výsledku se dopady týkají všech: co se bude dít na jiných místech planety, se prostřednictvím trhů či politických a ekonomických nestabilit projeví všude.

Jak konkrétně ty dopady můžou vypadat?

Pro jasnější představu se hodí třídit je nejen podle klimatických faktorů a regionů, jak to běžně dělají vědecké zprávy, ale i podle toho, na jakou oblast lidského života dolehnou. Dopady jsou vlastně ohrožením podmínek pro život. Konkrétně jde třeba o nedostatek pitné vody nebo o překážky, které narušují dodávky potravin a potravinovou bezpečnost.

Dopady na infrastrukturu podle IPCC jen v Číně donutí k přesídlení až 60 milionů lidí do roku 2050, a to kvůli zvyšujícím se hladinám oceánů a záplavám v nízko položených oblastech.

Jaké dopady na infrastrukturu můžeme očekávat ve vnitrozemí, potažmo v České republice?

Dopadem, který si už teď uvědomujeme, je dostupnost vody a s tím související sucho. Lidé ve městech si to možná moc neuvědomují, ale do mnoha vesnic v Česku se už musela voda dovážet, protože jim vyschly studny. Méně zřejmým dopadem je pro nás ale to, že je dostupnost vody klíčová pro chod uhelných i jaderných elektráren, které se staví okolo velkých řek. V Česku je to Temelín u Vltavy či Dukovany u řeky Jihlavy. Jakmile v řekách není dost vody, nemůže vyrábět elektřinu.

Vraťme se k dopadům změny klimatu na přírodu kolem nás. Zpráva IPCC zmiňuje hrozby vyhynutí živočichů a možnost kolapsu celých ekosystémů, které nejsou schopny se se situací vyrovnat. Můžeme takové příklady najít i Česku?

V Česku je to určitě kůrovcová kalamita a rozpad smrkových lesů. Úzce to souvisí s klimatickou změnou, protože teplejší zimy kůrovec snáz přežije a rychleji se množí. Vyhovuje mu i sucho, které bylo v posledních pěti letech velmi znát. Klimatická změna oslabuje smrkové porosty podobně jako nevhodné hospodaření, zároveň vytváří podmínky pro urychlení jejich rozvratu.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Může se jev, který je zdánlivě pouze problémem konkrétního ekosystému, promítnout i do jiných oblastí lidského života?

Určitě. Příkladem můžou být korálové útesy, které nepřežijí oteplení o 1,5 stupně. Zdánlivě by to mohlo vypadat, že jen přijdeme o barevné rybičky, jenže to bude mít důsledky pro rybolov a živobytí v postižené oblasti. Jeden jev - rozpad útesů - má dopady jak na oblast přírodního kapitálu, tak na oblast infrastruktury, protože korálové útesy tlumí bouře a zabraňují tomu, aby vlny zaplavily nízko položené ostrovy. Promítá se i do potravinové bezpečnosti, protože na lokálním rybolovu jsou závislí lidé.

Už nyní zemědělci vědí, že sucho, povodně i další klimatické faktory způsobují, že velikost sklizně není pravidelná a předvídatelná. Výkyvy v produkci pak vedou k výkyvům v ceně potravin, nebo dokonce i k hladomorům v některých částech světa. Postupné oteplování nebo změny v množství srážek posouvají oblasti vhodné pro pěstování plodin. Při určitém oteplení pravděpodobně přestane být možné některé klasické plodiny pěstovat.

Zpráva IPCC hodnotí zranitelnost populací podle toho, do jaké míry jsou dopadům změn klimatu vystavené. Jak je na tom Evropa?

Bavit se o dopadech na úrovni kontinentů znamená pracovat s hrubým měřítkem. V samotné Evropě se potřebujeme dívat jinak na pobřežní oblasti, kterých se týkají postupné ohrožující faktory jako stoupání hladin oceánu a přílivy zesílené bouřemi. V Nizozemsku je to zásadní věc, kterou musí akutně řešit. V Česku tohle konkrétně nepociťujeme, což ale neznamená, že nejsme ohroženi sezonními záplavami.

Je možné se takovým dopadům přizpůsobit?

Záleží na tom, jak zranitelní jsou lidé v konkrétní oblasti. Pokud se bavíme o vlnách veder v Itálii nebo Řecku, v praxi to znamená, zda mají obyvatelé měst možnost s takovou situací něco dělat - třeba si pořídit klimatizaci. V tomto ohledu je evropská populace méně zranitelná, protože většina lidí má úspory na to si nějak pomoci a státy projevují snahu o centrální řešení. To ale neplatí o mnoha oblastech v Africe a Asii, kde je každý dopad mnohem drsnější právě kvůli nedostatku peněz a infrastruktury, která by pomohla přežít. Častější a intenzivnější vlny veder zejména ve městech mají dopady na život i na práci: když teplota v noci neklesá, člověk se nevyspí a produktivita klesá.

Když v létě do Česka přijde vlna veder a ve městech bude 40 stupňů, do novin se to dostane jako „rekord“ a v tu chvíli bude relevantní diskutovat o tom, jak vedro souvisí s klimatickou změnou. Ale to, že se Česká republika oteplila za posledních 60 let o dva stupně nebo že frekvence extrémních událostí poměrně předvídatelně narůstá, se do novin nedostane.

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC)

Jedním z nejdůležitějších mezinárodních orgánů věnujících se problematice změny klimatu je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Panel byl založen v roce 1988 z iniciativy Generálního shromáždění OSN ve spolupráci se Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Environmentálním programem spojených národů (UNEP) z důvodu potřeby objektivního a vědeckého hodnocení problému změny klimatu. Jedná se o seskupení vědců z celého světa zabývající se zejména poznáním podstaty změny klimatu a hodnocením jejích environmentálních a sociálních důsledků. IPCC pravidelně připravuje hodnotící zprávy, technické a speciální zprávy, které se věnují jednotlivým klíčovým problémům z oblasti změny klimatu.

V letech 2021 až 2023 byly postupně zveřejněny jednotlivé části nejnovější Šesté hodnotící zprávy (AR6 IPCC). Materiál poskytuje nejaktuálnější informace o vědeckých, technických a sociálně-ekonomických aspektech změny klimatu.

IPCC je organizace, kterou tvoří vlády členských států OSN nebo Světové meteorologické organizace. V současné době má 195 členů. Do práce IPCC se zapojují tisíce vědců a expertů. Do vypracování hodnotících zpráv IPCC přispívají vědci na dobrovolné bázi, vyhodnocují tisíce výzkumných prací, které jsou každoročně publikovány a zpracovávají na jejich základě obsáhlé souhrnné zprávy současného poznání o příčinách, dopadech a budoucích rizicích klimatické změny i jak adaptace a mitigace (zmírňování) mohou snížit tato rizika.

Základem hodnotícího procesu IPCC je otevřené a transparentní hodnocení vědeckého poznání ze strany expertů a zástupců vlád z celého světa tak, aby byla zajištěna objektivita a diverzita pohledů a expertízy. Prostřednictvím hodnotících zpráv odhaluje IPCC, kde existuje vědecká shoda a kde je potřeba dalšího výzkumu.

Hodnotící zpráva IPCC

Vždy jednou za několik let vychází tzv. Hodnotící zpráva IPCC, zásadní dokument v oblasti dosavadního výzkumu klimatické změny. Skládá se z několika částí, které jsou zveřejňovány postupně. Ve stručnosti lze říct, že Hodnotící zpráva IPCC (Assessment Report, AR) je podrobný výtah a posouzení přezkoumané a publikované vědecké literatury, která se zabývá změnami klimatu.

Zprávu sestavuje Mezivládní panel pro změnu klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), založený v roce 1988, u jehož kolébky stály dvě významné mezinárodní instituce: Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP). Celkem bylo zatím publikováno šest zpráv, první v roce 1990, poslední (AR6) v letech 2021-2022.

Jak už bylo zmíněno výše, Hodnotící zpráva pouze shrnuje a vyhodnocuje dosavadní publikovaný výzkum. Metaforicky řečeno je to podobné, jako když se vyrábí destilát: sesbíráme ovoce, z něj vybereme to nejlepší, které splňuje všechna stanovená kritéria, a poté destilujeme. IPCC tedy nepřináší žádné nové ingredience (neplodí ovoce) - pouze destiluje esenci z toho, co je momentálně k dispozici.

Přípravě Hodnotící zprávy vždy předchází vědecký výzkum zaměřený na oblast klimatické změny, který probíhá v mnoha zemích světa. Zároveň s tím dochází také k jeho přezkoumávání a ověřování. Ukázat si to můžeme třeba na příkladu klimatických modelů: vylepšování těchto modelů nespočívá pouze v jejich pouštění na rychlejších počítačích - nové modely zahrnují také procesy, které ty dřívější neobsahovaly (například podrobnější modelování pohybu ledovců).

Aby byl nový klimatický model uznán jako relevantní, musí projít velmi podrobným testováním, kdy se zkouší, zda dokáže replikovat klima v minulosti a současnosti. Pokud by nebyl schopen dostatečně dobře replikovat současné klima, jak bychom mohli brát jeho předpovědi vážně? Teprve když projde tímto testováním, lze jeho předpovědi zařadit do databáze možností dalšího vývoje klimatu a publikovat je ve vědeckých časopisech.

Podobný proces recenzí a ověřování správnosti výsledků probíhá ve všech oblastech klimatologie. A teprve takto ověřené výsledky jsou pak základem pro Hodnotící zprávu IPCC.

Osnovu připraví experti delegovaní členskými státy (panel IPCC). Po schválení osnovy následuje proces výběru autorů, kteří budou zprávu psát - jména autorů předkládá oficiální zástupce každé země (při přípravě nejnovější zprávy byli za ČR nominováni tři experti z českých výzkumných institucí). Vzniká finální znění zprávy a spolu s ním Shrnutí pro politické představitele.

Přestože název může vzbuzovat dojem, že se jedná o politický orgán, ve skutečnosti je IPCC panelem složeným z vědců a expertů ze 195 zemí světa. Jednotlivé členské země mají v panelu své odborné zástupce (každá jednoho, bez ohledu na svou velikost), za ČR je to v současné době RNDr.

Koho která země nominuje (v ČR o tom rozhoduje ministr životního prostředí jako zástupce vlády - IPCC je mezivládní panel), záleží čistě na jejím rozhodnutí. Z jednotlivých zástupců je vždy jednou za čtyři roky zvoleno vedení, což jsou jediné volby v rámci fungování IPCC.

První tři oddíly mají každý přes 1000 stran. Na přípravě každého oddílu hodnotící zprávy se podílí velké množství autorů a probíhá velice důkladné připomínkové řízení. Například Fyzikální základy jsou dílem celkem 234 autorů, kteří se museli vypořádat s téměř 80 000 komentáři. V srpnu 2021 vyšel první oddíl AR6 (Fyzikální základy), další dva oddíly byly publikovány na jaře 2022, Souhrnná zpráva pak na podzim 2022.

Spíše než zásadní objevy či změny přinesla první část AR6 zpřesnění dosavadních poznatků a odhadů budoucího vývoje. Druhý oddíl AR6 (Dopady, adaptace a zranitelnost) se zaměřuje na zranitelnost přírodních i socio-ekonomických systémů, pozitivní a negativní důsledky klimatických změn a možnosti adaptace na tyto změny. První část AR6 vyšla ještě před klimatickou konferencí COP26, která proběhla od 31. října do 12. listopadu ve skotském Glasgow. Vlády jednotlivých zemí na ní prezentovaly své nové či revidované plány na snižování emisí a jednaly o mezinárodní spolupráci v oblasti investic, podpory a společné legislativy.

Šestá hodnotící zpráva (Assessment Report, AR6) se skládá ze tří částí, které vypracovaly jednotlivé Pracovní skupiny (Working Groups, WG): WG I (fyzikální základy), WG II (dopady, adaptace a zranitelnost) a WG III (zmírňování (mitigace)).

Ve srovnání s předchozími hodnotícími zprávami IPCC dává AR6 ve všech částech větší důraz na řešení a informace z jednotlivých regionů světa. Zároveň dochází k většímu propojení mezi zprávami jednotlivých pracovních skupin (např. Všechny zprávy cyklu AR6 se věnují tématu změny klimatu a měst.

Zpráva pracovní skupiny I (WGI) IPCC (fyzikální základy) přináší nejnovější fyzikální poznatky o klimatickém systému a klimatické změně. Shrnuje aktuální výzkum klimatické vědy od paleoklimatologie přes měření v terénu k výsledkům klimatických simulací regionálního i globálního rozsahu. Ukazuje, jak a proč se klima mění, a předkládá nové poznatky o vlivu lidské činnosti na vývoj klimatu včetně extrémních projevů počasí. Zpráva přináší víc integrovaného poznání a porozumění.

AR5 obsahovala oddělené kapitoly pro hodnocení modelů, důkazů založených na pozorování a měření, paleoklimatických záznamů apod. V AR6 jsou tato témata spojena ve více kapitolách, např. kapitola 8 (Změny v cyklech vody) zohledňuje vše výše uvedené v hodnocení změn ve vodních cyklech kvůli změně klimatu.

Zpráva WG I klade daleko větší důraz na probíhající změnu klimatu v regionech. Poslední třetina každé kapitoly se zaměřuje na informace z regionů světa. Tyto kapitoly přinášejí mnoho nových vědeckých poznatků extrémních projevech počasí, jež přisuzují lidskému vlivu na měnící se klima, zejména v kapitole 11 (Počasí a extrémní projevy počasí v měnícím se klimatu), která v předchozích AR nebyla.

Kapitola 12 (Informace o klimatické změně ve vztahu k dopadům v regionech a hodnocení rizik) se zabývá nejen extrémy, ale i dalšími faktory, jež jsou pro hodnocení rizik důležité z dlouhodobého hlediska (např. sucho, změny sněhové pokrývky apod.). Tyto informace mohou pomáhat v hodnocení rizik a dopadů jako příspěvek WG I ke klimatickým řešením.

Kapitola 10 (Propojení globální změny se změnami na úrovni regionů) se zabývá propojováním globálního s lokálním, což je velmi důležité pro politiky a legislativce.

WG I se více oproti minulosti zaměřuje na to, jak Země reaguje na měnící se klima. Zhodnocuje např. reakci oceánu nebo atmosféry v případě, že dojde ke snížení emisí skleníkových plynů (nebo pokud by byly využity technologie na odebírání uhlíku z atmosféry) a jak by se to vyvíjelo na časové ose. Zpráva rovněž ukazuje, jak se vyvíjí porozumění citlivosti globální teploty vůči emisím uhlíku.

AR5 používala pro modelování budoucí změny klimatu čtyři scénáře vývoje koncentrací skleníkových plynů. AR6 oproti tomu pracuje s tzv.

Zpráva dokonce varuje před úplným zastavením proudů, což by mělo katastrofické dopady po celém světě.

- Zpráva varuje před možností, že se amazonský prales změní na savanu.

- Hladina oceánů by se v tomto století mohla kvůli tání ledovců zvýšit o půl metru. Pokud globální oteplení překročí tři stupně Celsia, mohlo by to být až o metr. Během celého 20. století to bylo asi 20 centimetrů. Do roku 2300 by mohl nárůst dosáhnou až dvou metrů.

- Roste množství metanu (CH4), který se rovněž podílí na skleníkovém efektu a přispívá tak ke změně klimatu. Metan je součástí zemního plynu, vzniká při likvidaci odpadu nebo chovu hospodářských zvířat.

- V roce 2019 byla koncentrace CO2 v atmosféře nejvyšší za poslední dva miliony let, možná i déle.

- Zpráva také varuje před zpomalením proudů z takzvané Atlantické jižní cirkulace (AMOC), které způsobuje globálního oteplování.

tags: #klimatické #změny #IPCC #zprávy