Klimatické změny nejsou způsobeny činností člověka: Argumenty a fakta

Debatu o klimatických změnách mohou doprovázet různé obavy způsobené nejen nedostatečnou znalostí exaktních faktů a dat. Současně jde o téma pro mnohé stále kontroverzní. Chápání probíhající změny, u které ještě přesně nevíme, k čemu povede a na jejímž průběhu má člověk svou činností bezesporu podíl, můžou provázet nejrůznější pocity, včetně smutku a apatie. Je proto velmi důležité, jak o této problematice mluvíme.

Argumenty zpochybňující vliv člověka na klimatické změny

„Změna klimatu je přirozená, v průběhu historie se měnilo vždy a lidská činnost na to nemá vliv. Dlouhodobou průměrnou teplotu ovlivňuje mnohem více sluneční aktivita než lidská činnost.“ Takové a podobné argumenty se objevují v diskusích o klimatických změnách, pakliže se diskutující přiklánějí k tomu, že tyto změny nejsou ovlivněny člověkem. Je pravda, že klima se během 4,5 miliardy let historie Země změnilo mnohokrát a mnohdy velice významně.

Vědecký konsenzus a důkazy o vlivu člověka

Na druhé straně, nárůst globálních povrchových teplot v posledních desetiletích nelze podle vědeckého konsensu vysvětlit jen přirozenými cykly ochlazování a oteplování, ale je způsoben zvýšenými emisemi skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti. Od roku 2014 bylo podle amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) zaznamenáno sedm nejteplejších let v dějinách měření, deset nejteplejších let se vejde do posledních 15 let. Globální teplota přesahuje průměr 20. století již 44 let v řadě.

Země se v současnosti nachází v tzv. pozitivní energetické nerovnováze, jinými slovy přijímá z vesmíru více energie, než kolik vyzařuje zpět. „Množství tepla zachycovaného Zemí se od roku 2005 zhruba zdvojnásobilo. Takové tempo nemá v historii obdoby,“ uvedly letos v červnu ve společné studii, zveřejněné odborným titulem Geophysical Research Letters, NASA a americký Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA). Jako jeden z hlavních katalyzátorů tohoto akcelerujícího oteplení označili autoři studie právě lidskou činnost.

Skleníkové plyny pocházející z lidské činnosti podle nich zachytávaly teplo v atmosféře, čímž následně docházelo k tání sněhu a ledu, a tedy k tomu, že se do atmosféry dostávalo více vodní páry. Tento jev byl v letech 2014 až 2016 neobvykle silný, což mělo za následek snížení tvorby mraků nad oceány, čehož důsledkem opět bylo, že planeta Země absorbovala více sluneční energie.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Jedním z argumentů proti vlivu člověka na globální oteplování je také to, že toto oteplování způsobuje sluneční aktivita, která cyklicky střídá maxima a minima a již lze měřit pomocí počtu slunečních skvrn. Množství slunečních skvrn ukazuje, jak intenzivně k nám Slunce posílá energii a nabité částice (tzv. sluneční vítr). Problém je ale v tom, že střídání těchto slunečních cyklů teplotu na Zemi podle dosavadních pozorování nijak zvlášť neovlivňuje.

„Proložíme-li přes sebe křivku kolísání aktivity Slunce a naměřených pozemských teplot za posledních sto let, žádnou viditelnou souvislost zřejmě neobjevíme. „Vzhledem k tomu, že ve druhé polovině 20. století přišlo několik silných slunečních cyklů, objevily se názory, že právě to je příčinou oteplení klimatu v té době.

„Podnebí se šestkrát rychleji otepluje emisemi skleníkových plynů, vytvářených spalováním fosilních paliv člověkem, než jaká je rychlost potenciálního, desítky let trvajícího ochlazování vyvolaného prodlouženým velkým slunečním minimem,“ uvedla v roce 2020 také NASA. „I kdyby mělo velké sluneční minimum trvat století, globální teploty by se i nadále zvyšovaly.

Důkazy o změnách klimatu

To, že se zvyšuje teplota na Zemi i koncentrace skleníkových plynů nutně neznamená, že tyto děje spolu souvisejí. To je zapotřebí dokázat. Na tomto grafu od amerického úřadu pro atmosféru a oceány vidíme nárůst průměrné světové teploty nad světovou pevninou. Tomu ovšem realita neodpovídá, protože stejný rostoucí trend mají i teploty svrchních vrstev oceánů. Tam je nárůst pomalejší, protože voda lépe akumuluje teplo, ale i zde je nárůst je kolem 1 °C.

Tento teplotní nárůst z dlouhodobých měření je patrný na dalších 4 na sobě nezávislých měřeních celkové světové průměrné teploty (NASA GISS, Cowtan&Way, Berkley Earth, Met Office Hadley Center). Růst mořské hladiny vidíme na tomto grafu od NASA. Začátkem 20. století bylo tempo růstu mezi 1,2-1,7 mm za rok, posledních 30 let pozorujeme nárůst 3,3 mm za rok. Tento nárůst je dán jednak skutečností, že teplejší voda zabírá díky teplotní roztažnosti větší objem a dále také díky tání ledovců, které do oceánů dodává další vodu.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Zvyšující se hladinu moří a oceánů potvrzují jak místní měření na Zemi, tak satelitní data. Na tomto grafu lze vidět pokles pH oceánů, což značí rostoucí kyselost vody. Ve videu o uhlíkovém cyklu jsme si vysvětlili, že tato kyselost je dána kyselinou uhličitou, která vzniká při pohlcování atmosferického oxidu uhličitého ve vodě. Na tomto obrázku vidíme úbytek ledu Arktidy. Hodnoty v grafu reprezentují rozlohu zaledněné plochy v září, kdy je přirozeně rozloha zalednění nejmenší. Poslední data ukazují pokles rozlohy zalednění Arktidy o 13 % za dekádu. Toto tání se týká také pevninských ledovců. Nepříliš známým projevem klimatických změn je prodloužení délky vegetačního období. Vegetační období je doba, ve které jsou rostliny aktivní - raší květy, rostou listy a plody. Klima Země se tedy dynamicky mění.

Podívejme se tedy na historii vývoje teplot na zemi. Vidíme, že teploty se pohybovaly nahoru a dolů tak, jak se střídaly doby ledové a meziledové. Hodnoty na grafu jsou odchylky od průměrné teploty za posledních 1 000 let. Takže ano, i v geologicky nedávné historii bylo na Zemi tepleji. Má to ale dvě velká ALE. To první se vztahuje k cyklům dob ledových a meziledových. Vrchol poslední doby meziledové nastal před 6 000 lety a vlivem Milankovičových cyklů by se klima mělo lehce ochlazovat místo současného rychlého ohřívání.

Podle dat z NASA se rychlost teplotních nárůstů během posledního milionu let pohybovala v řádu 4-7 °C za 5 000 let. Navíc, pokud se podíváme na teplotní projekce klimatických modelů IPCC, tak se nezdá, že by tento rostoucí trend hodlal polevit. Na grafu vidíme různé prognózy vývoje teploty atmosféry podle toho, jak moc se odkloníme od spotřeby fosilních paliv.

Za změnu teploty nemůže poloha Země vůči Slunci, kterou ovlivňují Milankovičovy cykly - tento parametr by sám o sobě vedl Zemi k lehkému ochlazování. Vulkanická činnost způsobuje určité emise CO2 (cca 1 % oproti lidským emisím), zároveň však při velkých erupcích dochází ke značnému odrazu sluněčního záření na sopečném prachu v atmosféře. Dále můžeme mezi podezřelé zařadit odlesňování. Je pravda, že kácením stromů snižujeme množství CO2, které stromy mohou z atmosféry pohlit.

Na druhou stranu po vykácení lesa mají vzniklé holiny větší schopnost odrážet sluneční záření než původní lesy. Přízemní ozón je další z možných příčin změn klimatu. Tento plyn již podle názvu není ozónem, který známe z ozónové vrstvy. Přízemní ozón vzniká složitými reakcemi UV záření a lidských emisí, např. oxidů dusíku. Tento ozón je pro lidské plíce dráždivý a stejně jako jeho stratosferický protějšek pohlcuje tepelné záření.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Často zmiňovaným faktorem ovlivňujícím klima jsou aerosoly. Jedná se o pevné nebo kapalné částice rozptýlené ve vzduchu. Za aerosoly můžeme považovat prach vzniklý např. ze spalování uhlí, dopravy, sopečných erupcí nebo pouští. Většina aerosolů rozptýlených v atmosféře odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru, např. ale saze jej pohlcují. Aerosoly mají také silný vliv na tvorbu oblačnosti.

Pak zde stojí široce uznávaná teorie, že za klimatickou změnu může sílící skleníkový efekt. Jaké jsou ale pro toto tvrzení hmatatelné důkazy?

1. Z laboratorních měření víme, že skleníkové plyny zadržují stejné tepelné záření jako je to odcházející ze Země - brání tedy jejímu ochlazování.
2. Asi nejsilnější důkaz přichází ze satelitních měření. V roce 1970 bylo změřeno frekvenční spektrum odchozího tepelného záření ze Země a to samé bylo změřeno roce 1996. Na tomto grafu vidíme, že se snížilo množství odchozího tepelného záření přesně v těch frekvencích, jaké zadržují skleníkové plyny.

Nyní se dostáváme se k argumentu, který často používají odpůrci vlivu skleníkových plynů na klima. A musím říct, že tento argument není vůbec hloupý. V dlouhodobém horizontu teplota na Zemi ovlivňuje množství množství oxidu uhličitého v atmosféře. Při pohledu do klimatické historie zjistíme, že spouštěčem střídání dob ledových a meziledových byly Milankovičovy cykly, které úpravou parametrů oběhu Země kolem Slunce ovlivňovaly množství energie dopadající na Zemi.

Ve chvíli, kdy bylo dopadajícího záření málo, tak na pólech přibývalo ledu - rostoucí množství ledu znamená více odraženého světla díky odrazivosti ledu. S poklesem teploty vzduchu klesla teplota oceánu. S klesající teplotou roste schopnost oceánu pohlcovat CO2, takže CO2 je více pohlcován z atmosféry do oceánu a to má za následek slabší skleníkový efekt. V historii tedy změna teploty atmosféry opravdu způsobovala změnu obsahu skleníkových plynů v atmosféře. Tedy přesný opak co tady tvrdím mnoho videí v řadě. Znamená to tedy, že je celý koncept příčin klimatických změn špatně?

Kdyby se oxid uhličitý uvolňoval z oceánů, tak by jeho množství v oceánu klesalo. My ale víme, že množství oxidu uhličitého v mořích a oceánech roste, protože roste jejich kyselost. S tímto grafem jsme se už setkali. Popisuje nám pokles koncentrací izotopu uhlíku C-14 v atmosféře. Ve videu o uhlíkovém cyklu jsme si vysvětlili, že tento uhlík je radioaktivní, s postupujícím časem se rozpadá a také, že ve fosilních palivech se tento uhlík nenachází.

Spalováním fosilních paliv se tedy do atmosféry dostávají plyny ochuzené o uhlík C-14, a proto jeho koncentrace v atmosféře klesá. To nám spolu s klesající koncentrací atmosferického kyslíku dává jasný a nezvratný důkaz toho, že za nárůstem skleníkových plynů v atmosféře je člověk a emise skleníkových plynů. Navíc zvýšené koncentrace skleníkových plynů svým výskytem odpovídají lidským zdrojům znečištění. Řetězec příčin a následků máme tedy prokázaný. S jistotou víme, že skleníkové plyny vznikající spalováním fosilních paliv a výrobou cementu zesilují skleníkový efekt, který zadržuje vyzařovanou tepelnou energii ze Země a ohřívají tak atmosféru.

Sociální a politické aspekty klimatické změny

Podle Suši si i laici uvědomují, že klimatická změna je složitý proces, že jde problém s globální komplexitou. A s tím je spojena i obtížnost vědeckého poznání. „Lidé očekávají, že věda bude předvídat. Jenže prognostika ohledně moderní civilizace a globálních problémů je obtížná,“ upozorňuje Suša. Společnost podle něho klade na vědce požadavek, aby „dodali číslo“. Problém je v tom, že klimatologie toto neumí. Rozhodovací procesy tak zpomalují reakci. Požadavky po pozitivním poznání a expertíze zahlcují a zpomalují vědu a tím se následně dál zpomaluje rozhodování politiků.

Podle Vidomuse nahrávalo Václavu Klausovi to, že se mu dařilo stavět se do role racionálního člověka, vědce, který upozorňuje na jiné vědce, kteří se „zaprodali“ za evropské dotace. Jako vědec však při bližším pohledu neobstál, celá řada jeho vyjádření k tématu klimatu byla nepřesná. Klimatickou změnu provází také vznik silných sociálních hnutí, která se stávají významným aktérem debat.

Aktuální situace v Česku

Podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe je situace bez půdního sucha s ohledem na poslední roky výjimečná, nicméně průtoky se celý rok pohybovaly často na průměrných či podprůměrných hodnotách a podzimní srážky nebyly tak vydatné, aby voda z nich přehrady naplnila. V létě jsou kvůli změně klimatu v Česku výrazně horší vedra, v zimě ubývá sněhu a mrazu, jaro začíná dřív. Ale co podzim? Ten oteplování dlouho odolával, ale v posledních dekádách se už i toto roční období začíná citelně měnit.

Jak dramaticky se klima otepluje, je vidět na tom, že posledním podprůměrným rokem byl rok 1996. Od té doby už je jen tepleji a nejteplejší roky byly loňský, předloňský a rok 2018, řekl ČTK klimatolog Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR - CzechGlobe.

Lesní požáry představují stále častější hrozbu i v podmínkách České republiky. Změna klimatu přináší vyšší teploty, delší období sucha a častější extrémní výkyvy počasí, což vytváří ideální podmínky pro vznik a šíření požárů.

tags: #klimatické #změny #nejsou #způsobeny #činností #člověka

Oblíbené příspěvky:

• Návod na montáž Galaxy Pro
• Zkušenosti s STK Alena Ladova Dozer
• Ochrana přírody skrze stromy
• Ekologické dopady a financování neziskovek
• Správné třídění odpadu v kuchyni