Globální oteplování a klimatické změny začínají mít smrtící dopady. Mezi možnými následky klimatických změn v regionu bude výskyt moskytů v oblastech, kde v současnosti nejsou.
Následně pak budou hrozit epidemie malárie a horečky dengue. K tomu se připojí menší dešťové srážky a následně rozšíření nemocí, jejichž zárodky si libují ve stojatých vodách.
Když ve východní Asii udeří tropický cyklon, rychlost větru dosahuje i 300 kilometrů za hodinu. Ve městech a vesnicích boří domy a přináší chaos. V přírodě pak láme stromy jako sirky.
Vědci z Botanického ústavu AV ČR v souvislosti s těmito katastrofami nyní přinášejí alespoň jednu dobrou zprávu. Lesní porosty ve východní Asii se těžkým podmínkám z dlouhodobého pohledu dokážou poměrně dobře přizpůsobit. Porosty ve východní Asii se dokážou poměrně zdatně vyrovnat s tropickými cyklony. Na zasažených místech vyrůstají stejné druhy stromů, které tam byly původně.
Změněné klimatické podmínky na ně nemají v tomto smyslu výraznější vliv. Optimistické zjištění: Tajfuny přetvářejí prostředí, ve kterém stromy rostou. Dospělé jedince zlámou a na zasažené území tak začne svítit mnohem víc světla.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Dalo by se čekat, že druhům, které se za normálních okolností rády vyskytují v hustém porostu, bude větší množství slunečního svitu škodit. Vědci z Botanického ústavu ale zjistili, že se dokážou úspěšně zmlazovat i v prosvětlených polomech. A naopak - druhy, dříve považované za světlomilné, umějí podle badatelů prosperovat i v houštině.
„Výsledky výzkumu jsou poměrně optimistické v době, kdy globální změny mají povětšinou negativní vliv na lesní společenstva a přírodu obecně. V případě opačného zjištění by to totiž znamenalo, že v příštích letech můžeme očekávat výrazné změny v lesních ekosystémech, jelikož tajfuny se posouvají do nových oblastí, které na ně nejsou přizpůsobeny,“ říká spoluautor studie Jan Altman z oddělení funkční ekologie Botanického ústavu AV ČR.
Podle něj se tedy ukazuje, že dosavadní škatulkování dřevin na stínomilné či světlomilné není zcela platné. Současně však upozorňuje, že výzkum se týkal několika druhů stromů, které jsou v oblasti dominantní.
Vědci sbírali data podél 1500 kilometrů dlouhého gradientu v Jižní Koreji a východním Rusku. V hledáčku se ocitly nejběžnější dřeviny této oblasti jako už zmíněný dub mongolský, dále jedle mandžuská či borovice korejská.
Na základě jejich šířky zjistili detaily o životě zkoumaných jedinců. Díky práci s letokruhy je možné vyčíst informace staré i 300 let. Setkání s tajfunem se do letokruhů zapíše.
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Tropické tajfuny se ve východní Asii vyskytují často. „Většina studií ukazuje, že jejich počet zůstává spíše neměnný či klesá. Co je ale důležitější, stoupá počet těch, které zasahují pevninu, a zároveň roste jejich síla.
Závěry studie vedou vědce k názoru, že je lepší nechat přírodu, ať se s následky tajfunů vypořádá sama. Speciální ochranu by zasloužily snad jen vzácné ekosystémy, jinak by opatření byla ekonomicky nevýhodná. Jan Altman by rád podobné bádání provedl i na více lokalitách ve východní Asii.
Klimatické změny je to poslední, na co Maya Puspita Sariová myslí, když si pochutnává na bifteku a zmrzlině, které byly dříve pro miliony Indonésanů luxusem. Prudký nárůst konzumace produktů vzešlých z chovu hospodářských zvířat je ale pro naši planetu velmi špatnou zprávou. Platí to zejména o Číně a Indii, ale také o Indonésii.
Sariová vyrostla na venkově a červené maso jedla pouze jednou nebo dvakrát do roka. "Dnes už maso není žádný luxus a výběr je tak velký. A v Jakartě jsou k mání nejrůznější druhy zmrzliny, jogurtů a dalších mléčných výrobků.
Pětadvacetiletá Christabelle Adeline Palarová vzpomíná, jak v dětství jedla maso jen občas. Dnes "mám maso pořád, kromě dní, kdy musím trochu šetřit". To je sice dobrá zpráva pro střední třídu v rozvíjejících se zemích, ale špatná zpráva pro naši planetu.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Přežvýkavci vypouštějí do vzduchu značné množství metanu. Oxid dusný, další významný skleníkový plyn, je vylučován z hnojišť a z krmiva pro dobytek. Podle britské neziskové organizace Chatham House dnes 250 milionů Indonésanů sní méně masa než jejich asijští sousedé (v průměru 2,7 kilogramu na osobu za rok).
Pokud jde o trh s mléčnými výrobky, je potenciál největší ekonomiky jihovýchodní Asie obrovský, uvádí indonéská asociace výrobců mléka. Novozélandský gigant Fonterra, který vyrábí mléčné výrobky, spatřuje v Indonésii jeden z nejvýznamnějších trhů.
V Indonésii má růst spotřeby masa z chovných zvířat i nepřímé dopady na klima: více dobytka znamená více zemědělských farem, a tedy další odlesňování, které je již dnes značné kvůli poptávce po palmovém oleji, papíru a rýži.
Změna stravovacích návyků je nezbytná, aby oteplení planety nepřekročilo dva stupně Celsia, uvádí Chatham House. Tento limit si stanovilo mezinárodní společenství a vědci soudí, že jeho překročení může vést k řetězové reakci, který nynější stav ještě zhorší.
"Naše veřejnost nechápe ani souvislost mezi vypalováním lesů a emisemi, natož konzumací masa. Klimatické změny je to poslední, na co Maya Puspita Sariová myslí, když si pochutnává na bifteku a zmrzlině, které byly dříve pro miliony Indonésanů luxusem.
Zatímco se na COP30 setkají lídři a klimatologičtí experti, my přinášíme svědectví a jasné poselství přímo od lidí z Etiopie a Afghánistánu: je potřeba podpořit místní obyvatelstvo a organizace v adaptaci na změnu klimatu. Investice musí směřovat tímto směrem a nemůžeme zapomenout na ty nejzranitelnější lidi.
Afghánistán stojí uprostřed několika souběžných krizí. Desetiletí konfliktů, chudobu a kolabující ekonomiku umocňuje politická nestabilita po převzetí moci Talibanem.
Kromě okamžitých humanitárních potřeb volají Afghánci po dlouhodobých řešeních, aby mohli obnovit svá živobytí a postavit se tváří v tvář měnícímu se klimatu. Afghánistán je jednou z nejohroženějších zemí světa klimatickou změnou. Podle indexu ND Gain se umisťuje na 180. místě ze 187 zemí.
Geografie, křehkost státní správy a ekonomické problémy zvyšují zranitelnost země vůči klimatickým šokům. Pro osmdesát devět procent populace je zemědělství hlavním zdrojem obživy. Podle našeho průzkumu z roku 2024 má většina domácností jen malá pole a nemohou se spolehnout na svou úrodu.
Stále častěji totiž přichází sucho i záplavy kvůli nepravidelným srážkám. Afghánistán prošel třemi po sobě jdoucími obdobími velkého sucha v letech 2021 až 2023. Zimy jsou nyní teplejší a je méně sněhu, což snižuje množství vody pro jarní setí. V létě jsou teploty vyšší a urychlují erozi půdy a vysychání řek.
Když už déšť přijde, je nevyzpytatelný a často příliš silný - způsobuje bleskové záplavy a sesuvy půdy. Náš průzkum potvrdil, že 71 % farmářů má problémy v důsledku katastrof vyvolaných klimatem a 56 % uvedlo, že hlavní překážkou jsou poškozené nebo nefunkční zavlažovací systémy.
Zemědělci se také potýkají s nedostatkem kvalitních semen, hnojiv a nástrojů, zatímco chovatelé dobytka bojují s nedostatkem krmiva, nemocemi a omezenými veterinárními službami.
Tyto změny vedou k migraci a prohlubování chudoby. Vysídlování rozděluje komunity, ale také zvyšuje konkurenci o omezené zdroje v městských oblastech, kterých je už tak málo.
Farmáři se neuživí, protože mají omezený kapitál a přístup na trh, potýkají se také se špatnou venkovskou infrastrukturou. Chybí zejména silnice a sklady. Ženy to mají ještě těžší než muži. Například pouze 5 % malých a středních podniků vedených ženami dosáhlo na půjčku. Spoléhají na neformální sítě, často si půjčují od přátel a příbuzných.
Zemědělci by ocenili v těchto složitých podmínkách další podporu. Je třeba zlepšit vodohospodářství, posílit komunitní solidaritu a rozšířit moderní zemědělské postupy. Podpora afghánských farmářů je investicí do stability a budoucnosti celé země.
Klíčová fakta o Afghánistánu:
Etiopie, druhá nejlidnatější země v Africe a jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu, je také extrémně zranitelná vůči změně klimatu. V indexu ND-Gain se umisťuje na 145. místě ze 187 zemí.
V letech 2020 až 2023 zažil Africký roh pět po sobě jdoucích období dešťů. V říjnu 2023 UNICEF uvedl, že kolem 29,7 milionu lidí v Etiopii potřebovalo humanitární pomoc.
Dopady změny klimatu umocňují stávající problémy Etiopie, jako jsou konflikty, vysídlování a chudoba. Napětí kvůli ubývajícím vodním zdrojům v pasteveckých oblastech roste.
Člověk v tísni působí na jihu Etiopie od roku 2003. Během posledních tří let náš tým pracoval s místními na obnově krajiny v oblastech Hambaricho (zóna Kembata) a Halaba ve střední Etiopii. Podle našeho průzkumu je hlavní obživou místních lidí farmaření závislé na srážkách a pastevectví. Proto jsou tito farmáři v důsledku změny klimatu velmi zranitelní.
Potvrdil to i náš terénní výzkum. Krajina degraduje kvůli odlesňování a zemědělským zásahům, zvyšuje se eroze a ztráta půdy. Mezi dopady změny klimatu patří narušená vegetační období, snížená vlhkost půdy, častější záplavy, sesuvy půdy, sucha, více chorob rostlin, více škůdců, a dokonce i častější výskyt malárie, kterou přenáší komáři.
Změna klimatu nejvíc dopadá na děti, kojící a těhotné ženy, starší lidi, osoby s postižením a marginalizované etnické skupiny.
Ztráta úrodné půdy a nepředvídatelné počasí nutí farmáře k těžkým rozhodnutím. Někteří migrují za prací, zatímco jiní se snaží vyžít s omezenými zdroji.
Lidé v Etiopii se změně klimatu postavili s odvahou. Mnohdy sami přichází s nápady. Farmáři budují terasy, sázejí trávy s hlubokými kořeny a využívají ekologické zemědělské metody, aby udrželi půdu na místě.
Klíčovou roli v tomto procesu hraje i soukromý sektor. Etiopané nečekají pasivně na řešení, ale sami se na něm podílí, i když často nemají dost prostředků. Chrání svoji půdu, obnovují ekosystémy a budují živobytí. Připomínají, že adaptace na změnu klimatu nepočká. Jejich poselství lídrům na COP30 je jednoduché: Pomozte nám chránit naši půdu a my ochráníme naši budoucnost.
Klíčová fakta o Etiopii:
Od vyschlých údolí Afghánistánu po zaplavené svahy Etiopie se ukazuje, že lidé, kteří ke změně klimatu přispívají nejméně, jejími dopady nejvíce trpí. Kromě změny počasí a životního prostředí musí bojovat ještě s konflikty, chudobou a nejistotou.
Místní lidé ale nečekají s nataženou rukou na pomoc a řešení. Organizují se, zkouší nové postupy v zemědělství a vymýšlí lokální řešení. Pokouší se obnovovat zničenou půdu a přivádět vodu na vyschlá pole. Malá, ale dlouhodobá podpora je pro ně nejdůležitější.
I když globální klimatické financování roste, jen malý zlomek se dostává k místním aktérům v křehkých kontextech - a ještě méně je věnováno adaptaci. Přitom jde o strategickou investici do globální stability a míru.
Klíčová doporučení pro COP30:
V době, kdy se dopady klimatu zrychlují, se globální solidarita musí proměnit v přímé investice do odolnosti, zejména v místech, kde se potkává křehkost, konflikt a nerovnosti.
Deset procent nejbohatších lidí na světě přispělo od roku 1990 ke dvěma třetinám globálního oteplování. Kdyby měl svět emise jako polovina chudších, tak by se změna klimatu v podstatě nekonala, konstatovala nová studie.
Studie hodnotila podíl skupin s nejvyššími emisemi. Ukázala, že jedno procento nejbohatších lidí na světě přispělo 26krát více než globální průměr k nárůstu měsíčních extrémů horka na celém světě a 17krát více k suchu v Amazonii.
Výzkum přinesl nový kontext informacím o nerovnostech v příjmech a klimatickou nespravedlností a ukázal, jak spotřeba a investice bohatých jednotlivců neúměrně ovlivňují extrémní projevy počasí. Tyto dopady jsou podle autorů obzvlášť závažné ve zranitelných tropických oblastech, jako je Amazonie, jihovýchodní Asie a jižní Afrika - tedy ve všech oblastech, které historicky přispívaly ke globálním emisím nejméně.
„Naše studie ukazuje, že extrémní klimatické dopady nejsou jen důsledkem abstraktních globálních emisí, ale můžeme je přímo spojit s životním stylem a investičními rozhodnutími, která zase souvisejí s bohatstvím,“ vysvětluje hlavní autorka Sarah Schöngartová z ETH Zurich.
„Zjistili jsme, že bohatí znečišťovatelé hrají významnou roli při vytváření klimatických extrémů,“ doplnila vědkyně.
tags: #klimatické #změny #v #Asii #dopady