Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů.
Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.
Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety. Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety.
Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C - tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.
Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.
Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.
Kanada letos zažívá druhou nejhorší požární sezonu za poslední půlstoletí. Do konce srpna shořelo téměř 83 000 kilometrů čtverečních, tedy plocha větší než Česká republika. I když důvodů je více, podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe za tím jsou bezpochyby dlouhodobé vysoké teploty a sucho v posledních měsících, tedy vhodné podmínky pro vznik a následné šíření požárů, řekl v rozhovoru s ČTK. Kanada tak může sloužit jako ilustrativní příklad i Evropě.
O víkendu jsme zažili poslední závan léta, když teploty stoupaly nad 30 °C. Tropické teploty takto pozdě nejsou vůbec obvyklé, naopak je to jeden z nejpozdějších tropických dnů v historii měření v Česku. Dalších tropických dnů se už asi nedočkáme, v nejbližších dnech pocítíme pravý podzim, teploty budou pod 20 °C.
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
tags: #klimatické #změny #v #minulosti #příčiny #a