Klimatický region MT3: Charakteristika zimy

18.04.2026

Správní obvod ORP Vyškov spadá do okresu Vyškov v severovýchodní části Jihomoravského kraje a sousedí s územím Olomouckého a Zlínského kraje.

Na jihu sousedí se správními obvody ORP Slavkov u Brna a Bučovice, na západě se správními obvody ORP Blansko a ORP Šlapanice.

Na západě jsou sousedními SO ORP Prostějov a Kroměříž.

Území je tak ohraničeno Moravským krasem na západě, z jihozápadní strany slavkovským bojištěm a na severovýchodě přechází v úrodnou Hanáckou nížinu.

Středem území se od jihozápadu k severovýchodu táhne pás plochého terénu Vyškovské brány.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Nejvyšším bodem je vrch Kojál u obce Krásensko s nadmořskou výškou 600 m.

Území zasahuje z hlediska regionální geologie do obou základních geologických jednotek ČR, do Českého masivu i do Západních Karpat.

Z geomorfologického hlediska zde nalezneme tři geomorfologické soustavy.

Charakteristika klimatických oblastí

Pro lepší pochopení je důležité zmínit i charakteristiky dalších klimatických oblastí, které se v daném regionu vyskytují:

Oblast T2 se vyznačuje létem dlouhým, teplým a suchým. Přechodné období je krátké a mírné.
Oblast MT5 se vyznačuje létem normálně dlouhým až krátkým, mírným až mírně chladným, suchým až mírně suchým. Přechodné období je normální až dlouhé s mírným jarem a mírným podzimem.
Oblast MT9 se vyznačuje létem dlouhým, teplým, suchým až mírně suchým. Přechodné období je krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem.
Oblast MT10 se vyznačuje létem dlouhým, teplým, mírně suchým. Přechodné období je krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem.
Oblast CH7 se vyznačuje létem velmi krátkým až krátkým, mírně chladným a vlhkým. Přechodné období je dlouhé s mírně chladným jarem a mírným podzimem.

Klimatický region MT3

Oblast MT3 se vyznačuje létem krátkým, mírným až mírně chladným, suchým až mírně suchým.

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

Přechodné období je normální až dlouhé s mírným jarem a mírným podzimem.

Katastrální území Vilémovic spadá pod mírně teplé klimatické oblasti MT3, MT5 a MT10. Lokalita se tak vyznačuje poměrně proměnlivým klimatem.

Mezi základní charakteristiky patří mírně chladné léto, krátké a mírné přechodné období s normálně dlouhou a mírnou zimou.

Klimatické regiony MT3 a MT5 jsou spíše chladnější z kategorie mírně teplých a vyznačují se mírným jarem, krátkým až mírně dlouhým suchým létem.

Podzim je normálně dlouhý a zima se vyznačuje normální délkou a je mírně chladná a mírně suchá s délkou trvání sněhové pokrývky 60 až 100 dní.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

Klimatický region MT10 je druhý nejteplejší z mírně teplých oblastí.

Charakterizuje ho dlouhé, teplé a suché léto, krátké přechodné období s mírně teplým jarem i podzimem a krátká, teplá a velmi suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt, 1971).

Klasifikace podnebí

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech.

Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj.

Vůbec nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací je Köppenova klasifikace podnebí, která spadá do konvenčních klasifikací.

Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření.

Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti.

Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901-1950.

Köppenova klasifikace podnebí

Köppenova klasifikace podnebí je konvenční klasifikace podnebí, která je zároveň nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací podnebí.

Jejím autorem je německý klimatolog Wladimir Köppen.

Klasifikace je utvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci.

K jejímu přepracování došlo roku 1918 na základě zohlednění většího množství získaných meteorologických dat.

V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy.

Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A-E.

Cfb - mírné oceánské klima; nejchladnější měsíc v průměru nad 0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C. Žádný významný rozdíl srážek mezi sezónními obdobími.
Dfb - vlhké kontinentální podnebí s teplým létem; nejchladnější měsíc v průměru pod -0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C.
Dfc - subarkrtické klima; nejchladnější měsíc v průměru nižší než 0 °C (-3 °C) a 1 až 3 měsíce v průměru nad 10 °C.

Quittova klasifikace podnebí

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější klasifikací na území ČR i SR.

Oproti Köppen-Geigerově vznikala pro regionální, resp. státní úroveň (pro ČSSR) a je tedy jemnější.

Systém klasifikace vytvořil český klimatolog Evžen Quitt a publikoval ho roku 1971 v díle Klimatické oblasti Československa.

Při určení klimatických oblastí autor vycházel z klimatologických dat období 1901-1950 a z území republiky rozčleněného na čtverce o straně 3 km (900 ha).

Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7).

Nejvyšší číslo u uvedených jednotek znamená vždy nejteplejší a nejsušší oblast (T5, MT11 a CH7).

Na území naší republiky se vyskytuje jen 13 z 23 jednotek (ostatní se nacházejí na území Slovenska) ve třech klimatických oblastech.

V ČR se vyskytuje jen jednotka T2 a T4.

Na území Česka se nachází jen jednotka MT2 až MT5, MT7 a MT9 až MT11.

Z hlediska orografických podmínek (horstva s relativně malými nadmořskými výškami) se v ČR vymezují jen tři jednotky v této klimatické oblasti: CH4, CH6 a CH7.

Další regionální klasifikace

V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také dlaší klasifikace.

Do této skupiny efektivních klasifikací podnebí určených indexy se řadí Langova klasifikace (1915), Minářova (1948), Končekova (1957) neboli klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958) a klasifikace M.

Langova klimatická klasifikace

Langova klimatická klasifikace, jež se používá zejména pro zemědělské účely, vyjadřuje vlhkostní poměry na našem území zavedením tzv. Langova dešťového faktoru označovaného „L“ nebo „(L) Df“.

Hodnota tohoto faktoru se vypočítá jako poměr průměrného ročního úhrnu srážek v mm ku průměrné roční teplotě vzduchu daného místa ve °C.

Vzhledem k tomu, že s rostoucí nadmořskou výškou se většinou zvyšuje průměrný úhrn srážek a snižuje průměrná teplota vzduchu, je L (Df) přímo úměrný nadmořské výšce.

Podle L (Df) je pak vymezeno šest klimatických typů.

Našemu území však odpovídá pouze typ semiaridní, semihumidní a humidní.

Tuto klasifikaci by tedy bylo možné řadit i mezi globální, ale vzhledem k propracovanosti typů vyskytujících se právě u nás (uvedení plodin), ji řadím mezi regionální.