Kolik plastového odpadu ročně vyprodukují lidé v Evropě: Statistika a trendy

09.03.2026

Evropané vyprodukují každý rok v průměru 530 kilogramů komunálního odpadu na osobu. Množství vyprodukovaného obalového odpadu neustále roste. Mezi lety 2013 a 2020 vzrostlo množství vyprodukovaného obalového odpadu v celé EU o 15 procent a dosáhlo téměř 80 milionů tun.

Recyklace a skládkování v EU

Přestože se stále více recykluje a méně skládkuje, zůstává komunální odpad jedním z nejsložitějších toků odpadů, s nimiž je třeba nakládat. V EU se přibližně 50 procent komunálního odpadu recykluje nebo kompostuje a 23 procent se skládkuje. Některé země také nadále skládkují většinu komunálního odpadu a pravděpodobně nesplní cíl pro skládkování do roku 2035.

Cíle EU a hrozící nesplnění

Evropská komise doporučuje opatření na podporu recyklace v 18 členských státech, kterým hrozí nesplnění cílů v oblasti odpadů. Ve své zprávě komise identifikuje členské státy, u nichž hrozí, že nesplní cíle pro přípravu na opětovné použití a recyklaci komunálního a veškerého obalového odpadu do roku 2025 a cíl pro skládkování do roku 2035. Osmnácti členským státům však hrozí, že nesplní jeden nebo oba cíle pro rok 2025.

U Estonska, Finska, Francie, Irska, Lotyšska, Portugalska, Španělska a Švédska hrozí, že nesplní cíl pro komunální odpad. Bulharsku, Chorvatsku, Kypru, Řecku, Maďarsku, Litvě, Maltě, Polsku, Rumunsku a Slovensku hrozí, že nesplní oba cíle pro komunální i celkový obalový odpad pro rok 2025.

Doporučení Evropské komise

Komise předkládá konkrétní doporučení pro 18 členských států, u nichž hrozí, že nedosáhnou hlavních recyklačních cílů pro rok 2025. Komise bude i nadále podporovat členské státy při provádění právních předpisů EU o odpadech, a to prostřednictvím podpory z fondů EU, technické pomoci (například prostřednictvím přezkumu provádění předpisů v oblasti životního prostředí, výměny osvědčených postupů a podpory vzájemného učení).

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Zpráva ukazuje, že v EU existují značné rozdíly v nakládání s odpady. Některé země mají před sebou ještě dlouhou cestu ke splnění cílů dohodnutých v právních předpisech EU a je třeba provést další reformy, zejména: zajistit zpracování bioodpadu, který představuje třetinu komunálního odpadu; tříděný sběr odpadu - nezbytný předpoklad recyklace; a zlepšit kvalitu údajů. Výsledky ovlivnily také vnější faktory, včetně dopadů pandemie COVID-19, která v některých zemích omezila nebo zastavila tříděný sběr.

Globální kontext a obchod s odpady

Během jednoho roku vznikne globálně kolem 350 milionů tun plastového odpadu. 98 procent takového odpadu zůstává v oblasti svého vzniku, kde se následně recykluje, spálí nebo skončí na skládce. Dvě procenta jsou pak importována v rámci obchodování s odpadem - v roce 2020 to bylo pět milionů tun.

Z regionů Evropy a Severní Ameriky se do oceánů dostává pouhých pět procent ze světového plastového odpadu. „Většina plastů, které se dostanou do oceánů z pevniny, pochází z řek v Asii. Jde o více než 80 procent. Evropa je sice největším vývozcem plastového odpadu, ale zároveň také největším dovozcem: ročně vyveze 3,9 milionu tun plastu, ale doveze 2,8 milionu tun. Stejně tak i plastový odpad ze Severní Ameriky zůstává z velké části na území, kde vznikne. Ročně se v rámci obchodu s odpadem vyveze 751 tisíc tun a 484 tisíc tun zůstane právě na severoamerickém území.

Množství odpadu, s nímž jednotlivé země obchodují, navíc v poslední dekádě výrazně pokleslo. V roce 2010 se číslo vyšplhalo na 15,4 milionu tun, pak začala křivka klesat a loni se dostala na 4,5 milionu tun. K nejdramatičtějšímu poklesu došlo po tom, co Čína v roce 2017 zakázala dovoz plastového odpadu na své území.

Problém plastových obalů

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá.

Mikroplasty a nanoplasty

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Znečištění řek a role vyspělých zemí

Nyní je tu nová studie, jejímž hlavním autorem je Lourens J. J. Meijer z neziskové organizace Ocean CleanUp, a řada dalších nizozemských a německých odborníků. Nesnažili se přitom kontroverzemi opředenou studii Christiana Schmidta (který se do práce rovněž zapojil) vyloženě vyvrátit, spíš doplnit a zpřesnit.

Závěr nové studie se odlišuje hlavně tím, že díky podrobnějšímu průzkumu v konkrétních zemích se jim podařilo odhalit jako zdroje plastového znečištění řadu menších řek (obvykle těch, které krátce před svým ústím protékaly nějakou metropolí). Z 100 887 sledovaných vodních toků ústících do moře či oceánů po celém světě je za 80 % vnosu plastových odpadů odpovědných 1656 řek.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Otázka: „Řeky jakých států dodávají do oceánů nejvíce plastových odpadů?“ tak začíná trochu připomínat chytání lva za ocas. Hlava, zdroj, prameniště plastových řek je totiž jinde. Geograficky například v Austrálii, Spojených státech amerických, Jižní Korei, Japonsku, Francii, Saúdské Arábii, Španělsku, Kanadě a Itálii. Tedy zemích, kde se v přepočtu na počet obyvatel generuje největší podíl jednorázových plastů.

Situace v České republice

Jeden obyvatel České republiky loni vyprodukoval průměrně 320 kilogramů komunálního odpadu, z toho 46 kilogramů vytřídil. Podle tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí (MŽP) vydané 25. listopadu 2020 se v roce 2019 jednalo o 37,4 milionu tun všech druhů odpadů. Ze všech druhů vyprodukovaných odpadů v roce 2019 bylo 88 % využito, přičemž u 84,5 % se jednalo o materiálové využití, u 3,5 % o energetické využití. Na skládky putovalo 9,5 % všech odpadů.

Z celkového množství vyprodukovaných odpadů tvořil komunální odpad 5,9 milionu tun, to je necelých 16 %, v přepočtu na osobu se pak jedná o 551 kilogramů komunálního odpadu. Podle výše zmíněné zprávy MŽP prošlo materiálovým využitím (recyklace a kompostování) 41 % odpadu, energeticky využito bylo 12 % komunálního odpadu. Většina komunálního odpadu zatím nadále končí na skládkách - konkrétně 46 %.

Každý obyvatel ČR vytřídil v roce 2019 průměrně téměř 66 kilogramů odpadu. V roce 2021 bylo v České republice vytvořeno 5,9 milionů tun komunálních odpadů. Jeden obyvatel České republiky vyprodukoval průměrně 562 kg komunálních odpadů.

Průměrně vyprodukuje jeden obyvatel České republiky 40 až 50 kg papírového odpadu za rok. Odpadních plastů vytvoří obyvatelé České republiky v průměru 30 až 40 kg. Průměrný obyvatel České republiky vytřídí přibližně 20 kg skelného odpadu za rok.

Limity pro třídění odpadu

Od roku 2025 musí obce vytřídit alespoň 60 %.
Od roku 2030 alespoň 65 %.
Od roku 2035 alespoň 70 % směsného komunálního odpadu.

Směsný komunální odpad nesmí obsahovat bioodpad, a to již od roku 2024.

Legislativní změny a budoucnost nakládání s odpady

V souvislosti s nakládáním s odpady je třeba zmínit významnou legislativní změnu v podobě nového odpadového zákona. Podle něj bychom měli počítat s úplným zákazem skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2030. Tento zákon vstoupil v platnost 1. 1. 2021, zákaz skládkování je pak stanoven od 1. 1. překračující limit pro biologickou stabilitu AT4 ve výši 10 mg O2/kg.

Energetické využití odpadu (ZEVO)

Podle aktuálních dat evropského svazu CEWEP bylo ke konci roku 2017 v Evropě v provozu 518 ZEVO s celkovou roční kapacitou 93,6 mil. tun odpadu. ZEVO má v Evropské unii svou nezastupitelnou roli: vyrobí teplo pro 15 milionů domácností a elektrickou energii pro 17 milionů domácností. V řadě evropských států, jako např. v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii a dalších, platí již několik let zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu a většina odpadu se energeticky využívá. Nejdále je v tomto ohledu Švýcarsko. Skládkování je zde zakázáno od roku 2000 a prakticky veškerý odpad končí ve 38 ZEVO.