Hnojení v ekologickém zemědělství

Zemědělství, chápané z pohledu bilance živin, je otevřeným systémem. Zatímco v přírodě probíhá téměř uzavřený koloběh živin, zemědělství jej významně narušuje. Ať již v ekologickém (EZ) či konvenčním zemědělství(KZ) je prodávána značná část produkce, a s ní i živin, které se do zemědělství zpět nevracejí.

Díky tomu je třeba živiny odčerpávané sklizněmi, nebo prodejem živočišných produktů, nějak nahradit. V konvenčním zemědělství se tak děje s využitím živin obsažených v minerálních hnojivech. V zemědělství ekologickém jsou možnosti používání minerálních hnojiv omezené, je proto třeba hledat jiná řešení. Tato řešení spočívají v komplexu opatření, především preventivního charakteru.

Pravidla pro hnojení v EZ

V případě EZ se na rostlinnou produkci vztahují následující pravidla dle článku 12 odst. 1 nařízení (ES) č. Platí omezení výše hnojení směrem nahoru s ohledem na blízkost vod, nitrátovou směrnici, příp.

U ekologického zemědělství je horní limit hnojení stanoven konkrétně čl. 3, odst. 2 nařízení 889/2009: „Celkové množství statkových hnojiv používaných v zemědělském podniku nesmí přesáhnout 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy.“ (Sleduje se vnos dusíku ze statkových hnojiv.) Podobné omezení pak platí i pro intenzitu chovu na ekologických farmách, kdy čl. 15 výše uvedeného nařízení říká: „Celková intenzita chovu je taková, aby nebyl překročen limit 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy podle čl. 3 odst.

Jen pro ujasnění - mezi organická hnojiva patří: kompost, digestát, separát a fugát digestátu, výpalky apod. Tyto druhy hnojiv jsou v EZ legislativně zakázány. A EZ to zvládá i bez nich celkem dobře.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Strategie pro udržení úrodnosti půdy v EZ

Tato řešení spočívají v komplexu opatření, především preventivního charakteru, mezi něž patří:

• Vhodné střídání plodin a jejich zastoupení v osevním postupu
• Pěstování vhodných odrůd a druhů plodin - méně náročných, odolných, které nepotřebují tolik péče a hnojiv jako vyšlechtěné odrůdy a hybridy (např.

Vhodné střídání plodin

Nejméně jednu třetinu osevního postupu by měly tvořit jeteloviny. Jde o plodiny zlepšující půdní úrodnost, s dobrou osvojovací schopností pro příjem fosforu a především poutající vzdušný dusík. Při bilancování N se často kalkuluje s různými víceméně nepřesnými položkami jeho fixace prostřednictvím těchto plodin.

Klasický osevní sled jetelovina - ozimá pšenice, může být v tomto kontextu velmi zrádný. Je sice pravdou, že ozimá pšenice velmi dobře reaguje na jetelovinu jako předplodinu, na druhé straně je ale schopna do zimy odebrat z půdy jen asi 20 kg N/ha. V této době se však mineralizací uvolňuje 200 i více kg N/ha (především při dlouhém odstupu rozorání jeteloviny - setí) . Výsledkem mohou být nejen ztráty dusíku, ale i případné ohrožení spodní vody nitráty. Ekologické zemědělství pak může působit zcela opačnými - neekologickými účinky.

Popisovaný problém lze řešit několika způsoby. Pokud po jetelovině následuje ozimá pšenice, je výhodné zkrátit podzimní předseťovou přípravu půdy na nezbytné minimum a provádět ji v co nejkratším předstihu před setím. Současné technologie zpracování půdy toto umožňují. Samotný výsev pšenice je pak vhodné posunout co nejvíce do podzimu (na hranici agrotechnické lhůty), anebo vysévat pšenici špaldu, která snáší pozdní setí (i v prosinci). Posunutím setí a zpracování půdy do podzimu se dostaneme do období nižších teplot, tedy do období snížené intenzity mineralizace.

Dalším řešením je nahradit ozimou pšenici pšenicí jarní, nebo jinou jařinou. Na jaře je sice mineralizace intenzivní, zároveň je však intenzivní i růst rostlin, které mohou uvolňovaný dusík odebírat. Třetí možností je podzimní zpracování půdy a výsev rychle rostoucí meziplodiny. V našich podmínkách se jedná většinou o řepku, nebo hořčici, které dokáží do zimy odebrat značné množství N a přes zimu jej ve svém těle “konzervovat”.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Při pěstování jetelovin je třeba mít na paměti, že výhodnější je pěstování jetelotravních směsí, které mají příznivější poměr C: N a jejich rozklad tedy není tak intenzivní a také to, že nadzemní hmotu je vždy lépe sklízet a odvážet. Při mulčování totiž jen zvyšujeme koncentraci, v této fázi “problematického“ dusíku.

V osevním postupu je třeba maximálně využívat funkce meziplodin a důležité je rovněž pěstování plodin s mohutným kořenovým systémem a dobrou osvojovací schopností pro příjem živin, viz graf 1.

Chov hospodářských zvířat

Ekologická farma s chovem dobytka je z pohledu bilance živin jednoznačně výhodnější než stockless systémy (farmy bez chovu hospodářských zvířat). Díky živočišné produkci je umožněna větší cirkulaci živin v rámci farmy a menší množství živin opouští farmu ve formě produkce určené k prodeji.

Na polích také nezůstává sláma, která se díky širokému poměru C: N špatně rozkládá a ve větším množství může působit inhibičně na výnosy následné plodiny. Navíc při chovu skotu odvážíme nadzemní část jetelovin (asi 55 % z celkového objemu organické hmoty), což pomáhá řešit problematiku využití N. Statková hnojiva je možné aplikovat v optimálních dávkách a termínu, to snižuje ztráty živin.

V konvenčním zemědělství jsou minerální a především dusíkatá hnojiva významným a regulovatelným zdrojem živin. Při dobré diagnostice výživného stavu se pak mohou aplikovat ve správných dávkách a termínech. V ekologickém zemědělství jsou průmyslově vyrobená N hnojiva zakázána, okamžité využití veškerého N z jeteloviny není možné, a tak musí funkci minerálních N hnojiv převzít hnojiva statková, která lze v malých dávkách aplikovat prakticky ke všem plodinám.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Pečlivé hospodaření se statkovými hnojivy

Do výmětů hospodářských zvířat přechází značné množství živin. Například u dojnic je to asi 81 % N, 72 % P a 97 % K (ČVANČARA, 1962) . Při dobrém uložení a vhodné manipulaci se statkovými hnojivy se pak ztráty P, K, Ca a Mg mohou blížit k nule. U dusíku se nevyhneme asi dvacetiprocentním ztrátám.

Splnění těchto podmínek si však vyžaduje zpevněné a proti dešťům chráněné hnojiště. Na polním hnojišti tento požadavek splnit nelze. Pozornost je třeba také věnovat aplikaci hnoje. Zejména pokud byl vyráběn metodou za studena, je třeba jej okamžitě zapravit do půdy a snížit tak ztráty čpavkového N, který se z něj uvolňuje. I když se to s ekologickým zemědělstvím příliš neslučuje, i zde se jako statkové hnojivo může vyskytovat kejda. Také tu je třeba při hnojení ihned zapravovat do půdy (výhodná je kombinace kejdy se slámou). Kejda je vhodná i pro přihnojování (nejlépe zapravováním do půdy), což moderní aplikační technika umožňuje.

Vhodné zpracování půdy

Obecně můžeme říci, že zpracování půdy působí příznivě na mobilitu živin (zejména fosforu). Rozrušení podorničí může zlepšit pronikání kořenů do spodních vrstev půdního profilu, odkud mohou rostliny získávat živiny a zároveň napomáhat zvětrávacímu procesu mateční horniny. V našich podmínkách lze takto zpřístupňovat draslík, který je častou součástí půdotvorných substrátů na území ČR.

Podpora mikrobiálního života

Půdní mikroorganismy mohou významně působit na uvolňování živin. Je například znám vliv mykorhyzy na zpřístupňování fosforu a mykorhyza se (vlivem absence pesticidů) intenzivněji rozvíjí právě v ekologických pěstebních systémech.

Půdní mikroorganismy jsou také základní “zásobárnou” N v půdě a účastní se na jeho mineralizačních, nebo imobilizačních procesech.

Omezení půdní eroze

Erozí je ohrožena svrchní a nejúrodnější vrstva půdy, v EZ je snazší problémy eroze zvládnout díky obhospodařování menších celků a větší možnosti pěstovat plodiny, které erozi omezují (preferují se ekologická hlediska).

Pravidelné vápnění

Vápnění jako takové, zvyšuje přijatelnost živin. Dodávka Ca se díky značné potřebě tohoto prvku, který se z půdy jednak snadno vyplavuje a jednak je nutný pro eliminaci negativního vlivu kyselých spadů, děje v EZ stejně jako v KZ prostřednictvím vápenatých hnojiv.

Vhodná zásoba prístupných živin v pude

V současnosti neexistují pro ekologické zemědělství poznatky o optimální a již vůbec ne o minimální zásobě přístupných živin v půdě, která by zabezpečovala určitou výnosovou úroveň pěstovaných plodin a byla také ukazatelem, kdy je nutné tuto úrodnostní charakteristiku aktivně ovlivnit hnojením. Je jisté, že jelikož je EZ extenzivnější než klasické zemědělství, musí se to odrazit i na zásobě přístupných živin v půdě.

Podle pokusu KÖSTERA a SCHACHTSCHABELA (1983 in SCHELLER, 1991), nezvyšovalo hnojení P průkazně výnos od hodnoty 10 mg P2O5 na 100 g půdy (DL). SCHELLER (1990) uvažuje tuto zásobu jako minimální pro dobrý růst a vývoj rostlin. Pro obsah přístupného draslíku v podmínkách ekologického zemědělství udává SCHELLER, (1991) jako minimální obsah asi 10 mg K2O na 100 g půdy (CAL). Problémy přitom vznikají především v počátečních fázích růstu, kdy ještě není vytvořená dostatečná kořenová soustava rostliny.

Vyrovnaná bilance živin

Aby nebylo ekologické zemědělství kořistnickým systémem, jak jej jeho odpůrci rádi nazývají, je třeba aby bilance živin v něm byla vyrovnaná. Bilancování živin přitom není třeba provádět nějak detailně, pro detailní položky jako jsou například spady živin, intenzita denitrifikace N apod. stejně nejsou reprezentativní údaje.

Je však třeba vědět jaké množství živin opouští farmu prodejem, kolik živin bylo získáno v nakoupených hnojivech a jaká je úroveň hospodaření s organickými hnojivy. Z těchto položek pak můžeme bilanci snadno vypočítat. V případě dusíku by měla být kladná neboť jen těžko odhadujeme jaké množství N pochází skutečně ze vzduchu.

Bilance P a K však zcela kladná být nemusí, dá se počítat s tím, že asi 2 - 4 kg P. ha. rok-1 a 4 - 8 kg K. ha. rok-1 se může uvolnit z vazeb pro rostliny nepřístupných. Pokud je však rozdíl mezi exportem a importem živin výrazně vyšší než uvedené hodnoty, je nutné bilanci aktivně ovlivnit přívodem živin z nakoupených hnojiv ať již statkových (mohou tvořit maximálně 30 % z celkového objemu těchto hnojiv) , nebo minerálních - povolených směrnicemi EZ.

Bilance P, K, Ca a Mg na ekologických farmách v ČR

Pro posouzení bilance živin v českém ekologickém zemědělství byl proveden jednoduchý monitoring. Byly vybrány ekologicky hospodařící podniky či farmy, kde byl přechod na ekologické zemědělství byl proveden v roce 1991 či dříve.

Vstupní údaje o obsazích živin byly získány z materiálů AZP (agrochemické zkoušení půd). Podmínkou bylo, aby se od roku, kdy byl odebrán vstupní vzorek, již hospodařilo výhradně ekologickým způsobem a tudíž nebyla používána jiná hnojiva než ta která povolují směrnice ekologického zemědělství.

Za účelem splnění výše uvedených podmínek bylo vybráno cca 50 ekologicky dlouhodobě hospodařících subjektů, které přešly na tento způsob hospodaření v letech 1989 až 1991. Všechny vybrané subjekty byly evidovány v KEZ (kontrola ekologického zemědělství) a tudíž byl předpoklad, že tyto podniky či farmy dodržovaly směrnice platné pro EZ. Těmto vybraným subjektům byl zaslán dotazník, spolu s žádostí o spolupráci při řešení tématu.

V roce 1996 byly odebrány vzorky půdy ze 30 ploch, které se nacházely v rámci 15 zemědělských podniků či farem, rozložených na území České republiky, za účelem posouzení nových agrochemických charakteristik těchto půd. V sledovaných subjektech bylo také provedeno ověření některých údajů uváděných v dotazníku.

Ze získaných údajů o výnosech pěstovaných plodin byly stanoveny odběry P, K, Mg a Ca, přičemž byla zvažována otázka jaké údaje o odběrových normativech použít. Je totiž známo, že rostliny pěstované ekologickým způsobem se vyznačují nižším odběrem dusíku a vyšším odběrem ostatních makroživin.

Jelikož však obsah živin v rostlině při sklizni a tím i výši odběrového normativu ovlivňují i jiné okolnosti (především faktor stanoviště) a navíc pro některé plodiny by údaj o obsahu živin při pěstování v EZ stejně chyběl, byly použity střední odběrové normativy dle NEUBERGA et al., (1990) .

Cílem ekologických zemědělců je přírodu jako takovou využívat, ale neničit. Jejich hlavní zásadou je používání jen přírodních zdrojů a hnojiv, které na výsledném produktu nezanechají žádné chemické stopy. V ekologickém zemědělství tedy nenajdete žádná umělá hnojiva, chemické přípravky, postřiky, hormony a další umělé látky.

tags: #hnojení #v #ekologickém #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní a historické panorama Orlických hor
• Vše o měření emisí
• Vše o bažinných ekosystémech
• Obnova křížových cest
• Průvodce výběrem drtiče odpadu