V České republice se v současné době plánuje výstavba několika dalších spaloven. Nejdále jsou s projekty v Chotíkově u Plzně a v Komořanech na Mostecku. Nové spalovny mají ale vyrůst i u Přerova či v Karviné.
Velká zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO), lidově nazývané spalovny, v tuzemsku nyní fungují čtyři. Zpracovávají každoročně zhruba 710 tisíc tun odpadu, přičemž podle zákona ho můžeme v Česku takto likvidovat více než dvojnásobek.
Projekty se rozjely hlavně od chvíle, kdy pravidla umožnila získat na ZEVO dotaci z Modernizačního fondu. Nyní je třeba podle ministra životního prostředí Petra Hladíka přepočítat, kolik projektů bude možné ještě dotačně podporovat.
Zákon o odpadech stanovuje limit, podle něhož se energeticky využívat bude moci 25 % celkového množství komunálního odpadu v roce 2035. Důvod je ten, aby se odpad kromě skládkování (v roce 2035 se má skládkovat pouze 10 % komunálních odpadů) jen nespaloval, ale recykloval a vracel do oběhu. V Česku je nyní podíl spáleného odpadu zhruba 12 %.
Nejlevnější ze tří českých spaloven odpadu provozuje firma SAKO v Brně, kde se podařilo stlačit cenu na 860 korun za tunu.
Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů
Malá koncentrace spaloven je totiž dalším aspektem, který činí skládkování výhodnějším. "Doprava do spaloven je dnes velmi drahá.
V současné době se v Česku plánuje hned několik dalších spaloven. Nejdále jsou s projekty v Chotíkově u Plzně a v Komořanech na Mostecku. Nové spalovny mají ale vyrůst i u Přerova či v Karviné.
Skládkování odpadů během příštích let radikálně podraží. Připravovaný zákon o odpadech počítá s tím, že poplatky za každou tunu odpadu vyvezeného na skládky v několika etapách několikanásobně vzrostou.
Státní poplatek za skládkování je dnes stanoven na 500 korun za tunu. Dalších několik stovek si účtuje skládka. Cena se ale může vyšplhat i výše.
"Další využití odpadů je v souladu hned s několika evropskými směrnicemi," říká zástupce ředitele odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jaromír Manhart. "V současné době se to ale firmám příliš nevyplatí. Nový zákon má proto skládkování omezit.
Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu
Energetické využití komunálních odpadů podporuje i ministerstvo průmyslu a obchodu. Podle ministra Martina Kuby se v Česku energeticky využije jen zhruba desetina z pěti milionů tun odpadů a většina se skládkuje.
Několikrát odkládaná novela zákona se stále připravuje. Podle Manharta by mohla jít do připomínkového řízení letos v červnu. Vláda by ji pak měla projednat a schválit do konce roku.
"Ideální by bylo, kdyby vzrostl alespoň trojnásobně, jinak se zatím výstavba nové spalovny nevyplatí," říká například radní pro životní prostředí kraje Vysočina Zdeněk Ryšavý. Právě Vysočina uvažuje o výstavbě nové spalovny za zhruba 3,5 miliardy korun.
"Zvýšení poplatků ale nepomůže jen spalovnám. Podle míry navýšení poplatků se pro firmy mohou stát ekonomicky výhodné i další technologie využití odpadků, větší recyklace či třídění," říká Šimánek.
Vyšší poplatky mají firmy motivovat k omezení skládkování.
Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR
Kolik nás stojí spalování odpadů? Nebo nám naopak vydělává? Na tyto otázky se pokusili odpovědět Jindřich Petrlík a Nikola Jelínek ze spolku Arnika v pravidelném webináři, které na téma spaloven spolek pořádá. Podle nich jsou (nejen) finanční náklady na provoz těchto zařízení příliš vysoké na to, aby byly spalovny vnímány jako jediné řešení odpadové krize.
Investice do instalované tuny na spalování odpadů v ZEVO se ve světě velmi liší. Zatímco v Číně jsou tyto investice nejnižší, kolem 250 eur na tunu, v rozvojových zemích se pohybují do 500 eur na tunu. V Evropě, Kanadě a USA však může cena dosahovat 600-1000 eur na tunu.
A právě v té nejvyšší cenové hranici je i Česko, kde jsou investice minimálně 1000 eur na tunu, což při kapacitě 100 000 tun spálených odpadů / rok znamená 2,5 miliardy Kč a víc.
„Samozřejmě, že za kvalitnější ochranu životního prostředí je třeba platit a že ji nelze pořídit zadarmo. Když se ovšem podíváme na vliv zařízení spalujících odpady na životní prostředí, musíme si položit otázku, zda toto opravdu je ta kvalitnější ochrana životního prostředí v oblasti nakládání s odpady.
Současně vidíme, že na podpoře výstavby spaloven a ZEVO vydělávají jen dodavatelé drahých technologií, zatímco veřejné rozpočty na ni doplácejí,” okomentoval ekonomickou bilanci výstavby a provozu spaloven odpadů Jindřich Petrlík, programový vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika.
Touto problematikou se zabývá i studie Arniky Spalovny odpadů a životní prostředí, která v kapitole “Ekonomika a finanční stránka spalování odpadů” dokládá, že spalovny odpadů (ať už ZEVO nebo spalovny nebezpečných odpadů) získávaly a získávají řadu finančních úlev hrazených z veřejných zdrojů, tedy z peněz daňových poplatníků. Bez nich by řada těchto provozů nemohla vzniknout anebo by se stala nerentabilními.
Ekonomickou náročnost spalování odpadů velmi dobře popsala i jinak spalování celkem nakloněná analýza: „Instalace spalovny odpadu je nákladný proces, většinou kvůli drahé infrastruktuře a vybavení potřebnému k vybudování spalovny. Kromě vysokých počátečních nákladů vyžaduje spalovna odpadů zaměstnávání vyškoleného a obětavého personálu obsluhujícího její provoz. Ani v centrálně řízené Číně nejsou spalovny schopné dosáhnout ekonomické rentability bez státní podpory.
Konstatovala to mimo jiné studie publikovaná v roce 2019: „(1) Spalovny odpadů (W-t-E) nemohou dosáhnout zisků jen z poplatků za likvidaci odpadu bez státních dotací. Ve vypočítaném případě by dotace na tunu měla být 100-300 jüanů, s ohledem na dosažení požadavků ziskovosti. (2) Současná dotace na poplatky za likvidaci odpadu do W-t-E je 292,5 jüanů / tunu a minimální dotace je 197 jüanů / tunu.
Příkladem, kdy na konkrétní spalovnu doplatila v Česku doslova celá společnost je například kauza Termizo, týkající se spalovny v Liberci. Ta byla postavena s úvěrem ve výši 1,35 miliard Kč od IPB v roce 1996, přičemž město Liberec za tento úvěr ručilo. V roce 2002 rozhodla vláda ČR prodat pohledávku za sníženou cenu 715 milionů Kč městu Liberec. Zbytek pohledávky byl zaplacen "de facto" všemi občany v ČR (přes 115 Kč na osobu).
Dalším důvodem k dodatečným investicím bylo, že původní stavba spalovny neobsahovala dioxinový filtr. Jeho doplnění stálo dalších 250 milionů Kč a získání financí bylo v tomto případě vyřešeno odprodejem většinového podílu akcií soukromému vlastníkovi - skupině PPF. Ve snaze učinit provoz spalovny co nejefektivnější se navíc město Liberec podepsáním tzv. Prohlášení ručitele zavázalo blokovat šetrnější způsoby nakládání s odpady. Prohlášení totiž obsahovalo klauzuli, že se ručitel (město) zavazuje „... předávat všechny komunální spalitelné odpady produkované na území města nebo obce k termickému využití v TVO“.
Celá kauza Termizo měla tedy významné finanční, ale i etické dopady na město Liberec a občany ČR.
Příkladem dalšího odčerpávání financí spalovnami mohou být udělené dotace z Modernizačního fondu. Mezi projekty, které jím byly v roce 2023 podpořeny, patří i několik záměrů na energetické využití odpadu - konkrétně ZEVO Mělník (250 mil. eur), ZEVO Komořany (106 mil. eur), ZEVO Písek (54 mil. eur), ZEVO Planá (58 mil. eur) a modernizace SAKO Brno (117 mil. eur).
Na paradoxy spojené s tímto způsobem financování upozorňuje Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky v životním prostředí: „Spalovny v podstatě čerpají finance z evropského systému obchodování s emisními povolenkami, jehož budou od roku 2030 součástí (v ČR o dva roky později než v EU), protože podobně jako třeba elektrárny produkují značné množství emisí oxidu uhličitého. U některých záměrů přitom došlo k přidělení dotace ještě před tím, než získaly souhlasné stanovisko v procesu posuzování vlivů na životní prostředí EIA (ZEVO Planá), nebo ho stále ještě nezískaly (ZEVO Písek), ačkoli dotaci z Modernizačního fondu již mají jistou.
Značnou část financí, které „shoří ve spalovnách“ mohou spolykat také havárie, které se v nich dějí poměrně často. V roce 2021 poškodil požár téměř polovinu spalovny v pražských Malešicích, přičemž náklady na opravu se vyšplhaly do výše stovek milionů korun. To není zanedbatelná částka, zejména v porovnání s 2,8 miliardami korun, které začaly od roku 2019 Pražské služby, a.s. investovat do výměny kotlů za modernější. Součástí investice musel být i odkup dluhopisů do výše 1 miliardy Kč městem.
Nezanedbatelné množství financí čerpají spalovny ze státní pokladny také prostřednictvím negativních dopadů na zdraví obyvatel a životní prostředí. Mezi náklady na zdraví patří zdravotní dopady spojené s emisemi ze spaloven, které mohou zahrnovat respirační problémy, kardiovaskulární onemocnění a další zdravotní komplikace.
Ve spalovnách je navíc zlikvidováno i velké množství kompostovatelných odpadů. Hovoří se například o fosforu, který je obsažen v bioodpadu. „Každý rok se v dánských spalovnách ztratí téměř 10 000 tun fosforu,“ odhadoval v roce 2011 profesor Lars Stoumann Jensen z Fakulty přírodních věd Kodaňské univerzity (KU-LIFE).
Výdaje na odpadové hospodářství tvoří značnou část každého obecního rozpočtu. K nejnákladnějším položkám patří zajistit svoz odpadu a platit za jeho ukládání na skládky či spalování. Plánovanou novou legislativou dojde k zavedení přísnějších podmínek pro nakládání s odpady, ke zvyšování poplatků za ně, ale i k recyklačním slevám. Některé obce však již dnes, díky zavedenému systému ECONIT, změna zákona nezatíží.
Stávající poplatek za skládkování odpadu je od roku 2009 neměnný - 500 Kč za tunu a za nebezpečný odpad 6200 Kč za tunu. To se však přijetím nového zákona významně změní. Předpokládá se, že v roce 2018 by měl poplatek vzrůst až na 900,- Kč a v roce 2024 až na 1800,- Kč za tunu skládkového odpadu. Důvodem zvyšování ceny je tlak na vyšší separaci a následnou recyklaci odpadu pro obce a snaha o předcházení vzniku odpadu. Zavedením nového zákona a větším ekonomickým zatížením obcí se v případě nepřipravenosti očekává přenesení zodpovědnosti za odpady na občany novými poplatky.
Evidence odpadu ECONIT je chytrý systém, který obcím řeší kompletní přehled nakládání s odpady. Celý systém funguje na vzájemné kooperaci občana a obce. Každá domácnost v obci získá barevné pytle na odpady evidované čárovým kódem, který je unikátní pro každou domácnost. Samotní obyvatelé nebo obec následně zajistí svoz odpadu do sběrného dvoru, kde dochází ke zvážení a zaevidování množství vytříděného odpadu pro jednotlivé domácnosti. Obec tak získává přehledné informace o stavu a separaci odpadu a může vyhodnotit vytříděné množství a možnosti jeho dalšího využití. Na základě získaných dat dochází k hodnocení třídění odpadů v domácnosti a obyvatelé mohou získat výraznou slevu z ročního poplatku za odpad.
Každá domácnost navíc může po přihlášení na www.chytreodpady.cz sledovat zaevidování každého svezeného pytle. Občané zde mohou vidět, kolik jejich odpad váží, jestli obsahoval nějaké příměsi a kolik za něj dostala domácnost bodů. Příkladem fungování systému ECONIT je také obec Trojanovice v Moravskoslezském kraji, která v jej používá od roku 2009. Díky efektivnímu sledování a evidenci odpadu se jim daří meziročně významně snižovat množství směsného komunálního odpadu, který mezi lety 2014 a 2015 klesl o 17 %.
Bonusy za vytříděný odpad obci ročně přinesou až půl milionu korun a dalších 400 tisíc korun vydělají prodejem vytříděného odpadu k dalšímu užití. Pro občany také v obci zavedli motivační systém sbírání bodů za evidovaný pytel odpadu a extra body, pokud odpad dovezou sami do svozového dvoru. Za každý odevzdaný pytel s tříděným odpadem mohou lidé získat slevu až 15 Kč z ročního poplatku za komunální odpad. Na konci roku se slevy sčítají a snižují celkový poplatek za odpad v dalším roce. Díky tomu, že v této obci není stanoven minimální poplatek, nejlepší třídiči se tak mohou dostat i na nulu.
„Díky systému ECONIT, který používáme již od roku 2009 a do kterého se nám zapojilo až 90 % domácností, jsme zvýšili vytříděnost ze směsného komunálního odpadu až na 80 %, což nám i občanům přineslo zejména zajímavou finanční odměnu a stali jsme se nejlépe třídící obcí Moravskoslezského kraje“, doplňuje Mgr. Obec Trojanovice se k odpadům staví jako ke komoditě. Cíleným tříděním a následným prodejem výraznou měrou přispívají ke zvyšování svých příjmu a jsou připravení i na legislativní změny Zákona o odpadech, který obcím ukládá povinnost zvyšovat míru separace až na 42 % v roce 2022.
Chytrý systém evidence odpadů pomocí QR kódů, který obci umožní evidovat tříděný i směšný komunální odpad a také jednotlivé druhy odpadů ve sběrném dvoře. Pomocí evidence odpadů získá obec přesný náhled na produkci odpadů na svém území a bude mít vlastní data, která nepodléhají zkreslení (např. díky svozu odpadu z mikroregionů a následnému přepočtu a průměrování množství vyprodukovaného odpadu na jednu obec). Díky ECONITU bude mít obec pod kontrolou svozovou firmu a tím i faktury za jejich služby. Obec získá motivační nástroj pro občany k zodpovědnému třídění odpadů (díky bonusovému systému lze dosáhnout vyšších objemů vyseparovaného odpadu). Navíc bude mít obec možnost měřit produkci SKO a množství separace v jednotlivých domácnostech.
Platný pro sezónu od 1. (1.1.2026 došlo opět ke zvýšení spotřební daně tj. Cena je za službu při dodání vlastního kvasu. Na jinou alternativu nejsme zařízeni. Platba je možná pouze v hotovosti.
Při vypálení menšího množství než 3 la. a. (6 litrů 50%) z jedné várky bude účtován paušální příplatek 100,- Kč.
Při marném zahřátí jedné várky špatného kvasu (výtěžnost 0,0 - 1,0 la. a.) bude účtován poplatek 200,- Kč.
Stáčení celé várky pálenky do menších nádob tj. 0,5 l, 0,33 l a méně, bude účtován příplatek k poměru doby stáčení: 300,- Kč / 1 hodina.
tags: #kolik #stojí #spalování #odpadu #cena