Emilie Strejčková: Životopis zakladatelky Střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr

Pražská ochrana přírody a Středisko ekologické výchovy Toulcův dvůr mělo Emilku Strejčkovou. Ženu nabitou energií, která mnohdy neuvěřitelné vize zhmotnila a dala jim tvář. Tato stránka je věnována zakladatelce a dlouholeté ředitelce Střediska ekologické výchovy magistře Emilce Strejčkové, která nás opustila v roce 2009.

Mgr. Emilie Strejčková - základní životopis

Emilie Strejčková se narodila v roce 1939 v Domažlicích. Po studiích na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, oborů matematika, výtvarná výchova, defektologie a národní škola, absolvovala postgraduální studium na Přírodovědecké fakultě UK, obor ochrana přírody.

Do roku 1975 pracovala jako učitelka, potom byla inspektorkou kultury pro ochranu přírody a památek na ONV v Praze 10. V té době vytvořila systém regionální ekologické výchovy pro žáky základních škol Prahy 10 (kolekci učebních pomůcek, publikace a kulturní pořady pro žáky, metodické listy pro učitele), napomáhala biologické rehabilitaci údolí Botiče a budování naučné stezky. Iniciovala doplnění Informačního okruhu životního prostředí Prahy o ekologické vyhodnocování parcel.

V roce 1993 se stala první pracovnicí Českého ekologického ústavu zabývající se ekologickou výchovou. V tomto období zpracovala Analýzu ekologické výchovy v České republice a vytvořila první variantu návrhu Národního programu ekologické výchovy.

Od října 1994 začala budovat Ekologické centrum hlavního města Prahy v Toulcově dvoře. Jeho ředitelkou byla devět let. Od podzimu 2003 usilovala o založení ekologicky orientované mateřské školky „Semínko“, která se stala součástí Ekocentra o rok později.

Čtěte také: Úprava postavení FOD v ČR

Krédo magistry Strejčkové bylo nezadatelné právo každého dítěte na optimální rozvíjení všech duševních i fyzických vloh. Jednostranný konzumní životní styl tlumí přirozenou vitalitu ke škodě každého jedince, celé společnosti i přírodě samé.

Magistra Strejčková aktivně pracovala v různých organizacích zaměřených na environmentální problematiku - ve 4. základní organizaci ČSOP, v Hnutí Brontosaurus, ve Společnosti pro udržitelný život. Spolu s manželem RNDr. Ing. se věnovala popularizaci vědy a ekologické výchově.

Vzpomínky a odkaz

Když jsme na začátku 90. let poprvé navštívili tehdy příšerný areál Toulcova dvora, už tehdy nám zde Emilka Strejčková barvitě popisovala své velkorysé plány. Ač jsem ji už tenkrát léta znal, zdráhal jsem se uvěřit, že to všechno myslí opravdu vážně. Do paměti se mi vryla velká plechová míchárna krmiv, všude beton, asfalt, oprýskané rezavějící konstrukce. Celé prostředí působilo velice tísnivě, šedivě, a tolik kontrastovalo s Emilčiným nadšením.

Pár let uplynulo a já měl možnost se mezi přátele na Toulcák co dva tři roky znovu podívat. A při každé návštěvě jsem se nestačil divit - jak se proměňují stáje a špýchar, jak zkrásňuje dvůr se stepní výspou teplomilců, kolik přibylo hospodářských zvířat a jak laskavá je péče o ně, kolik výtečných výukových programů v údolí Botiče zdejší ekopedagogové stačí zvládat.

Obdivuhodné dílo Emilky Strejčkové a jejích obětavých, pracovitých a neskutečně trpělivých spolupracovníků bylo završeno tím nejdůstojnějším způsobem. Areál Toulcova dvora už léta naplno slouží dětem i dospělým návštěvníkům, stále láká nové zvědavce a udržuje si stálé příznivce.

Čtěte také: Více o emisi dluhopisů

Podobné to bylo i s výzkumem příčin, důsledků a možných řešení neustále se prohlubujícího odcizování dětí přírodnímu prostředí. Emilka tak dlouho žehrala na nezájem vědců, úřadů, ba i středisek ekologické výchovy, zdravotnických a školských institucí o tento zásadní problém, až se do proměny neutěšeného stavu statečně pustila sama.

Díky její silné vůli a přesvědčivé argumentaci vznikla skupina odborníků z různých oborů, která vytvořila a zpracovala množství kvalitních podkladů k tématu, uspořádala k nim pozoruhodnou konferenci a z ní vydala ceněnou publikaci „Aby děti byly a žily“, ke které se pro inspiraci a posilu budou ještě dlouhá léta vracet nejen ekopedagogové. A hádejte, kdože byl editorem tohoto úctyhodného díla!?

A do třetice ještě jeden počin, o jehož dotažení do vítězného konce také mnozí pochybovali: zřízení alternativní mateřské školy přímo v prostorách Toulcova dvora, kde by přímé doteky dětí s přírodou byly naprosto běžnou součástí všeho dění. Nikoho neudiví, že i tenhle vysoký cíl dokázala Emilka se ctí a na sto procent naplnit.

Mateřská školka Semínko, jíž se Emilka stala zřizovatelkou a ideovou patronkou, má už několik let potíž, jak uspokojit přibývající zájemce o zapsání do svých dvou tříd.

Kristovo rčení „poznáte je po ovoci“ je u Emilky Strejčkové naplněno dokonale. Kdo z nás se něčím takovým může pochlubit? Ostatně, Emilka sama se nikdy nechlubí, i když by rozhodně měla s čím. Ona prostě ví, co dělá a proč to dělá.

Čtěte také: Svěřenský fond a ohrožení majetku

„Dobrý den, tady je Emílie Strejčková, pane Kočí prý nemáte práci, nechtěl by jste se semnou sejít? Ráda bych založila na jednom statku na kraji Prahy středisko ekologické výchovy.“ Takto nějak mne Emilka oslovila, bylo to telefonem v létě v roce 1994. Rozhodl jsem se, že za ní pojedu, v jejím hlase bylo tak neuvěřitelné odhodlání, že jsem si řekl, že si o tom s ní popovídám. Jel jsem za ní a zůstal 6 let.

Vždycky jsem Emilku obdivoval jak s buldočí vervou jezdila na stovky jednání na úřady a vydupávala si svůj sen ze země. Nebyl to sen jen pro sebe, ale i pro děti a pro přírodu. Všimli jste si toho u ní také? Ona nemyslí na sebe, ale na druhé a pracuje pro druhé. To co dokázala vybudovat z rozpadlého a velmi zchátralého areálu státního statku je obdivuhodné a jsem přesvědčen, že nepřeháním, ale mnoho lidí by to nedokázalo.

Vím, někdy její vytrvalost a přesvědčení některé lidi zlobila, stejně tak i její některé nápady (pro nás někdy nepochopitelné) působily přinejmenším provokativně. Práce s Emilkou byla a je pro mne ohromná škola.

tags: #zakladatelka #Fondu #ohrožených #dětí #životopis

Oblíbené příspěvky:

• Turistika v Polských Karpatech
• Tipy pro čisté odpady bez vlasů
• Přechodový jev v drážních vozidlech
• Návod na použití strunové sekačky
• Měření emisí - Žďársko