Kompost z jehličí a jeho vliv na kyselost půdy

Kompostování je skvělý způsob, jak recyklovat organický odpad a získat kvalitní půdu pro vaši zahradu. Snižuje odpad, je ekologicky udržitelný, zlepšuje kvalitu půdy, šetří peníze a podporuje růst rostlin. Mikroorganismy v kompostu navíc potlačují patogeny.

Jak kompostovat?

Kompostér funguje jako přírodní recyklační zařízení, kde mikroorganismy, houby a půdní organismy rozkládají organickou hmotu za přítomnosti kyslíku. Klíčovými podmínkami jsou dostatek kyslíku, správná vlhkost (40-60 %), teplota (optimálně 40-60 °C) a vyvážený poměr uhlíku a dusíku (C:N přibližně 25:1). Uhlíkatého materiálu (listí, piliny, dřevěné štěpky) by mělo být dvojnásobně více než toho dusíkatého (tráva, slupky a rostlinné zbytky).

Důležité je vrstvit kompost správně. Občas kompost promíchejte, aby se do něj dostal vzduch. Už se pak nikdy nebudete muset ptát, jak kompostovat bez zápachu.

Jehličnatka: Kompost z jehličí

Listovka je kompost vzniklý zetlením listů. Jehličnatka je tudíž analogicky kompost z jehličí. Záleží však na druhu jehličí a jehličnatka také není určena pro všechny rostliny. Jehličnatku je možné přirovnat k hrabance nebo surovému humusu z jehličnatých lesů. Pozor ale, musí jít o borové porosty. Hlavní součástí je totiž jehličí z borovic, které jsou v různé fázi rozkladu. Určitý podíl v listovce mají i odumřelé podrostové rostliny.

Vlastnosti a použití jehličnatky

Nejvýraznější vlastností jehličnatky je její kyselost. Hodnota pH se totiž pohybuje v rozmezí 3,5-5,5. Oceňovaná je i její vzdušnost a propustnost, a hlavně nakypřovací schopnost. Ta se ovšem při delším skladování na hromadách snižuje (zhruba po roce). Tím, jak se jehličnatka dále rozkládá, se naopak zvyšuje její nasákavost. Na živiny je jehličnatka chudá (a víceméně živiny ani nepoutá), což však třeba pěnišníkům, ke kterým se často používá, nevadí.

Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru

Hrabanka z borového jehličí se hodí také k vřesovcovitým rostlinám, azalkám a někdy se přidává do směsí různých substrátů pro další druhy rostlin. Máte-li na zahradě místo borovic smrky, můžete použít samozřejmě i hrabanku ze smrkového jehličí.

Proč a jak si vyrobit vlastní listovku

Výroba vlastní hrabanky není nic složitého. Potřebujete k tomu jen jehličí a malé množství hlinité zeminy (jež smícháte v poměru 3:1). Kde sehnat jehličí? Vzhledem k tomu, že jsou české zahrady zpravidla plné jehličnanů, neměl by to být velký problém. Nejlepší volbou pro výrobu hrabanky je jehličí z borovic nebo tújí. Smrkovému jehličí se spíše vyhněte. Dobře promíchanou směs jehličí a zeminy potom uskladněte na stinném a vlhkém místě, kde necháte právě vznikající hrabanku zhruba 2 roky odpočívat.

Pokud se vám do výroby hrabanky nechce, můžete opadané jehličí ze své zahrady přihodit do kompostu. Pozor, ale vždy v kombinaci s jiným bioodpadem. Kdyby totiž v zahradním kompostu převažovalo jehličí, byl by výsledný kompost příliš kyselý a nebyl by tím nejlepším hnojivem.

A jak hrabanku na zahradě vlastně využít? Hrabanka je skvělý mulčovací materiál, který chrání půdu před vysycháním a erozí. Při rozkladu obohacuje půdu o organickou hmotu, zlepšuje její strukturu a zadržuje vodu. V létě chladí a v zimě izoluje. Může rovněž pomoci odpuzovat některé druhy hmyzu.

Mulč z jehličí

Pichlavě jehličnatý mulč u nás zatím nepatří ke zrovna častým prvkům údržby zahrad. Své místo na nich ale rozhodně má. Mulč z jehličí je levný, přírodní a dlouho trvanlivý způsob, jak chránit půdu před vysycháním, plevelem a erozí. Hodí se hlavně pro kyselomilné rostliny, svahy a okrasné záhony. Nevýhodou je jeho kyselost, hořlavost a pomalejší rozklad.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Mulč z jehličí není až takový problém sehnat. Většinou je k dostání napytlovaný, k volnému odběru z lesnických školek po kubících, anebo v balících, jako „borová sláma“.

Pro efektivní využití byste jej měli aplikovat ve vrstvě nejméně 5 cm silné, lokálně klidně jednou tolik. Potěšující je svou dlouhou životností. Zatímco organický mulč ze štěpky je třeba „oživovat“ každou druhou sezónu, a rozložený po 4-5 letech kompletně vyměnit, ten jehličnatý vydrží 5-6 let bez zásahů a údržby.

Výhody mulče z jehličí

• Zadržuje vlhkost a chrání půdu před přehřátím i promrznutím.
• Zabraňuje erozi, prorůstání plevelů a zhutnění půdy.
• Uvolňuje do půdy minerály (vápník, fosfor, dusík).
• Dlouho vydrží, nevyžaduje údržbu a má estetický přírodní vzhled.
• Odrazuje slimáky a lze ho využít i na zeleninových záhonech v kombinaci se slámou či kompostem.

Nevýhody a rizika jehličnatého mulče

• Jehličí okyseluje půdu - nevhodné pro rostliny, které vyžadují neutrální nebo zásadité pH.
• Ve velkém množství může půdu „zamořit“ kyselostí na mnoho let.
• Za sucha je hořlavé a na vlhku kluzké.
• Zachytává listí a těžko se udržuje.
• Při kompostování může zpomalit rozklad, proto by nemělo tvořit víc než 10 % objemu kompostu.

Jak vytěžit z jehličnatého mulče maximum?

• Používejte jej především pod jehličnany a kyselomilné rostliny (azalky, borůvky, hortenzie).
• Vyhněte se zásaditým půdám.
• Mezi mulčem a kmenem stromu nechte 20-30 cm odstup kvůli hnilobě.
• Pokud chcete mulč snadno odstranit, položte pod něj vrstvu kompostu.
• K neutralizaci pH jej míchejte se slámou, kompostem nebo hnojem.

Borovice a její využití v zahradě

Borovice (Pinus) je jedním z nejoblíbenějších jehličnatých stromů pěstovaných v zahradách po celém světě. Je známá svou odolností, přizpůsobivostí a krásnými jehličnatými větvemi, které poskytují celoroční dekorativní vzhled.

Druhy borovic

• Pinus sylvestris (Borovice lesní) - Tento druh je jedním z nejrozšířenějších v Evropě.
• Pinus mugo (Borovice kleč) - Tato kompaktní borovice je ideální pro menší zahrady nebo skalničky.
• Pinus nigra (Borovice černá) - Borovice černá je známá svou tmavě zelenou barvou a robustním vzrůstem.
• Pinus strobus (Borovice vejmutovka) - Tento druh je známý pro své dlouhé, jemné a měkké jehličí.

Podmínky pro pěstování borovic

• Slunné místo: Borovice preferují slunná místa.
• Dobře propustná půda: Borovice jsou přizpůsobivé.
• Pravidelná zálivka pro mladé stromy: Mladé borovice potřebují pravidelnou zálivku.
• Odolnost vůči suchu: Po zakořenění jsou dospělé borovice velmi odolné vůči suchu.
• Hnojení na jaře: Borovice nevyžadují časté hnojení.

Vliv jehličí na pH půdy

Obsahové látky mulče z jehličí se postupně luhují do půdy, a vytváří vysoce kyselé prostředí. Jehlice z borovic jsou kyselé o něco méně, z jehličí opravdu hodně. Výhodou to může být tam, kde si nízké pH sami žádáte (chcete tam pěstovat gardénie, azalky, borůvky, maliny ostružiny, jahody). Ale jinde nebudou za kyselou půdu rostliny vůbec rády.

Pokud máte kyselou půdu s nízkým pH, můžete její kyselost snížit vápněním, nebo přidáváním rozdrcených vaječných skořápek. „Přimícháním zemědělského vápna nebo vaječných skořápek může být vaše půda zásaditější.

Čtěte také: Kompost v permakultuře

Jak zjistit pH půdy

Jaké pH má půda na vaší zahradě můžete zjistit i pomocí octu a jedlé sody. Abyste měli na zahradě dobrou úrodu, je nutné vědět, jakou máte v záhonech půdu. Je kyselá, zásaditá, nebo neutrální? Domácí pH test půdy zvládnete bez laboratoře i měřícího přístroje. Než se pustíte do sázení, měli byste vědět, jaké pH (číselná míra kyselosti nebo zásaditosti látky na škále 0-14, pozn. red.) má vaše půda.

Pro testování pomocí octa (pH 3) a jedlé sody (pH 9) budete potřebovat už jen půdu z vašeho záhonu a destilovanou vodu. Navlhčete jednu nádobu zeminy destilovanou vodou. Pokud půda, do které jste nalili ocet šumí, znamená to, že je vaše půda zásaditá. Pokud půda, do které jste přidali jedlou sodu syčí, znamená to, že je vaše půda kyselá. Další možností poměrně přesného měření pH jsou lakmusové papírky. Jednoduché měřáky s ručičkou se dají koupit za cenu okolo dvou se. Indikovat pH půdy mohou i některé druhy plevelů, které se během léta objevily.

Používání jehličnanových a ořešákových materiálů na záhony

Můžeme používat jehličnanové a ořešákové materiály na záhony? Necháme je před použitím k zelenině nebo trvalkám odležet na dešti nějaký čas (záleží na období roku a vláze, třeba přes zimu). Nevhodné látky, zvané inhibitory růstu, se z nich dostatečně vyplaví deštěm a mírným kompostováním. Ideálnější je řízené předkompostování smícháním s dusíkatým materiálem (hnůj, bioodpad z kuchyně, mokrá tráva ze sekačky, prolévání močí a jíchou…). Musí to pak být dostatečně vlhké, aby to pracovalo. Inhibiční látky tím neutralizujeme rozkladem.

Na zeleninové záhony čerstvou jehličnatou štěpku či ořešákové listí v rozumné vrstvě můžeme dávat na podzim přímo na hnůj, když vytváříme první trať. Mám na mysli naše oblíbené bezorebné metody, kdy nic nezarýváme, jen vrstvíme. Proces rozkladu se, díky přítomnosti dostatku dusíku z hnoje, odehraje přímo na místě. Nejdříve dáme hnůj, pak na něj mulč.

Kyselou štěpku i ořešákové listí zdárně využijeme i čerstvé ke kyselomilným rostlinám (rododendrony, azalky, borůvky), kterým to nevadí. Ani na inhibitory růstu tolik nereagují. Kyselost jim prospívá, pochází z jehličnatých lesů, musely si zvyknout.

Pokud máte hodně kvalitní úrodnou humózní půdu nebo použijete vrstvičku kompostu (nebo dokonce bobkatý hnůj) pod tento mulč, pak ani čerstvá jehličnatá štěpka či ořešákové listí jako mulč nenadělá žádné škody u zeleniny ani u trvalek, ani u dřevin. Humus v půdě umí tyto látky neutralizovat.

Piliny a kůra

Piliny a hobliny z moderní truhlárny nepoužíváme nikdy nikam, protože v nich bývá i lamino a dřevotříska, tudíž toxické a umělé příměsi (ani nábytek z toho nepořizujeme domů, otravuje to vzduch). Pouze piliny a hobliny z pily nebo od řemeslníka, který na nic jiného než poctivé dřevo nesáhne.

Piliny jsou velmi jemné a rychle se rozkládají. Je to uhlíkatý materiál, který ke svému rozkladu potřebuje dusík. Pokud jimi pokryjeme půdu, ochudí jí o dusík, který si ukradnou pro svůj rozklad. Štěpka to dělá také, ale tak pomalu, že nám to nevadí. Zatímco piliny svou jemností způsobují rychlejší deficit dusíku v horní vrstvě. Můžeme to kompenzovat jejich promícháním s dusíkatým materiálem a pak je jako mulč můžeme použít. To vše jsou zdroje dusíku, které nastartují a vyharmonizují kompostovací proces. Ideální je zasypávat nezávadnými pilinami pilinovou ekotoaletu a pak to dávat kompostovat.

Kůra je ze všech mulčovacích materiálů nejméně vhodná, protože obsahuje nejvíce inhibičních látek, hůře se rozkládá, nevytváří tak kvalitní humus. Je to hlavně dekorační záležitost. Máme-li jí, samozřejmě jí využijeme, opět smícháním s dusíkatými materiály, jako u pilin.

Houby z mulče

Co když z mulče začnou růst houby nebo ho prorůstají plísně = podhoubí? To je super. Je to odvěký způsob rozklad dřevní hmoty a půdu to velmi obohacuje. A potlačuje to plevel, který je naprogramovaný na to, aby nerostl v lese. Plevel má za úkol opravovat a držet pohromadě narušené půdy, chránit je před erozí. Proto čím horší kvalita půdy, tím bujněji jí zarůstá plevel. Půda humózní, přikrytá dřevitým mulčem a plná různých podhoubí, chutná našim kulturním rostlinám, ale nechutná tolik divokému plevelu!

tags: #kompost #jehličí #kyselost

Oblíbené příspěvky:

• Měření emisí – co to obnáší?
• Likvidace vozidel v souladu s životním prostředím
• Domes Z Odpadu
• Problémy s emisemi starých aut
• Kreslená Barbie v přírodním prostředí