Kompostování: Stavební řízení a legislativa v České republice

Kompostovatelný materiál, jako jsou kuchyňské zbytky a odpad ze zahrad, tvoří značnou část komunálního odpadu - obvykle kolem 30 %, v některých případech ale až polovina celkové hmotnosti. Tento odpad přitom lze třídit a využívat.

Kompostováním se získává humus, kterým pak lze hnojit namísto umělých hnojiv. Na zahrádkách může kompost nahradit rašelinu, která je vzácným přírodním zdrojem. Bioodpad je také možné využívat k výrobě energie v bioplynových stanicích.

V závislosti na systému plateb za svoz odpadu mohou díky třídění organických zbytků občané i obce ušetřit za komunální odpad. Kompostování pro obce zpravidla neznamená navýšení nákladů na odpadové hospodářství, naopak celý systém zefektivňuje.

Současná legislativa umožňuje několik způsobů nakládání s různými biologickými materiály. Zpracovávání rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad je označováno jako komunitní kompostování.

Komunitní kompostárny

Do komunitních kompostáren nepatří kuchyňský odpad, což je jejich hlavní nevýhodou. Toto omezení ale zároveň vede k legislativnímu zjednodušení zřizování a provozu těchto zařízení. Provoz komunitní kompostárny se řídí vyhláškou obce.

Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru

Ta musí zajistit, že zařízení nebude znečišťovat životní prostředí, produkovat pachy a emise metanu. Dále stanoví, jakým způsobem se bude využívat vzniklý kompost. Zpravidla slouží k údržbě veřejné zeleně, lze ale uvažovat i o spolupráci s místními zemědělci, případně zahrádkáři. V takovém případě je však třeba se řídit zákonem o hnojivech.

Zákon neurčuje žádné konkrétní technické parametry komunitní kompostárny, ty jsou plně v kompetenci obce a vyjadřuje se k nim příslušný odbor životního prostředí.

O umístění komunitní kompostárny rozhoduje obec s rozšířenou působností, která dbá zejména na to, aby se vybraný pozemek využíval v souladu s územním plánem a katastrem nemovitostí. Pokud je daná plocha vedená jako část zemědělského půdního fondu (ZPF) nebo pozemek určený k plnění funkce lesa (PUPFL), je nutné požádat o její vyjmutí na odboru životního prostředí, respektive orgánu státní správy lesů.

Pokud zřízením kompostárny dojde ke změně využití území, je nutné podat žádost na stavební odbor. Totéž platí v případě, že bude kompostárna využívat budovu, která dosud sloužila k jiným účelům - zde je třeba podat oznámení změny v užívání stavby.

Obecně se doporučuje pro budování kompostárny volit pozemky se sklonem svahu do 3°, ve vzdálenosti minimálně 50 m od vodních toků a 100 m od zdrojů pitné vody. Místo musí ležet mimo aktivní zónu záplavového území. V případě, že se kompostárna nachází v blízkosti vodního toku nebo záplavového území, se k jejímu zřizování musí vyjádřit správce povodí.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Velké a malé komunitní kompostárny

Podle množství zpracovávaného odpadu zákon rozlišuje mezi velkou a malou komunitní kompostárnou. Pro menší obce by pravděpodobně stačilo malé zařízení, které zpracovává maximálně 10 t odpadu najednou a nejvýše 150 t odpadu ročně. Tento objem zhruba odpovídá obci do 500 - 1500 obyvatel, záleží ale na rozloze udržované zeleně.

Malé komunitní kompostárny zpravidla nepotřebují stavební povolení a stačí jim územní souhlas stavebního úřadu. V případě velkých komunitních kompostáren, kde se počítá se zpevněním povrchu, oplocením nebo výstavbou, je nutné územní rozhodnutí a stavební povolení. U velkých komunitních kompostáren se také doporučuje zabezpečení odtoku dešťové vody, nejlépe zachycením do jímky. Následně je třeba zpracovat havarijní plán pro případ úniku výluhu. Plán schvaluje odbor životního prostředí, v případě možnosti úniku závadných látek do vodního toku také správce povodí.

Zbudování malé komunitní kompostárny je relativně snadné. Obec si může pomocí vyhlášky nastavit systém sběru rostlinných zbytků podle svých vlastních potřeb. Schvalovacím orgánem je pak obec s rozšířenou působností, konkrétně stavební odbor a odbor životního prostředí. Zřízení velké komunitní kompostárny je legislativně o něco složitější, náročnější je i samotné zbudování a provoz zařízení.

Kompostárny

Více druhů bioodpadů lze zpracovávat v kompostárnách, které se stejně jako komunitní kompostárny dělí na malé a velké. Materiál zpracovávaný v kompostárnách je už považován za odpad.

V případě malých zařízení to může být rostlinný odpad ze zemědělství, zahradnictví a lesnictví, vybraný dřevěný odpad a biologicky rozložitelné odpady ze zahrad, hřbitovů parků a tržišť (květiny, ovoce, zelenina). Na rozdíl od komunitních kompostáren mohou malé kompostárny zpracovávat i odpad, který vznikl mimo území obce. Ani zde však nelze kompostovat kuchyňské zbytky.

Čtěte také: Kompost v permakultuře

Všechny druhy bioodpadů je možné zpracovávat jen ve velkých kompostárnách nebo bioplynových stanicích. Do těch se zpravidla sváží odpad z větší spádové oblasti, výstupem je pak certifikované hnojivo nebo energie a teplo.

Legislativa a normy

Proces kompostování a uvádění kompostů do oběhu upravuje řada zákonů a vyhlášek:

• Zákon o hnojivech č. 156/1998 Sb.
• Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.
• Vyhláška MZe č. 474/2000 Sb. o stanovení požadavků na hnojiva.
• Živnostenský zákon č. 455/1991 Sb.
• Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
• Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší.
• ČSN 465735 "Průmyslové komposty".

Kompostárnu lze jako zařízení k využívání odpadů provozovat pouze se souhlasem příslušného okresního úřadu, který současně obsahuje i souhlas s provozním řádem kompostárny. Udělení souhlasu může okresní úřad vázat na podmínky.

Uvádění kompostů do oběhu prodejem a užívání kompostů na zemědělskou půdu spadá pod zákon č. 308/2000 Sb. Způsob výroby kompostu na kompostárně je usměrněn platnou ČSN 465735 \"Průmyslové komposty\".

Podle ČSN 465735 musí být průmyslový kompost hnědá, šedočerná až černá homogenní hmota, drobtovitá až hrudkovité struktury bez nerozpojitelných částic. Závazný je požadavek ČSN na nejvyšší přípustné množství sledovaných látek v kompostovatelných odpadech.

Okresní úřady vyžadují, aby v provozních řádech všech kompostáren byl zakotven způsob vedení technologické evidence o každé kompostové zakládce (vyráběné partii kompostu) podle ČSN 465735. Obsah provozního řádu je stanoven vyhláškou.

Komposty a pěstební substráty

Komposty a pěstební substráty se uvádějí do oběhu prodejem podle zákona č. 308/2000 Sb. \"o hnojivech\". Podle tohoto zákona smějí výrobci a dodavatelé uvádět do oběhu pouze komposty, které jsou registrované podle tohoto zákona.

O registraci hnojiva rozhoduje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) na žádost výrobce, který je oprávněn k podnikání. Při podání žádosti je žadatel povinen poskytnout potřebné vzorky, nebo umožnit jejich odběr, uhradit správní poplatek (3000 Kč), uhradit náklady na rozbory vzorků a poskytnout další podklady a informace, nezbytné pro registrační řízení.

Součástí registračního řízení je i předložení příbalového letáku, kde musí být uvedeny veškeré náležitosti požadované zákonem č. 308/2000 Sb.

Vyhláška ministerstva zemědělství č. 474/2000 Sb. \"o stanovení požadavků na hnojiva\" uvádí rizikové prvky a jejich limitní hodnoty v hnojivech a substrátech a stanoví typy hnojiv. Podle této vyhlášky patří průmyslové komposty mezi organická hnojiva (číslo typu 18.1.a.). Limitní hodnoty rizikových prvků v kompostech jsou velmi přísné a znemožňují v řadě případů přídavky čistírenských kalů do kompostu.

Rizika a efektivita kompostování

Při kompostování odpadů vzniká riziko trvalého nedodržení technických norem, znemožňujících odbyt kompostu. Stávající normy na obsah cizorodých látek v kompostu uvedených do oběhu prodejem jsou velmi přísné a omezují kompostování např. čistírenských kalů a jiné normy nejsou v současné době schváleny (např. normy pro rekultivační komposty).

Trend rozvoje využívání komunálních bioodpadů je legislativně nastartován. Při kompostování bude třeba se zaměřit na odděleně shromažďovaný bioodpad, který v současnosti již je legislativně vyloučen ze skládkování (odpady ze zeleně a pod). Tento způsob nakládání by se měl stát součástí obecních vyhlášek.

Technologické požadavky na kompostování

Technologie aerobního kompostování zabezpečuje mikrobiologickou přeměnu organických látek odpadů na stabilní humusové látky. Jde o analogické procesy, jako při přeměně organické hmoty v půdním prostředí. Vytvářením optimálních podmínek pro rozvoj mikroorganismů ve zrajícím kompostu je možno získat až desetkrát většího počtu mikroorganismů ve srovnání s půdou a získat tak humusové látky rychleji a produktivněji.

Aerobní kompostování má celou řadu technologických variant od překopávaných kompostových zakládek na volné ploše a využívání různých kompostérů při domácím a komunitním kompostování k různým systémům intenzivního provzdušňování kompostů tlakovým vzdušněním nebo odsáváním odplynů a k systému provzdušňovaných biofermentorů, kde celý proces je možno řídit počítačem. regulací teploty v průběhu kompostování.

O úspěšném průběhu kompostování a o výsledné kvalitě kompostu rozhoduje sestavení správné surovinové skladby čerstvého kompostu, což je výběr odpadů a stanovení jejich hmotnostního poměru.

Tabulka: Požadavky na kompost dle ČSN 465735

tags: #kompost #stavební #řízení #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Snižování emisí CO2 v Baltském moři
• Kontejnery na odpad Břasy a okolí: Recenze
• Jak chránit přírodu v České republice?
• Přírodní ekosystémy
• Trendy v nakládání s odpady v EU