Konečné řešení klimatické otázky: Nový zelený úděl pro Evropu

Evropské hodnoty se topí ve Středozemním moři. Evropská ekonomika se dusí v dýmu spalovacích motorů. Evropská demokracie zamrzá před evropskými Orbány. Zároveň roste potřeba zvládnout krizi biologické diverzity a krizi klimatu - tedy krize, které v Evropě nejen ohrožují samotnou podstatu života, ale navíc obzvlášť tvrdě dopadají právě na náš kontinent.

Heribert Prantl kdysi psal o novém „ústním zápachu nacionalismu“, a pokud se podíváme na aktuální předvolební průzkumy pro evropské volby, můžeme bez okolků říci: ještě nikdy v demokratických dějinách Evropy jsme nebyli tak rozcestí, jako při nastávajících evropských volbách 9. června.

Na jedné straně chce - nebo spíše musí - náš kontinent do 30 let transformovat hospodářský a sociální systém založený na uhlí, ropě a plynu, který je starý více než 250 let, aby zvládl život ohrožující klimatickou krizi. Na druhé straně Evropě nyní hrozí, že tuto cestu po krátké době opustí - nebo si alespoň udělá pětiletou přestávku.

Příštích pět let bude rozhodujících, pokud jde o otázku, jak se největší vnitřní trh na světě ekonomicky přizpůsobí průmyslu čistých technologií 21. století a vymění svou zastaralou strojovnu za klimaticky neutrální model. Následujících pět let bude rozhodujících pro to, zda cesty, kterými se nyní ubíráme v oblasti klimatu, povedou ke kýženému cíli udržet globální oteplování alespoň pod 2 stupni - protože letos pravděpodobně poprvé (byť „jen“ částečně) nedosáhneme klimatického cíle 1,5 stupně.

Právě to však hrozí, že evropskou společnost rozvrátí - nebo se o to přinejmenším pokouší vnitřní a vnější síly. Klimatický kurz je v ohrožení, protože vytváří třenice o to, „jak“. Jak ho tedy udržet? Putinovy tanky se valí na Kyjev, Čína hrozí kárnými cly a jejich chapadla zasahují hluboko do evropské demokracie.

Čtěte také: Řešení pro internetové problémy

Má-li evropská demokracie přežít, musí Putina zastavit.

Všechny tyto mnohonásobné krize a jejich mnohovrstevnatá řešení se za necelé dva týdny staví k volbě. K výběru stojí, zda si nastavíme silný evropský rámec, nebo necháme vše otevřené. Investovat, nebo šetřit. Být otevřený novým myšlenkám, nebo se uzavřít před světem. Rozvíjet se ve svobodný a demokratický kontinent, nebo ztratit svou sílu na mezinárodní scéně v opojení nacionalismem - to vše stojí k volbě 9. června v evropských volbách.

Manipulace. Toto slovo se v posledních dnech objevuje ve všech médiích a sociálních sítích. Charakterizuje debatu, která se stále více radikalizuje, což ještě více ztěžuje sociální soudržnost a vystavuje naši liberální demokracii zátěžové zkoušce.

Radikální pravicová uskupení a AfD už léta posouvají hranice vyslovitelného. AfD si opět vybrala strach a nadále ho podněcuje. Krok za krokem prosakují radikálové do středu společnosti, stejně jako dopadající kapka nakonec rozmělní kámen.

Timothy Garton Ash: „Chápu, proč je AfD tak úspěšná“.

Čtěte také: Konec ekosystému?

Postavit se tomu a neskočit na lep populistům by mělo být úkolem demokratů, aby se demokratická volební kampaň nezvrhla v mašinérii populistů, aby diskurz nezhrubl a aby jádro demokracie - diskuse a kompromis - nezapadlo pod neustálým náporem radikalismu.

V posledních letech, a zejména tento týden, kdy si připomínáme 75. výročí přijetí naší ústavy, se však objevují známky toho, že se toto jádro vytrácí.

Unie CDU a CSU spoléhá na populismus.

AfD kopíruje to, co funguje už léta, ale co se prostřednictvím Trumpa a jeho sítě buduje i v USA. Delegitimizace médií a „starých stran“. Ať už jde o manipulaci, lžimédia nebo klimatickou hysterii - neustále vytvářejí nová obvinění a nakonec využívají právě ona média, který je činí velkými.

Problém je, že tím demokratické strany posilují radikální síly, protože to legitimizuje jejich narativy. Stejné signály vidíme ve Francii, kde Macron jednoduše přejímá požadavky Le Penové a Le Penová v průzkumech září. Vidíme to i ve Švédsku, Itálii, Nizozemsku a Polsku.

Čtěte také: Řešení klimatické krize

Radikálním stranám nejde o podstatu liberální demokracie, tedy o kompromis a společnost sjednocenou v rozmanitosti. Místo toho jim jde jen o jim vlastní chápání života na základě etnické příslušnosti, vzhledu, barvy pleti a způsobu myšlení. Vládnoucí strana Viktora Orbána v Maďarsku to dokazuje ovládnutím médií, omezováním voleb a stigmatizací lidí kvůli sexuální orientaci.

Kemfertová: „FDP nekomunikuje upřímně“.

Je však fatální mluvit o zákazech tam, kde žádné zákazy nejsou. A tím se dostáváme k evropské politice, která je v této volební kampani pod palbou více než kdy předtím - a teoreticky by se mohlo jednat i o poslední evropské volby.

Kampaň CDU se odvolávala na evropské nařízení o limitech emisí CO2 pro osobní a automobily a dodávky, které bylo přijato na začátku roku 2023. Nařízení vychází z evropského zákona o klimatu (ECL) z roku 2021, který definuje klimatickou neutralitu do roku 2050 a obsahuje nebo vyzývá k plnění prozatímních klimatických cílů pro snížení emisí pro horizont 2030 a 2040. CDU spolu se svou frakcí EPP v Evropském parlamentu hlasovala pro zákon o ochraně klimatu - Zelení dokonce hlasovali proti, ale jen proto, že chtěli více.

Jak dosáhneme klimatické neutrality? Jasnými rozhodnutími.

Proč pravice uctívá Putina?

Bartuška uvedl, že mu připadá riskantní, jak se Evropa dělí na dva tábory - jedním je východ a jih, který Zelenou dohodu pro Evropu vnímá jako ohrožení a riziko, druhý tábor pak představuje západ a sever, který má naopak Green Deal za velkou šanci.

Podle Bartušky se celý problém v západní části Evropy vnímá jinak proto, že jde o bohatší země než na východě či jihu kontinentu. „Dokud nebudou ty technologie vyvinuté, tak bude (na východě Evropy) jistá ostražitost,“ sdělil.

Bartuška: Energie jsou zčásti dražší i kvůli Green Dealu.

Pokud jde ale o skokové zvýšení cen energií z loňského podzimu, Bartuška řekl, že bylo způsobeno tím, jak tvoříme cenu elektřiny v Evropě. „Myslím, že i ta debata musí být o tom, jak tvoříme cenu elektřiny,“ míní.

Cesta k vyvázání se z dohody - Bartuška také uvedl, že jedinou možností, jak se Zelené dohodě vyhnout, je odejít z Evropské unie.

Navzdory klimatickým závazkům zatím v českém teplárenství dochází k přechodu na nízkoemisní technologie okrajově a bez jasné strategie. Přestože se Česká republika zavázala k omezování fosilních paliv a snižování emisí skleníkových plynů, desítky až stovky miliard ročně z veřejných prostředků stále směřují do jejich podpory. Co víc, mezi lety 2022 a 2023 u nás přímé dotace na fosilní plyn vzrostly oproti předchozím letům sedminásobně a celkové dotace na všechna fosilní paliva se zvýšily čtyřnásobně. To se děje v době klíčových globálních výzev, které vyžadují vedle jiného výrazné investice do bezpečnosti a dekarbonizace ekonomiky.

Někteří představitelé Evropské komise veřejně diskutují o tom, že by v rámci klimatických závazků pro rok 2040 mohly evropské státy po roce 2030 vykazovat snížení emisí například skrze projekty realizované ve třetích zemích.

Česko má v letech 2021-2030 k dispozici bezprecedentní objem finančních zdrojů určených na různé aspekty dekarbonizace. Přesto, že Česko má finanční prostředky k dispozici, efektivita dopadu investic je omezená mimo jiné tím, že v době přípravy finančních nástrojů neexistovala jasná strategie, jak dekarbonizačních cílů dosáhnout.

Emise metanu, druhého nejsilnějšího skleníkového plynu po oxidu uhličitém, budou nově pod přísnějším dohledem členských států EU.

Evropská komise představila 26. února 2025 iniciativu Clean Industrial Deal (CID), kterou doplnila Akčním plánem pro dostupné energie (APAE) a následně návrhem reformy veřejné podpory pro čistý průmysl (CISAF). Tyto dokumenty sledují cíle jako posílení konkurenceschopnosti, dekarbonizaci, nastavení předvídatelné cesty ke klimatické neutralitě, zajištění energetické bezpečnosti i zlepšení cenové dostupnosti energií.

Česká republika má jako druhý největší příjemce podpory z Modernizačního fondu k dispozici bezprecedentní objem financí pro investice do modernizace energetických soustav, snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetické účinnosti či rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Jak ale ukazuje naše analýza, většina těchto prostředků zatím směřuje na podporu projektů využívajících fosilní plyn či spalování odpadu.

EU se zavázala k ambiciózním klimatickým cílům. Klíčové ale bude, jak konkrétně je budou členské státy naplňovat.

Koalice evropských nevládních organizací Climate Action Network Europe a program Food and Water Action Europe shrnují a vysvětlují nové a zároveň historicky první celoevropské nařízení, které se zabývá emisemi metanu. Jedná se o první krok správným směrem, neboť nařízení zavádí nové požadavky pro odvětví ropy, zemního plynu a uhlí nejen v rámci unie, ale i na emise z dovážených zdrojů energie, které tvoří největší podíl spotřeby EU.

Nová publikace platformy Re-set a Centra pro dopravu a energetiku se ohlíží za energetickou krizí, mapuje její dosah a příčiny a popisuje nárůst zisků českých energetických firem v krizovém roce 2022.

Přechod k energetickým systémům, které budou zahrnovat více obnovitelných zdrojů, je zásadní změnou v řešení energetické bezpečnosti i klimatické krize.

Potraviny se zdražují, rostou ceny nájmů a do toho přišel prudký nárůst cen energií. Výdaje domácností na energie se výrazně zvyšují a spousta lidí tak přemýšlí, jak v následujících měsících snížit svou spotřebu a ušetřit.

Chceme-li vyřešit klimatickou krizi a zpomalit tempo globálního oteplování, je zásadní snížení emisí metanu způsobených lidskou činností nejvyšší prioritou. Metan je více než osmdesátkrát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý (CO2) po dobu 20 let poté, co se dostane do atmosféry. Čas je zásadní a my musíme jednat hned. Návrh nařízení Evropské komise o metanu, který je v současné době projednáván na úrovni EU, musí být odvážným nástrojem ke snížení emisí metanu v celém dodavatelském řetězci.

Dosavadní české klimatické politiky jsou postaveny jako cukr pro bohaté a bič pro chudé. Negativně dopadají v první řadě na lidi s nízkými příjmy, na okrajové části země a prekarizované pozice. Podporují tak vžitou představu, že ochrana klimatu znamená především omezování a mohou si ji dovolit jen ti bohatší. Tak to ale nikdy nebylo, udržitelnost za cenu nerovností je protimluv.

Současně jako bychom pořád zapomínali, že původci klimatického problému nejsou chudí, ale právě bohatí. Emisní stopa dvou třetin nejchudších lidí světa je stejná jako jednoho procenta nejbohatších. Deset procent nejbohatších lidí na planetě je odpovědných za plnou polovinu emisí ze spotřeby. Tato „uhlíková nerovnost” navíc setrvale roste, dokonce i v rámci nejrozvinutějších ekonomik, jejichž celkové emise se snižují.

Je načase si přiznat, že naše představy o politikách udržitelnosti byly dosud šité na míru právě této vrstvě lidí. Zelená dohoda pro Evropu je na prvním místě strategií růstu. Staví tedy udržitelnost jako podřízenou ekonomickým zájmům.

Odpor ke klimatickým politikám pak nelze vnímat jako signál, že společnost na ně dosud není připravena, protože na jednostranné snížení kvality života nebude připravena nikdy.

Nekonzistentní výroky o klimatu a udržitelnosti nejsou jádrem politiky Motoristů nebo SPD. Tyto spouštěče mohou odkazovat na traumatické minulé zkušenosti nebo silně politizovaná témata. Sociologové Mau, Lux a Westheuser popisují spouštěče v německé společnosti jako otázky spravedlnosti, autonomie, kontroly a normálnosti.

Problém tak není v hloupé populaci, která si neumí přečíst klimatologické scénáře a spočítat si, že náklady transformace jsou pro ČR nižší než náklady nečinnosti. Většinový odpor je postavený na distribuci nákladů a hrozeb v rámci české společnosti a v tomto směru je velmi dobře podložený a pochopitelný.

Zjevná změna oproti současnosti je nepřijatelnost jakéhokoliv rozevírání nůžek kvůli klimatickým opatřením. Každé zdražování musí být více-než-kompenzováno všem s podprůměrným příjmem.

Ještě horší než vyšší ceny jsou obavy ze ztráty práce. Technokratická argumentace, že vznikne podobný počet míst jako zanikne, se neosvědčuje, protože jednak vyžaduje často nereálné rekvalifikace, jednak nebere v úvahu mzdy a další podmínky v daných zaměstnáních. Vydírání oligarchů propouštěním nebo lhaní Hospodářské komory o neprokázané změně klimatu pak mimo expertní kruhy zdaleka nevzbuzuje takový odpor, protože se dotýká skutečného (a opět dobře odůvodněného) strachu zaměstnaných.

Kromě individuálního příjmu budou hrát klíčovou roli celospolečenské infrastruktury. To může znamenat lepší veřejnou dopravu, veřejně vlastněné sítě a produkci čisté energie, opravárenská centra a knihovny věcí, veřejné komunitní zahrady a dostupné volnočasové aktivity, urbanistiku vstřícnou k veřejnému prostoru a chůzi, renovaci starých budov a zateplování všech obytných domů, ochranu krajiny, ale i kvalitní veřejné zdravotnictví nebo školství, jejichž souvislost s klimatem je často podceňována.

Klimatické politiky nemohou být slepé k tuzemským sociálním problémům, jakými jsou pracující chudoba, exekuce nebo odlehlé periferie bez pokrytí základními službami.

Pokud zákazy a cenovými incentivami nutíme nízkopříjmové ke změnám v chování, pak by bylo třeba velmi jasně komunikovat, že změny se netýkají jen jich.

Autorka Anna Uhnák Kárník ve spolupráci s konzultanty z Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR identifikuje zásadní rozpor současnosti: zatímco význam adaptace na změnu klimatu roste, kapacita společnosti řešit komplexní problémy se kvůli propojeným krizím snižuje. Se současnou podobou emisních závazků směřuje svět k oteplení o 2,6 až 3,1 stupně Celsia, daleko za cíl Pařížské dohody. Zároveň čelíme několika strukturálním krizím - od krize zdravotní a sociální péče přes problémy vzdělávacího systému až po krizi bydlení a rostoucí životní náklady.

Studie Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje jasný trend: ve srovnání s obdobím 1961-1990 je v období 1991-2020 v průměru o 40 centimetrů sněhu za rok méně. Ubylo také dnů, kdy leží alespoň jeden centimetr sněhové pokrývky. Sníh navíc častěji taje i uprostřed zimy - krátké epizody, kdy se krajina zahalí do bílé, rychle střídají teplá období.

tags: #konecne #reseni #klimaticke #otazky #novy #zeleny

Oblíbené příspěvky:

• Služby elektroniky Třinec
• Efektivní bioodpad v Litoměřicích
• Květy v pověstech: léčivé účinky
• Fekální znečištění vody – číselné vyjádření
• Metody odstraňování odpadu z oceánu