Klimatické změny v Korejské republice: Dopady a Opatření

Jižní Korea, jeden ze sedmi největších producentů emisí skleníkových plynů, si uvědomuje svou zodpovědnost v boji proti klimatickým změnám. V polovině března vydala jihokorejská vládnoucí Liberální strana politické prohlášení, ve kterém uvádí záměr docílit klimatické neutrality do roku 2050. Tento krok je zásadní z několika důvodů. Příspěvek Jižní Koreje ke zmírňování negativních dopadů změny klimatu se tak může pozitivně projevit po celém světě. Prohlášení také zahrnuje řadu opatření, která budou mít zásadní vliv na podobu ekonomiky země - a Jižní Korea tak může motivovat vlastním přístupem další státy k podobným krokům. V neposlední řadě je nutné upozornit na to, že korejská verze Zelené dohody do jisté míry reflektuje klimatickou strategii Evropské unie.

Ekonomika však běží dál a vláda během března představila plán, kterým chce odpovědět na otázku, zda lze sloučit snižování emisí skleníkových plynů s hospodářským růstem. Programu je založený na útlumu uhlí a přesunu k obnovitelným zdrojům energie a novým nízkoemisním technologiím. Klimatická neutralita a nové postupy.

Zelená Energie a Inovace

Jedno z technologií, na kterou chce Jižní Korea do budoucna vsadit, jsou vodíkové palivové články. Jejich výkon by měl narůst k roku 2040 na 15 gigawattů. Více než 2 gigawatty pak budou využívané pro ukládání energie v budovách. Vodík má hrát důležitou roli také v dopravě. Do dvaceti let by mělo po korejských cestách jezdit 40 tisíc autobusů a 80 tisíc taxi s vodíkovými pohony. Těžit z toho bude samozřejmě místní automobilka Hyudai, která má v plánu produkovat do deseti let až 770 tisíc vozů poháněných energií uloženou ve vodíku. Plán vlády zahrnuje také opatření k přizpůsobení infrastruktury, která je nezbytná pro rozvoj vodíkových plnicích stanic. Počítá také s podporu proměny automobilového průmyslu směrem k novým technologiím.

V oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů chce Jižní Korea do roku 2030 navýšit podíl na 20 % energie. Solární energetika by měla do deseti let zvýšit svůj výkon na 30,8 gigawattů. Počítá také s rozvojem plovoucí fotovoltaiky o výkonu až 2,1 gigawatt. Další velké parky mají vyrůst na bývalých brownfieldech. Aktuálně disponuje země zhruba 10 gigawatty solárních elektráren, během roku 2019 byly nainstalovány asi 2 gigawatty. Celkový výkon obnovitelných zdrojů by měl k roku 2030 dosáhnout na téměř 60 gigawattů.

Vedle fotovoltaiky chce Korea vsadit také na rozvoj větrné energetiky. Pro výstavbu větrných turbín chce využít podobný přístup, jaký má země právě v solární energetice. Tam totiž upřednostňuje domácí producenty fotovoltaických modulů. Také v rozvoji obnovitelných zdrojů se bude muset Korea zaměřit na posilování infrastruktury. Omezené vedení v současné době brání vzniku nových projektů o celkovém výkonu 6 gigawattů.

Čtěte také: Jedle korejská: Pěstování a stanoviště

Nové související příležitosti a překážky

Navrhovaná opatření zahrnují například ukončení financování uhelných projektů přímo v Koreji i v zahraničí, zavedení uhlíkové daně nebo rozsáhlé investice do obnovitelných zdrojů energie. Ve státě, ve kterém politika změny klimatu nikdy nebyla prioritou, se jedná o opravdu zásadní změny. Ačkoliv tak prohlášení může představovat značný potenciál ke změně zavedeného systému, řada organizací upozorňuje na skutečnost, že plán zdaleka není ideální.

Dle organizace Greenpeace například chybí jasná cestovní mapa, jak klimatické neutrality docílit, a to včetně časového rámce pro dosažení nespecifikovaných milníků. Chybí také řada komplexních komplementárních opatření. Mezi ty patří například podle iniciativy 350.org plán, jak připravit rekvalifikaci zaměstnanců, kteří dnes pracují v průmyslu založeném na fosilních palivech, nebo systematická příprava žáků a studentů na povolání v oblasti nízko-emisních technologií nebo služeb. Prohlášení rovněž neřeší otázku znečištěného ovzduší, které se stavem klimatu a způsobu hospodaření úzce souvisí.

Prostor pro dekarbonizaci je zjevný

Jižní Korea patří ke státům, které se sice ratifikací Pařížské dohody zavázaly k omezení růstu průměrné globální teploty do konce století pod 2 °C oproti hodnotě před průmyslovou revolucí, nicméně reálný příspěvek státu ke změně klimatu se od příslibu značně liší. Současná politika Jižní Koreje vede k oteplení planety o 3-4 °C. Iniciativa Climate Action Tracker, která sleduje rozdíly mezi závazky, skutečnou trajektorií emisí skleníkových plynů a potřebnými emisními údaji tak hodnotí přístup Jižní Koreje jako značně nedostatečný. A to i přesto, že jihokorejský systém emisního obchodování je druhým největším na světě.

Stejná organizace pak upozorňuje na fakt, že jihokorejská vláda musí přestat dotovat fosilní průmyslu a země si může dovolit vsadit na rozvoj obnovitelných zdrojů, neboť již do dvou let porazí svou cenou právě fosilní paliva.

Signály finančního trhu

Co by potenciální přijetí návrhu Zeleného plánu skutečně znamenalo, je otázkou. Jak uvádí Financial Times, v současnosti dochází například k tomu, že mezinárodní fondy snižují své podíly v největší elektrárenské společnosti Korea Electric Power Corp (Kepco), která je z 51 % vlastněna korejským státem. Důvodem těchto kroků je právě laxní přístup vedení ke snižování emisí skleníkových plynů. „Globální finanční trh se obrací zády k odvětví uhelné energetiky… Vedení podniku a členové představenstva musí pochopit, že každý z nich je zodpovědný za své rozhodnutí“, uvedl zástupce nizozemského penzijního fondu APG, společnosti, která již prodala většinu ze svého EUR 60 milionového kapitálového podílu. Značně diskutované jsou také ambice společnosti Kepco investovat v zahraničí do výstavby uhelných elektráren, a to například v Indonésii nebo ve Vietnamu.

Čtěte také: Odpadové Hospodářství: Korejský Model

ESRS E1 - Změna Klimatu: Nové Standardy pro Vykazování Udržitelnosti

Standard ESRS E1, který se týká změny klimatu, stanovuje požadavky na zveřejňování informací týkajících se strategie, významných dopadů, rizik, politik, cílů a opatření podniků v oblasti klimatických změn, které jsou důležité pro dosažení globálních cílů udržitelného rozvoje a splnění regulačních požadavků.

ESRS E1 - zahrnuje požadavky na zveřejnění celkem 217 datových bodů, což je nejvíce ze všech ESRS. Pokud u změny klimatu dospěje podnik k závěru, že je tato problematika z hlediska ESRS nevýznamná, tedy že podnik svou činností nepůsobí na změnu klimatu a ani nepodléhá případným rizikům souvisejícím se změnou klimatu, musí tuto skutečnost ve zprávě o udržitelnosti zdůvodnit a vysvětlit. To u ostatních standardů není požadováno.

Zásadními dokumenty pro změnu klimatu jsou tzv. Green Deal a navazující Evropský právní rámec pro klima a Strategie udržitelného financování a dále Pařížská dohoda, jejímž cílem je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a pokud možno omezit nárůst na 1,5 °C.

Cíl Standardu a Základní Pojmy

Cílem standardu je specifikovat požadavky na zveřejňování informací, které uživatelům zprávy o udržitelnosti umožní porozumět vlivům podniku na změnu klimatu, jeho úsilí o snížení emisí, plánům na přizpůsobení strategie, opatřením k prevenci a řešení dopadů, významným rizikům a příležitostem a finančním následkům spojeným s klimatickými změnami.

Standard rozlišuje mezi zmírňováním změny klimatu a přizpůsobení se změně klimatu.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Rizika

Podniky dle standardu podléhají jednak fyzickým klimatickým rizikům a dále rizikům z přechodu vyplývajících z nutného přizpůsobení se nebezpečím souvisejícím s klimatem.

Fyzická rizika jsou dále rozdělena na akutní (bouře, povodně, požáry) a chronická (zvýšená hladina oceánů). Rizika přechodu vyplývají z nesouladu mezi strategií a řízením podniku a měnícím se regulačním, politickým nebo společenským prostředím, v němž působí.

Skleníkové Plyny

Pro účely vykazování uhlíkové stopy je definováno sedm skupin skleníkových plynů, které mají negativní dopad na globální oteplování:

• oxid uhličitý (CO2)
• methan (CH4)
• oxid dusný (N2O)
• hydrofluoruhlovodíky (HFC)
• perfluoruhlovodíky (PCF)
• fluorid sírový (SF6)
• fluorid dusitý (NF3)

Emise skleníkových plynů se přepočítávají na CO2 ekvivalent (CO2e), který je standardní přepočtovou jednotkou a představuje množství CO2, které má ke skleníkovému jevu atmosféry stejný příspěvek jako dané množství příslušného plynu, obvykle vztažené k časovému horizontu 100 let.

Jak je zřejmé z níže uvedené tabulky, například metan (CH4), který se významně vyskytuje nejen při spalování fosilních paliv ale také například v zemědělství, má 28krát intenzivnější dopady na skleníkový efekt než CO2.

Emisní Faktory

Jedná se o číselné hodnoty, které vyjadřují množství skleníkových plynů (například oxidu uhličitého, metanu, dusičnanu dusnatého) uvolněných při určité aktivitě nebo procesu. Pro účely výpočtu uhlíkové stopy je nutné pracovat s místně příslušnými hodnotami, které jsou, pokud možno, aktuální a co nejblíže dané činnosti. Jsou zcela zásadní pro výpočet uhlíkové stopy.

Zdroje Metodiky a Klimatických Ukazatelů

Celý standard se odkazuje na externí zdroje metodiky, informací a dat nezbytných pro určení uhlíkové stopy. Jedná se především o následující dokumenty:

• The Greenhouse Gas Protocol - takzvaný GHG protocol představuje sadu metodických návodů, které podnikům poskytují rámce pro měření a vykazování emisí skleníkových plynů.
• Zdroje emisních faktorů - jako jsou například Mezivládní Panel pro Změnu Klimatu - IPCC

Výpočet Uhlíkové Stopy

ESRS standardy požadují vždy zveřejnění uhlíkové stopy na úrovni společnosti, a to včetně celého hodnotového řetězce. Někdy je zaměňováno s uhlíkovou stopou produktu, jejíž vykazování je již dnes relativně běžné v obchodním styku.

Samotný výpočet uhlíkové stopy je zdánlivě jednoduchý. Vede k němu ovšem velmi složitá cesta, kterou by měl usnadnit právě zmiňovaný GHG protocol. Výpočet má v zásadě dvě proměnné - vstupní data a emisní faktory.

Asi nejnáročnější bude zajištění vstupních dat, kde se nabízí různě spolehlivé zdroje informací od naměřených, případně dodavatelem sdělených údajů až po odhady na základě odborného úsudku. U odhadů by měl podnik zajistit v dlouhodobém horizontu jejich zpřesňování, respektive minimalizaci a odpovídající popis ve zprávě o udržitelnosti.

Nezbytným krokem by mělo být nastavení hranic podniku, pro které lze vybrat ze tří možných metod - finanční kontrola, provozní kontrola a kapitálový podíl - a to pro celou skupinu jednotně.

Uhlíková stopa se vykazuje dle 3 rámců:

• Rámec 1 zahrnuje přímé emise skleníkových plynů ze zdrojů vlastněných nebo kontrolovaných podnikem;
• Rámec 2 zahrnuje nepřímé emise z výroby nakoupené nebo získané elektřiny, páry, tepla nebo chladu spotřebovaných podnikem;
• Rámec 3 pod něhož spadají nepřímé emise skleníkových plynů, které vznikají v hodnotovém řetězci vykazujícího podniku. Rámec 3 lze dále rozdělit na jednotlivé segmenty celého hodnotového řetězce s rozlišením kategorií činností.

Pro účely vykazování vývoje a srovnatelnosti je potřeba stanovit i referenční období.

Aby bylo zajištěna požadovaná kvalita informací, jsou stanoveny tři základní parametry dat a předpokladů vstupujících do výpočtu uhlíkové stopy - relevance, úplnost a konzistence.

Adaptace na Klimatické Změny v České Republice

V souvislosti s klimatickou změnou se nejvíc diskutují takzvaná mitigační opatření, tedy ta, která mají nárůst teploty a nevratné změny na planetě zastavit či aspoň oddálit. Vedle toho ale všechny klimatické dohody a politiky počítají i s kroky, které mají společnosti a ekonomice pomoct se na nové podmínky adaptovat. Adaptační strategii má i Česká republika.

Český adaptační plán počítá celkem s pěti hlavními projevy klimatické změny na našem území. Jsou jimi teplejší zimy, eroze půdy, vlny sucha, extrémní teploty a extrémní srážky a povodně. Sucho a povodně se vzájemně nevylučují, naopak - dlouhé vlny sucha vedou ke ztrátě schopnosti půdy naráz vsáknout velké množství vláhy, což v případě přívalových dešťů riziko povodní zvyšuje a navíc zhoršuje právě erozi půdy.

Těchto pět hlavních projevů měnícího se klimatu se podle české strategie projeví v celkem deseti oblastech. První čtyři se týkají hlavně půdy, vody a celkově přírodních podmínek. Lesy bude ohrožovat hlavně vysychání půdy a větší rozšíření parazitů, jako je kůrovec. Zemědělská půda zase bude trpět nižšími výnosy a i tady se dají čekat častější problémy se škůdci. Ztenčí se zásoby podzemních vod a kvůli nižšímu průtoku budou častěji znečištěné říční toky. Na některých místech bude obtížnější zajistit trvalý dostatek vody pro účely, na které jsme dnes zvyklí, včetně třeba hospodářského užití.

S dopady klimatické změny na přírodu jako takovou se české úřady chtějí vyrovnat hlavně podporou přírodě blízkého hospodaření v lesích i na polích, větší diverzifikací sázených stromů, pěstováním odolných plodin nebo šlechtěním nových druhů. Počítají také s investicemi do lepšího zadržování vody v půdě a krajině, revitalizací vodních toků a slepých ramen nebo s omezováním spotřeby pitné vody.

Další oblasti, které klimatická změna zasáhne, se už týkají víc našeho způsobu života. Vyšší zátěž pro zdravotnický systém přinesou i samotná extrémní horka nebo zvýšený výskyt hmyzu a roztočů. Česká strategie proto počítá se zlepšením využívání dešťové vody, rozšiřováním zelených ploch ve městech, ale také s investicemi do větší energetické efektivity budov.

Poslední tři roviny, kde klimatická změna bude vyžadovat adaptační opatření, se vztahují na průmysl, energetiku, dopravu a cestovní ruch. Pro průmysl a energetiku bude jednou z velkých výzev najít řešení pro zvýšenou potřebu ochlazování. To se netýká jen elektráren, ale také náročných průmyslových provozů typu hutí nebo skláren. Také tyto segmenty budou muset být připravené na výpadky energetické produkce a poškození infrastruktury v důsledku extrémního počasí. A navíc musejí počítat s omezenou využitelností vodních elektráren.

Adaptační opatření v těchto oblastech směřují hlavně do hledání “záložních řešení” pro případ náhlých výpadků či narušené infrastruktury. Cesta k přizpůsobení se změněným klimatickým podmínkám vede v průmyslu a v dopravě také skrze šetrnější využívání vody nebo energie pro ochlazování.

Kolik to bude stát?

Česká adaptační strategie doposud neobsahovala vyčíslení nákladů na potřebná opatření. U některých oblastí byly náklady vyčíslené v desítkách miliard, někde dokonce v jednotkách bilionů. Nejen kvůli chybějícím nákladům tak bude na místě přehodnotit přístup a pokusit se adaptační opatření nově definovat.

Současný plán, plným názvem Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, je aktuálně sedm let starý. Pochází z roku 2015 a dá se očekávat, že projde revizí v souvislosti se změnami ve Státní energetické koncepci, případně Politiky ochrany klimatu Vnitrostátního plánu pro oblast energetiky a klimatu ČR. To jsou totiž tři hlavní strategické dokumenty, jimiž by se celá oblast opatření ve vztahu ke klimatické změně měla řídit.

tags: #Korejská #republika #klimatické #změny #dopady #a

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem odpadkových košů 10l
• Zajímavosti Křivoklátska a ochrana přírody
• Kaskadéři
• Škoda Octavia 1 a emisní normy
• Možnosti recyklace asfaltové izolace