Historie Československé Koruny a Její Významné Emise

Název numizmatika pochází z latinského nummus = peníz, mince. Numizmatika je pomocná věda historická, která se zabývá platebními prostředky, především mincemi a jejich formami.

Počátky Mincovnictví v Českých Zemích

Nejstarší české mince jsou dnes kladeny do doby vlády Boleslava I. (935-972). Byly raženy ze stříbra, nazývaly se denáry a jejich ikonografie vycházela z mincí obíhajících v západní Evropě. Postupem let se zhoršovala kvalita kovu, z něhož byly mince ražené, okolo roku 1050 se tedy Břetislav I. (1034-1055) pokusil provést měnovou reformu, první na našem území.

Udržet vysokou ryzost stříbra v mincích se však trvale nepodařilo, takže denáry ražené ve 2. polovině 12. století už byly prakticky měděné. Na druhou stranu se zlepšovala výtvarná úroveň mincí, obecně denáry ražené ve 12. století.

Brakteáty a Pražský Groš

Okolo roku 1220 se Přemysl Otakar I. (1197-1230) pokusil vyřešit měnovou otázku zavedením nového druhu mincí. Ačkoli byly ve své době nazývány stále denáry, jejich vzhled byl od předchozích mincí natolik odlišný, že jsou dnes chápány jako samostatná kategorie a jsou nazývány novodobým jménem brakteáty (lat. "plecháče"). Byly raženy na velmi tenký plech, což umožňovalo pouze užití pružného kvalitního stříbra. Na druhou stranu tento způsob umožňoval ražbu mincí pouze jednostranných, s velmi schematizovanými obrazy.

Když nebylo možné zhoršovat kvalitu mincí snižováním ryzosti v užívaném kovu, zmenšoval se postupně alespoň průměr mince, z původních cca 45mm až na cca 18mm u některých brakteátů ražených po roce 1260. Roku 1300 opustil Václav II. (1278-1305) ražbu brakteátů a zavedl novou minci, pražský groš, která se měla stát tzv. "věčnou mincí", jež by byla ražena beze změny ryzosti, hmotnosti i obrazu na věky věků.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Na svou dobu velká a těžká mince z kvalitního stříbra se rychle ujala a byla s důvěrou přijímána i v mnoha oblastech v zahraničí. Václavovi nástupci pokračovali v ražbě mincí podle jeho přání se stejným obrazem, měnila se pouze jména aktuálně vládnoucích králů. Pražský groš se zprvu dělil na 12 drobnějších mincí, tzv. parvů. Od mincovní reformy Václava IV. v roce 1384 byl pak dělen na 7 tzv. penízů (později bílých penízů), resp. 14 haléřů (malých/černých penízů).

Víceméně v tomto systému byly pražské groše raženy až do roku 1547, kdy za Ferdinanda I. jejich ražba končí. Oficiálně však platily v hodnotě 3 krejcarů až do roku 1644 a označení "groš" se v lidové mluvě udrželo jako pojmenování tříkrejcaru až do poloviny 19. století.

Tolar, Krejcar a Zlatníková Měna

Pojmenování tolar označuje těžkou stříbrnou minci, jaké byly raženy v německých oblastech od konce 15. století. První tolary dali na našem území razit od roku 1519 hrabata Šlikové ze stříbra těženého v Jáchymově. Název „tolar“ vznikl z německého názvu Joachimsthaler, tj. "Jáchymovský", doslova „z údolí sv. Jáchyma“ - lokality v Krušných horách, kde byly na počátku 16. století otevřeny stříbrné doly.

Tolar se dělil na dva zlaté po 60 krejcarech. Pojmenování krejcar pochází z německého kreutzer ("křížový"), což popisuje vzhled nejstarších krejcarů, jež nesly velké zobrazení kříže.

Významná novinka přišla do rakouské měnové soustavy v roce 1760, když byly Marií Terezií zavedeny měděné kreditní mince, tj. mince, jejichž cena byla dána zákonem a ne vnitřní hodnotou drahého kovu, z něhož byly mince raženy. Pro příjemce však bylo mnohem pohodlnější platit např. Tento měnový systém vydržel ve své základní podobě v podstatě až do roku 1857, kdy byla zavedena tzv. zlatníková měna, jejímž základem byl zlatý (zlatník), který se dělil na 100 krejcarů.

Čtěte také: Vývoj české měny

Korunová Měna a První Republika

Další významná změna přišla měnovou reformou v roce 1892, kdy byla zlatníková měna nahrazena měnou korunovou. Tím začalo období, které trvá v českých zemí dodnes. Nově zavedená koruna se dělila na 100 haléřů a stará měna se přepočítávala v poměru 2 haléře za jeden krejcar, 2 koruny za jeden zlatý.

Po rozpadu Rakouska-Uherska přejaly všechny nástupnické státy původní pojmenování měny na koruny a haléře. Povětšinou v následujícíh letech přešly na jiné názvy, v Československu však žádné z navržených nových pojmenování nebylo realizováno a proto republice až dodnes zůstaly zprvu opovrhované "monarchistické" názvy.

První mince mladé republiky byly vyraženy roku 1921 a do oběhu byly uvedeny v následujícím roce. Nejstarší čs. mince nesou vyjádření hodnoty pouze číslicí, označení měny chybí právě z důvodu, aby při případné budoucí změně názvů mohly mince sloužit i nadále bez nutnosti úprav. Na výtvarném řešení mincí se podíleli nejpřednější sochaří své doby: Otakar Španiel, Otto Gutfreund, Jaroslav Horejc a další.

Z tohoto období pochází i nejvzácnější čs. mince, ikonický 5 haléř z roku 1924, kterých prý bylo vyraženo jen okolo 10 kusů, než prasklo lícní razidlo, které už nebylo nahrazeno novým. Vzácné jsou ale i jiné ročníky, např. 25 haléř 1932, 5 koruna 1937 nebo 10 koruna 1933.

Roku 1923 byla zahájena též ražba čs. zlaté obchodní mince, jež by byla využívána při mezistátních platbách a demonstrovala by vyspělost svého státu. Byly to dnes velmi populární tzv.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Protektorát a Poválečné Období

V období 1939-1945 obíhaly v Protektorátu Čechy a Morava mince ražené ze zinku, nouzového válečného kovu. Motivy byly převzaty z dosavadních čs. mincí. Pouze zdvižená ruka žnečky na koruně příliš připomínala obranné gesto, pro realizaci korun tedy byl vybrán ideologicky nezávadný nerealizovaný návrh O. Španiela z roku 1919.

Při velkém zvětšení je pak na 10 haléři vidět drobný detail s protinacistickým významem, který unikl pozornosti okupační správy - sochy na Karlově mostě mají ruce zdvižené ve výhrůžném gestu. Protože na území protektorátu neexistovala mincovna, byly tyto mince improvizovaně raženy v továrně na kovový nábytek Vichr a spol., Lysá nad Labem.

Po osvobození se do oběhu svévolně vrátily prvorepublikové mince, většinou opatrované obyvatelstvem z vlasteneckých důvodů. Od roku 1946 byly raženy nové mince, mající stejné motivy jako za 1. republiky, lišící se však metrologií a použitými mincovními kovy.

Měnová Reforma 1953 a Nové Emise

Měnová reforma roku 1953 uvedla do oběhu novou emisi výtvarně nepříliš nápaditých mincí ražených z hliníku nejprve v Leningradě, později i v Kremnici. Tato emise byla ražena až do poloviny 70. let, pouze po roce 1960 se aktualizoval státní znak na pavézu ČSSR. Roku 1957 byla do oběhu uvedena i ikonická koruna podle návrhu Marie Uchytilové-Kučové, která platila až do roku 1993.

Tím začalo vydávání emise nových mincí, mezi nimiž zaujme např. kuriózní nominál 3 koruny, ražený pouze mezi roky 1965-1969.

Rozpad Federace a Současnost

Po rozpadu federace v roce 1993 zahájily oba nástupnické státy vydávání vlastních oběžných mincí podle zdařilých výtvarných návrhů význačných sochařů a medailérů.

Nejdražší Československá Bankovka

Doposud nedražená neperforovaná téměř unikátní státovka 5000 korun 1919 byla vydražena v aukci aukčního domu Bankovky.com za více než 25 milionů korun. Je to nejvyšší částka, která kdy byla zaplacena za československé papírové platidlo.

Nejvzácnějším československým papírovým platidlem je pravá a neperforovaná státovka 5000 korun československých emitována v roce 1919 v rámci první emise československých papírových platidel. Státovka vycházela z rakousko-uherské tisícikorunové bankovky z roku 1902, která vypadala stejně, avšak byla provedena v jiné barvě a měla nižší nominální hodnotu.

Extrémně vzácnou státovku zařadila do listopadové aukční nabídky firma Bankovky.com. Neperforovanou státovku nevlastní Česká národní banka ani Národní muzeum. Raritní státovka z vyvolávací ceny stanovené na 2,5 milionů korun vystřelila více než desetinásobně a to na částku téměř 26 milionů korun, včetně aukčního poplatku.

Bankovky jsou cenným papírem na určitou peněžní částku emitované bankou. Zní na majitele (banka - bankovka), je bezúročná a musí být ze zákona přijímána jako platební prostředek. Státovka je kreditní papírové platidlo emitované státem, zní na majitele (stát - státovka) a byla u majitele přijímána na zaplacení státních pohledávek, např. daní. Rozdíl je pouze právní - ekonomická podstata je však stejná.

Padělky Státovky 5000 K 1919

V letech 1920 - 1931 bylo zadrženo celkem 409 padělků státovky 5000 K 1919, ve dvou typech, charakterizovaných jako nebezpečné. Pocházely z dílen ve Vídni a v Częstochowé a rozšířeny byly prakticky po celém území Československa, zejména ve velkých městech i v zahraničí. Sběratelům a investorům nemohlo uniknout, že v listopadové aukci Bankovky.com byly draženy i dva velmi vzácné padělky československé státovky 5000 K 1919, „typ 1 - Wien“ a „typ 2 - Częstochowa“.

V případě draženého padělku „typu 1 - Wien“ se jedná o nezachycený padělek, u kterého byla potvrzena existence pouze šesti kusů zachycených padělků typu 1 a dvou kusů neevidovaných, uvedla aukční síň Bankovky.com s.r.o. Zachycený padělek „typ 2 - Częstochowa“ je označen 2x vodorovnou perforací PADĚLEK, dále inkoustovou tužkou určen typ a zaznamenáno číslo zachyceného padělku daného typu. Padělek byl zadržen 21. dubna 1921 Hlavním ústavem Bankovního úřadu ministerstva financí v Praze v odvodu Pražské úvěrní banky a následně analyzován Zkušebnou státovek Bankovního úřadu ministerstva financí. Je popsán černým inkoustem rukou Rudolfa Schmause, dříve úředníka pražské filiálky Rakousko-uherské banky, později Bankovního úřadu ministerstva financí a nakonec Národní banky Československé, který jej zadržel a evidoval jako pořadové číslo 350, typ 2, číslo v typu 14.

Významné Mince Československa

Letos si připomínáme 100. výročí vzniku československé koruny! V tomto článku si připomeneme nejvyhledávanější mince, vydané na území Československa.

Desetikoruna s T. G. Masarykem

Jako první minci, reprezentující století naší koruny jsme vybrali stříbrnou desetikorunu s T. G. Masarykem. Jejím autorem je věhlasný prvorepublikový medailér Otakar Španiel. Nominální hodnota mince je 10 Kčs. Právě na této minci se objevil portrét „tatíčka-osvoboditele“ vůbec poprvé. Mince s vyobrazením prvního československého prezidenta byla emitována v roce 1928, tedy k 10. výročí vzniku samostatného Československa.

Pětikoruna s Oráčem od Otto Gutfreunda

Další mincí, kterou nesmíme opomenout je dobře známá československá pětikoruna z dílny slavného sochaře Otty Gutfreunda. Netradiční motiv, zobrazený na legendární minci je považován za jeden z nejkrásnějších vůbec. Pětikoruna se v Československu objevila už v roce 1925 a nejdříve byla ražena z mědiniklu. Poslední dva roky (1937 - 1938), kdy byla pětikoruna v oběhu, se na její ražbu požíval už jen nikl. Emise z roku 1937 byla velice omezená.

Desetikoruna se Ženou a Lípou

Stříbrná desetikoruna byla v pořadí druhou desetikorunou, raženou na území nového státu. Mince s vyobrazením ženy a lípy navazovala na emisi z roku 1928, kterou jsme si představili dnes jako první. Na ražbu emise z roku 1933 bylo použito stříbro o ryzosti 700/1000. Motiv zdobí práce Jaroslava Horejce, známého československého sochaře, představitele dekorativismu a výtvarného pedagoga. Přesto, že byla mince ražena od roku 1930 - 1933, vybrali jsme pro Vás poslední vyraženou sérii. Ročník 1933 je totiž opředen mnohými nejasnostmi. V tomto roce bylo prý totiž do oběhu uvolněno celých 915 000 kusů. Následně bylo údajně zjištěno, že v oběhu je mincí se stejnou nominální hodnotou příliš a emise z roku 1933 byla téměř kompletně stažena a následně roztavena. V oběhu bylo dle některých pramenů ponecháno jen 5000 kusů.

Hliníkový Haléř 1953

Hliníkový haléř jsme pro náš dnešní výběr nevybrali náhodou. Časy v naší republice nebyly vždy jen růžové a tato mince s nízkou nominální hodnotou je typickým představitelem tehdejší krize. V roce 1953 došlo na našem území k rozsáhlé měnové reformě, v jejímž důsledku markantně poklesla hodnota peněz. Začaly se razit nové mince. Částky do 300 Kč, mzdy, platy a penze byly vyměněny v poměru 1:5, částky nad 300 Kč a ceny zboží a služeb v poměru 1:50. První vlna nových hliníkových drobných mincí byla dovezena z mincovny v Leningradu. Jednalo se o emise v hodnotě 1, 3, 5, 10 a 25 haléřů. Na mincích z roku 1953 je zjevný vliv leningradské mincovny, což je asi nejpatrnější na tříhaléři, který nejen nominální hodnotou, ale i výtvarným zpracováním odpovídá tříkopějce.

Pětihaléř 1924

A jsme na konci. Poslední, zato nejdůležitější místo v našem přehledu patří jednoznačně pětihaléři z roku 1924. Tato mince je považována za nejcennější československou oběžnou minci. První místo na žebříčku cenných československých mincí obsadila tato mince z prostého důvodu. Během ražby emise z roku 1924 se totiž v mincovně rozbilo razidlo. Razidlo bylo poškozeno nenávratně, a proto se československá vláda rozhodla celou emisi zkrátka zrušit. Jenže! Několik „měďákůˇ“ uniklo do oběhu a následně i do sběratelských kruhů.

Na závěr pro Vás máme dvě zprávy. Začneme tou horší: slavné československé mince, které jsme v dnešním článku zmínili, jsou na trhu téměř nedostupné. Máme pro Vás ovšem i dobrou zprávu! Slavné motivy těchto československých mincí mohou být pýchou i Vaší sbírky.

Tabulka nákladu oběhových mincí dle ČNB

Zde je velkým vodítkem tabulka udávající počty mincí z obecných kovů vyrobených v jednotlivých letech na stránkách ČNB (tj. České národní banky), která je emitentem mincí do oběhu. Tabulka ČNB nás informuje o tom, jaký byl náklad mincí s daným letopočtem pro minci s daným nominálem. Dovídáme se tak např. že mincí s nominální hodnotou 50 Kč bylo vyrobeno v roce 2015 celkové množství 18023ks, což zrovna není mnoho a tuto minci lze jistě považovat za vzácnější, čemuž i odpovídá její tržní cena.

Touhou nimusmatiků - hledačů / lovců je samozřejmě nalézt takové oběhové mince, jejichž sběratelská hodnota přesahuje (násobně, řádově a více) jejich nominální hodnotu. Samozřejmě neplatí, že zde v tabulce ČNB udávaný náklad vzácnosti mince a už vůbec ne její tržní hodnotě. Z hlediska vzácnosti mince platí, že není důležitý jen její náklad, ale také, jaké množství mincí se zachovalo v dobrém stavu a dostalo do sbírek numismatiků (sběratelů mincí).

Nesmíme, ale zapomenout, že ČNB také vydává také tzv. sady ročníkových mincí s obvyklým nákladem 1000ks až 2000ks. Díky tomu, je obvykle pro sběratele dostatek daných oběhových mincí v mincovní kvalitě (MS nebo 0/0, tedy pokud to mincovna nezkazí, což se také občas děje). Je i celá řada numismatiků - lovců, kteří se doslova baví stahováním vzácnějších ročníků mincí z oběhu. Se svými úlovky se pak chlubí v kolektivu dalších lovců. Ono je přece jen něco trochu jiného koupit si ročníkovou sadu 2005 a nalézt mince s nákladem tohoto ročníku mezi mincemi v peněžence.

Jak je z tabulky patrné, zajímavý ročník je 2005. K tomuto ročníku ČNB uvádí, že s poměrně malým nákladem 17000ks byly raženy mince s nominální hodnotou 50 Kč, 10 Kč, 5 Kč, 2 Kč.

Velmi vzácné jsou pak mince, které vznikly jako tzv. zkušební ražby nebo chyboražby (i když tyto označení může být někdy nepřesné). Ty nejsou dostupné v ročníkových sadách a proto bývá obvykle zájem sběratelů, obzvlášť u mincí s dobrou zachovalostí, neuspokojen. Ceny těchto kusů proto obvykle rychle rostou, protože ani náklady nebývají vysoké. A pokud ano, je většina z nich zničena a zůstávají jen mince, které unikly (ať již omylem, nebo prostě krádeží) do soukromých rukou.

Vzácné Desetikoruny

U nominální hodnoty 10 Kč nenalezneme jen jednu vzácnou (vzácnější) minci, ale hned několik. Mezi "moderními" nominály je zde zaznamenáno nejvíce odlišností: různé chyboražby z let 1993, 1994, 1995, které jsou způsobeny údajně velkým opotřebením razidla a mince jsou vyraženy např.

Nejvzácnější mincí je však desetikoruna z roku 1993 vyražená v tzv. zkušební sérii. Symbol KČ na zadní straně je menší a horní část písmen se pouze těsně dotýká vrchní linky a nepřekračuje ji. Do oběhu se jich z mincovny se dostala údajně jen tisícovka, což je ale neověřený údaj a těžko můžeme vědět, jestli jich nemá někdo v mincovní kvalitě doma několik stovek kusů a postupně je nebude několik generací jeho rodinných příslušníků rozprodávat.

U mincí 10 Kč z 90. let (údajně zejména ročníky 1993, 1994, 1995) může (zřejmě kvůli opotřebovanému razidlu) zcela či částečně chybět rok vydání (obecně se to ale může objevit u jakékoli mince v jakémkoli roce). Vzácná je i mince z roku 2000, která na rubu nemá motiv hodinového stroje, ale brněnský Petrov - do oběhu se jich dostalo jen několik tisíc kusů. Mezi neodbornou veřejnosti je ale častěji za vzácnou považována právě ta mnohem běžnější varianta, právě pro její odlišný vzhled.

Pozn.: Mince o nominální hodnotě 20 Kč byly také raženy ve dvou variantách (s hodinovým strojem a v klasickém provedení), obě mají však velmi vysoký náklad, tj. nad milion kusů. Vzácné tedy nejsou.

Materiál, ze kterého jsou zhotoveny desetikoruny, je ocel plátovaná a galvanicky pokovená mědí. V roce 2018 a 2019 byly vydány sady 20 Kč mincí s názvem (a při příležitosti) Rok republiky 2018 a Rok měny 2019. Jedná se celkem o šest mincí (2x3) a jejich autorem je velmi známý autor Václav Oppl. Vzhledem k vysokému nákladu (více jak 100 000) je nelze považovat za vzácné, pravda ale také je, že značné množství těchto mincí je "staženo" příležitostnými sběrateli jako upomínka, dárek apod.

Častým dotazem je, zda existuje vzácná varianta mince 20 Kč s ročníkem 2000. Odpověď je ale jednoznačná a můžeme tedy říci, že vzácná varianta 20 Kč v daném roce neexistuje.

Česká Padesátikoruna

Mince o nominální hodnotě 50 Kč je vyrobena z kombinace materiálu použitého na desetikoruně a dvacetikoruně. Česká padesátikoruna vyhrála v roce 1995 cenu The Best trade coin, tj. v překladu nejlepší oběžná mince, kterou vydává velmi známý magazín World Coin News. Cenu této mince samozřejmě opět určuje trh, tj. nabídka a poptávka.

Oběhové mince České republiky jsou raženy i v tzv. proof kvalitě. Jedná se použití specifického leštěného razidla. Ražba se realizuje výhradně pro ročníkové sady, které jsou pak nabízeny jako tzv. proof sady a mince se do oběhu samozřejmě nedostávají.

Výrobní Vady Mincí

Něco zcela jiného jsou samozřejmě výrobní vady mincí. Jedná se např. o slabě vyražené číslice, nevyražený letopočet (např. v důsledku opotřebeného razidla, jak bylo zmíněno výše) chybějící tečka, pootočení mince, použití jiného střížku apod. Všechny tyto "drobnosti" mohou učinit běžnou oběhovou minci velmi zajímavým sběratelským artiklem a podle typu vady a zachovalosti mince se pak její tržní hodnota může pohybovat i vysoko nad tisíc korun.

Pro tyto mince existuje odbyt v podobě, dnes již nikoli nepočetné, skupině numismatiků, kteří se věnují sběratelství zkušebních ražeb, nebo chybo-ražeb.

Sběratelské Mince ČNB

Mezi vzácné (či někdy spíše "hodnotné") mnice jsou řazeny i sběratelské mince ČNB. Jedná se jistě o mince, protože mají nominální hodnotu a jsou tak zákonným platidlem. Jejich nominální hodnota ale je hrubě pod hodnotou kovu z něhož jsou vyrobeny a tedy nelze očekávat, že by s nimi někdo rozumný platil a že by se tedy objevili v oběhu. Např. zlaté uncové mince emitované Českou národní bankou mají nominální hodnotu 10 000Kč, ale cena kovu, tj.

Mince jsou vydávány ve dvou hlavních sériích: stříbrné mince a zlaté mince (příležitostně pak i tzv. bimetalové mince) a ve dvou provedení.

tags: #koruna #rocniky #emise #Czech #Republic

Oblíbené příspěvky:

• Mytologie a duch přírody
• Trendy zelené ekologie
• Výběr popelnice pro domácnost
• Studium pro budoucnost planety
• Přečtěte si o Milanovi Damohorském