Kostice: Rekordy přírody

Následující výčet je průřezem rekordy živé přírody. Pokud bychom chtěli zdokumentovat všechny rekordy v této oblasti, museli bychom si na to založit speciální server jenom o biologii.

Největší savci a živočichové

Největší zvíře co kdy na planetě Zemi žilo, je obrovský vodní savec, který váží až 200 tun. Jedná se o velrybu latinským jménem Balaenoptera musculus. Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) je největší a nejtěžší zvíře na světě. Tento obrovský vodní savec dorůstá délky až 33 metrů a se svojí hmotností dosahující až 200 tun se jedná o největšího tvora co kdy na Zemi žil.

Nejdelší velrybou na světě, která byla kdy zaznamenána, byla samice plejtváka obrovského vyplavená v roce 1909 u Grytviken (Jižní Georgie, Falklandské ostrovy) v jižním Atlantiku, která měřila na délku 33,6 m. Největším zástupcem kosticovců je až 30 metrů dlouhý a 200 tun těžký plejtvák obrovský. Největší dinosauři byli sice delší, ale dosahovali hmotnosti „pouze“ kolem 60 tun. Plejtváci mohou tak obrovské hmotnosti dosáhnout pouze díky pobytu ve vodě, která je nadnáší. Na souši by se zvíře takové váhy udusilo svojí vlastní vahou.

Představit si 200tunové zvíře není jednoduché. Proudnicový tvar těla a především kůže všech kytovců je speciálně uzpůsobena tak, aby snižovala tření a zabraňovala vzniku turbulencí. To mu umožňuje plout na krátkou vzdálenost až 50 km/h, čímž se řadí i k nejrychlejším mořským tvorům. Na delší vzdálenosti se plejtvák pohybuje úspornou rychlostí 5 až 20 km/h.

Paradoxní je, že hltan plejtváka je tak „úzký“, že nedokáže spolknout širší předmět, než je nafukovací míč. To mu ale v přijímání potravy nevadí, protože se živí výlučně krilem tvořeným drobnými korýši. Na jedno nabrání může mít v tlamě až 40 tun směsi krilu a vody. Toto množství pak velryba přecedí přes kosticovité zuby, které tvoří jakési síto a fungují jako zvláštní kartáče, které zachytávají drobné mikroorganismy. Kostice jsou dlouhé až jeden metr a široké 50-55 cm. Aby byla velryba sytá, musí zpracovat denně 3 až 5 tun potravy. Sezóna, po kterou se kytovci krmí, trvá 4 až 5 měsíců. Během této sezony spotřebují velcí jedinci 450 až 750 tun potravy. Získat takové množství potravy není nejjednodušší a tak kytovci musejí podstupovat dlouhé cesty.

Čtěte také: Přírodní rekordy Lounska

Největší mozek má vorvaň (Physeter catodon, anglicky Sperm whale). Váží v průměru 7 kilogramů. Vorvaň je zároveň největším ozubeným tvorem na světě (má opravdové zuby a nikoliv kostice) a má rovněž nejsilnější kůži ze všech známých živočichů - na zádech a na hlavě asi 36 cm (bez podkožního tuku!). Vorvaň se živí velkými krakaticemi a chobotnicemi, pro které je schopen se potopit až do hloubky 3000 metrů!

V roce 1969 byl uloven u jihoafrického Durbanu samec vorvaně, který se vynořil z vody po 1 hodině a 52 minutách!

Největším zvířetem v České republice je zubr.

Velrybka malá

Velrybka malá patří mezi velryby, odborně řečeno mezi kosticovce. To jsou kytovci, kteří nemají zuby a potravu z vody cedí skrze řady desek zvaných kostice. Na zcela opačném konci velikostního spektra kosticovců je pak velrybka, která dorůstá jen šestimetrové délky a hmotnosti kolem tří tun. Kromě toho, že je mrňavá, je velrybka malá také velmi špatně pozorovatelná. Uvádí se, že do roku 2008 byla spatřena méně než 25krát. Jednou to bylo osmdesátihlavé stádo velrybek, jindy osamělé zvíře nebo dvojice.

Z údajů, které máme k dispozici, se zdá, že velrybky obývají pás oceánů vymezený Antarktidou a výběžky Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Kolik jich v něm plave, nikdo netuší. O životě velrybek nevíme prakticky nic. Snad jen to, že před otevřeným oceánem dávají přednost pobřežním vodám, kde z vody filtrují plankton, zejména drobné korýše a různé larvy. Tomu odpovídá i tvar její lebky. Lebka velrybky je podobná lebce pravých velryb, což některé vědce vedlo k teorii, že právě ony jsou nejbližšími příbuznými záhadné velrybky.

Čtěte také: Nejzajímavější rekordy neživé přírody

Diskuze o tom, jestli velrybka patří mezi plejtváky nebo pravé velryby, vědce zaměstnávaly asi 150 let. Nyní jim však tuto zábavu zřejmě ukončily výsledky genetické studie, kterou zpracoval doktor Felix Marx a jeho kolegové. Podle nich velrybka malá není ani plejtvák ani „malá a divná“ pravá velryba, ale zástupce zcela jiné vývojové linie: Čeleď Cetotheriidae vznikla asi před 28 miliony lety a byla považována za vyhynulou. Proč ale z kdysi velké čeledi přežila právě velrybka? Vědci ji považují za příklad toho, že být „divný“ se mezi kytovci občas vyplatí. Obrovský vorvaň možná přežil díky tomu, že se za kořistí vydával do větších hloubek než jeho podobně velcí vyhynulí příbuzní. Malá velrybka možná unikla zkáze proto, že měla podobnou potravní strategii jako pravé velryby.

Jako „pravé velryby“ (right whales) se označují tři druhy rodu Eubalaena: velryba černá, japonská a velryba jižní. Název pravá je zřejmě odvozen od toho, že je velrybáři označovali jako ty „správné“ velryby k lovu.

Další rekordy ze světa zvířat

• Nejvyšší suchozemský savec je žirafa (Giraffa camelopardalis), dosahující výšky kolem 6 metrů.
• Za nejjedovatějšího živočicha je v současnosti pokládána medúza čtyřhranka smrtelná (Fleckerova) (Chironex fleckeri, anglicky Box jellyfish), žijící v Tichém oceánu u pobřeží Austrálie. Má zvon veliký 20-30 centimetrů a ramena dlouhá dva až tři metry. Mimořádně bolestivá smrt obvykle nastává 15 sekund až 3 minuty od požahání.
• Největší šelmou (řád Carnivora) je rypouš sloní (Mirounga leonina, anglicky Elephant Seal) z čeledi Phocidae.
• Největšími suchozemskými šelmami jsou medvěd lední (Ursus maritimus) a medvěd hnědý (Ursus arctos - konkrétně největší poddruh medvěda hnědého medvěd kodiak - Ursus arctos middendorfi), oba z čeledi Ursidae (medvědovití).
• Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) na krátkou vzdálenost (maximálně 400 metrů) dokáže vyvinout rychlost až 112 km/h.
• Největším netopýrem je druh Acerodon jubatus.
• Největším lichokopytníkem (řád Perissodactyla) je nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum), též zvaný bílý nosorožec.
• Největší antilopou je antilopa losí (Taurotragus oryx).
• Největším hlodavcem (řád hlodavci - Rodentia) je jihoamerická kapybara mokřadní (Hydrochaeris hydrochaeris).
• Pštros dvouprstý (Struthio camelus) může dosáhnout výšky až 2.7 metru a hmotnosti 156 kg. Pštrosí vejce mohou vážit až 1.4 kg a jsou největšími ptačími vejci vůbec.
• Největší rozpětí křídel má albatros stěhovavý (Diomedea exulans) - až 4,25 m.
• Nejdelší pravidelnou migrační trasu ze všech živočichů má rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea). Tento pták se každý rok se pravidelně stěhuje od severního polárního kruhu do Antarktidy.
• Pták, který dokáže uletět nejdelší vzdálenost nonstop, je břehouš rudý (Limosa lapponica).
• Nejvýše létající pták je husa tibetská (Anser indicus).
• Nejjedovatější žábou je pralesnička strašná (Phyllobates terribilis). Tato pestrá žlutá žabka, žijící v deštném pralese v Kolumbii, měří maximálně 50 mm (samci jsou menší než samice). Žije převážně na zemi a v podrostu. Dokáže vytvořit takové množství toxinu, které by dokázalo usmrtit až dvacet tisíc myší nebo 8-10 lidí (jiný zdroj uvádí až 20 lidí).
• Největší paryba (třída - paryby - Chondrichthyes) je žralok velrybí (Rhincodon typus).
• Největším plazem (třída plazi - Reptilia (co se týče hmotnosti, nikoli délky!) je krokodýl mořský(Crocodylus porosus), též zvaný slanovodní krokodýl.
• Největším žijícím druhem želvy je mořská želva kožatka velká (Dermochelys coriacea, anglicky Leatherback turtle). Běžně dorůstá délky 2 metrů a hmotnosti nejméně 450 kilogramů.
• Největší sladkovodní želvou na světě je kajmanka supí (Macrochelys temminckii) z jihovýchodu USA.
• Největšími žijícími druhy suchozemských želv jsou želva obrovská (Geochelone gigantea) z atolu Aldabra a želva sloní (Geochelone elephantopus), která žije na hrstce ostrovů v souostroví Galapágy (Ekvádor) v Tichém oceánu.
• Nejmenším druhem želvy je želva klapavka smrdutá (Sternotherus odoratus).
• Nejvyšší ověřené stáří u želv a současně i nejvyšší ověřené stáří u suchozemských živočichů je přes 152 let - toto stáří je doložené u samce želvy Geochelone sumeirei.
• Mořské želvy (čeledi Cheloniidae a Dermochelyidae) jsou proslavené svými podivuhodnými migracemi mezi místy na moři, kde se živí, a mezi plážemi, kde kladou vejce. Obě místa dělí tisíce kilometrů.
• Na titul nejdelšího hada mohou reálně pomýšlet dva druhy - anakonda a krajta. Zatím nejdelší rekordní délky (ověřené odborníky) dosáhla krajta mřížkovaná (Python reticulatus), zabitá roku 1912 na ostrově Sulawesi (Celebes). Měřila 9,76 metru.
• Nejtěžším hadem je jednoznačně anakonda velká (Eunectes murinus).
• Rekord drží kobra královská (Ophiophagus hannah), která žije v jihovýchodní Asii. Exemplář, chovaný v londýnské zoo, dosáhl v roce 1930 délky 5,71 metru.
• Nejvyššího prokázaného věku se dožil hroznýš královský (Boa constrictor).
• Nejjedovatějším suchozemským hadem je australská pakobra druhu Parademansia microlepidota.
• Mamba černá (Dendroaspis polylepsis), žijící v Africe, vyvine na krátkou vzdálenost rychlost 14-19 km/h.
• Nejlepším prokázaným plavcem mezi suchozemskými hady je hroznýš královský (Boa constrictor).
• Nejdelší známý druh žížaly na světě je Microchaetus rappi z Jižní Afriky.
• Největší medúzou je talířovka obrovská (Cyanea capillata arctica) ze severozápadního Atlantiku.
• Jednoznačně nejdelším hmyzem, co se týče délky, jsou pakobylky z řádu strašilek.
• Nejvyššího zaznamenaného věku se v zajetí dožila královna mravence obecného (Lasius niger) - 28 a tři čtvrtě roku.
• Obrovský brouk z čeledi tesaříkovitých Titanus giganteus žijící v Jižní Americe je všeobecně považován za největšího brouka světa.
• Největším motýlem světa (co se týče rozpětí křídel) je Thysania agrippina z čeledi můrovitých (Noctuidae).
• Hejno sarančí pustinných (Schistocerca gregaria) přeletělo jednorázově v roce 1988 z Afriku do Karibiku vzdálenost 4,500 kilometrů.
• Severoamerický motýl danaus stěhovavý (Danaus plexippus) z čeledě babočkovitých létá z jižní Kanady do středního Mexika pravidelně každý rok! Tuto 4000 kilometrů dlouhou vzdálenost urazí motýli za 75 dní.
• Největším pavoukem světa je obří sklípkan Theraphosa blondi. Váží až 250 gramů, velikost těla dosahuje 12 cm a rozpětí nohou až 30 cm.
• Největším krabem světa je velekrab japonský(Macrocheira kaempferi). Váží až 20 kg, tělo je až 60 cm dlouhé.
• Největším mlžem je zéva obrovská (Tridacna giga).
• Největším jednobuněčným organismem je améba Gromia sphaerica.

Rekordy rostlinné říše

• Největším stromem na světě, co se týče objemu, je sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum). Nejobjemnější z nich, Generál Sherman, má objem 1,487 m3. Roste v NP Sequoia v Kalifornii, je 84 metrů vysoký, u země má průměr kmene téměř 9 metrů a jeho stáří se odhaduje na 2,200 let.
• Ještě větší výšky než sekvojovec obrovský dosahuje jeho příbuzný, sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens). Nejvyšší strom světa byl změřen v roce 2006. Je jím sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens). Nejvyšší exemplář, který jeho „objevitelé“ pojmenovali Hyperion, měří přesně 115.54 metru.
• Zatím nejstarší strom světa je smrk, který byl objeven v roce 2008 v západním Švédsku. Radiokarbonovým datováním u něho byla naměřeno stáří 8,000 let!
• Dřevo stromu piranitera je 1,5x těžší než voda. Naopak nejlehčí dřevo má ambač.
• Nejrychleji ze všech rostlin roste bambus. Roste rychlostí až jeden metr za 24 hodin. Některá bambusová stébla rostou zpočátku rychlostí až 1 mm za minutu, přičemž klíčící výhonky slyšitelně praskají. V tomto případě opravdu můžete doslova „slyšet trávu růst“!
• Rafflesia Arnoldova (Rafflesia arnoldii) má jediný květ, který váží až 11 kilogramů a dosahuje průměru kolem jednoho metru. Vyskytuje se v deštných pralesích Indonésie na ostrově Sumatra. Jedná se o parazitickou rostlinu.
• Palma stínidlová (Corypha umbraculifera), rostoucí v Indii, vytváří květenství v průměru dlouhé 14 metrů a široké 12 metrů.
• Největší semena má palma seychelská (Lodoicea seychellarum). Její plody, zvané coco-de-mer („necudné ořechy“ - svým tvarem připomínají totiž dámský zadeček a svůdný klín), mohou vážit až 20 kg.
• Největší listy má viktorie královská (Victoria amazonica). List této vodní rostliny může mít v průměru až dva metry a na hladině unese váhu až 50 kg.

Kamenná slunce u Hnojnic

Národní přírodní památka Kamenná slunce je geologický útvar, který se nachází v Chráněné krajinné oblasti České středohoří u vesnice Hnojnice v okrese Louny v Ústeckém kraji.

V minulosti byla lokalita využívána k těžbě sopečného tufu, který se používal jako příměs do cihel, které se vyráběly v nedaleké cihelně. Pozůstatky této cihelny lze najít na západ od lokality. Jedná se o tzv. maarovou strukturu, která vznikla v průběhu dávné sopečné erupce. Výbuchem roztaveného magmatu vzniklo trychtýřovité hrdlo, které bylo postupně zaplňováno sopečnými vyvrženinami a úlomky hornin ze stěny sopečného kráteru. Úlomky hornin byly chladnější než okolní sopečné magma a staly se tak centry chladnutí.

Celkový počet viditelných velkých kamenných sluncí je asi patnáct, vedle toho jsou zde desítky menších kamenných sluníček. Množství a velikost odkrytých sluncí činí z chráněného území unikát v celosvětovém měřítku. K lokalitě se dá snadno dostat ze silnice spojující obce Libčeves a Koštice. Zajímavý přírodní úkaz, který stojí za to jej uvidět.

Čtěte také: Extrémy naší planety

Aktuální výstavy a akce v regionu Louny

• Do 16. 2.: Prodloužená výstava "Putování za venkovskými kostely Lounska". Závěrečná prohlídka s přednáškou 16. února od 16 hodin.
• 2. 2.: Světový den mokřadů v Lounech. Exkurze s pozorováním ptáků a informacemi o geologii Loun a okolí. Sraz ve 13:30 u železničního mostu přes Ohři.
• 4. 2. - 30. 3.: Výstava "Lounské kronikářství napříč věky". Vernisáž 4. února od 17:00.
• 25. 2. od 17:00: Přednáška "Fluorescence minerálů a hornin".
• 4. 3. - 27. 4.: Výstava kraslic z Galerie kraslic v Libotenicích. Vernisáž 4. 3.
• 5. 4. - 20. 4.: Velikonoční výstava kraslic s živými kuřátky.
• V dubnu: Tvořivé velikonoční dílničky (pletení pomlázek, pečení perníčků, zdobení vajíček).
• 9. 4.: Vernisáž výstavy "Od okupace ke svobodě - Louny za 2. světové války" od 17 hodin.
• 15. 4. od 17:00: Přednáška "Konec války na Lounsku v kronikách a vzpomínkách pamětníků".
• 26. 4. 10.00: Exkurze s přírodovědci - Débeřské údolí.
• 11. 5. od 9.00: Ornitologická vycházka s kroužkováním ptáků.
• 3. 6. a 5. 6. 2025 od 17:00: Komentované procházky městem "Po stopách 2. světové války".
• 9. 9. - 10. 9.: Výtvarné dílny s tematikou hmyzu.
• 5. 10. 10:30: Exkurze s přírodovědci - houby v okolí hradu Pravda.
• 10. 9. 17:00: Přednáška "Křehkou krásou motýlích křídel".
• 20. 9. 9:00: Exkurze s přírodovědci - těžba českého granátu a geologická lokalita Kamenná slunce.

Houbaření jako rituál

Sbírání hub pro mě znamená rituál, kdy se na houby vydávám hlavně kvůli uklidňujícímu prostředí lesa. Nejraději objevuje exempláře, které dosud nepoznal. Ke sbírání ho přivedli rodiče. Synovi dali atlas v době, kdy ještě ani neuměl číst. Houby ho uchvátily i svou zvláštností v biologické říši. Nejsou to ani živočichové, ani rostliny. Z vědeckého hlediska jsou popsány také zajímavě. Často se vyskytují i ve starých mytologických příbězích," míní Neděla.

Podle něj letos na houbaře nečekaly žádné žně. Sezona ale špatná nebyla. „Houbař si musí výlet dobře načasovat a vědět, kde jsou dobrá sběračská místa," radí. Sám ví o takových, která jsou jinými lidmi zatím neobjevená s nedotčená. „Existují oblasti v lesích, kam stačí jen dojít a sbírat, protože je tam hub dost. Ale tohle není až tak zábavné. Lepší je houby hledat a strávit v přírodě třeba celé dopoledne."

tags: #kostice #rekordy #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Ekosystém a muzeum
• Postupy recyklace autobusů
• Zábavná rodinná hra: Příroda v Kostce
• SAKO Brno: Historie a vývoj
• Příroda a hranice: Česko-Slovenské zážitky