Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) a jeho definice

18.04.2026

Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny. systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií (BUČEK, LACINA, 1995, s.

Základní skladebné části ÚSES

Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Základní skladebné části definuje vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se mj. stanoví podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření (viz § 1 - 6 vyhlášky)

Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.
Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Koncept ÚSES, resp. metodické podklady pro jeho vymezování pracují mimo to s další funkční součástí ÚSES - s interakčními prvky. Jsou to zpravidla nespojité segmenty krajiny přírodě blízkého charakteru s nespecifickými prostorovými parametry, které na lokální úrovni fakticky zprostředkovávají ekostabilizační funkce závazně vymezeného a funkčního ÚSES do okolních částí krajiny. Za interakční prvky můžeme považovat celou škálu existujících krajinných prvků, např. meze, remízky, stromořadí v krajině, krajinotvorné sady apod., a to bez ohledu na druh pozemku dle katastru nemovitostí, na kterém se vyskytují.

Hierarchické úrovně ÚSES

Rozlišuje se nadregionální, regionální a místní (lokální) systém ekologické stability. Jde o růzdílné hierarchické úrovně ÚSES vymezované ve vazbě na úroveň a šíři spektra reprezentativních biogeografických jednotek.

Čtěte také: Ekologie krajiny na ČZU

Nadregionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu biogeografických regionů (bioregionů) příslušné biogeografické podprovincie. Nadregionální ÚSES vymezuje a hodnotí Ministerstvo životního prostředí v plánu nadregionálního ÚSES, který je podkladem pro závazné vymezení nadregionálního ÚSES v zásadách územního rozvoje, resp. v územním rozvojovém plánu.
Regionální ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu typů biochor v příslušném biogeografickém regionu. K vymezení regionálního ÚSES v plánu regionálního ÚSES jsou příslušné krajské úřady s výjimkou území národních parků, chráněných krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území. Vymezení regionálního ÚSES navazuje na koncepční vymezení nadregionálního ÚSES, doplňuje a rozvíjí ho na úrovni nižších biogeografických jednotek.
Místní (lokální) ÚSES je nepravidelnou sítí skladebných částí, které reprezentují celou škálu reprezentativních skupin typů geobiocénů (STG) dané biochory. Místní ÚSES ve svém správním obvodu v plánu místního ÚSES vymezují a hodnotí obecní úřady obcí s rozšířenou působností s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem a území chráněných krajinných oblastí, kde je k vymezení a hodnocení místního ÚSES příslušná správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (správa chráněné krajinné oblasti).

ÚSES v územním plánu

Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES. Podstatné je, aby podmínky využití ploch, které jsou vydaným územním plánem vymezeny pro plnění funkce ÚSES, byly stanoveny tak, aby při rozhodování v území nedošlo ke snížení jejich ekologické stability, resp.

Plán ÚSES

Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí.

Typ geobiocénu (STG)

Geobiocén je jednota geobiocenózy přírodní a všech od ní vývojově pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz, včetně jejich vývojových stadií, jaká se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých podmínek. Teorie typu geobiocenóz vychází z hypotézy o jednotě geobiocenózy přírodní a geobiocenóz změněných až geobiocenoidů, vzniklých ovšem na plochách téhož ekotopu a tudíž původně patřících témuž typu přírodní geobiocenózy.

Typy geobiocénů se typizují (typizace - roztřídění podle typů) a vymezují se typy geobiocénů. STG jsou označovány názvy hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz. (tj. podmínky dané dynamikou vlhkostního režimu půd). To je např. 5 B 3. ) v 5. jedlobukovém vegetačním stupni, v mezotrofní trofické řadě B a v normální hydrické řadě (BUČEK, LACINA, 1995, s. 11-12).

Čtěte také: Vzájemné vztahy ekologie, krajiny a práce

Čtěte také: Charakteristiky přírody ČR

tags: #krajina #ekologie #stg #definice