Krásy ukrajinské přírody: Od Dunaje po Karpaty

Pod pojmem přírodní krásy Ukrajiny si asi málokdo z nás něco představí. Je to velká škoda, protože tahle rozlehlá země vám nabídne rajskou deltu Dunaje, středomořskou atmosféru i ty nejkrásnější výhledy na Karpaty. To vše korunováno českou stopou. Chce to jen trochu odvahy, protože mnohá zdejší místa nejsou zcela snadno dostupná.

Delta Dunaje a Vylkove - Ukrajinské Benátky

Delta Dunaje na jihu Ukrajiny zeje prázdnotou. Je začátek listopadu a z údajných 50 tisíc růžových pelikánů, kteří zde mají hnízdit od jara, tu není ani jediný. Migrace skončila. Na březích zůstaly jen výletní čluny pro turisty zasypané listím.

Jsem ve vesničce Vylkove, tři hodiny maršrutkou z Oděsy. Je sobota odpoledne, po hlavní ulici s kostelem vezou domácí z trhu pytle brambor na kolečku a na kolech. Turisté tu už nejsou a já zoufale hledám lodníka. Pan Michail v jediné otevřené turistické agentuře je ochoten provézt mě motorovým člunem po hlavním Bilhorodském rameni, které tvoří deltu Dunaje, a také po jerycích, říčních ramenech, kterých je tu na čtyřicet kilometrů.

Míjíme loďky zaparkované ve speciálních garážích přímo před domy na břehu. Čluny domácích jsou užší než turistické, často bez motorů. Směřujeme k tzv. nultému kilometru Dunaje, nejpopulárnějšímu bodu turistických výletů. Jde o světovou raritu, neboť Dunaj se jako jediná řeka měří od dolního toku, nikoli naopak.

Unikátní vesnice na vodě

Vylkove, kde 60 procent obyvatelstva žije na vodě, je poslední osídlené místo Dunaje před tím, než se řeka vlije do Černého moře. V 17. století ho založili pravoslavní starověrci, v té době pronásledovaní moskevským patriarchou Nikonem. Dodnes tvoří většinu náboženské komunity obce s více než 6000 obyvateli. „Kdysi jich tu bylo víc. Nyní žijí jen na přilehlých ostrovech, kam jezdí loďkami. Starověrci vybudovali jeryky, čímž se snížil tok Dunaje a vznikla zemědělská půda,“ vysvětluje mi lodník.

Čtěte také: Výlety do přírody v okolí Prachatic

V okolí vesnice je 72 ostrovů. Některé obývají lidé, jiné říční buvoli nebo hejna pelikánů, a to v sezoně od dubna do října. Na ostrovy se dá dostat s lodníkem, vezme vás i k rodinám starověrců, kteří vás rádi pohostí svou tradiční kuchyní. Užívám si ticho bez návštěvníků a barvy pozdního podzimu. Michail hrdě říká, že téměř tisícovka rostlin Dunajské biosférické rezervace Vylkove je endemická a všechny zdejší ryby jsou zařazeny do Evropského červeného seznamu.

Kromě pelikánů, symbolu dunajské delty, občas z rákosí vyletí hejno hus a na ostrůvcích uprostřed řeky odpočívají volavky. Hnízdí tu ale i ibis hnědý a různé druhy kormoránů. Prostě ráj ornitologů. To tu kromě impresionistické nálady zajišťuje obživu nejedné rodiny. Začalo se zde pěstovat v časech SSSR, kdy se z něj měl vyrábět papír. Projekt padl, rákosí zůstalo. Dnes ho domácí prodávají do zemí EU na pokrytí střech, ale i jako košťata. Jiní si vydělávají prodejem jahod a výrobou vína Novak, které koupíte v malých dřevěných obchůdcích. Pokud si dáte s místními skleničku, přidají vám k ní vtip, jak rozpoznáte našince od cizince. Domácí vědí, že po nadměrném požití vína se domů musí kymácet na úzkých chodnících a mostech dopředu dozadu, ne zleva doprava. Jinak by skončili v jeryku jako každý turista.

„Nezapomeň se projít po,kladkách‘, těch dřevěných chodnících. A ochutnej polévku uchu ze zdejších ryb, dunajská je nejlepší!“ loučí se se mnou Michail. Dřevěných chodníků je ve Vylkovém úctyhodných sedmdesát kilometrů a provedou vás po bahnitém podloží až k domům.

„Ukrajinské Benátky“. Tuto lichotivou přezdívku obce Vylkove uslyšíte od mnoha Oděsanů. Místní se tomuto přirovnání smějí: vždyť vysychající jeryky s úzkými rustikálními stezkami na jihu Ukrajiny s těmi italskými kamennými ze 16. století, pod nimiž se plaví gondoly, nemají společnou ani barvu vody. Vylkovská je místy téměř průzračná, domácí ji bez problémů pijí a používají na vaření.

Akkerman: Nejstarší na Ukrajině

Další málo navštěvované místo kousek z Oděsy je Akkerman největší středověká pevnost na Ukrajině. Nachází se v Bilhorodě-Dnistrovském, nejstarším městě Ukrajiny a jednom z nejstarších na světě. Už v 6. st. před n. l. založili na tomto místě Řekové město Tyrás, ze kterého se stala hlavní obchodní tepna mezi Východem a Středomořím. Lodě z Alexandrie, Athén, Ródosu a Heráklionu sem přivážely olivový olej, víno, šperky a sklo na výměnu za sušené ryby, obilí, med, dobytek, ale i otroky. Pozůstatky Tyrásu jsou nyní v rekonstrukci, ale ruiny příbytků a ulic řeckého města jsou viditelné hned při vstupu do areálu.

Čtěte také: Mystéria Samothráké

Pevnost Akkerman pak založili Janované mezi 13. až 15. stoletím na ploše devíti hektarů! Po výstupu z maršrutky v Bilhorodě-Dnistrovském vnímám nejdřív jen obyčejné město s nesčetnými obchůdky s ovesnými sušenkami, slunečnicovým olejem a pracím práškem. Po několika odbočkách z rušné hlavní ulice se všechno ztiší. Pokračuji dál po chodníku až k hlavnímu vchodu pevnosti, kde stále netuším, co mě čeká. Velikost nádvoří a 2,5km obvod pevnosti mě ohromí hned po průchodu branou. Zdi tlusté 1,5 až pět metrů místy dosahují výšky 15 metrů, až zakrývají výhled na ústí Dněpru. To vše se změní po výstupu na vyhlídkové věže pevnosti. Na vstupním nádvoří zase zachovalá ruina mešity naznačuje mozaiku bohaté historie pevnosti.

Kamenec Podolský a kaňon řeky Smotryč

Před patnácti lety město Kamenec Podolský na jihozápadě Ukrajiny znali jen Poláci a Ukrajinci, kteří sem zavítali na víkend z nedalekých Černovic. Pak se ale město dostalo mezi finalisty Sedmi divů Ukrajiny. Zpočátku se sem cestovalo za ikonou města hradem ze 14. století. Dnes je Kamenec Podolský stále populárnější pro kaňon řeky Smotryč. Jde o výjimečnou geologickou přírodní památku: horská vápencová pásma, na jejichž ploše existovalo před 440 miliony lety silurské moře. Pokud se vám během procházky kaňonem nepodaří najít otisky měkkýšů, můžete obdivovat přes 360 druhů rostlin, přičemž některé jsou zařazeny do Evropského červeného seznamu.

Kaňon je dlouhý devět kilometrů, ale nejkrásnější část na procházku je mezi pevností Kamenec Podolský a městem. Nejhlubší část kaňonu má přes 50 metrů, což uvidíte z můstků, které spojují jeho břehy. Výšku kaňonu Smotryč si vychutnávají horolezci a nadšenci bungee jumpingu. Seskok z „Běžící laně“ neboli nejvyššího mostu Ukrajiny (54 m) patří s letem horkovzdušným balonem a raftingem mezi hlavní taháky kaňonu.

Během čtyř dnů jsem obešla kaňon z různých konců. Některé části jsou neprůchozí, jinde řeka zcela vyschla a zarůstá hustými keři. Nejjednodušší okruh kolem hradu, přes mosty dolů až na dno a vedle půvabných chaloupek v údolí trvá okolo 1,5 hodiny volným tempem.

Karpatské hvězdy a Dzembrona

Zatímco na Slovensku či v Česku se o trasy s nejkrásnějšími výhledy dělíme s desítkami turistů, Ukrajina v tomto směru překvapí. V Dzembroni, nejvýše položené vesnici na Ukrajině dlouhé deset kilometrů, není nikdo. Autobusové spojení zrušili, dostanete se sem jedině maršrutkou z města Verchovyna do zastávky Vyšná Dzembroňa na trase Verchovyna Topiľče nebo Zeleně. Dále už jen po svých údolím podél řeky Čeremoš nebo stopem. Kdosi na internetu trasu z Verchovyny přirovnal k cestě smrti v Bolívii. I když jsem tu jihoamerickou nezažila, v ukrajinských Karpatech mi při pohledu na útes, po kterém si to řidič mířil bez rozmyslu, nebylo všechno jedno.

Čtěte také: Zajímavosti o české přírodě

Odměnou za smysl pro dobrodružství jsou výhledy na karpatské hřebenovky. Dzembroňa je vděčný výchozí bod výstupu na vrch Pop Ivan, nejvyšší vrch Černohorské hřebenovky. Místní mu neřeknou jinak než Černá hora díky legendě o loupežnících čekajících v černém lese na obchodníky, kteří se vraceli domů z jarmarku s tržbou či dobytkem.

Cílem výstupu je i astronomická a meteorologická observatoř Bílý slon na vrcholu Popa, která zde fungovala v letech 1938 až 1941. Za jeden den túru zvládnou jen fyzicky zdatní. Pokud se chcete náročnému výstupu vyhnout, stačí absolvovat 1,5hodinovou túru z Dzembroně na vrch Vuchatyj Kamin, odkud si užijete výhledy na Černohorskou hřebenovku a při dobrém počasí i na Hoverlu, nejvyšší vrch Karpat.

Karpaty nad Dzembroňou jsou rustikální unikát. Všude uvidíte rozesety chaloupky, stohy sena, dřevěné ploty, které místy již nedrží pohromadě. Plnohodnotný turistický servis v Dzembroni nečekejte. Vesnice má několik ubytování v domácnostech (mnohé jsou k dispozici pouze během letní sezony) a hospodu-potraviny s přiléhavým názvem Karpatski zori neboli Karpatské hvězdy. Klid a atmosféra jsou ovšem zaručeny...

Bakota: Atlantida, která léčí

Další přírodní místo ze seznamu „těžko se tam dostanete, ale neprohloupíte“ je vodní nádrž Bakota-Kolodijivka, 42 km jihovýchodně od Kamence Podolského. Jedu sem maršrutkou před šestou ráno v naději, že dorazím na místo před východem slunce. Omylem vystoupím o dva kilometry dále za křižovatkou k nádrži. Po 500 m se dostanu do husté mlhy, která do pár vteřin zablokuje výhled na všechno kolem. Netuším, kudy dál. Spasí mě pán, který se vynořuje z mlhy opíraje se o kolo. Naviguje mě k nádrži.

Ubírám se přes les s minerálními prameny k ruinám opevněného hradu a jeskynnímu klášteru. Je před devátou ráno a na chodníku jsem úplně sama. Klášter se schovává ve stěnách 120 metrové Bílé hory a sestává ze tří jeskynních otvorů, kde se světlo hořících svíček odráží na ikonách a dopadá na papírové bankovky a seznam místních mužů, kteří zahynuli ve válce na východě země.

Kromě jeskyní se ve vápencových stěnách ukrývají výklenky hrobů mnichů, kteří jeskyně obývali. Dnes se sem chodí modlit za plodnost ženy z celé Ukrajiny, důkazem čehož jsou pestrobarevné bavlněné stužky uvázané na oplocení naproti jeskyním. Ty tam přivazují i poutníci, kteří pijí ze zdejších pramenů v naději, že se jim vyléčí zrak. Po dvou hodinách se zvedá mlha. Přede mnou se otevírá magicky nehybná hladina obklíčená vápencovými kopci. Za klidem a tichem krajiny je však neradostný příběh vysídlení 28 obcí. V roce 1973 oznámili obyvatelům, že mají osm let na to, aby zbourali vlastní domy, vykopali stromy ze zahrad a opustili vesnice. V roce 1981 se začalo území napouštět vodou z důvodu výstavby Dněsterské hydroelektrárny, která byla dokončena o sedm let později.

Dnes je z Bakoty poutní místo, turistická atrakce a místo k rybaření. Ke klášteru a léčivým pramenům vede udržovaný chodník. Z parkoviště u vrchu s křížem, odkud jsou nejkrásnější výhledy na nádrž, cesta potrvá méně než hodinu. Dále se dá pokračovat k Bilohirské pláži, kde kotví výletní lodě. Romantiku si tu proto užijete jen do deseti ráno, než dorazí turisté.

Zališčyky: Výlet za Středomořím

Zališčyky. Západoukrajinské město-poloostrov s krkolomným názvem má kromě statusu někdejších proslulých klimatických lázní v Evropě v záloze ještě jednu přírodní lahůdku. Je jí nenáročný, čtyřicetiminutový výstup přes lesní stezku a rezidenční část na vyhlídkové místo nad kaňonem řeky na hranici s vesnicí Chreščatyk, odkud je nádherně vidět, jak řeka Dněstr obepíná město ze tří stran. Samotný výhled je magický hlavně brzy ráno, kdy máte slunce za zády. Podobné úkazy se nacházejí v údolí řeky Mosely nebo v Českém Krumlově.

Klima je díky kaňonu Dněstru identické se středomořským, což vytváří skvělé podmínky pro pěstování ovoce a zeleniny. Zališčyky si dokonce vysloužily přezdívku „hlavního města rajčat“ na Ukrajině.

Ideální klima, nejkrásnější zlaté pláže na Dněstru a první nudapláže na Ukrajině byly dobrý důvod k tomu, aby se sem před začátkem druhé světové války cestovalo za odpočinkem a kúrami až z Polska. Pláže zmizely pod vodou během povodně v roce 1969, ale tým dobrovolníků pracuje na obnově břehu řeky, kde se už postarali o vytvoření odpočinkové zóny. Koho omrzí grilovačka na břehu nebo si netroufá na letní rafting na Dněstru, může si odpočinout ve starém městském parku-arboretu z 19. století.

Koločava a české stopy v Karpatech

Vesnice Koločava, sevřená mezi karpatskými poloninami, se objevuje v itinerářích hlavně českých turistů. Důvod? Příběh Ivana Olbrachta o Nikolovi Šuhaji, který je v karpatské obci pohřben, ale i další české stopy: zrekonstruovaná někdejší československá četnická stanice, ze které je dnes legendární hospoda a penzion, Muzeum Ivana Olbrachta či česká škola s dobovými školními pomůckami.

Do Koločavy mířím s cílem vystoupat na salaš k pastýřům, kteří se právě vrátili po létě v horách níže na poloniny. Mám štěstí, že jsem v Koločavě se známým Serhijem, který zde zná každou sotva vyšlapanou cestu. Mezi rodinnými domy a opuštěnými náklaďáky mě vede k bačům. Nevím, co mám foťákem zpracovat jako první. Výhledy na podzimní Karpaty z přístřešku pastýřů nebo přes stovku ovcí, které se mi s hlasitým bekotem motají pod nohama.

V Koločavě existuje dokonce ovčácká škola. Musíte se k ní vydat do výšky nad 1000 m, kde vás bačové naučí vyhnat ovce na pastvu, podojit je, vyrobit sýr. Škola funguje od května, výlet do ní se dá spojit s výstupem na vrch Strymba (1719 m). My se se Serhijem zastavujeme na hřebenovce Pryslop, která je na podzim snad nejkrásnější. Zamlžené údolí zdobí oranžovočervené pruhy stromů s podzimním listím, horizont je po dešti v absolutním tichu.

V té chvíli dávám za pravdu Olesjovi, který mě přivítal na své četnické stanici den předtím. Jak sám přiznává: „Pivo tu lepší než to vaše nemáme, ale za výhledy a originální kulturou Karpat sem jezdí až z Česka.“ Má pravdu. Karpaty vám učarují, a pokud bych si měla vybrat jediné přírodní místo na Ukrajině, kam bych se vrátila, tak jsou to právě karpatské hory a ovčí sýr k tomu. Bez piva.

Praktické informace a tipy pro cestování

Pro snazší plánování vaší cesty na Ukrajinu, zde uvádíme několik praktických informací a tipů:

• Měna: 1 UAH (ukrajinská hřivna) = asi 0,8 Kč
• Doprava:
  • Metro v Kyjevě: 8 UAH
  • Tramvaje, maršrutky ve městech: 4-8 UAH
  • Noční vlaky jsou pohodlné a cenově dostupné.
• Ubytování:
  • Sdílený pokoj v hostelu: od 150 UAH
  • Byt pronajatý přes Airbnb: od 600 UAH
• Jídlo:
  • Plněné taštičky varenyky: 38 UAH
  • Boršč: 23 UAH
  • Pelmeně: 40 UAH
  • Smažené těsto s nádivkou čeburek: 25 UAH
• Aktivity:
  • Urbex tour do podzemí Kyjeva: 1250 UAH
  • Hodina na loďce ve Vylkovém: od 500 UAH
  • Hrad v Kamenci Podolském: 60 UAH
• Internet: Bezlimitová data na měsíc: 225 UAH
• Jazyky: Ve velkoměstech se s mladší generací domluvíte anglicky, německy.

Tipy pro cestování:

• Pro turistiku je nejvhodnější oblastí Zakarpatí, kde najdete krásnou přírodu a stovky kilometrů cest.
• Ukrajinské pobřeží Černého moře nabízí plnohodnotné plážové povalečství, například pláže v Oděse.

Ukrajinské Karpaty: Detaily o pohoří

Karpaty představují významný evropský horský systém. Ukrajinská část Východních Karpat, spadající do povodí řeky Tisy, byla za první Československé republiky naším územím nazývaným Země podkarpatskoruská, neboli Podkarpatská Rus. Dnes představuje jihozápadní cíp Ukrajiny a kryje se s územím zvaným Zakarpatie.

Severní hranice Zakarpatie vede po hlavním karpatském hřebeni tvořícím zde rozvodí mezi Tisou a Dněstrem. Hory vnějšího pásma na území Ivano-frankovského kraje severně od hranice Zakarpatie jsou tvořeny samostatnými masivy s vrcholy mezi 1600 a 1850 m a jsou celkově nazývány Gorgány.

Nejvyšší pohoří ukrajinských Karpat je úsek hlavního karpatského hřebene nazývaný Černogora, ležící na nejvýchodnější hranici Zakarpatie. Hřeben Černogora má šest vrcholů přesahujících 2000 m. Nejvyšší horou pohoří i celé Ukrajiny je Goverla (Hoverla, 2060 m) v severní části hlavního hřebene. Reliéf pohoří je relativně členitý, tvořený jednak travnatými svahy - poloninami - a jednak sutěmi a skalními výchozy.

Lesní vegetace ukrajinských Karpat se vyznačuje větší stupňovitostí společenstev na jižních svazích oproti severním sklonům hlavního hřebene. Jižní strana hor je silně ovlivněna severovýchodním okrajem teplé panonské nížiny, kterým protéká řeka Tisa ve výšce jen 110-340 m. Údolí spadající k Tise jsou v nejnižších částech porostlé teplomilnými doubravami s dubem letním.

Řeka Smotryč a kaňon

Ve střední Ukrajině je kraj zvaný Podolí, jehož centrem je slavné historické město Kamjanec Podylskyj. Povrchní mapka ve stručném průvodci po pamětihodnostech Podolí přiznává nad městem Kamjanec Podylskyj existenci jediné vesnice s rozličnými přepisy do latinky. Leží asi deset kilometrů od města, foneticky nejbližší název je Pudlivci. Řeka Smotryč je jednou z řek střední Ukrajiny v tzv. Podněstří. Obtížnost se podle charakteru krajiny odhaduje na ZW B/C - WW I, místy s trochou optimismu WW II.

Jakmile řeka vtekla do města, stala se z ní zase jen mělká městská stoka. Město, ať už staré nebo nové, nadále zůstává na vršcích a dole u řeky se pod skalní stěnou choulí starobylé chalupy, obklopené rozkvetlými slunečnicemi. Rozloha městských hradeb je neuvěřitelná. Meandr se otáčí zpátky k hradu po třech kilometrech a až sem zasahují chapadla staré fortifikace. Ubránit tak rozlehlé opevnění muselo být mimořádně náročné.

Stále častěji musíme přetahovat mělčiny a je to škoda, protože charakter koryta prozrazuje, že za vyšší vody by to byla docela hravá a tekoucí řeka. Relativní čistota venkova nad městem je dávno ta tam.

Výstava "Ukrajina očima českých přírodovědců"

Ministerstvo životního prostředí si vzalo na starost právě propagaci přírodovědné složky ukrajinských reálií. Uvedený resort české vlády úzce spolupracuje s obdobným ministerstvem ukrajinským a jejich vzájemný kontakt vedl k uskutečnění výstavy „Ukrajina očima českých přírodovědců“, zahájené v polovině srpna. Výstavu otevírá právě její text psaný v červnu tohoto roku a prezentovaný v české i anglické verzi. Upozorňuje se v něm na méně vnímané, ale značně tíživé dopady ruské agrese na ukrajinskou přírodu, ať už tu „obyčejnou“ nebo na její územní části, zahrnuté do národních parků a jiných chráněných oblastí.

Výstava je rozmístěna na deseti oboustranných panelech, na které se vešlo více než 120 barevných snímků. Protože toto fotografické svědectví o ukrajinské přírodě umožnily výpravy českých odborníků, je ukrajinské přírodní bohatství prezentováno z územního či regionálního hlediska poněkud nevyrovnaně. Převažují snímky ze západní části (ale zdaleka ne poloviny) země. Nejvíce zastoupeny jsou oblasti, které byly součástí habsburského impéria, zejména Halič a Zakarpatská Ukrajina (či po česku Podkarpatská Rus). Podstatně méně je zastoupena Ukrajina jihozápadní od oblasti dunajské delty po známou rezervaci Askanija-Nova, nechybí ovšem ani snímky z Krymu.

Podpora ukrajinské přírody

Zatím je dobré zapamatovat si, že dodatečným poselstvím výstavy zůstane i po jejím ukončení výzva k finanční podpoře snah spojených s ochranou a poválečnou obnovou ukrajinské přírody.

Přehled národních parků a rezervací

Většina hlavních parků a rezervací na Ukrajině se nachází v západní části na území Karpat, takže lze očekávat překrásnou a divokou horskou přírodu s málem turistů, která bude balzámem na duši.

tags: #krásná #příroda #Ukrajiny #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• vliv oxidů dusíku na ovzduší
• Využití odstavněného ovoce
• Průvodce emisí dluhopisů
• Udržitelnost a stříbro
• Legislativní rámec škol v přírodě