Který Stát Nejvíce Dodržuje Ochranu Přírody?

V posledních letech se ochrana přírody stává stále důležitějším tématem v globálním byznysu. Firmy si uvědomují, že živá příroda má konkrétní praktické konsekvence pro finanční výsledky. Tradiční vnímání biodiverzity a ekosystémových služeb se ve vrcholovém managementu velkých firem rychle proměňuje.

Pro ochranu přírody je velmi důležité porozumět, kde mají firmy reálně největší vliv na biodiverzitu. Ve většině sektorů příspěvek dodavatelských řetězců k impaktům na ekosystémové služby činí více než 80 %.

Byznys si evidentně myslí, že živá příroda je nejen společensky důležitá, ale také má konkrétní praktické konsekvence pro finanční výsledky. Tradiční vnímání biodiverzity a ekosystémových služeb se ve vrcholovém managementu velkých firem rychle proměňuje. Ochrana přírody proto dostává nový instrument, kterého může účinně využít také v Česku - a to především k praktickým opatřením na podporu biodiverzity v zemědělské, lesní a urbánní krajině.

Patrně nejdůležitější motivací jsou přímá materiální rizika. Degradace půdy či slabá retence vláhy, přečerpávání vodních zdrojů, úbytek opylovačů, kolaps populací mořských ryb nebo ztráta predátorů a parazitoidů, kteří přispívají ke kontrole škůdců, v posledku podkopávají stabilitu dodavatelských řetězců.

Zadruhé firmy vnímají očekávání regulátorů. Během uplynulých dvou dekád sledovaly, jak státy dokráčely od proklamativního cíle snižovat emise skleníkových plynů až ke konkrétní legislativě. Nyní se podobnou agendou stává příroda. Na velké firmy značně zapůsobil Kchun-mingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost, který chápou jako analogii Pařížské dohody o klimatu.

Čtěte také: Jak recyklace pomáhá životnímu prostředí

Třetí důležitou motivací je veřejné mínění. Udržitelnost se stává důležitou součástí reputace moderních podniků. Speciálně to platí pro silné a renomované značky, pro které je dobrá pověst důležitým aktivem.

Důležitou pobídkou pro příspěvek firem k ochraně české biodiverzity může být nová unijní legislativa. Takzvaná směrnice o reportování (CSRD) z roku 2022 požaduje po firmách, aby každoročně sestavovaly propracovaný audit svých environmentálních (a také sociálních) dopadů.

Firmy ovšem potřebují praktická řešení, kterými mohou smysluplně snižovat škody na přírodě u svých dodavatelů a dodavatelů svých dodavatelů. Prvním jsou explicitní standardy, které firmy stanovují a po svých dodavatelích požadují, aby je dodržovali.

Často firmy coby standardy používají nezávislé certifikační systémy, jež od devadesátých let vznikaly coby služba spotřebitelům s cílem podpořit poptávku po šetrném zboží. Zemědělský nebo lesní podnik, který dodržuje standard udržitelného hospodaření, má nárok na certifikát; přitom podléhá pravidelnému auditu. Zákazníci tak v obchodech mohou snadno rozpoznat zboží vyrobené s ohledem na přírodu. Firmy existující koncept jednoduše převzaly a začaly ho využívat ke kontrole udržitelnosti svých dodavatelů, takže se důraz certifikací postupně přesunul z B2C (business-to-consumer) k B2B (business-to-business) aplikacím.

Proto dvě česká výzkumná pracoviště se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR - oborovou asociací, jež sdružuje mimo jiné obchodní řetězce - sestavila národní standard péče o půdu v dodavatelských řetězcích. Měl by obchodním i potravinářským firmám sloužit ke spolupráci se zemědělskými podniky. Standard je odvozen od systému GlobalG.A.P., který běžně používají retailové firmy. Mezinárodní kritéria propracoval na domácí české podmínky. Konkrétní pravidla nastavuje tak, aby předcházel extrémní erozi a zajišťoval kladnou bilanci organické hmoty v půdě.

Čtěte také: Nejlepší stromy pro zachycování prachu

České ochraně přírody se potenciálně otevírají enormní příležitosti. Na spolupráci s velkými firmami není nic nového. Prozatím se obvykle soustřeďovala na filantropii - sponzorské dary nebo práci pro bono. Projekty ochrany biodiverzity potřebují financování a v korporátním světě jsou značné prostředky.

Ale pouze v případě, že k tomu budou mít data. Prozatím prakticky chybí. Česká ochrana přírody má přitom solidní a rozsáhlá data. Pokud se je podaří převést do formy použitelné pro měření vlivů podnikové ekonomiky a dodavatelských řetězců, mohla by nejen firmám usnadnit reportování. Rovněž by je navedla na klíčové priority - a tak pomohla využít jejich enormní potenciál.

Za základ čl. 7 Ústavy lze považovat princip 2 Stockholmské deklarace. Pojem "šetrné využívání" z české Ústavy není přehnané spojovat s příbuznými termíny Stockholmské deklarace "careful management" (pečlivé či šetrné hospodaření) a "more rational management" (racionálnější hospodaření).

K šetrnému využívání přírodních zdrojů, jakož i ochraně přírodního bohatství, může sloužit též čl. 11 odst. 2 LZPS, který vytvořil zákonodárci prostor pro určení majetku, který smí být výlučně ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob.

Terminologie jednotlivých ustanovení není jednotná, jejich účel však ano. Právu každého na příznivé životní prostředí odpovídá povinnost státu takové právo zaručit. Přesně k tomu slouží čl. 7 Ústavy, i on chrání "životní prostředí".

Čtěte také: Šetrné praní

tags: #ktery #stat #nejvice #dodrzuje #ochranu #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Houby a jejich role v přírodě
• Tipy na výlety s dětmi v Praze
• Slunné stanoviště pro okrasné trávy
• Srovnání papírových a plastových tašek
• Zdroje estrogenu