Laděné svody, emise a dekarbonizace motoru: Recenze a úvahy

Každý příznivec motorů nebo nadšenec do automobilů jistě zaslechl o takzvané „dekarbonizaci motoru“. Obecně lze říci, že dekarbonizace je odstranění nečistot ze spalovacího a sacího ústrojí motoru, neboť při spalování paliva založeném na ropných produktech vzniká tento nežádoucí účinek.

Při dekarbonizaci motoru je většinou také nutné přistoupit k výměně vzduchového filtru, olejového filtru, olejové náplni i palivového filtru. Servisy provádějící tento úkon v mnohých případech radí dekarbonizaci provádět jednou ročně, či při každé druhé výměně oleje, nebo každých 50 000 km. Tyto informace se však mohou u poskytovatelů těchto služeb různit, kdy také záleží na využití daného vozu.

Dekarbonizace a filtry pevných částic (DPF)

Mnoho poskytovatelů této služby vás bude neochvějně informovat o tom, že dekarbonizace je vhodná i pro motory s DPF. Má to však jeden háček. Jelikož se v jeho útrobách nenachází pouze usazený karbon, kterého by nás měla dekarbonizace zbavit, nalezneme zde i takzvaný popílek a s tím dekarbonizace nezmůže nic.

Pokud probíhá regenerace filtrů DPF samočinně tak se v jeho útrobách nachází teplota v rozmezí 350 až 600 stupňů celsia, kdy je potřeba dalších součinitelů k úspěšnému dokončení procesu. Už to je velmi specifický nárok.

Vliv dekarbonizace na emise

Mnoho výrobců udává, že dekarbonizace má vliv na emise. Na emise vozu má však vliv i mnoho jiných faktorů, jako jsou vstřiky, EGR ventil, těsnost motoru, jeho spalování, těsnost výfukové soustavy a další součinitelé. Proto je třeba zjistit, zda vše zodpovědné za emise funguje, jak má.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Poškození motoru nesprávnou dekarbonizací

Mnoho firem vám opět sdělí, že dekarbonizace motor nemůže poškodit, ovšem je více způsobů, jak motor dekarbonizovat. Proto správná odpověď zní ano. Nesprávná, či nesprávně provedená dekarbonizace vám motor rozhodně poškodit může. Jako příklad třeba mohu uvést, že pokud nalijeme do motoru dekarbonizační prostředek v rapidně větším množství, než uvádí výrobce, tak rozhodně můžeme poškození motoru očekávat a nebo pokud po užití prostředku, po kterém má následovat výměna oleje olej nevyměníme, tak opětovně motor rozhodně zničit můžeme.

K dekarbonizaci je třeba postupovat opatrně.

Ceny dekarbonizace

Ceny tohoto úkonu se různí. Obecně však lze říci, že ceny startují kolem 1500 Kč až po několika tisícové částky. Ceny se liší od typu dekarbonizace a servisními úkony s ní spojenými, kdy například vezmeme v potaz výměnu oleje i filtrů. Různé značky vozů mají rozmanité ceny těchto dílů, různé množství olejové náplně i jejich specifikace. Stejně tak, pokud nám bude prováděna manuální dekarbonizace, je třeba vzít v potaz čas, který mechanik tráví montáží i demontáží dílů. Cenu bych proto, vždy doporučil se zprostředkovatelem služby prokonzultovat.

Způsoby dekarbonizace

Dekarbonizaci lze provádět několika způsoby. Je způsob dekarbonizace motoru za pomocí zařízení, takzvaného dekarbonizéru. Tento stroj vytvoří vodík, který je s kyslíkem přisáván do sání motoru. Tím, by mělo docházet k čištění vnitřních částí motoru, viz výše uvedené odpovědi v tomto článku. V České republice je hned několik firem, nabízejících tento způsob čištění. U tohoto způsobu dekarbonizace nemusí být měněn olej a olejový filtr a proto, se dekarbonizace motoru vodíkem označuje, jako takzvaná „suchá“.

Tento proces bych rozdělil do dvou částí. První část bych označil, jako takzvanou profesionální dekarbonizaci za pomocí speciálních přístrojů, které jsou v tomto procesu nápomocné. U tohoto způsobu dekarbonizace musíme vyhledat servisy provádějící tento úkon. Doma bohužel tento způsob nedokážeme, bez patřičných přístrojů uskutečnit. Ve většině případů se totiž dekarbonizační přístroj napojí v místě palivového filtru a motor pak takzvaně jede na dekarbonizační palivo, nikoli na palivo z nádrže.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Chemickou dekarbonizaci můžeme uskutečnit i svépomocí. Dnes nalezneme na trhu několik firem dodávajících prostředky k dekarbonizaci svépomocí. Tento proces většinou spočívá v zakoupení roztoku, který přidáme buď do nádrže vozu, či do olejové náplně. Nejvíce diskutované a také těšící se nejvíce obliby motoristů jsou produkty od firmy BG Products, která nabízí různé dekarbonizační balíčky, pro všechny typy motorů. Existují však i jiné značky i firmy nabízející tyto produkty s širokou cenovou paletou. Opravdu je důležité postupovat dle pokynů výrobce a s produkty neexperimentovat!

Nyní se dostáváme ke starému dobrému a nejspíše nejdelšímu způsobu dekarbonizace. Mnoho mechaniků tento způsob praktikuje dodnes. Jedná se zkrátka o vyjmutí dílu, například EGR ventilu a pak jej za pomoci čističe a jemné mechaniky zbavíme všech nečistot. Zkrátka si u tohoto úkonu vždy ušpiníme ruce. Mnohdy však díky této fázi můžeme přijít i na důvod přebytečné karbonizace. Jak bylo zmíněno výše, za nadměrnou tvorbu karbonu i emisí mohou často poruchy. Kupříkladu takový vadný EGR ventil nás může potrápit. Vadné čidlo tlaku DPF nám může značně znepříjemnit život také a o vadném vstřikovači ani nemluvě. Mnohdy však mohou za nadměrnou tvorbu karbonu i zcela banální věci, jako například vadné zapalovací, či žhavící svíčky.

Prevence karbonizace

Z mého hlediska je mnohem důležitější nadměrné karbonizaci motoru předcházet, než řešit její následky. Za sebe mohu doporučit značku VIF. Jedno 0,5l balení zimního diesel aditiva (vyrábí aditiva i pro benzínové motory a léto) stojí cca 214 Kč a jeho obsah je určen na ošetření několika desítek litrů palivové směsi. Je důležité čas od času na své auto kouknout. Pokud motor ztratí výkon, nezdá se nám jeho chod, nebo nadměrně kouří, tak je třeba závadu řešit hned a nejezdit takzvaně „na smrt“. Také není špatným řešením čas od času udělat diagnostiku vozu. Toto je sice stále omílané téma, ovšem je snad to nejdůležitější. Raději měnit olej včas, nebo s předstihem i za levnější výrobce, ovšem s danou specifikací, než natahovat takzvané „long life“ intervaly. Kupříkladu, již u výše zmíněných benzinových motorů s přímým vstřikem z prvních let výroby, je to velmi důležitý úkon, který nám může značně prodloužit životnost celého motorového ústrojí a předejdeme i takzvanému „zakarbonování“.

Laděné svody a katalyzátory

Katalyzátor je velice jemné síto malých komůrek potažených vrstvou vzácných kovů (platina, paladium, rhodium atd.). Katalyzátor díky chemické reakci snižuje obsah kysličníku uhelnatého a uhlovodíků ve výfukových plynech. Vedlejším produktem této reakce je voda, která kondenzuje ve výfukové soustavě. Katalyzátor je u novějších modelů automobilů jak u benzínových, tak u dieselových motorů.

Výfukové svody jsou první část výfukové soustavy. Svody odvádí výfukové plyny od hlavy motoru po první výfukový tlumič, nebo katalyzátor. Výfukové svody jsou tvořeny většinou jednou, nebo dvěma trubkami. V případě vozu s katalyzátorem by měly být tyto svody vždy z nerezavějící oceli.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Filtry pevných částic (DPF/FAP)

Od roku 1996 jsou pro snížení emisí výfukových plynů dieselové motory doplněny mimo katalyzátorů o filtr pevných částic DPF/FAP. Tyto filtry pevných částic mají za úkol dohořívání sazí vzniklých spalováním motorové nafty.

Filtr pevných částic DPF/FAP (anglicky diesel particulate filter, francouzsky filtre a particules) je výrobci instalován u dieselových motorů již přes 10 let. Filtr pevných částic DPF je umístěn ve výfukovém systému v jeho přední části a stejně jako katalyzátor slouží k filtraci výfukových plynů a snížení vypouštěných karcinogenních částic, které jsou nebezpečné jak pro lidský organismus, tak i pro životní prostředí. Jde o keramickou vložku připomínající síto s velmi jemnými kanálky. Tyto kanálky do sebe zachycují jemné částice (saze). Vznik těchto filtrů si vyžádaly neustále se zvyšující požadavky na hodnoty vypouštěných škodlivin. Pro výrobce automobilů se jednalo o nejjednodušší a tím pádem také nejlevnější způsob, jak tyto limity splnit. Za tyto filtry pevných částic DPF jsou vděčni především ekologové. U motoristů je reakce většinou opačná. Hlavním důvodem je, že filtry pevných částic DPF snižují výkon motoru, navyšují pořizovací cenu nového dieselového vozu a jako každá součástka „navíc" sebou nese další dodatečné náklady.

Stejně jako u katalyzátorů je ke správné funkci zapotřebí co nejvyšší teploty výfukových plynů. Z tohoto důvodu se DPF filtry již neobjevují pod vozidlem, ale jsou umísťovány co nejblíže k motoru. V současné době vyrábí většina automobilek katalyzátor a DPF filtr v jednom celku.

Nejčastějším problémem je zanesený filtr pevných částic DPF. Hlavním projevem je z počátku zpožděná reakce na plynový pedál, pokles výkonu motoru. Vozidlo se opakovaně snaží o regeneraci a proto stoupá spotřeba paliva. Z výfukového potrubí jde nízký tlak výfukových plynů a nepravidelně se z výfuku značně zakouří. Po opakované neúspěšné regeneraci se řídící jednotka přepne do nouzového režimu aby ochránila motor. O problému s filtrem pevných částic DPF informuje kontrolka na palubní desce.

V případě zaneseného a neprůchodného filtru pevných částic DPF dochází k výraznému nárůstu tlaku výfukových plynů v hlavě motoru, špatnému vyplachování spalovacího prostoru motoru, hrozí podpálení ventilů hlavy a nezřídka také k poškození turbodmychadla.

Doporučení a kontroly před výměnou DPF

1. Zkontrolujte stav (fyzickou existenci) katalyzátoru před filtrem DPF.
2. Zkontrolujte stav obsahu nádržky aditiv DPF (pokud je aditivum používáno).
3. Zkontrolujte těsnost výfukového potrubí v motorovém prostoru vč. okolí EGR ventilu.
4. Zkontrolujte těsnost výfukového potrubí za motorem vč. turbodmychadla a katalyzátoru před DPF.
5. Zkontrolujte stav hadiček senzorů diferenčního tlaku a jejich spojů.
6. Zkontrolujte kabeláž a jejich spoje všech sond a čidel. Zda nejsou mechanicky poškozené, případně zda nedošlo k proniknutí vlhkosti do svorkovnic.

Před výměnou DPF, proveďte kompletní diagnostický test. Test by měl být proveden moderním diagnostickým zařízením, aby bylo možné odhalit všechny možné diagnostické chybové kódy (TDC) a vyloučit jiné příčiny před samotnou výměnou DPF.

V rámci kompletního diagnostického testu je třeba zkontrolovat:

• Míru zanesení filtru DPF v procentech/gramech.
• Stav otevření ventilu pro regeneraci výfukových plynů EGR (Exhaust Gas Regenerace) a jeho změny během testu.
• Teploty na všech teplotních čidlech a jejich změny během testu.
• Hodnota/hodnoty diferenčního tlaku a jejich změny během testu.
• Uložené diagnostické chyby.

tags: #ladene #svody #emise #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Dobrovolnictví v ochraně přírody v ČR
• Hlášení emisí – vzorový příklad
• Průvodce resuscitací
• Co je to "odpad je poklad"?
• Fakta o Velké pacifické skvrně odpadu