Mamutí kosti na paleolitických sídlištích: Lov, mrchožroutství nebo přirozený úhyn?

Neobyčejné množství mamutích kostí z předmosteckého hliníku, zejména v Předmostí, budila již v 19. století pochyby stran možnosti jejich lovu.

V roce 1888 navštívil dánský přírodovědec Japetus Steenstrup Předmostí a obrovského množství mamutích pozůstatků na sídlišti a ve sbírce K. J. Steenstrupova autorita přesvědčila pouze jeho generačního druha J. Wankla.

Vlna polemik se stařičkým Steenstrupem však záhy pominula a M. 1903 považuje za součást „literární historie“.

Ve 20. letech se někteří paleontologové (Brjusov, Gromov, Vereščagin) od 40. let přikláněli k názoru vyjádřenému už r. 1888 Steenstrupem, že lidé využívali i přirozeného místního výskytu mršin.

V 80. letech americká badatelka O. Soffer (1985; 1993), přičemž vycházela z prací L. Binforda (1981) a N. K. Vereščagina (1977). mamuti stahovali např. k přirozených mamutích hřbitovů, jakým je např. Berelech na Sibiři.

Čtěte také: Efektivní nakládání s odpady a údržba zeleně: případová studie Praha 8

K uvedenému názoru se vzápětí připojili i badatelé ze západní Evropy a z Polska. (obr. z loviště na sídliště (Sivertsen 1980). mamuti museli hynout přímo v prostoru sídliště, jsou na sídlištích nejčastější, tj. podle nich.

Domnívá např. S. Péan. K. (Lipecki - Wojtal 1996, 292; 1999, 95; Wojtal 2001, 370) připouštějí obě možnosti. sektoru G) právě do přechodu jara a léta. do hrncovitých děr („pot-holes“) ve spraši, způsobených jarním táním.

I kdyby, milovičtí lovci by z nich museli vytáhnout celá těla, příp. lebek a rozprostřít je na sídlištní ploše. K. zamítá jako příliš dalekosáhlá.

Následkem přirozeného úhynu mamutů a slonů, kosti (West 2001b, 59). početných mandibul společně s jazylkami v Krakově-Spadzisté vysvětluje H. (2000, 337) zálibou v konzumaci jazyka, přinášeného spolu s čelistmi, D. shromažďování stavebního materiálu.

Alternativu přirozeného hynutí mamutů u sídlišť tedy lze asi vyloučit. jim hrozila zkáza. mo na místě úlovku? úlovku, např. k sobům, konzervovaným ve sněhu (Jochim 1976, 54).

Čtěte také: Libor, OSSA, Pohledávky a Odpady

Je ovšem otázkou, za jakým účelem. z min. 156 jedinců (Vereščagin 1977). let, zbývajících 70 % pak starší jedinci ve věku 10 až 30 let. že 3/4 místní populace představovaly samice.

Šabi v nár. parku Hwange v Zimbabwe. 8 let a jen 15 % bylo starších 12 let (Haynes 1987, 30; 1988, 158). vcelku rovnoměrně, s mírnou převahou mladších kusů. staré exempláře přesahující 50 let (Agenbroad 1990, 37).

Jen v tom, že naznačuje přirozenou věkovou skladbu stáda za obvyklých, tj. radiometrická data 12-13 tis. zdravotní kondici. svazích). a se vzrůstajícím věkem pozůstatků vcelku plynule ubývá.

1974, tab. VIII; Haynes 1988, tab. 11 juvenilních, 6 mladších dospělých a 4 dospělé kusy (Péan 2001a, obr. 2). několika málo stoliček (Musil 1959, 30; 1997, 447). podobně jako v Hwange větší podíl mláďat (Sergin 1991, 17).

Zániku stád připadají ve studených stepích jen stěží v úvahu. nejvíce oslabené zimním hladověním (srov. výše). a Dol. Věstonice II), nebo v podobě rozsáhlých akumulací přímo u sídlišť (Dol. Milovice - sev. Věstonicích II).

Čtěte také: Hypotézy o lovu mamutů

I základy chýší, vyznačené spodními čelistmi (Kozłowski - Sachse-Kozłowska 1974). artefakty a jinými doklady lidské činnosti. že lidé se u podobných přirozených nahromaděnin usazovali a využívali je.

Však tak koncentrované akumulace vzniknout přirozeně? zatímco ve Spadzisté 1 m2 (Sobczyk 1995, 130). předmětů. 1991). hřbitovů, nikde ve skutečnosti nedoložených. je z etologického hlediska absurdní.

Rozdíl jako mezi tradičními prehistoriky a etnology. měrně řídké, příp. svazích (cf. Haynes 1991, 191). Tam na mamuty žádné nebezpečí nečekalo. Jde totiž o skalnatý výběžek hřbetu ve výšce 50 m nad údolím (Escutenaire et al. 9).

Weinberghöhle, Mamutowa). Podle O. S. V. snadno skoleni. sprašových svazích a v náplavách Dyje se nevyskytují. jako celek svými výskyty minerálních látek mamuty přitahovala (srov. - nezávisle na případném výskytu mamutího hřbitova.

Typických polohách totiž akumulace mamutích kostí chybí (Pavlov I, II, Jarošov II). zvodnělých zónách (Dol. Věstonice I, II, Milovice - sev. sektory /obr. se tam ocitly lidským přičiněním? polohy popela a propálené spraše přímo pod hustými koncentracemi kostí.

Ústřední částí největší „skládky“ v Dol. debitáží (Klíma 1969, 33). předtím obývána. nalezené ovšem mimo obydlený prostor. kulturní záležitost. 1968, 348).

Alternativu přirozeného hynutí mamutů u sídlišť tedy lze asi vyloučit. však vyústí i domyšlení názoru, že mamuti byli u sídlišť loveni. jim hrozila zkáza. (Haynes 1991, 107). nutno o něm uvažovat.

Kostěnki I (Praslov 2000, 44). mandibuly, lopatky a pánve, protože tyto kosti obsahují málo morku. přechodném táboře je rozbíjeli a vařili. zejména když tábor ležel do vzdálenosti 1 km od loviště.

Zůstala na místě téměř celá kostra. larvách (Fisher 2001). Podobné poznatky učinil D. C. kostry, aby mohly být rozpoznány jako místo úlovku (cf. Haynes 1991, 312). v Hradci Králové-Svobodných Dvorech r. typu Pavlov (Vencl 1977).

(bez hrotů), pochází z Nowé Huty u Krakova (Kozłowski et al. 1970). nacházelo ohniště a několik nástrojů (např. 2 plošně ret. a 2 škrabadla: Bachmayer et al. 1971; Kubiak 1990). pobytu lovců u skolených mamutů, během něhož ulovili i několik menších zvířat.

Hroty typu Clovis (Hannus 1990b, 98). (Haynes 1991, 312) je snad již poněkud násilné. Clovis mezi žebry mamuta v anatomické poloze (Lister - Bahn 1997, 127). (Freeman 2001). pochází z dolnosaského Lehringen. - Veil 1985).

Lokalitách Aridos, Bilzingsleben, Bad Cannstatt, Gröbern atd. et al. eds. strategie, o níž však víme ještě méně. zesláblí jedinci (např. exemplář v Gröbern: Litt - Weber 1990; cf. Fladerer 2001, 61). např. zahnat do bažiny a tam postupně utlouci či nechat vykrvácet.

Exemplářů by takový postup byl neúčinný. citlivě. Freeman 2001, 53 s další lit.). srst. K místům, jež mohla být tlustokožcům osudná, patří i strmé srázy. Saller 1998, 347).

Na stanici mladorisského stáří v La Cotte de St. Callow 1986). vrchy v místech dolnověstonických sídlišť (obr. 1). B. v Dol. Věstonicích, však tuto výhodu postrádalo (obr. 1, 2). straně dosti strmé.

Vysvětlení: údolí, podle T. stáda roli jakéhosi refugia, zejména v době sněžných bouří. Obr. 1. Gravettienská sídliště pod Pavlovskými vrchy. P Pavlov. - Fig. 1. Gravettian settlement beneath the Pavlov hills. a nechat vyhladovět (Frison 1987, 188; Haynes 1991, 298).

Boční bažinaté údolí pro zmíněnou taktiku vhodné podmínky. převládají mladší jedinci (Péan 2001a; 2001b). představovali jinak než jako drobné gravetty, které zde převládají. Obr. 2. Milovice I, jz. část akumulace mamutích kostí A-B, mladší gravettien (foto M. Oliva 1988).

Poloha zkoumaných sektorů na horní etáži. - Fig. 2. A-B, Late Gravettian (photo M. méně nápadná. (srov. Musil 1999, 170). důležitou roli hrát blízká Moravská brána. kostí, přítomnost všech tělních částí na sídlištích) se vrátím později.

A odpadcích. 1986, 192; Grigoriev 2000; Fladerer 2001, obr. Wojtal 2001, 370). nezpochybňují. 147). (Dublin - Douglas-Hamilton 1987). populace možno ulovit pouze 0,75 mamuta na osobu ročně (Mithen 1993, 176).

Či po nalezení nějakého čerstvě uhynulého jedince. daleko snadnější a jistější. Lze tedy možná dát za pravdu O. aby se lov do pracně spletených sítí vyplatil). smysl ulovit více než 1 mamuta týdně či měsíčně. Podle H.

Mohl vyvěrat jen z lovu drobné zvěře. byla právě nekaždodennost. aspekty často převažují nad bezprostřední potřebou získání potravy. regionu (Jochim 1976, 72). např. hybnění byť zesláblého mamuta oštěpem. strategií.

(Jochim 1976, 21, 24 s lit.; 1981, 210; Hannus 1990a). G. lov u paleoindiánů na subsistenční a trofejní. mohla být běžně konzumována. Námitky, že mamuty nestálo za to lovit, protože jsou příliš nebezpeční (např. techniků než pravěkých lovců. III.

Názory L. paleolitickém mrchožroutství a zpochybňuje i mnohé situace z mladého paleolitu. kostí vznikaly hlavně sběrem, o čemž svědčí mj. způsobu života mamutů. které denně spotřeboval asi 175 až 200 kg (Velichko - Zelikson 2001, 725).

Jak z trávy („grazing“), tak z větví stromů („browsing“). 296 s lit.; Lister - Bahn 1997, 25). vesměs zahynuli v létě, takže postrádáme vzorek zimní stravy. v létě živili především různými druhy trav (Vereschagin - Baryshnikov 1982). (Velichko - Zelikson 2001, 725).

Ideální životní prostředí po celý rok (Haynes 1991, 97). východoevropskou rovinu Soffer 1985, 178-181). k migracím (Butzer 1964, 391; Haynes 1991, 97). určitou roli hrát i hluboké zamrzání vody. Na rozdíl např. získávat vodu ze sněhu (Musil 1999, 173).

Zavedených sloních stezek Haynes 2001, 573). u současných afrických slonů. vody, která navíc rychle a nepředvídatelně vysychá. dosti nepravidelně dle stavu zdrojů až do vzdálenosti 100 mil (Haynes 1991, 62). roky mohou urazit až 600 km (Olivier 1982, 303 s lit.).

1990, 25). a mláďat a každý útok na mládě vyvolá protiútok alespoň jednoho dospělého. nebylo s bohatým biotopem říčních úvalů svázáno více než mamut. co nejširšího výhledu na říční údolí (Oliva 1998, 56). rozdíl od západnějších oblastí na sídlištích značně převažuje mamutí biomasa.

Jen druhy lovené pro kožešinu (Krakov-Spadzista, Dolní Věstonice II). 160; Kozłowski - Montet-White 2001, 114; West 2001a, 122; 2001b, 59, 64). ovšem obtížnou otázkou, jak byla tato obří zvířata lovena. zvíře kostěným či dřevěným kopím s kamenným hrotem se zdá příliš nebezpečný.

Velmi ovšem záleží na způsobu lovu, směru napadení a na přímosti zbraně. plíce (Frisson - Todd 2001, 25). nejodvážnějšího útočníka nelze u pravěkých lovců podceňovat. (Milovice, Krakov). ulovených kusů (Kozłowski - Montet-White 2001, 114). chýše.

Obr. 3. Mamutí stoličky a atlasy (na bocích) z Předmostí ve sbírce Martina Kříže, kolem r. 1900. - Fig. ti v Krakově-Spadzisté (Sobczyk 1995, 129, 131). mamutů bezprostředně na milovickém sídlišti S.

Bytí, snad Binford v zájmu své nové archeologie viděl jen to, co vidět chtěl. christianizovaných občanů USA 2. poloviny 20. duchovního světa nezbylo, a o tom zbytku se před nějakým Yankeem těžko mluví. cenný zdroj živých analogií k nejrůznějším archeologickým jevům.

Má svůj sociální a symbolický rozměr. Chceme-li tedy psát např. I. studií. nejméně. postupy. absolventů studia přírodních věd (u nás např. K. Absolon a B. Klíma).

Dnešní racionality. etnologické paralely ekonomického rázu jsou naopak přijímány bez rozpaků. etnoarcheologické práce L. stránku života lovců a sběraček působí exaktněji, a tím i vědečtěji. všeho subjektivního a nevypočitatelného. - „least effort“.

Přírodní vědy. je mohli využívat jako palivo a surovinu. chobotnatců a o subsistenčních strategiích loveckých kultur. většinu dochovaných (tj. do stěn obydlí a do zvláštních jam. pozůstatků zvěře spolupůsobily pohnutky transcendentálního a reprezentativního rázu.

Camps in order to exploit them as tinder and raw material. with what is known about the way of life of the proboscidians and of the hunting strategies. at settlements of even the Lower and Middle Palaeolithic. and in their own pits. faunal remains both transcendental and representative motives played a role.

tags: #libor #ossa #odpady #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Emise z elektráren a znečištění
• Camino de Santiago: Průvodce pro poutníky
• Tipy pro focení přírody
• Roční odpad z plastových krabiček
• Jak omezit znečištění ovzduší?