Jak snížit pocit ohrožení u lidí a zvládat úzkost

Environmentální žal nebo ekologická úzkost je termín, který se dnes často skloňuje v souvislosti se zhoršujícím se stavem klimatu. Jak pracovat s úzkostmi vyvolanými ať už obavami o budoucnost planety nebo záplavou dalších negativních zpráv, jež se na nás valí ze všech stran?

Co je to úzkost?

Úzkost je přirozená reakce na dlouhodobě prožívané nebezpečí nebo negativní podněty. Jak reakce proběhne, záleží na zdroji stresu. Termín úzkost se používá pro dlouhodobější nastavení. Vzniká buď jako reakce na nahromadění nepříznivých událostí - stresorů, může ale vzniknout i sama o sobě, kdy se nedá dohledat, čím je způsobena, objeví se ale fyziologická reakce, která nemusí být přímo vázána na konkrétní podnět nebo na nějakou věc.

Kdy zpozornět?

Pokud nám úzkost zabraňuje žít běžným životem tak, jak jsme byli zvyklí, začne ovlivňovat aktivity denního života, znamená to, že nejsme schopni vyjít ven, dojít do práce, začneme mít problémy ve vztazích nebo se světem okolo sebe, měli bychom zpozornět. Druhá možnost je ta, že svět začne mít v uvozovkách problém s námi, my si toho ani nemusíme být vědomi. To je moment, kdy je dobré začít s tím něco dělat.

První pomoc bývá obrátit pozornost ke svému tělu a naslouchat mu, zklidnit se do běžného fungování pomocí jednoduchých dechových cvičení a relaxačních technik, zklidnit tepovou frekvenci, opustit stresové prostředí, pokud je to možné, mít klid pro sebe. Je to ale velmi individuální. Někdo potřebuje být chvíli sám a prožít si to o samotě. Někomu naopak pomůže, když vyhledá blízkého člověka, přítele nebo člena rodiny a svěří se mu s obtížemi, které přišly nebo které úzkosti vyvolaly.

Typy úzkostných poruch

Existuje mnoho typů úzkostných poruch, od reakcí spíš fobických (na nějaké konkrétní věci či nebezpečí) až po úzkosti z prostor, ze sociálních vztahů, z mnoha méně specifických věcí, se kterými se pak pracuje trochu jinak. Tím, že to není nějaká konkrétní věc, která úzkost dokáže vybudit, může to v psychopatologii přejít až ve stavy paniky a panické ataky, kdy se člověk může třeba i přestat hýbat, může se od sebe odpojit, může dojít až ke změně vědomí.

Čtěte také: Jak řešit nedostatek vody?

Jak pomoci druhému?

Co když vidím u druhého člověka, že má nějaký problém? Důležité je to, aby vás vnímal jako člověka, kterému může důvěřovat. Pak je třeba projevit starost, nabídnout pomoc. Musíte ale počítat s tím, že člověka v takové situaci nemusíte ani logickými argumenty přimět k tomu, aby něco začal dělat. Podstatné ale je, aby věděl, že tam pro něj jste, i když pomoc nepřijme. Buď pomoc využije později nebo to přispěje k tomu, že se s tím začne lépe vyrovnávat sám, protože bude cítit, že se o něj někdo stará. Má to ale limity.

Environmentální žal

Jak se jako klinický psycholog díváte na termín environmentální žal? Někteří psychologové se snaží environmentální úzkost připodobnit teoriím, které o úzkosti a jejich psychologicky podmíněnému vzniku hovoří jako o reakci na podnět z prostředí. Podle mého názoru však není třeba tento termín příliš psychologizovat, reakce je to relevantní, protože klima se evidentně proměňuje, lidé, kteří jsou citlivější nebo kteří si to uvědomují, přirozeně reagují obavami a úzkostí. Stejně tak bychom pak mohli mluvit i o dalších celospolečenských spouštěčích úzkosti.

Na úzkost dobře fungují techniky kognitivně behaviorální terapie, kde se pracuje i s tréninkem některých situací, které mohou úzkost vzbuzovat. S obecnou úzkostí je to složitější, dlouhodobá psychoterapie může ale velmi pomoci. Úzkostnější člověk se většinou během života naučí techniky, jež mu v různých situacích pomáhají. Ty pak přirozeně aplikuje, když se úzkost objeví. Problémem může být to, když se nakumuluje víc věcí naráz a člověk je úzkostí zaplaven natolik, že už jeho běžné způsoby řešení nefungují. To je zlomový bod, kdy je dobré vyhledat odbornou pomoc. Většina lidí ale vystačí s vlastními zdroji řešení úzkosti, a to i v tak krizových situacích.

Informační přehlcení je součástí posledních několika dekád. Můžeme si všimnout, že pokud se objeví nějaké negativní téma, společnost pak o to citlivěji reaguje i na další podněty, které by ještě třeba měsíc před tím nechala bez povšimnutí. Člověk pak může mít pocit, že se toho najednou valí strašně moc. Je dobré si uvědomit, co má skutečně význam pro náš život a pro naše vlastní prožívání. Někdy pomáhá trošku se odpojit od sociálních sítí, od informací chrlených médii, a věnovat se spíše vlastním vztahům a životu, zvýšit relevanci věcí, které se dějí okolo mě, prožívat opravdovost vlastních přátelských a milostných vztahů. To tvoří skutečnou hloubku života.

Na druhou stranu není nic neobvyklého, když člověk v reakci na přehlcení informacemi necítí velký žal nad všemi špatnými zprávami a příběhy, které k němu přicházejí z mediálního prostoru. Pokud je schopen mít přirozené reakce ve svém běžném životě a v tom, co prožívá, může to být normální reakce na nadlimitní přehlcenost informacemi. Zbystřit je ale třeba, když je člověk plochý ke všem podnětům, tedy i ve svém vlastním životě.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

Současná generace studujících prožila a prožívá mnoho věcí, se kterými jsme se dosud nikdo nesetkali - zhoršující se stav klimatu, pandemie, krize na Ukrajině. Všechno to jsou události, které ve společnosti zvyšují nestabilitu, a tím pádem mají přímý dopad i na prožívání a život mladých lidí. Zároveň se ve vyspělých zemích mění demografické složení, populace stárne, což má také dopady na to, jak společnost funguje.

Přirozená reakce všech generací vždy byla taková, že se snažila podmínkám co nejoptimálněji přizpůsobit, najít vlastní zdroje, jak situace zvládat. Současná mladá generace je hodná následování v tom, že daleko více dbá na svoje psychické zdraví, vnímá své emoce a své prožívání, což se nedá říct například o generaci mé. Jsou autentičtější, mají přirozeně zdravou tendenci nenechat se zahltit věcmi nebo si nenechat líbit to, nad čím jsme my dřív mávli rukou.

Na to, jak posilovat resilienci (psychickou odolnost, pozn. red.), existují mnohá doporučení, jako je například trénink vlastních emocí, navazování sociálních vztahů, fyzická aktivita aj. Velmi pomáhá to, když člověk žije ve vztazích, které vnímá jako smysluplné, studuje a dělá to, co ho baví.

Co je to úzkost a jak se projevuje?

Úzkost se projevuje jako nepříjemný pocit ohrožení a napětí, s různou intenzitou - od mírného neklidu až po návaly paniky. Úzkostné pocity nám mohou připomínat strach či stres, jsou zde ale určité rozdíly.

Rozdíly mezi strachem/stresem a úzkostí

Symptomy úzkosti

Symptomy úzkosti se začnou projevovat, když se vyskytneme ve stresující a pro nás nekomfortní situaci, ale mohou se objevit i bez zjevné příčiny. Mezi symptomy mohou patřit:

Čtěte také: Knihy a životní prostředí

• Pocení
• Vyšší dechová intenzita a tepová frekvence
• Problém se dostatečně nadechnout
• Zažívací potíže
• Problém s polykáním
• Pocity na omdlení
• Tlak na hrudi nebo napětí ve svalech
• Třes

Tyto symptomy mohou být tak nepříjemné, že se jim můžeme snažit utéct. Časem se proto začneme vyhýbat situacím, které by stavy úzkosti mohly vyvolat. Těmto situacím se můžeme vyhýbat:

• Fyzicky - vyhýbáme se společenským událostem, škole či práci v případě, že máme například důležitou prezentaci. Tato sebeizolace může výrazně narušit náš společenský život a ohrozit naše vztahy.
• Emočně - Snaha oprostit se od nepříjemných pocitů například pomocí alkoholu či jiných omamných látek.

Cítit občas úzkost nevadí, je to přirozená reakce na životní události, jako je například důležitý test, proslov před davem lidí či pracovní pohovor. Pokud se s ní ale potýkáme opakovaně a začíná negativně ovlivňovat náš život, je dobré spolu s odborníkem zjistit, jestli nepřerůstá v psychické onemocnění.

Kdy se úzkost mění v poruchu?

• Pokud úzkost trvá příliš dlouho
• Pokud je úzkost příliš intenzivní
• Pokud se nám projevuje úzkost v situacích, které by pro nás, za normálních okolností, nebyly stresující
• Pokud nám úzkostné myšlenky brání v normálním fungování, v práci…

Jaké jsou nejčastější typy úzkostných poruch?

Generalizovaná úzkostná porucha (GAD)

Člověka provází neustálý pocit, že něco není v pořádku a že se něco nepovede podle jeho představ. Jejím spouštěčem může být mimo jiné dlouhodobý stres nebo náročné životní události (odchod ze zaměstnání, rozchod, úraz a s ním spojená omezení). Ošidná je především v tom, že přichází plíživě a postupně roztáčí začarovaný kruh strachu, obav a úzkostí, kterým později podlehne i kritický rozum. Člověk s touto poruchou v kritickou chvíli nedokáže vyhodnotit, že pravděpodobnost, že se stane ten nejhorší scénář, který si dokáže představit, je mizivá. Místo toho věnuje svou pozornost stresorům a zabývá se otázkou “Co kdyby?”.

Úzkostně depresivní porucha

Zatímco u GAD jde spíše o myšlenky typu “Mám strach, protože to určitě špatně skončí,” úzkostně depresivní porucha zní asi takto: “Nemá to cenu, stejně to určitě zase nezvládnu.” Správně tušíte, že obavy se pomalu přesouvají do úrovně smutné nálady, která člověka vede k celkovému útlumu. Protože je tato porucha kombinací úzkosti a deprese, člověk se zde potýká se smutkem, demotivací, beznadějí a proměnlivou náladou. Časté jsou pocity viny, neustálé sebeobviňování se, špatné zvládání kritiky a nízké sebevědomí.

Jak na úzkost?

S mírnou úzkostí mohou pomoci techniky zaměřené na tělo. Různé relaxační metody, které nabuzený organismus opět uvedou do klidu, a tak uleví i napjaté mysli a emocím.

• Imaginace - zapojení své představivosti. Představte si nějaké bezpečné místo a nabídněte své mysli obrazy, ve kterých své starosti posíláte daleko od sebe jako loďku po řece. Úzkost je totiž převlečený strach a ten je často zase obavou ze ztráty kontroly. A právě umění odevzdat své starosti můžete takto jednoduše nacvičovat.
• Kontrolované dýchání - vyzkoušejte různé dechové techniky. Právě koncentrace na náš dech nás odvede od úzkostných myšlenek a pomůže se zklidněním mysli. Tato metoda je jedním z nejrychlejších způsobů jak zmírnit náhlý záchvat úzkosti.
• Meditace - meditace nám pomůže zaměřit se na přítomný okamžik a vnímat své tělo. Může nám tak pomoci odprostit se od obav z budoucnosti a zklidnit zaneprázdněnou mysl.

Další úrovní je sdílení svých obav s druhou osobou. Ideální je odborník, psychoterapeut, který vám kromě podpory pomůže pomoci pochopit i dynamiku úzkostí. Aniž byste kamkoliv chodili, můžete se spojit online s odborníkem specializovaným přímo na vaše obtíže.

Jak se léčí úzkostná porucha?

Nejčastěji se úzkostné poruchy léčí psychoterapií, která může být dle závažnosti onemocnění podpořena léky (obvykle antidepresivy). Léčbu podporuje také pravidelný pohyb, který napomáhá k odbourávání stresu, dostatek spánku a zdravá strava.

Doporučuje se v první řadě vyloučit i somatická onemocnění, která mohou mít podobné projevy jako úzkostné poruchy.

Pokud na sobě pociťujete výše zmíněné příznaky, svěřte se svému lékaři nebo kontaktujte psychologa či psychoterapeuta. Pokud si nejste jistí, vyzkoušejte online test na úzkost.

Reálný příběh klienta trpícího úzkostí a jak s tím pomohla psychoterapie

"Studovat medicínu byl můj sen. Když jsem se konečně po pár letech dostala k prvnímu samostatnému vyšetření pacienta, byla jsem nervozní a udělala úplně triviální chybu. Samozřejmě jsem si vyslechla komentář od vedoucího lékaře a ještě další poznámku od kolegy vedle. Jasně, mohla jsem to přejít a poučit se ze svých chyb, nikomu jsem neublížila, navíc jsem v té době stále ještě studovala, ale to jsem nedokázala. Propadla jsem pocitu, že se takové chyby budou určitě opakovat a já nakonec někoho ohrozím na životě. K mým obavám se přidal ještě svíravý pocit na hrudníku a postupně jsem ani nebyla schopná povinné praxe absolvovat. Právě to mě přivedlo do psychoterapie. Teď už vím, že donekonečna trestat sama sebe za chyby, kterých se člověk přirozeně dopouští, není nic v čem chci pokračovat. Učím se být k sobě vlídná.

Další tipy, jak zvládat úzkost

• Dodržujte pravidelný režim: Choďte spát a vstávejte ve stejnou dobu.
• Zdravá strava: Jezte pravidelně a vyváženě, zařaďte zeleninu, ovoce a zdravé tuky.
• Mezilidské vztahy: Travte čas s těmi, které máte rádi.
• Pohyb: Pravidelná fyzická aktivita pomáhá odbourávat stres.

Co dělat, když vidíte, že má někdo záchvat úzkosti?

• Zůstaňte s dotyčnou osobou a zachovejte klid.
• Mluvte na danou osobu krátkými, jednoduchými větami.
• Pomozte dotyčnému zpomalit dýchání.
• Říkejte povzbuzující věty: „Jsem na tebe hrdý.", „Soustřeď se na dýchání."

Závěrem

Úzkost je běžný problém, který může negativně ovlivnit kvalitu života. Naštěstí existuje mnoho způsobů, jak ji zvládat a zlepšit kvalitu života. Důležité je nebát se vyhledat odbornou pomoc a aktivně pracovat na svém duševním zdraví.

tags: #jak #snížit #pocit #ohrožení #u #lidí

Oblíbené příspěvky:

• Praktické tipy pro ekologické nakupování
• Inovace pro ekologii Mexika
• Dopad IKEA plyšových hraček na planetu
• Postup ekologické likvidace
• Pracovní nabídky Frýdecká skládka