Likvidace kontaminovaného infekčního odpadu a postupy

20.03.2026

Mezi význačné perzistentní organické polutanty patří hexachlorbenzen, který byl dříve záměrně vyráběn, a nyní figuruje jako složka odpadních produktů chemického průmyslu. Dosud se globálně používá asi 3 500 000 kg hexachlorethanu za rok, do vzduchu se emituje asi 15 050 kg HCB ročně. Existuje však snaha tyto emise účinně snížit.

Hexachlorbenzen (HCB) jako polutant

Hexachlorbenzen (HCB) je vedlejším produktem nebo odpadním materiálem při výrobě chlorovaných uhlovodíků (tetrachlorethylen, trichlorethylen, tetrachlormethan, PVC, vinylchlorid a další). Až do sedmdesátých let minulého století se běžně používal jako fungicid na ochranu semen obilnin (proti plísňové chorobě - mazlavá sněť pšeničná), který byl velmi účinný. Ačkoli byl v 70. letech tento způsob použití zakázán, stále se v důsledku své perzistence v prostředí nachází.

Zdroje emisí HCB

HCB je emitován v kouřových plynech a popílku. Nechtěně se tvoří a uvolňuje z termických procesů, například spalováním odpadu, včetně spoluspalování komunálního, nebezpečného, zdravotnického odpadu a čistírenských kalů, spalováním odpadu v cementářských pecích, z papírenské výroby při použití elementárního chloru, z termických procesů v metalurgickém průmyslu. Mezi dalšími zdroji jsou spalování odpadu na otevřených ohništích (včetně skládek), spalovací procesy v sídlištích, spalování dřeva a biomasy, provoz krematorií, motorových vozidel (zvláště na olovnatý benzin), destrukce zvířecích kadáverů, barvení textilu a kůže, konečná likvidace vraků vozidel nebo rafinace odpadních olejů.

Zdá se logické, že emitované množství HCB uvolňovaného při termických procesech do ovzduší závisí na množství chlorovaných sloučenin obsažených v topivu, ale bylo prokázáno, že hlavní vliv na množství HCB má doba zdržení v post-spalovací zóně. HCB je emitován do ovzduší, společně s jinými chlorovanými sloučeninami, z továren na výrobu hořčíku a niklu. Sekundárním zdrojem je také jeho opětovné uvolňování z dříve kontaminovaných matric.

Zdravotní rizika spojená s HCB

HCB je považován za možný lidský karcinogen, toxický všemi cestami expozice. Vysoké dávky přijaté krátkodobě mohou vést k poškození jater a centrálního nervového systému. Populace může být exponována HCB různými cestami. Pracovní expozice zahrnuje továrny vyrábějící chlorovaná rozpouštědla a některé pesticidy. Zemědělci mohou být exponováni manipulací a aplikací pesticidu obsahující HCB a manipulací s kontaminovanou půdou.

Čtěte také: Legislativa pro infekční odpad

Obecně může být populace žijící v blízkosti továren ohrožena příjmem kontaminované pitné vody a dýcháním kontaminovaného vzduchu (ppb ve vzduchu). Nicméně hlavním zdrojem je konzumace potravin a mléka. Chronická orální dávka, která nezpůsobí žádné škodlivé účinky během celého života (MRL-minimal risk level) je odhadována na 0,02 µg/kg.den, průměrný denní příjem: ze vzduchu 0,2-4,0 ng, z vody 0,12-0,4 ng a potravinami 0,03-0,3 µg.

Osud HCB v prostředí

Degradace HCB v atmosféře je extrémně pomalá (předpokládaný poločas života s hydroxylovým radikálem je dva roky). Pronikne-li HCB do vody, adsorbuje se na sediment a jeho poločas života je asi 5 let. Biokoncentruje se v rybách a jiných akvatických organismech. V půdě zůstává HCB pravděpodobně velmi dlouho, protože se silně adsorbuje (byl zjištěn poločas života 1530 dní). Degradační cesty HCB závisí na environmentálních podmínkách. Ačkoli je k dispozici jen omezené množství dat, zdá se, že HCB je stabilní vůči hydrolýze, fotolýze i oxidaci. HCB se v potravním řetězci člověka bioakumuluje zvláště v rostlinách a rybách.

Historie a současnost HCB v ČR

Hexachlorbenzen (HCB) byl vyráběn v 60. letech minulého století v závodě Spolana Neratovice jako fungicid pro moření osiva. Deriváty HCB se používaly jako účinná složka v kombinovaném insekticidním a fungicidním přípravku Pentalidol proti dřevokaznému hmyzu, nebo v arboricidních přípravcích řady Arboricid. Výroba byla lokalizována do objektu PCP, označeného jako Ne 42. Po informacích o problémech světových výrobců i dílčích vlastních zjištěních zdravotního stavu pracovníků byla výroba zastavena v dubnu 1968 a objekt Ne 42 z rozhodnutí krajského hygienika "na hodinu" uzavřen. Vedoucímu provozu nebylo dovoleno odnést ani technickou dokumentaci a výrobní reglementy. Od roku 1975 byl v Československu vydán zákaz používání HCB.

Hexachlorbenzen dnes vzniká jako nežádoucí vedlejší produkt chemického průmyslu. V sedmdesátých letech byl ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem zavedení velmi progresivní proces výroby perchlorethylenu (PCE). Po finální destilaci zůstával olejovito-dehtovitý zbytek, který byl vzhledem k blíže nedefinovanému semikvantitativnímu chemickému složení označován jako směs "hexa". Tento zbytek (bez bližší chemické analýzy a toxikologického zhodnocení) byl prozatímně plněn do sudů a ukládán na ohrazené podnikové skládce s předpokladem jeho likvidace spalováním v tehdy plánované podnikové spalovně.

Tento záměr však nebyl uskutečněn, protože analyticko-toxikologická studie prokázala její neúčelnost. Jednak by šlo (vzhledem k totálně chlorovanému produktu) o energeticky velmi náročný proces, jednak by v odplynu bylo velké množství HCl, jejíž vázání vyžaduje materiálově a konstrukčně náročné řešení. Hrozící vznik PCDDs/Fs by vyžadoval spalovací režim s teplotou nad 1200-1300 °C, speciální řešení spalovací komory s dohořívacím stupněm a rychlým ochlazením spalin a další technické nároky, v té době tuzemskými konstruktéry a dodavateli spaloven ještě naprosto neosvojené. Proto bylo navrženo relativně chemicky cennou složku odpadního produktu (HCB) izolovat jednoduchou rafinací a dále využít.

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Největší množství bylo od roku 1975 exportováno do tehdejšího SSSR, kde HCB ještě nebyl zakázán. Používal se jako herbicidní přípravek pro defoliaci bavlníku před strojní (kombajnovou) sklizní bavlny, zejména v Uzbekistánu. Další významné množství bylo dodáno pro ČSLA jako složka v té době zaváděných směsí do maskovacích dýmotvorných prostředků pracujících na termicko-kondenzačním principu. Skutečnost, že se při tom mohou tvořit PCDDs/Fs, se nepovažovala ze zdravotního a toxikologického hlediska za příliš podstatnou závadu v porovnání s jinými významnějšími riziky válečných událostí. Nicméně od 80. let minulého století nastal od těchto prostředků postupný odklon.

Pro využití HCB bylo navrženo další velmi progresivní řešení. Pro rafinaci hliníku a jeho slitin se do Kovohutí Břidličná dovážely z Francie tablety na bázi chlorovaného produktu ethanu. Návrh předpokládal jeho nahrazení přečištěným HCB z odpadního produktu analogickým chemicko-technologickým efektem a ekonomickým ziskem. Odpadní produkt z prvých let výroby perchlorethylenu byl v řádově stotunových kvantech takto využíván v průběhu konce 70. a prvé poloviny 80. let.

Je zřejmé, že export pro agrochemické účely a využití pro zadýmování nepřipadají v současné době dlouhodobě v úvahu. Využití pro rafinaci hliníku a jeho slitin je však dlouhodobě perspektivní. Může sloužit jako východisko pro odstranění čistého nebo vysoce koncentrovaného HCB a podobných sloučenin (včetně PCB) redukčními pochody, pokud nejsou použitelné jiné standardní procesy, jako je spalování s příslušným teplotním režimem a několikastupňovým čištěním spalin.

Odpadní HCB z existujících provozů je součástí Integrovaného registru znečištění. Ve všech složkách prostředí je HCB pravidelně monitorován. Systematická emisní inventura však neexistuje, sledování průmyslových zdrojů a odpadů má spíše episodický charakter. V prostředí jeho hladiny dlouhodobě vykazují spíše vzestupný trend, což potvrzuje dlouhodobý integrovaný monitoring složek prostředí. Je to pravděpodobně odrazem trvajícího dálkového transportu i existujících primárních a sekundárních zdrojů emisí. Hladiny v potravinách i sledované lidské populaci naopak vykazují za poslední období pokles.

Přehled produkce a monitoringu HCB v ČR:

Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?

Průmyslová produkce - v ČR se nevyrábí.
Použití HCB - nejsou dostupné informace.
Emise jako vedlejší produkt - chemická výroba chlorovaných rozpouštědel, chlorovaných aromátů a pesticidů, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Ústí nad Labem.
Úniky ze skládek - není sledováno, není evidence, je pravděpodobný.
Úniky z čištění odpadních vod - existují, sleduje se u vybraných zdrojů, nutná systematičnost.
Spalovny - není ze zákona povinné, existují příležitostná měření spíše jako součást výzkumných projektů. Při jediné studii bylo měřeno složení popílku ze spalovny komunálního odpadu Termizo Liberec, a. s. Byla nalezena hodnota obsahu HCB 5,5 ng/g.
Těkání z půd - pravděpodobně jeden z nejvýznamnějších zdrojů - odhad zásob HCB v půdách - 121 tun.

Legislativa a postupy nakládání s odpady ve zdravotnictví

Při vzniku nového zdravotnického pracoviště musí být prostory zkolaudovány jako zdravotnické zařízení. Pokud tomu tak není, je třeba požádat stavební úřad o změnu v užívání prostor na zdravotnické zařízení. Dalším krokem je zpracování provozního řádu budoucího zdravotnického pracoviště. Dne 01.01.2021 nabyl účinnost nový zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, který v § 89 odst. 1 stanoví povinnost pro všechny právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které jsou původcem odpadu ze zdravotní péče, zpracovat dokument „pokyny pro nakládání s odpady“, který bude součástí provozního řádu.

Návrh i změnu provozního řádu schvaluje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Změnou provozního řádu se rozumí i jeho jakýkoli dodatek, proto je možné dokument se zpracovanými pravidly pro nakládání s odpady předložit OOVZ ke schválení formou dodatku k již schválenému provoznímu řádu. Náležitosti pokynů pro nakládání s odpady ze zdravotnictví a veterinární péče jsou uvedeny v příloze č.

Základní principy zákona o odpadech

Zákon č. ze dne 1. (1) Účelem tohoto zákona je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi v souladu s hierarchií odpadového hospodářství za současné sociální únosnosti a ekonomické přijatelnosti tak, aby bylo dosaženo cílů odpadového hospodářství stanovených v příloze č. 1.

Definice odpadu

(4) V pochybnostech, zda je movitá věc odpadem, rozhoduje krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo osoby, která prokáže právní zájem, nebo z moci úřední. Žádost podle věty první nelze podat, pokud je ve vztahu k téže movité věci vedeno řízení o přestupku nebo řízení o uložení opatření k nápravě, které vede Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě podezření, že osoba nenakládá s věcí v souladu s tímto zákonem, zákonem o výrobcích s ukončenou životností nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č.

(2) V případě, že odpad vzniká při činnosti více osob nebo při činnosti prováděné na základě smlouvy pro vlastníka věci, ze které se stane odpad, je původcem odpadu osoba, která fyzicky provádí činnost, při které odpad vzniká. Původcem odpadu je jiná osoba podle věty první, pokud tak vyplývá z písemné smlouvy uzavřené mezi těmito osobami.

(3) Ostatní odpad je odpad, který nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1.

Ukončení stavu odpadu

(2) Odpad, který byl předmětem některého ze způsobů využití a není vymezen přímo použitelným předpisem Evropské unie9) nebo prováděcím právním předpisem a současně se nejedná o odpad určený k dalšímu zpracování způsobem, pro který jsou stanoveny zvláštní technické požadavky a kritéria, přestane být odpadem v okamžiku stanoveném v povolení krajského úřadu podle § 10 odst. a) příprava k opětovnému použití proběhla v souladu s § 34 odst.

(4) Odpad přestane být odpadem v okamžiku zpracování do výrobku v zařízeních vymezených v bodech 1 až 3 přílohy č.

(5) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která předává movitou věc, která přestala být odpadem, s výjimkou věci, která přestala být odpadem podle odstavce 4, a věci vyrobené v zařízení vymezeném v bodě 11 přílohy č.

(1) Krajský úřad na žádost žadatele o povolení provozu zařízení k využití odpadu povolí, že v zařízení může docházet k recyklaci nebo jinému využití odpadu, kterým přestává být daný odpad odpadem, pokud se nejedná o odpad vymezený podle § 9 odst.

(2) Povolení podle odstavce 1 je součástí povolení provozu zařízení k využití odpadu podle § 21 odst.

(5) Žadatel připojí k žádosti podle odstavce 1 vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, zda se výsledná věc běžně využívá ke konkrétnímu účelu uvedenému v jeho žádosti, zda pro ni existuje trh nebo poptávka a zda splňuje pravidla pro uvádění výrobků na trh, a závazné stanovisko krajské hygienické stanice z hlediska dopadů na zdraví lidí a hodnocení zdravotních rizik.

Využití a odstranění odpadu

i) využitím odpadu činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu připraven tak, že naplní podmínky stanovené v § 9 nebo 10 a přestane být odpadem; způsoby využití odpadu jsou uvedeny v příloze č.

o) odstraněním odpadu činnost, která není využitím odpadů, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie; způsoby odstranění odpadu jsou uvedeny v příloze č. 1.

1. zařízení ke skladování, sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu, v kterém probíhá činnost vymezená v Katalogu činností v příloze č. 2 k tomuto zákonu a provozované na základě povolení podle § 21 odst.

2. zařízení k využití odpadu vymezené v příloze č. 4 k tomuto zákonu, které je provozováno na základě výjimky podle § 21 odst. 3 a jehož zahájení provozu bylo ohlášeno podle § 95 odst.

3. malé zařízení provozované na základě souhlasu podle § 64 odst.

Povinnosti původců odpadu

1. přímo nebo prostřednictvím dopravce odpadu pouze do zařízení určeného pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu nebo za podmínek podle § 16 odst.

(3) Na jednotky požární ochrany a právnické a podnikající fyzické osoby, které jsou jinými právními předpisy určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti nevztahují povinnosti podle tohoto zákona, s výjimkou odstavce 1 písm. b) za podmínek podle § 16 odst.

(4) Pokud není možné zjistit osobu, která je za odpad odpovědná nebo taková osoba zemřela nebo zanikla, aniž by její povinnosti ve vztahu k tomuto odpadu přešly na jinou osobu, vyzve obecní úřad obce s rozšířenou působností vlastníka pozemku k odklizení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. V odůvodněných případech může obecní úřad obce s rozšířenou působností stanovit lhůtu k odklizení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady delší.

(6) Vlastník pozemku nemusí splnit povinnost uloženou podle odstavce 5 písm. a), pokud odpad na vlastní náklady předá do zařízení určeného pro nakládání s odpady do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu taková povinnost uložena. Pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností postupuje podle odstavce 5 písm.

b) prokázat orgánům provádějícím kontrolu podle tohoto zákona, že předal odpad, který produkuje, v odpovídajícím množství v souladu s § 13 odst. 1 písm. c) v případě komunálního odpadu, který běžně produkuje, a stavebního a demoličního odpadu, které sám nezpracuje, mít jejich předání podle § 13 odst. 1 písm.

(4) Pokud původce odpadu nepředá odpad soustředěný v provozovně do zařízení určeného pro nakládání s odpady do 60 dnů od ukončení činnosti v provozovně, má povinnost předat odpad do zařízení určeného pro nakládání s odpady vedle původce odpadu také vlastník nemovité věci, která byla provozovnou původce odpadu, a kde jsou odpady soustředěny. Vlastník nemovité věci je povinen splnit tuto povinnost nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy jej k tomu vyzve inspekce, krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Povinnosti provozovatelů zařízení

(1) Provozovatel zařízení má od okamžiku převzetí odpadu do zařízení určeného pro nakládání s odpady podle § 17 odst. 1 písm.

(2) Provozovatel zařízení ke skladování odpadu před využitím, úpravě před využitím nebo k využití odpadu a osoba, která předává odpad do jeho zařízení, mohou uzavřít písemnou smlouvu, že odpad zůstává ve vlastnictví této osoby. Tento odpad musí být při nakládání v zařízení identifikovatelný a musí s ním být nakládáno odděleně.

(3) V případě, že přepravu odpadu do svého zařízení zajišťuje provozovatel zařízení a při nakládce je provedeno převzetí odpadu podle § 17 odst. 1 písm. b) a c), může se provozovatel zařízení stát na základě smlouvy vlastníkem odpadu okamžikem zahájení přepravy.

a) provozovat zařízení ke skladování, sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu v souladu s povolením podle § 21 odst.

d) předat s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpad obchodníkovi s odpady nebo dalšímu provozovateli zařízení vždy s údaji o zařízení, ze kterého odpady předává, a s údaji nezbytnými k posouzení, zda smí být odpad do zařízení přijat nebo zda smí obchodník s odpady takový odpad převzít, a v případě odpadu určeného k uložení na skládce odpadů nebo k zasypávání dále se základním popisem odpadu; v případě opakovaných dodávek odpadu určeného k uložení na skládce nebo k zasypávání je povinen předat informace o kritických ukazatelích v četnosti a rozsahu podle § 15 odst. 2 písm.

h) v případě, že přebírá komunální odpady od fyzických osob, oznámit obci, na jejímž území odpad vznikl, do 15.

(2) Provozovatel zařízení je povinen před ukončením provozu zařízení nebo v případě zrušení povolení provozu zařízení podle § 25 odst. 1 nebo 2 do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí krajského úřadu o zrušení povolení provozu předat odpady soustředěné v zařízení do jiného zařízení určeného pro nakládání s odpady.

(3) Pokud provozovatel zařízení nesplní povinnost podle odstavce 2, má povinnost předat odpady do zařízení určeného pro nakládání s odpady vedle provozovatele zařízení také vlastník nemovité věci, která byla zařízením určeným pro nakládání s odpady, a kde jsou odpady soustředěny. Vlastník nemovité věci je povinen tuto povinnost splnit nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy jej k tomu vyzve inspekce, krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Zvláštní povinnosti při nakládání s kovovým odpadem

(1) Provozovatel zařízení je při převzetí kovového odpadu stanoveného vyhláškou ministerstva povinen zaznamenat kromě údajů podle § 17 odst. 1 písm. b) bodu 1 rovněž pravdivé údaje o fyzické osobě, která fyzicky předala odpad do zařízení, vést průběžnou evidenci těchto údajů a tuto evidenci uchovávat po dobu 5 let od převzetí odpadu; za účelem splnění této povinnosti je provozovatel zařízení oprávněn vyžadovat k nahlédnutí průkaz totožnosti této fyzické osoby.

(2) Původce odpadu, včetně nepodnikajících fyzických osob, nesmí odpad podle odstavce 1 předávat do mobilního zařízení ke sběru, úpravě nebo využití odpadu; provozovatel takového zařízení nesmí odpad podle odstavce 1 převzít.

(4) Pokud provozovatel zařízení přebírá odpad, který má povahu strojního zařízení nebo obecně prospěšného zařízení, uměleckého díla nebo pietních a bohoslužebných předmětů nebo jejich částí, je povinen zaznamenat jako údaje o odpadu podle § 17 odst. 1 písm.

(3) Provozovatel zařízení smí za přebíraný kovový odpad stanovený vyhláškou ministerstva poskytnout úplatu pouze převodem peněžních prostředků prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat platební služby nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu.