Limity ovzduší na pracovišti a zdravotní potíže

Kvalita vzduchu, který dýcháme v práci, je pro vaši výkonnost mimořádně důležitá. Mnohé typy znečištění a také špatná ventilace místnosti mohou navíc vést k dýchacím onemocněním včetně alergie, které se stávají stále častější příčinou absencí. Je však nutné si uvědomit, že negativní dopady znečištěného vzduchu v kanceláři lze účinně snížit.

Jak je všeobecně známo, na spokojenost s prací má vliv nejen výše mzdy, možnost růstu či dobrá atmosféra mezi spolupracovníky. Obrovský význam mají také poněkud „přízemnější“ činitele jako teplota v kanceláři, osvětlení, hlučnost nebo celková čistota místnosti - včetně kvality vzduchu. Jak ukazuje výzkum provedený organizací British Council for Offices v roce 2016, poslední z uvedených faktorů považuje až 80 % respondentů za ten nejdůležitější ovlivňující komfort pracovníků na jejich pracovišti.

Hygienické požadavky na vnitřní prostředí staveb

Každý prostor, kde se zdržují lidé, musí být pro zajištění zdravotně nezávadného prostředí větratelný a dostatečně větraný. Naše předpisy, i když ne vždy hovoří stejně, nám poskytují dostatek podkladů pro řešení. Opatření, které dodržení těchto limitů zajistí, je dostatečné větrání - vznikající „škodliviny“ jsou z prostředí odvedeny, nebo alespoň je jejich koncentrace snížena na přípustnou hodnotu nepoškozující zdraví člověka.

Podrobněji jsou „hygienické požadavky“ rozpracovány v prováděcích předpisech k těmto zákonům. K dispozici máme jednotlivá nařízení vlády a vyhlášky, nahrazující původní „hygienické předpisy“. Někdy je stanovení konkrétních požadavků na kvalitu vnitřního prostředí problematické, protože v předpisech nejsou požadavky na jednotlivé faktory vnitřního prostředí staveb vždy jednotné, nebo v posledních novelizacích předpisů zcela chybí.

Legislativa a limity

Hygienický limit chemické látky v pracovním ovzduší je přípustný expoziční limit a nejvyšší přípustná koncentrace. Přípustný expoziční limit chemické látky nebo prachu je celosměnový časově vážený průměr koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž může být podle současného stavu znalostí exponován zaměstnanec v osmihodinové nebo kratší směně týdenní pracovní doby, aniž by u něho došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jeho pracovní schopnosti a výkonnosti.

Čtěte také: Více o limitech znečištění ovzduší

Přípustný expoziční limit je stanoven pro práci, při které průměrná plicní ventilace zaměstnance nepřekračuje 20 litrů za minutu za osmihodinovou směnu. Nejvyšší přípustná koncentrace je taková koncentrace chemické látky, které mohou být zaměstnanci exponováni nepřetržitě po krátkou dobu, aniž by pociťovali dráždění očí nebo dýchacích cest nebo bylo ohroženo jejich zdraví a spolehlivost výkonu práce.

Při hodnocení pracovního ovzduší lze porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací časově vážený průměr koncentrace této látky měřené po dobu nejvýše 15 minut, pokud není v příloze č. 2 k tomuto nařízení, části A stanoveno jinak. Takové 15minutové úseky s průměrnou koncentrací vyšší než hodnota přípustného expozičního limitu, ale nepřesahující nejvyšší přípustnou koncentraci, smí být během osmihodinové směny nejvýše 4 s odstupem nejméně jedné hodiny.

Seznam chemických látek a jejich přípustné expoziční limity a nejvyšší přípustné koncentrace jsou upraveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení, části A. Seznamy prachů a jejich přípustné expoziční limity jsou upraveny v příloze č. 3 k tomuto nařízení, části A, tabulkách č. 1 a 2.

Způsob měření a hodnocení inhalační expozice chemickým látkám a prachům v pracovním ovzduší je upraven v příloze č. 3 k tomuto nařízení, části C.

Tepelná zátěž a chlad

Zátěž teplem při práci na pracovišti se hodnotí podle průměrné operativní teploty (to), kterou se rozumí teplota vypočtená jako časově vážený průměr za efektivní dobu práce, kterou je doba snížená o dobu trvání přestávky na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávku nebo průměr z jednotlivých měřených časových intervalů v průběhu celé osmihodinové nebo delší směny, jde-li o pracoviště s měnícími se teplotami, z teploty vzduchu (ta), výsledné teploty kulového teploměru (tg), rychlosti proudění vzduchu (va).

Čtěte také: Omezení pesticidů v bio produkci

V případě, že nejsou při práci zařazené do třídy IIb až V podle přílohy č. 1, části A, tabulky č. 1, vykonávané na pracovišti podle § 3a písm. g), § 3a písm. h) nebo na venkovním pracovišti dodrženy přípustné hodnoty zátěže teplem pro aklimatizovaného zaměstnance upravené v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2, musí být uplatněn režim střídání práce a bezpečnostní přestávky v rámci dodržování dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce ve směně.

Zaměstnanec může být exponován zátěži chladem jen tehdy, vykonává-li práci odpovídající energetickému výdeji 106 W.m-2 a vyššímu na nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nižší, než je minimální teplota upravená v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 1.

Pokud udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nebo korigovaná teplota vzduchu na pracovišti poklesne pod 10 °C, musí být zaměstnanec vybaven pracovním oděvem, který musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu vyjádřených teplotou vnitřního prostředí organizmu 36 až 37 °C. Při poklesu teploty vzduchu na pracovišti na 4 °C a nižší musí být zaměstnanec vybaven také rukavicemi a pracovní obuví chránící před chladem.

Ochranné nápoje

K ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem se poskytuje zaměstnanci ochranný nápoj. Ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol.

Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu.

Čtěte také: Překročení limitů znečištění v Česku

Rizikové faktory a prevence

V pracovním prostředí se mohou vyskytovat různé rizikové faktory. Tyto povinnosti zaměstnavatelů obsahuje zejména zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb. v platném znění), který v § 102, odst. 3 stanoví: „(3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší.

K hodnocení expozice (tj „vystavení účinku působení faktoru“) využíváme hygienický limit. Změříme hodnotu výskytu faktoru v pracovním prostředí a porovnáváme ji s hygienickým limitem. Přitom zhodnotíme, zda zaměstnanec, který v daném prostředí pracuje, je vystaven škodlivině v závislosti na míře výskytu škodliviny v prostředí.

Znečištěný vzduch a alergie

Neuspokojivá čistota místnosti a znečištěný vzduch v kanceláři určují nejen mnohem menší spokojenost z práce. Tyto faktory mají také přímý vliv na zdravotní stav zaměstnanců. Pokud jde o nízkou kvalitu vzduchu v kancelářských prostorách, tak navíc stále častěji slyšíme o takzvaném „syndromu nezdravých budov“.

Toto označení se používá pro budovy vyznačující se vysoce nepříznivými podmínkami, kvůli kterým hodně lidí, kteří se tam pohybují, cítí obrovské nepohodí - jak psychické, tak i fyzické. Čistý vzduch je svého druhu záruka dobrých pocitů a výkonnosti zaměstnanců.

Čistota a obsah kyslíku

Aby se mohlo říci, že vzduch, který dýcháme, je kvalitní, měly by se vzít v úvahu následující parametry: čistota a obsah kyslíku. Aby měli pracovníci zajištěny vhodné podmínky, mělo by se postarat o to, aby byla správná koncentrace kysličníku uhličitého v dané kancelářské místnosti. Jeho obsah nám pomáhá určit kvalitu vzduchu.

Nutno podotknout, že koncentrace kysličníku uhličitého ve vzduchu by v dané místnosti neměla překračovat obecně přijatý limit - 1000 ppm. Jinak by mohli zaměstnanci cítit větší diskomfort, jak psychický, tak fyzický, jehož důsledkem bude nižší efektivita jejich práce. Pobyt v místnosti s vysokou koncentrací kysličníku uhličitého totiž může vést ke snížené koncentraci.

Podmínky, aby měli lidé v konkrétní místnosti přístup k čistému vzduchu, je stanovena předpisy. Platí, že se má zajistit 20 m3/h čistého vzduchu každému, kdo je mj. ve veřejné budově. Toto množství by se mělo zvýšit například v případě kancelářských prostor, kde se nedají otevírat okna - pak by se každému mělo zajistit 30 m3/h čerstvého vzduchu a smí-li se tam kouřit, tak 50 m3/h.

Velmi významným aspektem je také vlhkost vzduchu v místnosti - měla by činit 40-60 %. Je fakt, že alergické potíže, které mohou být následkem znečištěného vzduchu v kanceláři, nepříznivě ovlivňují koncentraci a tím i kvalitu práce. Navíc mohou vést ke zhoršení zdravotního stavu zaměstnance a tím i k časté absenci v práci, nebo dokonce k rozhodnutí odejít. Nutno podotknout, že takováto situace může znamenat významné náklady pro samotného zaměstnavatele.

Čerstvý vzduch v kanceláři je klíčový faktor mající vliv jak na dobré pocity lidí, tak i na zlepšení jejich pracovní kondice. Proto by se na pracovišti měla zajistit především patřičná ventilace vzduchu. Je však nutné pamatovat, že zařízení by se měla pravidelně čistit a jejich filtry vyměňovat. Jinak se stav vzduchu nijak nezlepší, nýbrž naopak zhorší.

Aby se účinně zvýšila produktivita práce pracovníků a minimalizovalo riziko alergie, v delším časovém výhledu také riziko nemocí z povolání, měla by se také zvážit možnost koupit čističky vzduchu. Ty pomohou rovněž značně redukovat tempo usazování prachu, což bude mít pozitivní vliv na estetiku kanceláře a může snížit náklady na udržování čistoty. Investice do kancelářské čističky vzduchu je rozhodně jeden z nejlepších způsobů, jak zlepšit kvalitu vzduchu na pracovišti.

Prašnost jako riziko

Prašnost patří mezi významná a často podceňovaná rizika v oblasti bezpečnosti práce. I když prach představuje riziko spíš z dlouhodobého hlediska. Prach je pevná látka, u které došlo k rozpadu na jemné částice. Pochází z různých zdrojů, jako je např. půda, sopečná eroze nebo znečištění. Ne každý prach je stejný. Některé druhy jsou škodlivější než jiné.

Různým druhům prachu je spojováno s rozvojem konkrétních zdravotních problémů, jako je např. zánět plic nebo silikózu. Prašné prostředí je téměř všude. Někde více, jinde méně. Velké nebezpečí představuje prach vznikající lidskou činností, např. při zpracování materiálů, těžbou, stavebním průmyslem apod.

Čím je prach jemnější, tím je zpravidla nebezpečnější. Prašné prostředí může vznikat při mnoha okolnostech, nejčastěji při pracovní činnosti, např. při broušení, vrtání, řezání, svařování apod. Velké nebezpečí představuje zejména: Nanoprach je tvořený z nanočástic, které typicky zahrnují uhlík, kovy nebo oxidy kovů a keramiku. Expozice z nanočástic představuje přinejmenším značné znepokojení, a to zejména při vdechnutí do plic.

Nanoprach je tak jemný, že se může dostat až do krevního oběhu. V takovém případě je třeba využít nadstandardní OOPP a poradit se s odborníkem. Toxický prach se vyskytuje také v celé řadě domácností nebo kanceláří. Vzniká zejména při práci a manipulaci s materiály, jako např. plasty, kovy, pryží, kůží, dřevěnými materiály apod. Prach má formu prášků, vloček, jemných částic, vláken atd.

Kovový prach je vysoce abrazivní a může při vdechování způsobit dlouhodobé zdravotní problémy. Dlouhodobá expozice může poškodit plíce, nervový systém a další orgány člověka včetně jater a ledvin. Pryžový prach se vyskytuje zejména při výrobě pneumatik pro automobilový průmysl. Pryžový prach se spojena s výskytem rakoviny v oblasti dutin. Plast, jeden z nejrozšířenějších materiálů na světě, může mít různé podoby. Nicméně, při práci s polyvinylchloridem (PVC), uvědomte si, že se jedná o nejjedovatější plast.

Účinky vdechovaných prachových částic ovlivňuje několik faktorů. Patří mezi ně: chemické složení samotných částic, místo, kde se částice usadí, schopnost plic odstraňovat částice, frekvence dechu a kouření. Změny, ke kterým dochází v plicích, se liší podle různých typů prachu. Proto je důležité provádět pravidelné bezpečnostní kontroly a nahrazovat nebezpečné látky látkami, které jsou méně nebo vůbec nebezpečné.

Klimatizace a větrání

V letním období je třeba, aby i klimatizace reagovala na vnější tepelné podmínky. Určitě není vhodné, aby klimatizace při venkovních podmínkách kolem 30 °C udržovala vnitřní teploty třeba na 22 °C (obvykle je celoročně nastavena na 22 ± 2°C). Je to velký rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou a organismus má problémy se rychle vyrovnávat s těmito teplotními rozdíly při přechodech zvenku dovnitř a naopak. Rozdíl obou teplot by neměl překročit 5, max. Správně navržená a provozovaná klimatizace nezpůsobí žádné zdravotní problémy.

Pokud je klimatizace nastavena tak, že je rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou víc než 5-6 stupňů může tento teplotní rozdíl způsobit, při přechodu z jednotlivých prostředí, u citlivých jedinců nachlazení. Mohou se vyskytnout jedinci, kteří se v klimatizovaném prostředí necítí dobře, aniž by byli schopni vysvětlit důvod těchto pocitů. To je situace, která je stále předmětem výzkumů a souvisí s takzvaným Syndromem nemocných budov, kdy lidé pociťují v klimatizovaném prostředí i řadu nespecifikovaných zdravotních problémů (bolest hlavy, pálení očí, únava apod.), které odezní po opuštění klimatizovaného prostoru.

Větráním otevřenými okny přes den teplotu uvnitř místností jen zvyšujeme. Okna otevírejme naplno ráno a večer, příp. v noci. Světlíky i prosklené obvodové pláště výrobních hal i administrativních budov by nikdy neměly být bez stínících prvků. Tím ale zároveň dojde k omezení denního světla v prostoru a je to pouze nouzové opatření v nejhorších případech tepelné zátěže přímou sluneční radiací.

Tabulky s limity a požadavky

Někdy je stanovení konkrétních požadavků na kvalitu vnitřního prostředí problematické, protože v předpisech nejsou požadavky na jednotlivé faktory vnitřního prostředí staveb vždy jednotné, nebo v posledních novelizacích předpisů zcela chybí. Můžeme je hledat podle jednotlivých typů prostředí, ke kterým se vztahují - pracovní prostředí, školská a stravovací zařízení, bazény a sauny, pobytové prostory, příp. podle jednotlivých fyzikálních faktorů - hluk, vibrace, neionizující záření, radiační ochrana apod.

Tabulka 1: Celoročně přípustné teploty na pracovišti

Celoročně přípustné teploty na pracovišti podle nařízení vlády č. 93/2012 Sb., v závislosti na náročnosti vykonávané činnosti, tj. energetickém výdeji pracovníků jsou uvedeny v následující tabulce:

Tabulka 2: Intenzita větrání čerstvým vzduchem

Požadavky na jednotlivé faktory vnitřního prostředí jsou řešeny vyhláškou č. 410/2005 Sb. Jsou zde uvedeny požadavky na mikroklimatické podmínky a větrání, chemické látky a prašnost se řeší podle vyhlášky č. 6/2003 Sb. pro pobytové prostory. Uváděné dávky vzduchu jsou označeny jako „intenzita větrání čerstvým vzduchem“ - viz tab. 4.

Tabulka 3: Celoročně přípustné teploty v pobytových prostorách

Celoročně přípustné teploty v pobytových prostorách podle vyhlášky č. 6/2003 Sb. jsou uvedeny v následující tabulce:

Závěr

Dodržování limitů a správná péče o kvalitu ovzduší na pracovišti je klíčová pro zdraví a výkonnost zaměstnanců. Pravidelná kontrola, větrání, používání čističek vzduchu a dodržování legislativních požadavků jsou nezbytné pro zajištění bezpečného a zdravého pracovního prostředí.

tags: #limit #ovzdusi #na #pracovisti #zdravotni #potize

Oblíbené příspěvky:

• Příroda a život v Americe
• Rekreace u Hlučínského jezera
• Informace o protivzdušné obraně
• Informace o skládce Velký Osek
• Hluboký Rozkol a Cesty k Uzdravení