Limity jsme my: Ekologie a Severočeský Region

Zpupné drancování nerostných surovin a gigantická nadvýroba těžkého průmyslu bez sebemenšího ohledu na životní prostÅ™edí jsou základními rysy pováleÄné éry. OvÅ¡em zatímco demokratická Evropa byla schopna se v honbÄ› za pokrokem ohlédnout po nepopiratelných následcích zbÄ›silého tempa, u nás komunistický režim veÅ¡keré negativní dopady nechtÄ›l vidÄ›t. JasnÄ› je vÅ¡ak pociÅ¥ovali lidé, kteří žili v nejvíce postižených oblastech.

Ty dovedlo jejich doslova existenciální ohrožení k postupné aktivizaci v drobných ekologických sdružení. Mnohdy titěrná, malicherná a vysmívaná práce těchto lidí znamenala však více než mnoho. Jasně totiž ukázala neschopnost a především neochotu režimu tyto otázky řešit. I proto může být ekologická "karta" považována za jeden z trumfů proti bezohlednému komunistickému státu.

Nad nerovným bojem ekologů a komunistického režimu se v zamýšleli sociální ekolog Ivan Rynda (IR) z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, politolog a historik Lukáš Valeš (LV) z Newton College Brno a historik Miroslav Vaněk (MV) z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

SkuteÄnÄ› komunisté mohli za stav životního prostÅ™edí?

MV: Je zde více aspektů, které ovlivnily životní prostÅ™edí v ÄŒeské republice, potažmo ÄŒeskoslovenské republice. Železná koncepce, která zde byla indoktrinována po roce 1945 a 1948 a která znamenala orientaci na železo, výrobu oceli a následnÄ› vojenský průmysl a k tomu potÅ™ebné energetické zdroje, malá míra adaptability na nové technologie atd. To jistÄ› bylo k životnímu prostÅ™edí velmi neÅ¡etrné. Abychom vÅ¡ak byli zcela korektní, velkou roli sehrává geografické prostÅ™edí ÄŒeskoslovenské republiky. Kotlík, který nám má, jak říká praotec ÄŒech, pomoci pÅ™i obranÄ› proti nájezdníkům, vytváří velký problém pro zneÄiÅ¡tÄ›ní ovzduší.

Čtěte také: Výfukové emise a norma EURO 7

LV: Vztah komunistické ideologie a životního prostředí je zajímavý. Jde o docela ostrý ideologický rozpor. Už od doby Karla Marxe a zejména V. I. Lenina bylo zprůmyslnění a postavení dělnické třídy (a tedy i továren jako míst, kde dělnická třída vytváří hodnoty) jedno z center ideologie komunistické strany. Celý nástup komunismu ve střední a východní Evropě a také v Sovětském svazu byl postaven na zprůmyslnění dosud zaostalé agrární vrstvy - „Dostaneme je na úroveň světa a předeženeme kapitalistický Západ, tovární komíny jsou naše zbraně a symboly pokroku a boje za lepší zítřek.“

IR: Pamatuji si jeÅ¡tÄ› slabikáře, ve kterých stálo: Z komína se kouří, slunko oÄi hmouří. MhuÅ™ si oÄi, mhuÅ™, kdyby se z nich nekouÅ™ilo, bylo by nám hůř. Byla to pÅ™esnÄ› cílená protiekologická výchova od raného dÄ›tství, od plenek. Pokusil bych se doplnit, co říkali kolegové: Fakta o geografické nevýhodnosti vzhledem ke zneÄiÅ¡tÄ›ní životního prostÅ™edí ÄŒeské republiky jsou zÅ™ejmá. TÅ™eba nejvíce zneÄiÅ¡tÄ›né území, pokud mluvíme o ovzduší, bylo v Äerném trojúhelníku. Tam jsou distribuce zcela jasné. Z polského Turówa, z nÄ›meckých chemiÄek a elektráren a z Äeských elektráren tam Å¡la urÄitá produkce emisí. NejvÄ›tší byla z ÄŒeské republiky. OvÅ¡em s daleko nejvÄ›tším náskokem jsme na tom byli jako příjemci imisí.

V jakém stavu bylo naše životní prostředí ve srovnání se světem a Evropou během 60. až 80. let?

MV: To je dobÅ™e patrné, když jdete do archivu a vidíte jak dramaticky vzrůstá počet zasedání ÚV KSČ, která se týkají životního prostředí, které se stává jakýmsi leitmotivem. Takže se to jednoznačně zhoršuje. Zhoršuje se to viditelně i na počtu zón, které nejsou úplně životu nebezpečné, ale dopad na zdraví je tam velký. Zón je z původních tří devět před rokem 1989.Každý si asi umí představit, které to jsou: Severočeská hnědouhelná pánev, Ostravsko, velké aglomerace jako Mělník, Neratovice, Praha atd. Asi jeden z nejhorších okamžiků je konec 70. a počátek 80. let. Opět jde spíše o ovzduší, kdy je Československo v jeho kvalitě na chvostu Evropy a jednu chvíli i poslední. Černý trojúhelník je pak srovnatelný s nejvíce znečištěnými místy na světě.

LV: Znečištění v 70. letech bylo v západní Evropě rovněž extrémní. Jenže západní Evropa, ať už technologicky nebo vzhledem k mnohem lepšímu stavu občanské společnosti, dokázala reagovat. Byly tam organizace jako Greenpeace a ty, které spojily a vytvořily strany zelených. Ty pak dokázaly vytvořit takový tlak, aby společnost a její politické a ekonomické špičky změnily postoj.

Čtěte také: Omezení emisí dopravních letadel

Jak obrovský rozdíl je mezi Západem a Východem, je pak hezky vidět na přelomu 70. a 80. let. Západ se totiž začíná životnímu prostředí skutečně věnovat. Je to díky tomu, že strany zelených přicházejí do parlamentů, ale i proto, že západní Evropa prožila dva ropné šoky. Ty ji donutily i z ekonomických důvodů začít akceptovat ekologickou nebo ekologičtější výrobu.

Oproti tomu východní blok, zejména Československo, ale i NDR nebo Polsko, zatím dál doktrinářsky pokračuje, a když hrozí nebezpečí, radši zastírá a neposkytuje informace. Nejhorší situace pak zřejmě nastala u černobylské katastrofy, kdy už to bylo zcela pregnantní.

IR: Množství zasedání ústředního výboru a dalších orgánů, o kterých mluvil Miroslav Vaněk, nesloužilo k odkrývání, ale k zastírání informací. První republikové rady pro životní prostředí vznikly už roku 1971, tedy srovnatelně s dobou, kdy v Evropě vznikají například první strany zelených a první úřady tohoto typu v euro-americké civilizaci. U nás se to snažili zastírat. Přitom v emisích síry byla Česká republika v absolutních objemech jednu dobu třetí a jednu dobu šestá v Evropě a v produkci na obyvatele byla dokonce první až druhá. Imisní limity pak byly v 80. letech překračovány osmkrát až desetkrát. To jsou otřesná čísla.

MV: Lidé se ztrátou krajiny přicházejí o sepětí s domovem, s krajinou, z které bytostně vycházejí. To je jasné. Ale byl tu další problém. Československo bylo za ostnatým drátem ve vztahu k západnímu Německu a k Rakousku. Jenže komunisti vytvářeli ještě další ostnaté dráty uvnitř republiky.

IR: Indoktrinace, že člověk z venkova si může dovolit absolutně totéž, co člověk z města, která byla reprezentována úhledným věncem paneláků kolem historického vesnického centra, zničila nejen venkovskou krajinu, ale i myšlení lidí. Za úplatek narůstající životní úrovně jsme začali plošně, v celých regionech, devastovat životní prostředí. To je nejpříznačnější znak poslední normalizační epochy. A lidé to nejenže odmítali vidět, ale mnozí to cynicky za úplatu „blahobytem“ přijímali. Dlužno říct, že jim také často nic jiného nezbývalo.

Čtěte také: Oxid uhelnatý v ČR

Na problému ekologie je docela zajímavé, že aniž by byl provázán nějakým způsobem s disidentskými organizacemi, jeho odezva se ve společnosti postupně přece jen ukazuje.

To kruciální v tomto momentu je černobylská tragédie. Sice neprolamuje embargo tak, že by systém informoval, ale lidé jasně vidí, že systém odmítá říci všechno a začínají se tu a tam pídit po informacích a společensko-ekologicky angažovat.

Už třeba v roce 1987 se objevují první protestní a petiční akce v Chomutově. Jsou to lidé, kteří cítí „jen“ existenciální ohrožení a chtějí se k tomu vyjádřit.

Z té jasně znělo: to je průmyslový kraj, priorita číslo 1, černé uhlí, chemie, energie.

To je ten začarovaný kruh, kdy vlastně aby došlo ke změně, muselo dojít ke změně systémové.

Česká republika se ale chová, jako by se k tomu v Paříži nezavázala.

Aktuální problémy a výzvy

Stav ovzduší v Moravskoslezském kraji je nadále špatný, a to navzdory tomu, že emise klesají a stav životního prostředí se v Česku obecně zlepšuje. Podle nezávislých ekologických organizací může za znečištěné ovzduší v aglomeraci Ostrava Karviná Třinec chybná politika posledních vlád, které nedokázaly přimět největší průmyslové znečišťovatele k investicím co nových čistších technologií.

Česko si obecně nedokáže poradit s nadměrnou kamionovou dopravou. Česká republika ale v poslední době například dokázala snížit spotřebu vody pro energetické účely a omezit celkové množství vypouštěných odpadních vod.

Šumavský národní park se díky ochráncům lýkožrouta smrkového stává mrtvou krajinou. S tím jsme měli naprosto shodný názor, to znamená, že do stejnověké geneticky smrkové monokultury se nemůže aplikovat přístup ochranářský jako někde v Amazonii. To znamená, že lýkožrout se tam chová naprosto atypicky a dneska výsledek je jednoduchý 20 tisíc hektarů lesa na Šumavě, polovina lesů šumavského národního parku je mrtvá nastojato.

Myslím si, že to největší gró toho uschlého lesa, těch 13 kilometrů uschlého lesa má na svědomí, to musíme tady říct otevřeně, ministr za Stranu zelených, který byl na našem resortu, a je to skutečně tristní pohled na tu krajinu totálně zničenou, ale není to jenom o tom, že se nezasahovalo proti kůrovci, ale jsou tam další, další věci, kdy jeden strom, který je napadený lýkožroutem se loupe za 2 tisíce korun na stojato a potom se po 2 letech až uschne za další 2,5 tisíce korun uprostřed v 5 metrech uřeže, rozřeže se ten řez, jako aby vypadal, že se přírodně zlomil, a tímto způsobem se vyhodí téměř 5 tisíc korun za nic, aniž by ten strom, ta dřevní hmota mohla jakkoliv ...

Všichni by chtěli, aby vypadala Šumava jako Bavorský les, ale bohužel u nás to nelze. Protože už je to natolik zničený, že si myslím, že už se z toho nedostaneme, že už ta Šumava je natolik zničená, že ten cíl moc vysoký.

Šumava představuje velký komplex lesa ve střední Evropě společně s národním parkem, teda s parkem Bavorský les představuje opravdu jedno z největších lesních masivů v této oblasti, který má schopnost se chovat podle ekologie ostrovů jako struktura, která má svou vlastní dynamiku a ta věc je dosažitelná.

Inspirativní osobnosti a projekty

Níže je uveden seznam inspirativních osobností a projektů, které se v České republice věnují ochraně přírody a životního prostředí:

• Oceněni za dlouholetou, neúnavnou, motivující a inspirující spolupráci a podporu projektů na ochranu přírody, krajiny a životního prostředí v České republice.
• Anička Hudská je hybatelkou všech činností spolku ZAzemí a spojovatelkou komunity lidí, které dokáže vtáhnout do svých nápadů na zlepšování krajiny a života lidí v krajině Českého ráje.
• Dalibor Carbol je jedním z nejlepších paraglidistů a současně podnikatelem. Právě do podnikání a paraglidingu se snaží implementovat principy udržitelnosti a citlivý přístup ke krajině a přírodě.
• Bard krajinné ekologie a spoluzakladatel časopisu ekologického institutu Veronica. Vedl kampaň za obnovu poničené krajiny severních Čech, projekt oživení pohraniční krajiny Broumovska nebo občanskou blokádu proti nelegálnímu kácení stromů v NP Šumava.
• Zakladatel a výkonný ředitel firmy Stabilplastik. Od roku 1999 vyrábí přepravní palety a další produkty z recyklovaného směsného plastového odpadu. Průkopník cirkulární ekonomiky v ČR, který svými výrobky značně předčil dobu.
• Vůdčí osobnost v obnově mokřadů, hlavně rašelinišť a pramenišť u nás.
• Spoluzaložil firmu Myco, která vyvinula průmyslově škálovatelný obalový systém z houbového mycelia nahrazující plastové pěny. Technologie přeměňuje lokální odpad na plně kompostovatelný materiál s až 20× nižší uhlíkovou stopou než polystyren.

tags: #limity #jsme #my #ekologie #severočeský #region

Oblíbené příspěvky:

• Sběr a likvidace nebezpečného odpadu
• Vánoční pudink: tradiční recept
• Přírodní krásy Popovic
• Definice Emise dle Rozsudku
• Likvidace vozidel v Holohlavech