Logika a Společnost: Problémy a Souvislosti

Logika, věda, filozofie a společnost nabízí jedinečný pohled na to, jak vzájemně souvisejí základní pilíře našeho poznání a života. Ve světě, kde se informace a poznatky rychle mění, přináší tato publikace komplexní pohled na to, jak logické myšlení podporuje vědecké metody a jak filozofické otázky ovlivňují společenský vývoj. Produkt pomáhá procvičit kritické myšlení a rozšířit obzory, a to jak pro odborníky, tak i pro zájemce o širší souvislosti těchto disciplín.

Proč je tato kombinace tak hodnotná?

Logika jako nástroj správného úsudku formuje základ každého vědeckého výzkumu, zatímco filozofie rozšiřuje hranice uvažování o smyslu, etice nebo poznání samotném. Vzájemné propojení s aspekty společnosti ukazuje, jak tyto disciplíny ovlivňují každodenní život i celkové společenské struktury.

Strukturované programování a efektivita

Především je to otázka sjednoceného využívání všech dosud často značně roztříštěných technických i persobnálních kapacit k dosažení realizace vysoce efektivních automatizovaných systémů. Nabízí se však ještě další oblast, která skýtá rezervy - a jak naznačují některé tendence ve světovém vývoji, zdaleka to nejsou rezervy zanedbatelné. Jedná se o aplikaci metod pro zvýšení efektivnosti vlastní programátorské práce. Na rozdíl od výše uvedené problematiky, jde o poměrně jednoduché zásady, s možností okamžitého použití.

Pokusme se formulovat, co v sobě v širším slova smyslu zahrnuje činnost, běžně nazývaná programování. Za této situace vznikne potom nekontrolovaně složitý program, který se dále v závislosti na kvalitách autora může vyznačovat i značnou neuspořádaností. Následky jsou známy. Vysoké časové i finanční nároky vývoje programových systémů a v dalších kolech značné náklady a těžkopádnost při provádění údržby.

Programování samo o sobě v žádném případě nepatří mezi jednoduché obory lidské činnosti. V posledních letech se však stále více ukazuje, a ověřovací praxe tyto závěry plně podporuje, že si je děláme daleko komplikovanější, než by skutečně muselo být. Její podstatné zjednodušení je velice problematické především proto, že ve většině případů není možné předem určit, jaké požadavky budou na program v budoucnu kladeny. Kromě toho s růstem celkového objemu vytvořených programů, se budou nároky na údržbu dále zvětšovat.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Pokud jde o ladění a ověřování, tam naše snaha patrně skončí ve výhodné volbě využití standardních programovacích prostředků a organizace ladících souborů v možnostech daného počítače. Východisko bychom tedy měli hledat především na počátku sledovaného procesu, tj. Pokusíme se dále rozebrat časovou náročnost jednotlivých úseků programátorské práce. Podle literatury dosahuje programátor v rámci celého projektu výkonu pěti až deseti instrukcí za den. Čas na vlastní zakódování těchto instrukcí však nemůže překročit více než několik minut. Čím se tedy po zbývající dobu programátor zabývá ? Skutečnost však bývá většinou jiná. Samozřejmě, že sestavení algoritmu v jazyku počítače zabere jistý delší či kratší čas, ale s čistým svědomím je možno prohlásit, že se obecně stráví daleko více času ověřováním a laděním programu, než jeho vytvořením.

To vyplývá z dosud značmě rozšířeného přístupu, že programování sestává z trochy strategického přemýšlení na začátku a z hromady úprav při ladění a ověřování. V oblasti údržby programů je situace ještě podstatně horší. Poněvadž stále roste rozsah existujícího programového vybavení, rozšiřují se také požadavky na údržbu a přizpůsobování. S časovým odstupem je detailní vysledování logického postupu programu a stanovení okamžitého stavu proměnných v určitém místě značně obtížné.

Často je to i sám autor, kdo velice pracně luští přesné detailní funkce. Výsledky uvedeného zkoumání nás přivedly k závěru, že jsou to především chyby a neuspořádanost myšlení, které limitují produktivitu programování. Byla již publikována řada materiálů, zabývajících se snahou o racionalizaci celého programovacího procesu.

Sekvenční přístup (top-down approach)

Uvedený požadavek je však třeba chápat i ze širšího hlediska, tj. kontrukci celého systému je dle možností nutno budovat i ověřovat postupně a plynule "shora-dolů". Zde je však nutné poznamenat, že požadavek sekvenčního přístupu vznášíme na instrukce jako prvky systému, kterým je PROGRAM. Pokud některý detail má své speciální řešení, prvkem pak není výkonná instrukce, ale volání uzavřeného podprogramu, ať již pomocí PERFORM nebo CALL.

Především zjišťujeme, že není vůbec používán příkaz skoku GO TO. Někdy bývá nepřítomnost GO TO prezentována jako hlavní podstata věci. Popsaná základní schémata mohou být vytvořena v jakémkoliv programovacím jazyku. Uspořádané programování může teda praktikovat kdokoliv - obtížnost se mění ovšem závislostí na tom, který jazyk je používán.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Je třeba se zmíit i o dalších důležitých věcech, které patří ke správné technologii i uspořádaného zápisu programu. Především je třeba zmenšit rozsah programů a složitější problémy řešit pomocí jednotlivých modulů. Délka procedury nebo programu by měla být udržena v mezích srozumitelných jednotek - takových, které lze najednou přehlédnout, tedy asi 50 řádků, neboli 1 strana výpisu z tiskárny.

Všechno, co bylo řečeno, možná opravdu poněkud ztíží psaní programu, ale podstatně se zjednoduší jeho čtení. Vytvořením obecněji srozumitelného zdrojového programu se nám otevírá nové pole působnosti při kontrole a řízení programátorské práce. Proces tvorby programů se mění ze soukromého umění na veřejnou praci a to umožňuje podstatné ovlivňování kvality a produktivity. Pro vývoj programového systému lze vytvořit tým, ve kterém panuje dokonalé rozdělení a dělba práce mezi jednotlivé specialilsty.

Podstatnou částí náplně jeho práce však také je navrhovat a kódovat centrální kritické segmenty programového systému. Zástupce hlavního programátora se účastní návrhu klíčových problémů a veškerých důležitých akcí do té míry, aby byl schopen kdykoliv převzít vedení projektu. Programový knihovník je zodpovědný za údržbu knihoven a za přípravu, dokumentaci a provedení všech ladících a ověřovacích prací.

Další členové týmu mohou pracovat efektivněji, s větším pořádkem a s méně zbytečnými omyly. Kromě toho je kdykoliv možné zkontrolovat stav a průběh prací. Popsaná technologie spolu s organizací umožňuje plynulé ověřování i kontrolu všech rozhodujicích funkcí a celé architektury programu na papíře ve zdrojovém jazyku. Tato situace způsobí, že přemýšlení na úrovni návrhu je provedeno podstatně hlouběji i když vlastní zápis programu vyžaduje prakticky též čas, jako při klasickém přístupu.

Zásady popsané organizace týmu jsou ve Výpočtovém středisku INGSTAV ověřovány ve skupině programátorů-analytiků, kterou tvoří 6 členů, převážně s kvalifikací VŠ. Uspořádaná technologie konstrukce a zápisu byla důsledně aplikována zhruba na dvou desítkách programů. Tyto řeší dílčí úlohy rozsáhlého podsystému, vyvíjeného již delší dobu klasickým způsobem.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Další podmínky, zkušenosti a dosažené výsledky:

Vzhledem ke značné časové náročnosti kompilace na magnetopáskové TESLE 200, přináší zde využití uspořádaného programování veliké úspory strojového času jak ve fázi ladění, tak při údržbě.

Pracovníky vedení střediska byla vytvořena již při zahájení činnosti v roce 1970 Norma řízení VS. Obsahuje podrobnou jednotnou metodiku analytické, programové i realizační dokumentace a organizace zpracování dat v provozu VS. Je zde též zakotvena povinnost předložit řešení každého projektu v určitých fázích k interní oponentuře ve vedení střediska.

Základní podmínkou uplatňování metod uspořádaného programování je vytvoření dobrého tvůrčího ovzduší a získání pochopení a ochoty všech zúčastněných ke spolupráci. Jedná se o nové, neobvyklé návyky a tak je pochopitelné, že je možno narazit, především u povah konzervativněji zaměřených, nebo u silných individualit. Důležité však je nebát se a začít. První úspěchy, které se určitě dostaví, jsou tou nejlepší argumentací.

Většina zkušených programátorů zpravidla již má svůj systém racionální konstrukce a zápisu programů, ověřené sekvence a podobně. Z průběhu dosavadního ověřování lze vytypovat některé důležité momenty: důsledně je využívána osoba programového knihovníka k zajištění údržby COBOL-LIBR, i pro obhospodařování odladěných programů na uživatelské knihovně projektu (ULT), kařdý program má kromě řešitele určeného oponenta, který dokáže svým nezaujatým přístupem buď sám odhalit řadu chyb, nebo funguje jako ¨katalyzátor¨ a svými dotazy urychlí správnou reakci autora, oponentura se provádí nejprve nad vývojovým diagramem a s architekrurou programu a potom nad opisem štítků zdrojového programu, který je pořízen standardním Dumpfil, tedy s minimálním nárokem na strojový čas. Teprve po opravení zjištěných chyb se zadává kompilace Cobol, při oponentuře se klade důraz nejen na logickou a věcnou správnost, ale i na vzhledovou formální úpravu programu, tj.

Jako zajímavost můžeme též uvést zjištěnou zkušenost, že je možno zaměřit soutěživost nejen na originalitu, ale i na dosažení jednoduchého řešení a maximální uspořádané přehlednosti zápisu programu. Zdá se, že tendence vývoje programování nebude směřovat k striktním normám na řešení určité problematiky, možná už proto, že se tímto přístupem omezuje tvůrčí invence programátorského řemesla. Zajištění čitelnosti a srozumitelnosti programů naproti tomu programátora nijak nesvazuje a vhodně provedená oponentura jeho díla může mít i značný motivační význam. Uspořádaná logika a organizace umožňuje, aby se v programátorské práci projevila síla kolektivu a využily možnosti dělby práce.

Fuzzy logika a její aplikace

Fuzzy logika odmítá základní princip klasické logiky, totiž princip bivalence. Podle něj je každý výrok buď pravdivý, nebo nepravdivý. Tvrdí, že výroky, které se týkají praktického života, jsou většinou pravdivé jen částečně, pouze v určitém stupni pravdivosti. Zatímco klasická logika tedy pracuje jen se dvěma hodnotami pravdivosti - pravda a nepravda - fuzzy logika připouští pravdivostních hodnot více. Stručně řečeno je fuzzy logika zobecněním klasické logiky. Formálně, matematicky vznikne fuzzy logika z klasické logiky nahrazením některých klasických axiomů jinými.

Fuzzy logika umožňuje přirozeně pracovat v situacích, které klasická logika nezvládá nebo je umí řešit jen šroubovaně, oklikou. Fuzzy logika ale umožňuje řešit prakticky významné problémy. Obvykle se v nich vyskytují přirozené lidské pojmy jako „vysoká teplota“, které jsou vágní, rozmazané, „fuzzy“ a nikoli černobílé a matematicky přesné, jak by je ráda viděla klasická logika. První neakademické aplikace fuzzy logiky se objevily začátkem 80. let minulého století v oblasti průmyslového řízení tavicích pecí. V 80. letech se tam začaly prosazovat různé systémy založené na fuzzy logice. Systém používal tzv. fuzzy regulátory, které umožňují matematicky popsat a provozovat algoritmus řízení, který by normálně používal člověk, a v tomto smyslu simulovat lidskou inteligenci. Fuzzy logika se začala rutinně používat v mnoha jiných oblastech, třeba v automobilovém průmyslu.

Umožňuje vytvářet matematické modely blízké přirozenému lidskému uvažování. V obchodech jsou běžně k dostání pračky nebo myčky nádobí, které používají fuzzy logiku, na některých je to dokonce napsané. Kdo si koupí vůz koncernu Volkswagen s automatickou převodovkou tiptronic, má v její řídicí jednotce fuzzy logiku. Příkladů by se našlo víc.

Kniha popisuje vývoj fuzzy logiky od jejího vzniku až po současnost. Věnujeme se jak teoretickým základům, tak aplikacím fuzzy logiky. Snažíme se ale podrobně zdokumentovat i vývoj infrastruktury fuzzy logiky a procesy, které její vývoj doprovázely. Vidím dvě základní skupiny jejích čtenářů. První jsou ti, kteří ve fuzzy logice sami pracují. Druhou jsou laikové ve fuzzy logice, typicky lidé s přírodovědným nebo technickým zaměřením, kteří se o fuzzy logice chtějí něco dozvědět. Knihu jsme psali tak, aby se dala číst selektivně.

Logika, společnost a ekonomika

Podobně jako je společnost rozdělená hlubokými příkopy v určitých oblastech politiky, je rozdělena i v ekonomických otázkách. Část společnosti se jí nyní bojí a část tvrdí, že to je jen dočasný jev, kterého se bát nemusíme. Nicméně Česká národní banka dala minulý týden za pravdu těm, kteří se inflace bojí. Zatímco ještě v květnu očekávala, že se inflace vyšplhá koncem roku na 3,1 %, nyní čeká, že to bude 3,8 %. Mnozí se však bojí, že to bude ještě více. Stačí se podívat na všudypřítomný nedostatek komponentů, čipů, ale i přepravních kontejnerů. Ceny stavebního materiálu prudce vyrostly.

To je problém nejen pro stavební firmy a zadavatele staveb, ale i pro celou ekonomiku, protože to je něco, s čím může centrální banka jako zákonem definovaný krotitel inflace těžko něco dělat. To, že planeta potřebuje více čipů a ocele, svou politikou ČNB nezmění. Naštěstí zdražení stavebního materiálu je něco, co dříve či později skončí. Obnoví se dodavatelské řetězce a vše si časem sedne.

Větší problém jsou ale ekologické cíle Evropy a USA. Ty zdraží věci dlouhodobě. Nyní třeba víme, že prudce zdražila ocel, a bylo by proto dobré jí vyrábět více, aby cena klesla. Jenže ekonomická logika musí ustoupit zelené. A tak např. v Middlesbrough končí někdejší největší ocelárna světa. Bude nahrazena zelenými investicemi. Jinými slovy, ani tady centrální banka s inflací moc nezmůže. O zelené bylo již rozhodnuto jinde a bude to trvat léta. Takto bude trh ustupovat všude.

Inflační tlaky se objevují i jinde. Vyvíjí je třeba politici, když nad rámec valorizace zvyšují důchody a minimální mzdy. Tady alespoň dostává centrální banka prostor efektivně zasáhnout zvýšením úrokových sazeb. Nicméně u měnové politiky podle mě platí, že lepší je dělat více malých kroků než jeden velký. Nejspíš i proto prohlásil guvernér ČNB Jiří Rusnok, že na každém dalším letošním zasedání by mohlo dojít ke zvýšení úrokových sazeb. To tedy znamená, že koncem roku by mohla být repo sazba na 1,5 %.

Otázkou je, jestli to není moc, protože je zde stále velká nejistota kolem pandemie. Bude další lockdown, nebo nebude? To dnes nikdo neví a vše, co by signalizovalo, že bude další uzavření ekonomiky, by také signalizovalo, že by inflace mohla přibrzdit a s ní i růst úrokových sazeb. Nic to ale nemění na trendu. Ten už je jasný. Hypoteční sazby půjdou ještě nahoru. U mnoha úrokových sazeb je po odečtení inflace totiž sazba výrazně záporná. To není normální.

tags: #logika #a #společnost #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Závěsný odpadkový koš: Test
• Kyselina mravenčí a odpady
• Ekologické studie T. Horkého
• Tipy pro čistší vzduch v interiéru
• Ochrana netopýra černého