Ekologická Studie toku Ostravice od Lučiny po Ostravici

Tok Ostravice zčásti tvoří historickou zemskou hranici Moravy a Slezska. Odvodňuje přilehlé části Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydské pahorkatiny, Frenštátské brázdy, Třinecké brázdy a Ostravské pánve. Řeka patří mezi vodohospodářsky významné toky.

Pramen a tok řeky Ostravice

Bílá Ostravice pramení v lokalitě Bílá-Hlavatá na jihozápadním úbočí Vysoké (1024 m) ve Vsetínských vrších v nadmořské výšce 760 m, odkud odtéká severovýchodním směrem a po 9,7 km se stéká s Černou Ostravicí, která do ní ústí ve Starých Hamrech zprava. Z levé strany přijímá přítok Lučovec, pramenící v pramenné oblasti mezi Kladnatou (918 m), Trojačkou (987 m) a Lučovcem (908 m). V Bílé přijímá Bílá Ostravice pravostranný přítok Smardlavou, pramenící v NPR Salajka vých.

Černá Ostravice pramení v nadmořské výšce 840 m na jižním svahu Smrkoviny (924 m), která leží západně od osady Bílý Kříž. Jako alternativní pramen řeky se ještě uvádí zdrojnice na severozápadním úbočí Sulova (903 m). Z pramenné oblasti teče Černá Ostravice nejprve jižním a posléze jihozápadním směrem, postupně přibírá zprava přítoky Korňanský potok, Hartisov, Lučný potok a potok Cirošov a zleva přítoky Borsečí, Baraní potok, Stupný potok a Chladnou vodu. U Starých Hamrů ústí Černá Ostravice zprava do Bílé Ostravice.

Ve Starých Hamrech začíná vzdutí údolní nádrže Šance o celkové délce cca 6 km. Do přehrady vtéká zprava Draplavský potok (Stýskalonka), Jamník, Dudov a Řečice (pramení na Ježonkách u Visalají) a zleva Červík a Velký potok. Hráz přehrady byla vybudována v místě zvaném Šance na rozhraní Starých Hamrů a Ostravice.

V obci Ostravici se zleva připojují menší přítoky Bučací potok, Bahník, Stříbrník a Řásník a poté u Nové Dědiny (část Frýdlantu nad Ostravicí) Čeladenka, pramenící na severovýchodním úbočí Kladnaté (918 m) a také Frýdlantská Ondřejnice, pramenící na severním úbočí Velké Stolové (1046 m). V Nové Vsi ústí do Ostravice zprava přítoky Satina a Sibudov. Ostravice dále pokračuje přes Pržno k Bašce, kde se zprava připojuje Bystrý potok s pravostranným přítokem Říčkou. Mezi Baškou a Starým městem se do Ostravice zprava připojuje Baštice, na níž je vybudována vodní nádrž Baška. Poté řeka Ostravice vtéká do Frýdku-Místku, kde se zprava připojuje Morávka, pramenící na severu. Řeka Ostravice dále protéká Frýdkem-Místkem k Paskovu, kde se zleva připojuje Olešná, pramenící na severozápadním úbočí Ondřejníku. Na Olešné je vybudována stejnojmenná vodní nádrž Olešná. Říčka dále vtéká do Ostravy, protéká přes Kunčice a Vítkovice a pod Slezskoostravským hradem přibírá zprava říčku Lučinu.

Čtěte také: Ekologická katastrofa v Ostravě?

Historie úprav koryta řeky

Odlišný ráz má řeka nad zátopou přehrady Šance, kde se jedná o divoký tok v poměrně sevřeném prostoru horského masivu Moravskoslezských Beskyd a kde ráz řeky většinou ovlivňují jen souběhy silnic a místních komunikací. Zásahy do koryta řeky prodělaly určitý vývoj a souvisely všeobecně s potřebou zajistit jeho směrovou stabilitu. Bylo tomu nejen na Ostravici, ale stejně i u ostatních významnějších toků na beskydské straně povodí Odry (Morávka, Olše, Stonávka, Lubina atd.). Ve starých archivech lze nalézt dokumenty a citace již od poloviny 16. století o potřebě úprav břehů při sporech pobřežníků, jak by mělo být dosaženo kolem řeky neměnnosti rozlohy jejich pozemků.

Úpravy břehů a jejich zajištění se prováděly zpočátku především tam, kde tok křížily nejvýznamnější komunikace té doby. Na Ostravici tak např. v místech křížení starou a později novou zemskou cestou z Ostravy do Těšína v prostoru soutoku s Lučinou, nebo u brodů přes Morávku a Ostravici ve Starém Městě u Frýdku. Již tehdy lze zaznamenat i na Ostravici konflikty mezi obcemi, kdy jedna nesouhlasila s průkopem řeky ve prospěch té na protějším břehu (např. střet Hrabůvky a Vítkovic z roku 1821). Lokální stabilizace trasy byla předmětem zájmu měst, a to již před povodní v r. 1880, jejíž průběh byl v celém povodí Odry tehdy zvláště ničivý.

Po povodních v r. 1902 a 1903 se na několik desetiletí na Ostravici rozběhl přibližně padesátiletý proces postupných regulací, především přes města Frýdlant n/O, Frýdek-Místek a Ostravu. V nich totiž docházelo nejčastěji k ohrožení životů a majetku a k největším materiálním škodám. Promítneme-li tento vývoj až do dnešní doby, tak vlastní Ostravice je odspoda od ústí až po dnešní přehradu Šance po celé své délce přibližně 46 km celkově upravena.

Úpravní zásahy na dolním toku po zaústění přítoku Lučiny (v km 4,6) jako jedny z prvních byly spojeny protipovodňovým zabezpečením Moravské Ostravy a ochranou průmyslu v prostoru Přívozu, Hrušova a Muglinova, které se od 2. pol. 19. století rozvíjely mj. jako i důsledek výstavby Ferdinandovy severní dráhy.

Dnešní koryto řeky až po ústí Lučiny, jak se v hlavních parametrech dochovalo, je z období, kdy město Ostrava se zasazovalo o vytvoření svého „důstojného středu“. Jako ojedinělou okolnost na Ostravici v Ostravě z doby konce 50. let minulého století je možno uvést zásah do dna koryta řeky v trati přes Muglinov (km 1,2 - 1,8). Bylo k němu třeba přikročit formou prohrábky, když se předtím začalo projevovat jeho vytlačování do průtočného profilu jako následek nadměrného zatížení levobřežního prostoru důlním odvalem.

Čtěte také: Analýza Lučiny a Ostravice

V 60. letech bylo dno řeky mezi opěrnými zdmi přes centrum Ostravy nutno prohloubit prohrábkou, když městský ohradník vytvářel v podélném profilu řeky nepoklesávající hřbet, který vzdouval výše proti toku povodňové hladiny až do prostoru podél Vítkovických železáren. S prohrábkou byla provedena i úprava a zkapacitnění koryta podél železáren (tzv. vítkovická úprava), tzn. v úseku předtím degradovaném důlními poklesy ostravských dolů Hlubina, Zárubek a Jeremenko. Ve snaze o zlepšení hydraulických poměrů v korytě bylo tehdy při ní (včetně úpravy přes město) použito miskovitého příčného profilu a pohozu dna hrubozrným materiálem (makadamem). Obojí - miskovitý profil i použití makadamu - se však příliš neosvědčilo v důsledku štěrkonosného charakteru řeky a při následných opravách byl jeho tvar pak nahrazen klasickým lichoběžníkem. Osvědčilo se zde ale opevnění břehů šestiúhelníkovými prefabrikáty, předtím úspěšně použitými i na Odře.

Z poslední doby je k městské úpravě přes Ostravu třeba uvést ještě Magistrátem města Ostravy iniciovanou a prostřednictvím fondu EU spolufinancovanou tzv. „humanizaci“ Ostravice. Obdobně je z dřívějška systematicky upraveno koryto řeky i ve výše situovaných městech Frýdku - Místku a ve Frýdlantě n/O. Jak již uvedeno, v obou případech začátky úprav jsou datovány před 1. světovou válku, do dnešní podoby pak byly dovedeny až v 2. polovině minulého století. Ohrázování městské úpravy ve Frýdku -Místku bylo provedeno po povodni v r.

Zásahy do toku si vyžádaly i mezilehlé úseky mezi městy. Mezi Frýdkem-Místkem a Ostravou to byl především zájem na zajištění stabilizace souběžné a velmi frekventované trati tzv. Frýdlantské dráhy (v provozu od r. 1871, dnes trať 323 ČD v úseku Frýdek-Místek - Ostrava hl.n.), vedené po pravém břehu řeky, když její provoz musel být za povodní čas od času přerušován. Analogicky tomu bylo mezi Frýdkem-Místkem a Frýdlantem n/O, kde si bezpečnost za povodní vyžadovala řada křížení inženýrských sítí (mj. vedení velmi vysokého napětí, hlavní řady Ostravského oblastního vodovodu, souběh čtyřpruhu silnice II/484 v úseku Frýdek-Místek - Frýdlant n/O, několik křížení dalších komunikací, atd.).

Nad Frýdlantem n/O po obec Ostravici bylo koryto usměrňováno a stabilizováno úpravami rovněž již z doby před 2. světovou válkou (úsek Lubno - Nová Ves) a do současné podoby s inundačními hrázemi pak naposled po povodni v r. Lze říci, že zásahy do morfologie koryta Ostravice odspoda končí pod zástavbou obce Ostravice u tzv. „peřejů“ (km 39,9), které jsou chráněným přírodním výtvorem, jedinečným přírodním korytovým útvarem na beskydské straně povodí Odry. Výše provedené zásahy v toku směrem k přehradě Šance jsou pak už jen ojedinělé, nad vzdutím přehrady se omezují jen na opěrné zdi v místě těsných souběhů silnice s řekou.

Jezy na řece Ostravici

Na Ostravici byla v minulosti vybudována řada jezů, které se v převážné míře co do jejich lokalizace i hlavních rozměrových parametrů - méně však co do materiálu a konstrukce - zachovaly dodnes. Těch, co byly zcela opuštěny nebo zrušeny, je minimum. Jsou to např. jez v Muglinově (dnes by byl na úrovni km 2,2) zrušený v r. 1905, nebo Bartkův jez v Ostravici (km 40,6), který byl stržen v padesátých letech a dnes je v jeho místě balvanitý skluz.

Čtěte také: Lucerna setá: ekologické pěstování

Řada dřívějších objektů ač ztratily svůj původní účel, napájí náhony i nadále k využití vodní síly (např. Hodoňovický jez - km 31,5, Hrabovský - km 12,0, Prženský - km 33,0), k zásobení průmyslových závodů (Vítkovický - km 8,8, Válcovenský- km 22,6), nebo ze sanitárních důvodů přes zástavbu obcí. K tomu slouží dodnes např. i Slezský náhon od bývalého Vratimovského jezu (km 13,8), resp paskovský náhon od bývalého Stohlbergova jezu v Paskově (km 18,6). Pokud byly původní odběry vody v některých případech zrušeny, plní tyto objekty stabilizační funkci v podélném profilu koryta toku (např. Staroměstský jez ve Frýdku - Místku, km 25,1). V některých případech byly jezy sanovány do formy balvanitých skluzů (bývalý jez Ferrum ve Frýdlantě nad Ostravicí v km 37,4).

Mimo uvedené jezy plní stabilizační účel na Ostravici od ústí po přehradu Šance dalších 32 spádových objektů, z toho 25 balvanitých skluzů.

Akumulace vody a rybníky

Umělá akumulace vody před výstavbou údolních nádrží přímo na tocích v Beskydech téměř žádná neexistovala. V minulosti to byly jen rybníky, jejichž akumulační objemy vodní režim v nivách toků částečně ovlivňovaly, ale údolí Ostravice je poměrně sklonité, takže zřizování rybníků v něm - jde-li o horní trať - nebylo nijak významné. V dolní části severně od Vratimova a Kunčiček ale na pravém břehu poměrně rozsáhlá rybniční soustava vznikla a i v levobřežním prostoru okolo dřívější Ostravy existovaly severně od ní rybníky podél tzv. valchařské strouhy pod „ostravskou terasou“.

Rozvojem urbanizace za průmyslové revoluce v 19. století a následkem pozdějších plošných sanací v důsledku odčinění vlivů důlní těžby však většina z rybníků během vývoje zanikla, dnes jsou jen někde patrné jejich sporadické zbytky, lze sem řadit i vodní plochy po bývalých rybnících Pilík (u Paskova) a Nový Stav (na spodním konci Slezského náhonu v lokalitě Ostrava Zárubek), které až do posledních desetiletí sloužily jako účelové nádrže pro doly Ostravsko - karvinského revíru před jejich uzavřením. Akumulací vody velkého významu na řece Ostravici je od 70.let min.

Vodohospodářská bilance a znečištění

Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Ostravici lze charakterizovat tak, že řeka je významně ovlivňována odběry vody z přehrad, které jsou převáděny do spotřebišť, ležících mnohdy mimo její vlastní povodí, a vrací se po využití do recipientů až níže mimo její koryto (např. u zásobení pitnou vodou Ostravy, ale i Třinecka a oblasti Českého Těšína). Nadlepšovací efekt přehrad zajišťuje v korytě Ostravice minimálně přípustný zůstatkový průtok vody, převyšující přirozená minima, která by se jinak v něm bez účinku přehrad vyskytovala. Celkově změny průtoků při bilančním hodnocení mají na Ostravici odshora od vodního díla Šance směrem po toku minusové hodnoty (nejvíce pod zaústěním Morávky), až teprve u ústí se tento deficit vesměs vyrovnává směrem k neutrální bilanci. I za těchto okolností není v toku Ostravice ale nikde zaznamenávám napjatý nebo pasivní bilanční stav.

Největšími bodovými zdroji znečištění ovlivňujícími kvalitu vody v Ostravici, které leží přímo na toku, jsou převážně čistírny komunálních odpadních vod (ČOV) měst a obcí a pak některé průmyslové podniky. Z ČOV je třeba zmínit ač objemově malé, ale funkcí neobyčejně významné, na horním konci povodí ČOV v obcích Bílá a Staré Hamry, které přispívají k udržení vysoké kvality vody v údolní nádrži Šance, níže po toku jsou to pak velké městské čistírny Frýdlantu n/O a Frýdku-Místku . Z průmyslových podniků jsou to Válcovny plechu, Biocel Paskov a ČEZ (Energetické služby Vítkovic).

Vodní nádrž Šance

Vodní nádrž Šance leží v centrální části Moravskoslezských Beskyd a svou polohou je situována zhruba na dolním konci horní třetiny řeky Ostravice s umístěním přehradní hráze v km 45,8. Hlavní funkcí nádrže je zásobování pitnou vodou a přehrada tak patří k jednomu z hlavních zdrojů Ostravského oblastního vodovodu, zásobujícího v komplexu spolu s nádržemi Kružberk a Morávka přibližně 1,2 mil. obyvatel severní Moravy a Slezska.

Nádrž Šance se retenční částí svého objemu významně podílí, jak již uvedeno, i na povodňové ochraně území podél celého níže ležícího úseku Ostravice až po město Ostravu.

Plocha povodí nádrže Šance k přehradnímu profilu činí 146,3 km² a celkový objem 57,16 mil. m³. Ten je rozdělen na objem stálý - 2,47 mil. m³, zásobní - 39,96 mil. m³ a ochranný - 14,73 mil. m³. Vodní dílo zaplavuje údolí na ploše 305 ha a v délce 7,6 km, stoletý povodňový průtok 313 m³/s je přehradou transformován na 70 m³/s.

Přehradní hráz je 65 m vysoká, 342 m dlouhá a v jejím tělese je uloženo celkově 1,340 mil. m³ stabilizačního a těsnicího materiálu. V koruně je hráz široká 6 m, v úrovni základové spáry v nejnižším místě údolí kolem 200 m. Návodní líc přehradní hráze je ve sklonu 1:1,5 až 2,5, vzdušný 1:1,4. Podloží přehrady bylo utěsněno injekční clonou do hloubky až 70 m (celková délka vrtů je přes 21 tis. m), injektáž je vedena z injekční štoly procházející hrázovým tělesem podélně v úrovni základové spáry. Vypouštění nádrže umožňují dvě štoly o průměru 3 a 2,2 m, délce 290 a 319 m a s uzávěry o kapacitě 70 a 42 m³/s. Menší štola slouží především k odběru vody, větší jako spodní výpust. Vtok do štol je ovládán prostřednictvím dvojité věže s možností odběru vody z pěti výškových etáží. Při pravém břehu přechází těleso hráze ve 172 m dlouhý skluz od nehrazeného bezpečnostního přelivu, jehož kapacita při maximální hladině v nádrži dosahuje 118 m³/s.

Historie výstavby přehrady je více než stoletá, první zmínka o potřebě a možnosti jejího zřízení pochází z r. 1903. Oficiálně poprvé přehrada Šance pod ústím bystřiny Řečice figuruje v přehradním programu sestaveném v r. 1911, tehdy s objemem 21 mil. m³. Umístění hráze a velikost objemu podléhaly delšímu vývoji, všechny provedené průzkumy a studie byly zhodnoceny až po padesáti letech od vzniku prvního uceleného návrhu. V říjnu 1957 byla vládou k realizaci určena alternativa s hrází umístěnou do dnešního profilu pod soutokem Řečice s Ostravicí o objemu cca 60 mil. Stavba přehrady byla zahájena v březnu roku 1964, její hrubá stavba dokončena koncem roku 1969. Poprvé v tehdejší ČSSR bylo použito hráze typu „rockfill“.

tags: #lucina #po #usti #do #ostravice #ekologicky

Oblíbené příspěvky:

• Emise a Česká republika
• Sběr elektroodpadu v Nymburku
• Bašť a odpady
• Inspirace pro interiér s plakáty přírody
• Dopady klimatických změn