Ochrana vody v přírodě: Inovativní metody a komplexní přístupy

Biolog Miroslav Kubín prosazuje inovativní metody zadržování vody v lesích a zabraňování vodní erozi, a proto založil odbornou platformu AQUA INOVA. Lesníkům i obcím pomáhá řešit urgentní problémy s vodní erozí na lesních cestách a svážnicích, do lesů zničených kůrovcem vrací vodu a život.

Inovativní vodozádržná opatření na kalamitních holinách

Aktuálně se tým odborníků intenzivně věnuje inovativním vodozádržným opatřením na kalamitních holinách po kůrovci. Snaží se obnovit vsakovací schopnosti půdy, která je natolik utlačená těžkými lesními stroji, že po ní stéká až 80 % všech dešťových srážek.

Bohužel je situace na kalamitních holinách natolik zoufalá, že musíme udusanou půdu revitalizovat těžkými pásovými bagry. Ručně to nejde. Pokud se to neudělá bezprostředně po těžbě, hrozí na svazích silná eroze půdy, a především nám nevratně odtéká voda pryč do údolí. Tam ji sice můžeme částečně zadržet v nádržích, ale my ji potřebujeme v půdě na horách, kde usychají lesy.

Komplexní přístup k ochraně vodních zdrojů

Prosazuje se komplexní přístup od pramenné oblasti vysoko v horách až po vodu v řekách nebo v jejím okolí. Jedná se prakticky o celé říční kontinuum. Inspirací se staly přístupy Štefana Vaľo a kolegů z Norska, kteří podobným způsobem „uklízejí“ po sobě utuženou půdu po těžbě dřeva. Inspirací je i samotná příroda.

Na drtivé většině technologických linek pro stahování dřeva, kde je půda silně utužena těžkými lesními stroji, žádná opatření na zadržování vody nejsou. Voda, která dopadne v podobě deště na udusanou půdu, špatně vsakuje a stává se z ní povrchová voda. Čím je povrchové vody více, tím se hůře dostává zpět do půdy. Pokud voda na svahu získá velkou rychlost, působí erozi a začínají vznikat škody. My se snažíme o to, aby každá dešťová kapka, která dopadne na lesní půdu, měla možnost se vsáknout.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Spolupráce s odborníky a diskuze se skeptiky

Spolupracuje se s odborníky z Ostravské univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a se slovenskými kolegy. Vnímají naši práci velmi pozitivně a v současné době provádí intenzivní výzkum přínosů inovativních vodozádržných opatření a promýšlí jejich další vylepšení. Diskuze se skeptiky probíhají od okamžiku první realizace v Beskydech a my jsme za to moc rádi. Konstruktivní kritika je vždy vítaná.

Realizace opatření a spolupráce s vlastníky pozemků

Nikdy tato opatření nerealizuji sám. To bych toho moc nesvedl. Kolem našich inovací na zadržení vody v lesní půdě se pohybuje zhruba desítka kolegů a kolegyň. Vždy spolupracujeme s vlastníky pozemků, orgány ochrany prostředí, úředníky a stavebními firmami.

Jako skvělý prostředek k prosazování a vysvětlení principu našich vodozádržných opatření všem zúčastněným stranám se osvědčily workshopy s ukázkami přímo na poškozených lokalitách. Na holinách nebo v lese se zhutněnými plochami vidí účastníci problém na vlastní oči a taky se před nimi na místě hned vyřeší. Navíc se během workshopu živě diskutuje.

Technické detaily vodozádržných opatření

Opatření se skládá z vyhloubených vsakovacích jam o průměrných rozměrech 3 x 2 x 1,5 m. Mezi jednotlivými vsakovacími jámami je ponechána bagrem nenarušená část původní linky o délce 0,7-1,5 m, která slouží jako stabilizační prvek. Délka stabilizačního prvku se odvíjí od sklonu terénu. Čím je sklon svahu větší, tím je ponechán delší prvek. Vsakovací jámy nejsou většinou naplněny vodou, nejedná se o soustavy tůní. Narušení utužené půdy podporuje vsakování. V mírných svazích postačí rozrušení povrchu lžíci bagru bez vzniku vsakovací jámy.

Význam zdravé lesní krajiny

Bez těchto opatření z lesů odtéká zbytečně velké množství vody. Zdravá lesní krajina je skrytou podzemní přehradou. Jednalo by se určitě o smíšený les, s dobře vyvinutým humusovým horizontem a daleko větším množstvím ležícího dřeva, než na které jsme v našich lesích zvyklí. Tlející dřevo funguje jako houba. 1 m3 zdravé půdy zadrží okolo 400 litrů vody. Taková vrstva dřeva na ploše jednoho hektaru do sebe pohltí několik tisíc kubíků vody.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Pilotní projekty a sledování účinnosti

První soustava tůní vznikla loni v květnu na svazích Velkého Javorníku na již nevyužívaných přibližovacích linkách, po nichž se v lese stahovalo dřevo. Na staré svážnici vyhloubil bagr řadu jam, v nichž se zachytává dešťová voda, která by jinak po zpevněném povrchu prakticky okamžitě odtekla pryč.„Tůně mají rozměr tři krát čtyři metry a sahají až šedesát centimetrů hluboko. Díky tomu, že v hloubce není půda tak zhutněná, umožňují i lepší vsakování vody,“ vysvětlil Miroslav Kubín ze správy CHKO Beskydy, který za projektem stojí.

Metodu, která je jednoduše proveditelná a zároveň nevyžaduje vysoké náklady, pak loni v Beskydech využili i na několika dalších místech, kromě Velkého Javorníku také na Jablunkovsku a na Rožnovsku. Celkem se podařilo upravit 3,5 kilometru přibližovacích tras a vyhloubit více než 500 tůní schopných zadržet dohromady až 3 600 kubíků vody.

„Letos pokračujeme dále. Chceme rekultivovat dalších pět kilometrů nepoužívaných přibližovacích linek na stahování dřeva, a tím zadržet v krajině desetitisíce kubíků vody v místě dopadu srážek. Můžeme tak snížit negativní dopady sucha na krajinu, zpomalit odtok vody během povodní a zabránit erozi půdy,“ popsal Kubín. Účinnost metody měří vědci z Ostravské univerzity, kteří chtějí zhodnotit účinnost zmíněných opatření.

„Víme, že rekultivované přibližovací linky vodu zadržují, my se na vědecké bázi snažíme zjistit, kolik jí konkrétně je,“ informoval Matěj Horáček z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. Výzkum začal před několika týdny a potrvá až do konce letošní sezony.

„Zkoumáme stav na rekultivovaném úseku a pak stav na úseku, který upravený není. Doufáme, že se nám podaří vyvodit nejen relativní, ale i absolutní množství vody, která tato opatření pomohou zadržet,“ sdělil Horáček. Druhá věc, kterou vědci budou zjišťovat, je množství vody, které z lesa odteče po zpevněné neupravené svážnici.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

„Chceme požádat o spolupráci meteorology, aby nám poskytli data o srážkách. Mohli bychom tak zjistit, kolik vody odteče při přesné znalosti velikosti srážek,“ doplnil Horáček.

Inspirace pro další regiony

Projekt je první v republice, už nyní si z něj berou inspiraci jinde, například v Jizerských horách, kde letos připravují podobné kroky.„Přemýšleli jsme, jak by se dala zadržet voda u nás v horách bez toho, že by se musely stavět betonové hráze, a zaujalo nás, co se dělá v Beskydech,“ popsal Daniel Honzig ze spolku Milujeme Jizerky, který aktivitu inicioval. „Nyní spolu s CHKO a Lesy ČR vytipováváme přibližovací trasy u nás, kde by se dala tato opatření udělat. Chceme to stihnout ještě letos,“ uvedl Honzig.

Podle Tomáše Korytáře ze správy CHKO Jizerské hory to však bude v této oblasti složitější. „V současné době zde dochází k rozsáhlé kůrovcové těžbě a zároveň i nové výsadbě. Většinu cest tak nyní lesní hospodáři aktivně využívají a bude náročnější nějakou vhodnou vybrat,“ řekl Korytář. Nápad zaujal také v národním parku Slovenský ráj. „Jezdíme se dívat do národních parků a chráněných krajinných oblastí a způsob, jak citlivě se daří v Beskydech spojovat ochranu přírody s hospodařením s vodou, je výjimečný i v evropském hledisku.

Legislativa a ochrana vod v ČR

Termín ochrana vod, byl poprvé zaveden v zákoně o vodách č. 138/1973 Sb. Jedná se o opatření, která mají sloužit k k zajištění množství a jakosti vod v přírodním prostředí, k omezení a odstranění následků znečišťování a k zabránění vyčerpání vodních zdrojů. Hlavním cílem ochrany je v České republice, v souladu s požadavky Evropské unie, zlepšování stavu vodních zdrojů, vodních ekosystémů, podpora trvalého užívání vod a zmírňování nepříznivých účinků povodní a sucha.

Ochrana vod je soubor opatření, sloužící k uchování hospodářky vhodných podmínek pro zajištění dostatečného množství vod o vyhovující jakosti a o zlepšení vodohospodářských poměrů. Vlastníci pozemků obecně jsou povinni zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a musí dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny.

Obecná ochrana vod

OBECNÁ OCHRANA vychází ze všech obecně platných a závazných ustanovení, která se musí za každých okolností dodržovat a za toto dodržování nenáleží žádné finanční kompenzace. Tato ustanovení jsou vymezena pomocí řady předpisů, především z podstatné části současného vodního zákona (např. ochrana jakosti podzemních a povrchových vod, oblast odpadních vod, vodohospodářské plánování, apod.), ale i dalšími právními předpisy z jiných oblastí a rezortů, jako např. stavební zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o ochraně životního prostředí, odpadové hospodářství, ochrana půdních fondů a další.

Stejně jako ve většině obecných zákonných ustanovení, i v případě obecné ochrany vod platí, že je povinností každého ji dodržovat vždy, všude a za všech podmínek (bez ohledu na to, zda se jedná o vodní zdroje pro zásobování pitnou vodou a jejich ochranná pásma) a za toto nenáleží žádné finanční kompenzace.

Zvláštní ochrana vod

ZVLÁŠTNÍ OCHRANA vod slouží k ochraně konkrétně dané oblasti, má za úkol z nejrůznějších důvodů zajistit vyšší stupeň ochrany než obecná ochrana. CHOPAV jsou území, která vláda vyhlašuje nařízením na základě odborných doporučení a poznatků o dané oblasti, jako jsou např. hydrologické a vodohospodářské bilance, průtokové poměry, jakost podzemních vod, vydatnost pramenů a jiné.

Obdobně jako u ochrany obecné vychází ze zákona a tedy její dodržování probíhá bez jakýchkoli náhrad. CHOPAV jsou upraveny v §28 zákona č. 254/2001 Sb., platném znění v rozsahu stanoveném nařízením vlády se v nich zakazuje zmenšovat rozlohu lesních pozemků, odvodňovat lesní a zemědělské pozemky, těžit rašelinu nebo nerosty povrchovým způsobem, popřípadě provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, dále se zakazuje těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny nebo ukládat radioaktivní odpady. Po předchozím souhlasu vlády může Ministerstvo životního prostředí povolit z těchto zákazů výjimku.

Citlivé oblasti jsou definovány v § 32 vodního zákona jako vodní útvary povrchových vod, v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l, nebo u nichž je z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod. Jsou stanoveny nařízením vlády č. 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.

Podle výše zmíněného nařízení § 10 odst. 1. jsou všechny povrchové vody na území České republiky vymezeny jako citlivé oblasti, které podléhá přezkoumání v pravidelných intervalech nepřesahujících 4 roky.

Ochrana před dusičnany

Dusík je sice nezbytnou živinou napomáhající růstu rostlin a hospodářských plodin, ale jeho vysoké koncentrace však škodí člověku i přírodě. Proto v roce 1991 byla Evropskou unií přijata směrnice Rady č. 91/676/EHS s cílem chránit kvalitu vod v celé Evropě tím, že bude předcházet únikům dusičnanů ze zemědělských zdrojů do povrchových a podzemních vod, což je nutné nejen pro zajištění dostatku kvalitní pitné vody, ale i z důvodu omezení eutrofizace povrchových vod. Podle směrnice musela ČR pro vstup do EU implementovat směrnici do národního právního řádu (§ 33 zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů).

Na základě zmocnění ve vodním zákoně bylo vládou přijato nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání, skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech, ve znění pozdějších předpisů. 156/1998 Sb., o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů. V současné době upravuje problematiku zranitelných oblastí NV 262/2012 Sb., stanovení zranitelných oblastí a akčním programu. Tento legislativní předpis je účinný od 1.8.2012 a ruší předchozí NV č.

Ve zranitelných oblastech jsou nařízeny povinné způsoby hospodaření, které jsou dány akčním programem. Akční program představuje povinné způsoby odpovídající přírodním podmínkám a způsob hospodaření v různých typech zranitelných oblastí, které musí obsahovat povinná opatření vedoucí ke snížení obsahu dusičnanů ve vodách.

Nitrátová směrnice je úzce spojena s dalšími směrnicemi a nařízeními EU orientovaných na ochranu a nakládání s vodními zdroji, která v souladu s "acquis communitaire" spadá do kapitoly Životní prostředí. V rámci Kontroly podmíněnosti jsou definovány tři oblasti SMR (Životní prostředí, Veřejné zdraví, zdraví zvířat a zdraví rostlin, Dobré životní podmínky zvířat) s 18 směrnicemi a nařízeními.

Od 1. ledna 2009 je v České republice dodržování vybraných povinných požadavků provázáno s vyplácením přímých plateb, některých podpor z osy II. Programu rozvoje venkova (PRV) a některých podpor v rámci společné organizace trhu s vínem (Kontroly podmíněnosti - Cross compliance) www.mze.cz/cross-compliance.

Kontrola výše uvedených požadavků je průběžně prováděna celkem pěti státními kontrolními orgány: Státním zemědělským a intervenčním fondem (kontroluje Dobrý zemědělský a environmentální stav - GAEC), Českou inspekcí životního prostředí (kontroluje povinné požadavky na hospodaření-oblast Životní prostředí - SMR1, 5), ÚKZUS - Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (kontroluje povinné požadavky na hospodaření - oblast Životní prostředí - SMR 2, 3, 4 a minimální požadavky pro použití hnojiv - AEO 5a), Českou plemenářskou inspekcí (kontroluje povinné požadavky na hospodaření - oblast Veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin - SMR 6, 7, 8), Státní rostlinolékařská správa (kontroluje minimální požadavky pro použití přípravků na ochranu rostlin - AEO 8a, SMR 9), Státní veterinární správa (kontroluje např.

V případě, že žadatel o dotace stanovené podmínky nedodrží, může mu být dotace snížena nebo, v nejkrajnějším případě, neposkytnuta vůbec.

Speciální ochrana vodních zdrojů

Speciální ochrana tvoří nadstavbu nad ochranu obecnou a zvláštní, vycházející ze zákona. Jejím cílem je zajištění ochrany vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti u vod, které mají sloužit jako vodní zdroje. Tento odborný výraz je nejvíce používán v souvislosti se zásobováním vodou. V praxi jde tedy o pojem "speciální ochrana vodních zdrojů". V podstatě se jedná o prevenci k zajištění ochrany vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů.

Původní koncepci speciální ochrany vodních zdrojů upravoval zákon o vodách č. 138/1973 Sb. Účelem tohoto zákona bylo všestranně chránit vody pro jejich nenahraditelnost a význam, plánovitě řídit jejich odběry a jiné nakládání s nimi tak, aby se zabezpečila rovnováha mezi potřebou vody a kapacitou vodních zdrojů. Dle tohoto zákona byla ochranná pásma vodních zdrojů zřizována vodohospodářským orgánem ve spolupráci s orgány hygienické služby a v uvedené době se používal jednotný název a to pásma hygienické ochrany (PHO).

Základním principem této původní speciální ochrany vod byla tzv. U vodních zdrojů povrchových vod se v rámci povodí nad vodárenským odběrem PHO rozlišovala do tří stupňů: PHO 1. st. tvořilo bezprostřední okolí jímacího objektu, PHO 2. st. navazovalo na PHO 1. st. a bylo zpravidla ještě rozděleno na vnitřní a vnější část a PHO 3. st., které zahrnovalo většinou zbytek povodí příslušného vodního toku nad vodárenským objektem. U podzemních zdrojů se stanovovala PHO 1 st. a PHO 2. st. - rozdělené na vnitřní a vnější. Jednalo se tedy o tzv. plošnou, nebo také pásmovou ochranu, kdy příslušné hydrologické nebo hydrogeologické povodí vodního zdroje, (tedy území mezi vodním zdrojem a případnými zdroji ohrožení až po rozvodnici), bylo vždy celé součástí jednotlivých stupňů PHO.

Nové pojetí speciální ochrany vodních zdrojů spočívá ve stanovování ochrany tzv. zonální na rozdíl od původního řešení pásmového (plošného). Změnami v legislativě (nejen vodoprávní) po roce 1989 došlo k podstatnému zvýšení zajištění ochrany jednotlivých složek životního prostředí novými nebo novelizovanými právními předpisy - tedy v oblasti obecné ochrany vod, ovzduší, půdy, odpadového hospodářství, ochrany přírody a krajiny aj. Proto je možné navrhovat speciální ochranu pouze v těch oblastech, kde si to místní podmínky, společně s dosavadním vývojem množství a jakosti vody, vyžadují právě nad rámec obecné ochrany (resp. i zvláštní ochrany).

Ve smyslu vodního zákona č. 254/2001 Sb., v platném znění, je ochrana a zachování vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů veřejným zájmem. Vodní zákon rovněž zmocňuje vodoprávní úřad k tomu, že může v OP zakázat nebo omezit užívání pozemků a staveb, současně ale ukládá za povinnost v určených případech vypořádat náhrady. Ochranná pásma řeší § 30 vodního zákona č. 254/2001 Sb., v platném znění a dále potom Vyhláška MŽP č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.

Ochrannými pásmy se rozumí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových a podzemních vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou (dále jen vodní zdroj) s průměrným odběrem za rok více než 10 000 m3. OP jsou u povrchových a podzemních zdrojů rozdělena na OP I. st. OP I. st. slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení a stanovují se jako území souvislá, musí být vždy vyznačeno výstražnými tabulemi (autor Oppeltová), u podzemních zdrojů se většinou oplocuje (autor Oppeltová),(bez oplocení v lesním porostu), u povrchových zdrojů se oplocuje jen výjimečně. Jsou zde stanoveny nejpřísnější podmínky, většinou se jedná o zákazy činností. Území OP I. st. OP II. st. slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nemohlo dojít k ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vody ve vodním zdroji.

OP II. st. nemusí bezprostředně navazovat na OP I. st. a nemusí být ani souvislým územím. Je tedy možné stanovit v rámci hydrogeologického rajónu nebo hydrologického povodí více území - zón OP II. st., přičemž jednotlivá území OP II. st. mohou být stanovována postupně.OP II. st. se neoplocuje, musí být v terénu vyznačeno výstražnými tabulemi. Při návrhu rozsahu a režimu v OP je nutné posuzovat každou lokalitu vodního zdroje individuálně. Nestanoví se v případech, kdy území OP I. st. Vlastník nemovitosti má nárok na náhradu za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v OP. Dle zák. Oprávněná strana - vlastník pozemku nebo stavby, resp. 1. 2.

V současné době existují v praxi současně PHO i OP, novelou zákona o vodách nedošlo ke zrušení PHO. V oblastech, kde neproběhla revize pásem podle nových předpisů, jsou stále v platnosti stávající PHO. Velkou novelou vodního zákona č. 150/2010 Sb. došlo ke změně způsobu stanovení OP. Dříve se stanovovala rozhodnutím, ale nabytím účinnosti této novely - od 1. 8. 2010 - se OP stanovují, mění nebo ruší opatřením obecné povahy. Jedná se o poměrně nový pojem pro obor vodního hospodářství a způsob provádění a ukončení řízení dle správního řádu, který nebyl dosud ve vodoprávních řízeních používán a nejsou zde s ním žádné zkušenosti.

tags: #ochrana #vody #v #prirode #metody

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace zahradního odpadu
• Změny české krajiny a ekologie
• Využití výlevky Jika Mira
• Tříděný odpad v ČR
• Vítězslav Hálek a příroda v poezii