Nejčastější otázka na workshopech a přednáškách je: „A můžu kompostovat tohle?“ Každý zahradní kompost má svá specifika, například žížaly ve vermikompostéru neocení velké množství citrusů a zázvoru, naopak bokashi nádoba si pochutná i na mléčných výrobcích. Tentokrát se však zaměříme na klasický kompost. Ten, který by neměl chybět na žádné zahradě.
Obecně je uváděno, že kompostovat se dá vše, co podléhá biologickým rozkladným procesům. Každý kompostovací maniak si časem orientační seznam použitelných a nepoužitelných materiálů sám roztřídí a přizpůsobí na základě osobní zkušenosti.
Zlatým pravidlem kompostování je „tři díly hnědého na jeden zeleného“. Zelený vlhký materiál je bohatý na dusík a hnědý suchý na uhlík. Suchý materiál vyrovnává obsah vlhkosti například kuchyňských odpadů a zlepšuje strukturu kompostu.
Mezi materiály, které lze kompostovat, patří:
Nekompostujeme nic, co vadí procesu tlení: cizorodé látky (sklo, kovy, umělé hmoty všeho druhu, textilie), materiály, které mohou vykazovat vyšší obsah škodlivých látek, například obsah sáčků z vysavačů, popel z briket a uhlí, barevné časopisy, smetky ze silnic.
Čtěte také: Odpadní teplo z kogeneračních jednotek
Mezi problematické nebo nevhodné materiály patří:
Při nadbytku jakékoli suroviny (odpadu) je vhodné založit kompost speciální a zkompostovanou hmotu později používat uvážlivě. Kompost, tedy ten správný, je velmi pestrou směsí rostlinného a jiného odpadu, zato když kompostujeme takzvaný jednodruhový rostlinný odpad, vznikne kompost speciální, jednodruhový.
Ideální je, když je listovka přece jen pestřejší, čili když mícháme listí z co nejvíce druhů opadavých stromů a keřů v zahradě. Tužší a tvrdší listy je navíc třeba před kompostováním nadrtit. A vůbec ideální je rozmělnit listy všechny. Listí prostě posbíráme sekačkou s přídavným košem na posekanou travní hmotu. Sekačka na trávu se tak stane sběračem a zároveň drtičem listí.
Před založením listovky je navíc dobré listí promíchat se zeminou, hnojem a nebo kompostem, ideálně vším, ale stačí jen to, co máme po ruce, čeho máme nadbytek. Je též třeba vědět, že listy některých dřevin kompost okyselují (např. dub, z jehož listí se uvolňují třísloviny). Vlastně nic, pouze si takové listí oddělíme a připravíme si listovku pro kyselomilné druhy (např. borůvky či rododendrony).
Největší problémy představuje listí ořešáku, to je dobré nadrtit a přidat do normálního kompostu. Pokud bychom z něj chtěli listovku, je třeba přidat vyrovnávací dávku dusíku (přidáme hnojivo bohaté na dusík) a doba tlení bude výrazně delší.
Čtěte také: Budoucnost odpadového hospodářství
Hromady tlející trávy tvoří takové teplo, že může za určitých podmínek dojít až k jejímu samovznícení. Předně je v travní ploše dosti vysoký obsah dusíku, jelikož právě ten přijímají z půdy traviny přednostně. A právě kombinace obsahu dusíku s vodou způsobuje uvolňování spousty energie.
Je proto třeba kompostovat trávu již zavadlou a mísit ji například s rozdrcenými větvičkami, slámou a jinými materiály, které mají oproti travní hmotě odlišné vlastnosti. Je též třeba takový kompost častěji přehazovat, jelikož rychleji slehává.
I z nadrcených větví, kůry, pilin a hoblin lze připravit kompost, ovšem tyto materiály mají pro kompostování málo dusíku. Je proto třeba jej dodat v jakékoli podobě. A navíc musíme zalévat, jelikož jde o materiály suché. Vůbec nejlepším řešením je dřevní materiály přidávat v menší míře do všech možných druhů kompostů a nebo je využít při zakládání vyvýšených záhonů.
Navíc platí, že čím je dřevní materiál čerstvější a vlhčí, tím je na dusík bohatší a naopak. A pozor, i tlení dřeva je dosti záhřevným procesem a navíc materiál snadno a dosti rychle vysychá.
Ovocné výlisky mívají ideální poměr uhlíku a dusíku (25 až 30:1), což je výborné pro tlení. Není proto třeba přidávat dusík, resp. dusíkatá organická hnojiva. Je zde též vysoký podíl jader a také třapin.
Čtěte také: Recepty s odpadem ze šťavňovače
S výjimkou výlisků z jablek a hrušek, kde se doporučuje přidávat slámu či seno, nemusíme nic dalšího přidávat kromě trochy zeminy. Výlisky rychle tlejí i kvůli vysokému obsahu cukru a jsou silně záhřevné, zároveň však dochází i k masivnímu výskytu plísní, těch se však nemusíme bát, tyto houby totiž rozkládají celulózu a lignin.
Klíčové je při kompostování výlisků sledovat vlhkost, rády totiž vysychají. Občasná zálivka je proto dobrá i preventivně. Komposty z výlisků zůstávají dlouho kypré a snadno nahrazují rašeliny, pokud je ale chceme používat jako hnojivo, je třeba při kompostování přidávat organické hnoje a to velmi tekuté (močůvka, kejda).
Kompostujeme seno znehodnocené, staré a zapařené, stačí zalévat a přidat půdu. A jelikož se tento materiál při zakládání kompostu nedá míchat, musíme přistoupit k vrstvení v kombinaci se zaléváním a sešlapáváním. Tlení jinak začíná ihned a hromada materiálu rychle ztrácí na objemu. Nakonec nám zbude cca 10 % hotového kompostu.
Což je také důvod, proč se seno a sláma obvykle kompostují s jinými materiály a nebo se používají hojně při zakládání vyvýšených záhonů. A pozor, seno není tolik nasákavé a strukturní jako sláma, potřebujeme jej proto obvykle až třikrát více.
Ze stájí, výběhů a pastvin vyvážíme přísně vzato mrvu, teprve na hnojišti se nám díky fermentačním procesům mění v hnůj. Díky vysokému obsahu dusíku je cenným hnojivem. Řadí se mezi tzv. hnojiva výhřevná, proto ho používáme k prohnojení těžkých a „studených“ půd, skvělý je do pařenišť, která výborně „vytápí“, také pod žampiony.
POZOR - do hnoje nikdy nepřidáváme vápno! Já osobně vždy začínám větvemi ze sadu (jakožto drenážní a provzdušňovací vrstvou), které svým průměrem nestojí za to brát ke kotli na ztopení - šetřím si je za tímto účelem celý rok. Na ně přijde vrstva slámy - z hlediska kompostace je jedno, zda půjde o slámu čistou, či použitou pod koňmi.
Tyto dvě vrstvy zavozím ostříhanou podzimní zahrádkou - tedy zbytky seschlých květin, ostříhaných keřů (nikoli jedovatých), chrástu ze zeleniny. Tyto hrubé suché materiály zajistí provzdušnění dna kompostu a zároveň plní funkci odsávání případné přebytečné vlhkosti.
Slamnaté části hnoje používám na postupné prokládání vrstev, snažím se celoročně do „hnojokompostu“ přidávat pestré vrstvy materiálů - ráda do něj poklidím i nekvalitní seno, větve menšího průměru (ideální je, když jim pomůže štěpkovač), shrabané listí ze zahrady, kůru po přípravě dřeva na zimní topení a samozřejmě veškeré povolené zbytky z kuchyně.
Nepohrdnu ani zeminou z přesazování pokojových květin (těch mám opravdu hodně), samozřejmě i při celoročním sběru kobyláků po výbězích a v pastvinách se do kompostu chtěj nechtěj zemina průběžně dostává - a je to, z hlediska zdárné kompostace, jen dobře! Nebojte se, zase ji pastvinám vrátíte zpět - ve výsledném hnojivu, které na podzim plochám s radostí dopřejete.
Ještě nesmím zapomenout zmínit, že výbornou a cennou mezivrstvou jsou v hnojném kompostu kopřivy (celkově je přínosné prokládat hromadu hrubšími stébelnatými rostlinami). Kopřiva je doslova „nadupaná“ dusíkem, stopovými prvky a minerály. A kdykoli potkám v okolí žížalku - šup!
Po založení kompostu literatura doporučuje sledovat vlhkost (suchý kompost prolévat, v mokrých obdobích naopak chránit před přemokřením) - mnoho vody způsobuje zápach, nedostatek brzdí rozkladné procesy. U nás prší málo, takže nadměrnou vodou v kompostu netrpím - zato je občas hodně suchý. To už si ale každý musí ohlídat podle stanoviště a klima sám.
Někdo urychluje zrání kompostu častým přehazováním, přičemž cílem je mít hotový kompost již za tři až šest měsíců. Jiní nechávají (a to je i můj případ) hnojokompostoviště v poklidu pracovat na přeměně hnoje ve zlato celý rok.
Základem úrodnosti půdy by mělo být vždy hnojení organickými hnojivy (nejlépe na podzim). Tedy hnojem a kompostem. Hnojení pouze průmyslovými hnojivy vytváří tzv. hladovou půdu, která jen mizerně drží vláhu a stejně tak bídně živiny. My, koňáci, máme přístup k cenné komoditě, kterou koňský trus bezesporu je. Měli bychom si koňských koblížků považovat a naučit se s nimi efektivně zacházet. Udržíme tak naše pastviny, pole a zahrady v kondici, jakou nikdy pouze na umělém hnojení mít nebudou.
Použití průmyslových hnojiv na jaře doplňuje půdě minerální látky, ale bez organického hnojení na podzim je jejich účinek jen omezený. Při kombinovaném hnojení využíváme benefity obou možností a děláme pro svoji půdu maximum. Nezbavujme se hnoje - buďme rádi, že ho máme! Vždyť naši předci se bez pořádného hnojiště neobešli, hnůj byl základem každého hospodářství. Díky němu byla půda výživná a bohatá, kyprá a humózní, uměla skvěle podržet vláhu.
tags: #shnile #drevo #do #kompostu #vyuziti