Ekologický chov masných brojlerů: Podmínky a postupy

Chov drůbeže je jedním z nejdostupnějších způsobů, jak si zajistit kvalitní domácí vejce, zdravé maso a soběstačný přístup k potravinám. Ať už vás zajímá chov slepic, krůt, hus, nebo kachny, tento článek vás provede základy i pokročilými tipy.

Začínáme s chovem drůbeže

Prvním krokem je vhodné zázemí. Potřebujete kurník pro drůbež, výběh, automatickou napáječku, krmítko a kvalitní podestýlku pro drůbež. Při výběru zohledněte i ventilaci, osvětlení kurníku a teplotu v kurníku.

Velikost kurníku a počet zvířat musí být v rovnováze - příliš velká koncentrace může způsobovat stres, což ovlivní zdraví a produkci vajec. Doporučujeme investovat do kvalitního materiálu a konstrukce kurníku - chráněného před predátory a povětrnostními vlivy. Uvnitř by měly být dobře přístupné hřady, hnízda a snadná možnost úklidu.

Zkušenější chovatelé často využívají mobilní kurník, který lze přesouvat dle potřeby, čímž zajistí přirozené hnojení půdy a větší pestrost pro drůbež.

Pokud začínáte, doporučujeme méně náročné plemeno slepic, například slepice nosnice nebo hybridní slepice. Vhodná jsou také kuřata, krůťata nebo kačata k odchovu - tedy kuřata odchov, krůťata odchov, kačata odchov. Děti se často učí chovu právě skrze péči o malá kuřátka.

Čtěte také: Alternativní chov brojlerů

Výživa a krmení drůbeže

Pro správný vývoj potřebuje drůbež vyvážené krmení - ať už jde o granule pro drůbež, krmné směsi, nebo domácí výrobu krmiva. Doplňte je o vitamíny, minerály, nebo další doplňky stravy pro slepice. Vyplatí se sledovat sezónní rozdíly - v zimě drůbež potřebuje více energie, zatímco v létě se krmivo upravuje podle aktivity a dostupnosti zeleného krmení.

Sledujte také vhodný krmný režim drůbeže, zejména u brojlerů, nosnic a mladých kuřat (krmení kuřat, krmení nosnic). Nezapomeňte na přístup k čisté vodě - ideálně prostřednictvím automatické napáječky. Voda by měla být chráněna před znečištěním a v zimě ohřívána proti zamrznutí.

Masná a nosná drůbež

Rozlišujeme masnou drůbež (např. brojleři) a nosnou drůbež (např. nosnice). U brojlerů je důležitý výkrm drůbeže, zatímco u nosnic sledujeme pravidelnost snášky a délku jejich produkčního cyklu. Výběr plemene drůbeže by měl odpovídat cílům chovu - zda preferujete vejce, maso nebo kombinaci obojího.

Zvláštní pozornost věnujte také kvalitě prostředí - stres, špatné světelné podmínky nebo vysoká hlučnost mají přímý dopad na růst i snášku. U brojlerů je častým tématem krmení bez antibiotik, které souvisí s požadavky na zdravé a etické produkty.

Péče a zdraví

Zdraví drůbeže je základ. Sledujte prevenci: očkování drůbeže, prevence nemocí, hygiena v chovu, čistění kurníku. Nemoci jako kokcidióza, salmonelóza či respirační onemocnění mohou při zanedbání hygieny rychle zlikvidovat celý chov.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Dbejte také na zabezpečení výběhu, síť na výběh, a ochranu drůbeže před predátory. Kromě lišek a kun jsou nebezpečím i dravci nebo toulaví psi. Pravidelné prohlídky drůbeže a sledování chování pomáhají rychle rozpoznat problémy.

Výkrm brojlerů v domácím prostředí

Domácí výkrm brojlerů se stává stále oblíbenější volbou pro ty, kteří chtějí mít jistotu kvalitního masa a kontrolu nad způsobem chovu. Tento proces však vyžaduje určité znalosti a přípravu.

• Výběr plemene: Při výkrmu brojlerových kuřat doporučujeme vybírat specializovaná masná plemena jako COBB 500, Ross 308 nebo Hubbard.
• Výběh: Pokud chcete brojlerům dopřát pohyb, připravte menší venkovní výběh.
• Tepelné podmínky: Mladá brojlerová kuřata jsou citlivá na teplotu.
• Délka výkrmu brojlerů může být zkrácena či prodloužena podle požadované váhy.

Výkrm brojlerů - fáze

V období jara začíná výkrm brojlerových kuřat v domácím prostředí. Pro optimální produkci masa doporučujeme využívat vyšlechtěná hybridní masná plemena, která jsou geneticky předurčena k rychlému růstu a silnému osvalení. V raném stádiu výkrmu brojlerových kuřat je důležité zajistit vhodné podmínky v chovatelském zařízení, jako jsou přitápění a osvětlení, zároveň je třeba brát v úvahu roční dobu.

V průběhu prvního týdne života čelí brojlerová kuřata mnoha stresovým faktorům, jako jsou přeprava nebo adaptace na pevnou stravu. Tyto faktory způsobují změnu střevního pH, což občas vede ke zdravotním problémům v důsledku zvýšeného množství bakterií E. coli. Abychom kuřatům pomohli zvládnout tuto situaci, je důležité během prvního týdne života snížit pH vody na 4. To provedeme pomocí komerčních okyselovadel nebo s použitím 8% octa, zředěného v poměru 0,1%.

Během prvního týdne života brojlerových kuřat je klíčová správná výživa. Pokud dojde k chybě v krmení na začátku, následně se těžko napravuje, což vede k delšímu růstu kuřat do požadované hmotnosti a zvýšení ekonomických nákladů.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Pro výkrm brojlerů v prvních dvou týdnech života se často používá brojlerový starter ve formě drcené kompletní krmné směsi. Tímto krmivem kuřata dostávají veškeré potřebné živiny kromě vody. Brojlerové startery bývají obohaceny o antikokcidikum, které potlačuje kokcidiózu a snižuje úhyn. Příkladem používaného antikokcidika je Salinomycin, který je však toxický pro krůty.

Počínaje třetím týdnem života brojlerových kuřat se přechází na krmivo zvané grower, které je nejvhodnější v granulované formě, aby se minimalizovala jeho ztráta. V tomto stadiu výkrmu je relativní růstová intenzita kuřat o něco nižší, což znamená, že krmivo už nemusí být tak koncentrované a mívá zhruba o 1 % nižší obsah bílkovin než starter. Grower se podává až do pěti dnů před porážkou. Pokud však doma chováte kuřata s cílem dosáhnout vyšších hmotností, můžete grower podávat až do 40. - 45.

Následuje takzvaný finišer, což je granulovaná potrava určená pro krmení v závěrečné etapě výkrmu. To znamená, že se podává až do doby porážky, avšak minimálně posledních pět dnů před zabitím. V tomto časovém úseku je růst zvířete poměrně pomalejší a hladina bílkovin v krmivu je o zhruba 1 % nižší. Finišer neobsahuje antikokcidikum.

Popisované postupy se týkají použití kompletních krmných směsí, což znamená krmiv obsahujících všechny nezbytné složky. Někteří chovatelé však mají přístup ke svému nebo levnému obilí, obvykle pšenici nebo kukuřici. V takovém případě se pro výkrm smíchá obilí s bílkovinným koncentrátem v sypké formě, který je založen na obsahu sóji, což je nejběžnější zdroj proteinů. Vzhledem k sypké struktuře však očekávejte ztráty krmiva kvůli hrabání atd. Možný je také vyšší úhyn zvířat z důvodu chybějícího antikokcidiku a vyššího obsahu plísní a mykotoxinů v obilí.

Od 40. dne života brojlerů začíná v jejich masu narůstat tuk, který je známý jako „nositel chuti", a maso se tak stává zralejším. Čím delší dobu kuřata vykrmujete, tím více tuku obsahuje a maso je chutnější. Mějte na paměti, že první fáze výkrmu je pro celkový výsledek nejdůležitější.

O koncentraci či síle krmiva nevypovídá jen obsah proteinů, tedy bílkovin, ale také obsah aminokyselin (např. methioninu a lysinu).

Nejméně 5 dnů před porážkou přestaňte podávat krmivo obsahující antikokcidikum. Nikdy nepodávejte krmivo určené pro brojlery krůtám.

Ekologický chov drůbeže v systému biologického zemědělství

Z hlediska ekologie a výroby nezávadných potravin se jeví jako nejlepší varianta produkce drůbeže, výkrm v podmínkách biologického zemědělství, tzv. "BIO" chov. Tento typ výkrmu zvířat je v současnosti praktikován hlavně u skotu a prasat, ale postupem doby se začnou rozvíjet i chovy drůbeže. Výkrm drůbeže v systému biologického zemědělství je chov zvířat v přirozených podmínkách a zvířata jsou krmena krmnými surovinami vyrobenými za přísných podmínek biologického zemědělství. Tento typ chovu umožňuje rovněž ekonomické využití vlastní biologicky vyprodukované rostlinné produkce.

Stejně jako u velkých zvířat je výkrm drůbeže omezen administrativně na menší počty zvířat. Podle směrnice 2092/1991 EU je například počítáno, že jedna hala pro výkrm drůbeže má mít maximálně 400 m². Je samozřejmostí, že se drůbež chová pouze na podestýlce, kterou může být sláma, hobliny, písek nebo rašelina.

V případě haly s rozlohou více než 200 m², může být rozdělena na více částí tak, aby rozdělení haly pokračovalo i ve výběhu. Pro nosnice platí výjimka, že hala může mít nejvýše 1600 m² užitného prostoru. Při tomto způsobu výkrmu hojně využíváno i mobilních staveb, kdy po vypasení výběhu v okolí haly dojde k přemístění celé stavby. Tyto mobilní stavby mají menší velikost od 60 do 120 m².

Pro výkrm drůbeže mohou být používány stejné typy s pomalejším růstem jako pro výkrm typu „LABEL“. Jde ovšem nejen o kuřata, ale i o kachny, husy, perličky, krůty a snáškové nosnice. Konkrétně u výkrmu kuřat může jít i o klasická masná plemena jako například hempšírky a plymutky, u krůt hlavně o plemeno bronzových krůt. Drůbež musí mít přístup po větší část dne na výběhy. U nosnic je to například nejpozději v 28. týdnu věku.

Výběhy musí být zatravněné, se zastíněnými místy a s krmítky a napáječkami. Použití venkovních krmítek a napáječek je přímo povinné. Důležitá je i dezinfekce, kdy je nutno dodržet 14denní interval mezi naskladněním turnusů.

Výživa v BIO chovu

Při pohledu na výkrm „BIO“ je nutné zmínit hlavně oblast výživy. Důležitou zásadou je, že drůbež musí být z velké části krmena surovinami vyprodukovanými v rámci biologického zemědělství. Podle směrnice 2092/91 EU platí, že se drůbež musí krmit krmnou dávkou, která se skládá nejméně ze 40 % surovin pocházejících z vlastních zdrojů, tj. vypěstovaných na vlastní farmě. Celkový podíl biologicky vyprodukovaných surovin v receptuře krmné směsi by měl být 90 %.

Je pochopitelné, že existuje i mnoho omezení pro použití některých surovin jako například jablečných a vinných slupek, melasy, mláta, mouky, otrub, kokosového, palmojádrového, bavlníkového a podzemnicového extrahovaného šrotu. Dále se nesmí používat výrobky z manioky (tapioka), chemicky chráněné proteiny (syntetické aminokyseliny) a další suroviny, produkované na bázi geneticky modifikovaných organismů. Tato omezení se nevztahují na suroviny běžně dostupné a pěstované v klimatických podmínkách konkrétní země.

Je pochopitelné, že výběr některých vhodných domácích surovin je jiný pro Českou republiku a jiný pro Francii. Recepturu krmné směsi tvoří z větší části obiloviny, jejichž podíl by měl u kuřat od 28. dne věku, u kachňat od 36. dne věku a od 42. dne věku u krůt a perliček činit minimálně 65 % podílu receptury.

Jako zbývající 10% podíl surovin nevyprodukovaných v rámci biologického zemědělství je možné použít též mimo běžných surovin, jako jsou obiloviny, olejniny a luskoviny, též ostatní rostlinné komponenty a jejich deriváty. Tím se rozumí zelená, sušená píce (seno), vojtěškové a jetelové moučky a dále výtažky z rostlin, eventuálně rostlinné proteiny (pivovarské kvasnice) a aromatické látky. Lze použít i v omezené míře výrobky z mléka (sušené mléko, syrovátka aj.) a výrobky z mořských živočichů (rybí moučky).

Jako zdroj minerálních látek se používají vybrané přirozeně se vyskytující sloučeniny mikro- a makroprvků.

Výroba krmných směsí pro „BIO“ je kontrolována certifikačními orgány. Kontrola se uskutečnuje na principu HACCP v několika bodech. Začíná při nákupu surovin (původ z biozemědělství), pokračuje přes skladování až po výrobu a distribuci. Měla by vyloučit, že nedojde k chybám při použití surovin, které nejsou určeny pro výrobu biokrmiv. Dále vyloučit chyby při míchání, tj. použití nepovolených substancí (antibiotika apod.) a v poslední řadě i chyby ve skladování a distribuci hotových krmiv pro konečného zákazníka.

Prevence nemocí v BIO chovu

Neméně důležitá je i prevence nemocí, případně nezbytně nutná léčba. U tohoto typu výkrmu je na prvním místě především prevence. V případě, že selhávají všechny formy prevence a zvířata jsou nemocná či zraněná, se v první řadě přistupuje k izolaci těchto kusů.

Další formou je použití fytoterapeutických přípravků (aromatické výtažky a oleje), homeopatik, mikroprvků a dalších povolených přípravků, které musí být použity přednostně před běžně dostupnými antibiotiky. Je zakázáno použití antibiotických stimulátorů růstu, kokcidiostatik, hormonů ani jiných antibiotických substancí s podobnými účinky. Léčebné použití antibiotik je vázáno na veterinární předpis a ochranná lhůta se v tomto případě zvyšuje na dvojnásobek běžně uvedené ochranné lhůty.

Slepice v roli ekologického zemědělce

V dobách před průmyslovou revolucí bylo zrní příliš cennou surovinou na to, aby se jím celoročně, jak je dnes běžné, krmila drůbež. Úlohou slepic (a jiných domácích zvířat) bylo zužitkovat biomasu, která pro lidi nebyla jedlá, nebo byla těžko stravitelná a přeměnit ji do jedlejší, stravitelnější a chutnější formy, tedy do vajec a drůbežího masa. Ačkoli tato úloha, kterou slepice zastávaly v ekologii tradiční venkovské domácnosti, upadla dnes téměř v zapomnění, je důkazem toho, že je možné odříznout chov slepic od pupeční šňůry průmyslového zemědělství a napojit ho na lokální ekosystém.

Slepičí les

Chceme-li se dnes oprostit od nutnosti nákupu obilovin a krmných směsí a osamostatnit chov slepic, nemusíme jen kopírovat tradiční postupy našich předků, kteří nakonec na zimu museli drůbeži přece jen nějaké to zrní zajistit. Hypoteticky existuje ještě jiný a přirozenější způsob napojení chovu drůbeže na lokální ekosystém: Slepičí les. Jeho výhodou je, že dokáže omezit každodenní pracovní vstupy, zvýšit ekologickou stabilitu chovného systému a vytvořit slepicím lepší podmínky k životu.

Slepice jsou svým původem lesní ptáci. Většina plemen kura domácího byla vyšlechtěna z kura bankivského, který se dodnes volně potuluje po lesích jihovýchodní Asie. Svůj lesní původ v sobě slepice nezapřou ani po tisíciletích strávených snášením vajec pro potřeby člověka.

Základem krmného lesa jsou mimo oplocení, kurník a slepice především stromy, keře a pestrá směsice bylin, které zvířatům poskytují výživnou stravu po co nejdelší část roku. Promyšlenou kombinací všech těchto prvků lze vytvořit ekosystém, který může do jisté míry fungovat v bezúdržbovém režimu. Míra bezúdržbovosti nebude nikdy absolutní a bude závislá na kombinačních schopnostech designéra, na jeho znalostech a informacích, na lokálních podmínkách a na velikosti prostoru, který je k dispozici.

Představte si pořádný výběh hustě osázený stromy, keři a trvalkami, jejichž bobule, listy, semena, lusky či květy slouží za pokrm pobíhajícím slepicím. V létě se slepice živí z několika statných moruší, jejichž plody postupně v průběhu června až srpna opadávají na zem a jsou výtečným zdrojem bílkovin nezbytných pro tvorbu vajec; tu a tam si uzobnou ostružinu či narazí na bobuli muchovníku.

V průběhu září do hry vstupuje „podzimní krmný pás“ složený z několika odrůd jabloní hustě podsázených jedlou houštinou. Ta je tvořena jednak keři hlošiny okoličnaté, která do půdy poutá dusík podporující růst jabloní a jejíž bobule jsou pro slepice vítanou pochoutkou a dále keři čimišníku stromovitého, jehož lusky obsahují výživná semena o velikosti hrachu.

Zimní sektor slepičího výběhu tvoří vysoké stromy dřezovce trojtrnného, několik zimních odrůd jabloní a živý plot z rakytníků. Téměř půlmetrové lusky dřezovce začínají dozrávat v průběhu října a na stromě vydrží celou zimu až do jara. Jsou vydatným zdrojem krmiva v zimních měsících a na jaře. Podobně i oranžové bobule rakytníku vydrží na větvích celou zimu a pro slepice představují nesmírně výživnou stravu podporující růst a výkon ptáků. Jako doplněk stravy slouží plody pozdních odrůd jabloní, jako je třeba strýmka.

Pod tlejícím listím, které se každý podzim vrství pod větvemi keřů a stromů, se daří nejrůznějším červům, žížalám a hmyzu, což slepicím zajišťuje důležitý zdroj bílkovin prakticky po celý rok.

Na některých místech jsou rozestupy stromů a keřů větší, aby pod nimi mohly růst kopřivy, kostival, čekanka, vojtěška, jetel, svízel, šťovík, pampelišky a řada dalších bylin, které slouží jako pastva pro drůbež. Bylinné patro je slepicemi využíváno po celý rok s výjimkou části zimního období, kdy rostliny nerostou a sníh k nim může zcela zamezit přístup.

Nevýhodou je, že na rozdíl od dospělých stromů a keřů může dlouhodobější vliv slepic bylinné patro snadno zlikvidovat. Bezprostřední okolí kurníku je proto lepší na husto osázet stromy a keři. Bylinné patro musí být dostatečně rozlehlé a je třeba zvážit počet slepic, které ho mají využívat, aby se dokázalo samo obnovovat.

Systém krmného lesa pro slepičí výběh se snaží napodobit bezúdržbové fungování přirozených ekosystémů. Slepice se živí v co největší míře hmyzem, plody, semeny a rostlinami, které samy najdou. V podobě trusu vrací živiny zpět do půdy, čímž stromy a keře přihnojují.

Výběr vhodného plemene

U slepic rozlišujeme tři základní kategorie plemen: Plemena lehká (nosná), která se vyznačují vysokou snáškou vajec a malými přírůstky masa; plemena těžká (masná), která snášejí méně, ale vynahrazují to většími přírůstky masa; a plemena středně těžká (s kombinovanou užitkovostí), která obstojně snášejí a hodí se i na chov pro maso. Obecně platí, že lehká plemena více létají, zatímco těžká plemena se spíš drží při zemi.

Pro účely nízkonákladového chovu je asi nejdůležitější vlastností shánčlivost slepic, tedy jejich schopnost shánět si vlastní potravu ve volném výběhu. Nejvíce potlačenou shánčlivost mají těžká plemena. Lehká plemena jsou poměrně soběstačná a dokážou si nasbírat spoustu potravy samy. Pro slepičí les jsou tedy nejlepší volbou. Hned po nich následují plemena středně těžká a nejméně vhodná jsou plemena těžká.

K obzvlášť vhodnému plemeni pro nízkonákladový chov v českém prostředí patří naše národní „slepičí rasa“, jejíž historie sahá až někam do časů Karla IV. a možná i dál. Česká zlatá kropenka (nebo jen „češka“) je velmi skromné a otužilé plemeno, které nese i v zimním období. Patří k lehkým plemenům. Není náročná na chov, zachovala si unikátní zbarvení, které ji maskuje proti dravcům a ve volném výběhu si dokáže sehnat velkou část své denní dávky sama i bez slepičího lesa.

Ochrana před predátory

Divoce žijící potkani, kuny, tchoři, lišky, norci, mývali a velcí draví ptáci vybírají vajíčka, napadají kuřata či slepice a mohou vybít i celé hejno. Jeden z principů permakultury říká, že máme upřednostňovat biologické zdroje před zdroji mechanickými či dokonce chemickými.

Existují plemena psů, která byla po tisíciletí šlechtěna za účelem hlídání hospodářských zvířat včetně slepic. Například nádherný pyrenejský horský pes spolehlivě uhlídá před útoky zvenčí hejno volně rozptýlené drůbeže. Jakmile nějaká slepice začne vydávat nezvyklé zvuky, ihned k ní přiběhne, aby zahnal případného vetřelce.

tags: #masní #brojleři #ekologický #chov #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Správné připojení pračky k odpadu
• Klid v zimní přírodě
• Ekologické zemědělství v ČR
• Přírodní barvy pro děti
• Recepty na bio postřiky proti mšicím