Dopady mayské klimatické změny

Poslední dobou se zdá, že Zemi postihuje častěji než dříve řádění živlů v podobě hurikánů, tsunami, záplav, silných zemětřesení nebo rozsáhlých požárů. V tropickém pásmu na to byl člověk v podstatě zvyklý a považoval to víceméně za přirozené. Nyní se ale takové jevy začínají vyskytovat i v dříve poklidných oblastech.

Už víc jak 10 let dochází v České republice pravidelně každý rok k záplavám. Následky neměly vždy tak katastrofální jako v letech 1997, 2002 nebo 2010, takže jim média nevěnovala tolik pozornosti, ale byly tu. Objevují se snahy zdůvodnit je necitlivou regulací říčních toků, zásahem člověka do krajiny a podobně, jenže jak vysvětlit například větrné kalamity, jež se zdají být rovněž častější, nebo existenci menších tornád či slabších zemětřesení, které tu byly v poslední době zaznamenány také?

Zdá se, že nedochází pouze k donekonečna omílanému tání ledovců, ale i ke globálnějším klimatickým změnám. Člověk má tendenci považovat to co ho obklopuje za dané a stálé, a domnívá se, že jediný kdo to může změnit je on sám. Vychází přitom z vlastní zkušenosti a právě v tom je zakopaný pes. Jsme tu jednoduše jenom krátce, několik desítek let, a plynulé proměny přírody rozložené do delšího časového úseku tak na sobě nejsme schopni zaregistrovat.

Když pak namísto pozvolné změny přijdou nečekané razantnější výkyvy počasí, vyděsí nás to, považujeme je za něco nepatřičného a máme tendenci to napravovat. Zbytečně a marně. V dlouhodobém horizontu se příroda prostě nechová vždy podle jednoduchého vzorce, který jsme pro ni stanovili (na jaře vonět, v létě hřát, na podzim pršet a v zimě mrznout). Ovšem naprostý chaos a nevyzpytatelnost to také není. Zdá se, že vše funguje, s různou mírou přesnosti i pravidelnosti, v jakýchsi cyklech.

Mayský kalendář a klimatické cykly

Mayové, tento prastarý národ Střední Ameriky, jsou nejčastěji skloňováni v souvislosti s koncem světa, který údajně stanovili na 21.12.2012. Co toto datum znamená, jak k němu dospěli a kde se tu vlastně vůbec vzalo, když indiáni nepoužívali stejný kalendář jako my? Moderní kalendář, pro nás věc naprosto samozřejmá a přirozená, není ve skutečnosti nic jiného než dohodnutá forma zápisu času, jež rozhodně neplatí nijak dlouho (gregoriánský kalendář byl vyhlášen roku 1582).

Čtěte také: Klimatické podmínky

Mayskou civilizaci lze zhruba zařadit mezi roky 3000 př. n. l. a 1000 n. l. Nejen monumenty, které po sobě zanechala, ale i délkou trvání je tedy plně srovnatelná se starověkým Egyptem. Pro tento článek je ale nejzajímavější a nejdůležitější jejich kalendář. Ve skutečnosti jich používali hned několik, všechny běžely paralelně a navzájem se doplňovaly. Zatímco ten náš může prostým přičítáním let pokračovat od roku 0 třeba až donekonečna, ty mayské jsou uzavřeny v cyklech.

Tento systém zahrnuje 20 různých jmen dnů (Imix, Ik, Akbal, Kan, Chicchan, Cimi, Manik, Lamat, Muluc, Oc, Chuen, Eb, Ben, Ix, Men, Cib, Caban, Eznab, Cauac a Ahau), která se používají v kombinaci s čísly od 1 do 13. Celkové označení dne je tedy složeno z čísla a jména. Název prvního dne tohoto kalendáře je 1. Imix (následovaly 2. Ik, 3. Akbal,...

Jak známo, náš běžný kalendářní rok má 365 dní, ovšem ve skutečnosti trvá 365,25 dne. Aby se z toho vyplívající zkreslení eliminovalo, používáme přestupné roky (každý čtvrtý kalendářní rok je dlouhý 366 dní). Mayové měli stejný problém. Jak se zdá, vyřešili to tak, že svůj kalendář korigovali každých 52 let o 13 dní.

Svůj 365denní kalendář dělili na 19 pojmenovaných měsíců (Pop, Uo, Zip, Zotz, Tzec, Xul, Yaxkin, Mol, Chen, Yax, Zac, Ceh, Mac, Kankin, Muan, Pax, Kayab, Cumhu, Uyaeb). Z nich 18 bylo tvořeno 20 dny, ten poslední jich měl jen 5. Dny se počítaly od nuly (tzv.

V tomto případě se o žádný další přístup k záznamu data vlastně nejedná, vychází totiž ze vzájemných vztahů 260 a 365denního kalendáře. Protože se používaly paralelně, byl jeden den označen názvem z obou systémů (například 1. Imix 0. Pop). Tzv. Dlouhý počet je označení časového úseku o délce 1 872 000 dní.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Mayové ovšem nepoužívali desítkovou číselnou soustavu jako my, vyjádřeno jejich jednotkami se tak jedná o 13 baktunů (menší jednotky jsou: katun, tun, uinal a kin). Datum uváděné například na stélách se skládá z počtu baktunů, katunů, tunů, uinalů a kinů následovaného označením dne podle 52letého kalendáře. Zasazen do našeho kalendáře představuje tzv. Dlouhý počet časový úsek od 11.8.3114 př. n. l. do 21.12.2012 n. l.

Konec kalendáře by sám o sobě zřejmě nestačil k vyvolání asociací na konec světa, ovšem v kontextu s mayskými legendami je to něco jiného. Mayové věří, že žijeme v tzv. pátém věku, přičemž čtyři předchozí skončily zničující přírodní katastrofou. Stejný osud předpovídají i tomu současnému. Přesná délka trvání těchto věků není známa, ale uvažuje se o rozpětí cca 4000 až 5000 let pro každý z nich.

Připustíme-li, že současný věk skončí přírodní katastrofou, jak předpovídají Mayové, potom klíčová otázka zní: Kdy k tomu dojde? Je tímto hledaným datem 21.12.2012? Abychom dokázali získat uspokojující odpověď, musíme podrobit kritickému zkoumání následující okolnosti: (a) Připadá začátek, a tím i konec, mayského Dlouhého počtu skutečně na uváděné datum v našem kalendáři? (b) Je Dlouhý počet totožný s tzv. pátým věkem?

Je sice hezké, když třeba někde venku nalezneme lístek se vzkazem, že za 10 dní bude vše zadarmo, ale pokud nevíme kdy byl napsán, je nám tato potěšující informace k ničemu, protože nejsme schopni onen desátý den přesně určit. S mayským kalendářem to bylo podobně. Dokázali jsme zjistit například jak dlouho někdo vládl, ovšem jestli to bylo před sto nebo tisíci lety zůstávalo záhadou.

Zařadit mayská data do našeho kalendáře představovalo docela velký problém. Událostí známých oběma kulturám totiž nebylo mnoho, v úvahu vlastně připadalo jen poměrně krátké období v počátku španělské conquisty. Nicméně nakonec se korelaci obou kalendářů odhalit podařilo. Na jejím základě bylo stanoveno, že Dlouhý počet začal 11.8.3114 př. n. l. a vzhledem k jeho známé délce 1 872 000 dnů skončí právě 21.12.2012.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Jenže aby to nebylo tak jednoduché, s touto v současnosti nejuznávanější korelací rozhodně nesouhlasí všechny autority. Alternativ je hned několik a vzájemně se liší až o stovky let. Důsledek je jasný. Pokud korelace, díky níž byl určen počátek a tím i konec Dlouhého počtu, není správná, potom ani datum 21.12.2012 jako konec světa neplatí. Otázkou v takovém případě zůstává, o jak velkou chybu se jedná.

V současnosti jsme svědky snah vypočítávat data konkrétních událostí v souvislosti s mayským kalendářem s přesností na jeden den. Vypadá to působivě, ale vzhledem k celkové délce uvažovaného období, které zahrnuje tisíce let, a s ohledem na nejasnosti ohledně správné korelace (viz o odstavec výše) se to nezdá být nejvhodnější přístup.

Zánik civilizací vlivem sucha

Posledních několik desítek let lidstvo spotřebovává zdroje tak rychle, že otázkou už není, jestli nám dojdou, ale kdy se tak stane, popřípadě jestli se tak stane dřív, než je stačíme nahradit. U elektřiny můžeme mluvit o alternativních zdrojích energie, vodu ale nahradit ničím nelze. I proto vědci už dlouho hovoří o tom, že se další válka nepovede o naftu (jako je tomu v případě mnoha konfliktů dnes), ale o vodu.

Některé země prostě budou mít vody víc a některé míň. Jenže lidé mají pořád stejnou žízeň. A zatímco optimisté předpokládají, že právě kritická situace donutí státy spolupracovat, pesimisté mají za to, že právě boj o vodu bude zdrojem příštích konfliktů. A aniž bychom se chtěli přiklánět na jakoukoliv stranu, pohled do historie nám nedává příliš důvodů k tomu, abychom očekávali vzepětí altruismu a snahy pomoci bližnímu. Když jde do tuhého, jsou lidé bez ohledu na pohlaví, barvu kůže a politické preference prostě sobci.

To, co nás v budoucnu nejspíš čeká, se samozřejmě nestalo v historii lidstva poprvé. Ano, jsme lépe technologicky vybaveni, ale také je nás mnohonásobně více. Čilá komunita v okolí Mesa Verde čítala v době svého rozkvětu okolo 6 000 osob. Zůstaly nám po nich slavné víceposchoďové stavby z pískovce a malty, umně zakomponované do mořských útesů. Obyvatelé Mesa Verde lovili zvěř a živili se také fazolemi či kukuřicí. A to až do období okolo roku 1277, kdy začalo 23 let trvající období sucha.

Podle Scotta Ortmana, docenta antropologie na University of Colorado, žilo v historii 30 procent populace na území, kde nebylo možno kvůli nedostatku vody pěstovat plodiny. Výsledkem byly velmi kruté šarvátky, po kterých byla na archeologických vykopávkách nalezena znetvořená těla a kostry.

Akkadská říše je považována za jedno z prvních velkých společenství v historii lidstva. Rozpínala se přes celý Střední východ, hlavní město se jmenovalo Akkad a trvala od roku 2350 do roku 2150 př. n. Podle vědecké studie publikované v časopise Geologie mohlo za její konec právě sucho. „Z archeologických nálezů jasně vyplývá, že se tato vysoce rozvinutá civilizace zhroutila velmi náhle.

Mayská říše vyrostla v tropických nížinách Mexika a Střední Ameriky. Mayové stavěli monumentální kamenné stavby, věnovali se umění, zemědělství a zdokonalování jazyka. Okolo roku 900 našeho letopočtu ovšem Mayové spoustu svých kamenných měst opustili. Podle Takeshiho Inomaty, profesora antropologie na Arizonské univerzitě, panovalo ve společnosti napětí díky sociálním konfliktům, válce a také byrokracii. Nedostatek vody byl pak pomyslnou kapkou, kterou pohár přetekl.

Před kolapsem v roce 1200 př. n. l. bylo Středozemní moře velmi živou oblastí, jejíž ekonomika často využívala bronz. Podle studie zveřejněné v magazínu PLOS One usoudili vědci ze stop radioaktivního uhlíku nalezených v Sýrii a na Kypru, že za náhlý konec vyspělých civilizací v Evropě a na Středním východě za doby bronzové můžou částečně také klimatické změny, které způsobily nedostatek vody. „Tato studie ukazuje, že počátek krize v pozdní době bronzové spadá do období počátku třísetletého sucha, které začalo před 3 200 lety.

Období dynastie Tang, které trvalo od roku 618 do roku 906, bylo ve starověké Číně považováno za zlatou éru umění, kultury a růstu. Dynastie Tang, která proslula svou mírumilovností a prosperitou, prodloužila pozemní obchodní trasy přes Hedvábnou stezku až do Sýrie a Říma.

Kolaps společnosti je často zapříčiněn několika faktory, které začínají působit najednou a v nejméně vhodný čas. Kdysi velmi živoucí společnosti tak pro nás zůstávají mementem, že naše civilizace je přes všechnu technickou vyspělost přeci jen velmi křehká a nepříznivý dopad klimatických změn již v minulosti několikrát stačil ke zhroucení civilizací, které se zdály věčné.

Velké civilizace v Asii (Čína, Indie, Sumerská říše), Afrika (Egypt), Jižní Amerika, Evropa (Keltové, Římané, Řekové, Křesťani) a další procházeli postupně vývojovými fázemi a podle archeologů se u nich vyskytovali podobné symptomy (příznaky), které vedly k jejich postupnému kolapsu (zániku). Pokud nastal očistný kolaps neznamenalo to, že by civilizace zanikly, pouze ztratily podstatnou část svojí složitosti (očista, zjednodušení) a to se dělo zpravidla velice rychle. A potom, když se přírodní prostředí opět změnilo k lepšímu, umožnilo to jejich restart.

Starověká Římská říše procházela pomalým úpadkem, který trval staletí. A ve 4. století byla nezvratně rozdělena na východní a západní polovinu. Západní byla mnohem méně soudržná a stabilní než východní, která se stala známá jako Byzantská říše, ačkoli sami sebe stále považovali za Římany. Západořímská říše nebyla žádným způsobem odsouzena k zániku, byla zkrátka jen křehká.

V průběhu let se mezi Římem a Kartágem odehrála řada válek (především tři punské) o kontrolu nad Středomořím. Po druhé punské válce už moc Kartága slábla, ale Řím na něj stále tlačil a snažil se ho zničit. Proslulá se stala věta římského senátora Cata staršího, kterou končil každou svoji řeč: "Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno".

Když šlo Kartágo do války s jedním ze římských spojenců, Řím mu vyhlásil další válku - třetí punská válka měla být poslední válkou s Kartágem. Řím ho obléhal, většina jeho občanů hladověla a když se přeživší vzdali, byli prodáni do otroctví a město lehlo popelem. Kartágo bylo po staletí mocnou civilizací a během pěti let zmizelo.

Velkou záhadou je Mayská říše. Po celá staletí vzkvétala v oblasti Mexika a Střední Ameriky. Vznikala zde krásná města a říše si udržovala početnou populaci. Potom se však asi v průběhu sta let úplně zhroutila. Mayská města se vylidnila a proměnila se v ruiny a jejich obyvatelé se rozptýlili po celé oblasti. Antropolog Jared Diamond v roce 2005 přišel s tím, že Maye vyhladovělo a vyhnalo na venkov vleklé sucho. Vědecké studie tuhle teorii podporují. Ve stejnou dobu, kdy Mayové nastoupili cestu rychlého kolapsu, nastalo strašné období sucha.

Hrůz roku 536 nebyli ušetřeni ani indiáni: Kultura peruánských Močiků platila začátkem 6. století za jednu z nejmocnějších v Jižní Americe. Svou sílu opírala o rybolov a také o zemědělství, jež prosperovalo díky vynikajícímu zavlažovacímu systému. Zánik jejich impéria se dodnes nepodařilo zcela objasnit, ale podle řady teorií za ním stálo klima: Okolo roku 536 zřejmě Močiky zasáhlo extrémně silné pásmo teplé oceánské vody El Niño a ryby v přilehlých ohřátých mořích umíraly, takže indiáni přišli o primární zdroj potravy. Silné vytrvalé deště potom způsobily prudké záplavy, jež poničily zavlažovací systém. Po lijácích zas přicházela období sucha a „klimatický teror“ nakonec vedl k hladomoru. Existují sice důkazy, že lokální močické státy přežívaly ještě okolo roku 650, nicméně z jejich struktury lze usuzovat, že nevznikaly v období míru.

Na Velikonočním ostrově domorodé obyvatelstvo v průběhu několika desítek let vykácelo všechny stromy na ostrově a zničilo vlastní civilizaci. Civilizace Rapa Nui se zhroutila velmi rychle, to, co tento kolaps zřejmě způsobilo, nebylo krátkozraké úmyslné odlesňování ostrova kácením a vypalováním, ale invaze hladových krys.

Stále více akademických článků zmiňuje hrozbu kolapsu v důsledku klimatických změn. Podle některých expertů je pravděpodobnost takového scénáře 90 %, a varují dokonce před vyhynutím lidstva. Jiní jsou optimističtější a tvrdí, že kolaps by mohl znamenat "jen" konec života tak, jak ho známe. Definice kolapsu většinou zahrnuje ztrátu komplexních sociálních a politických struktur během několika desetiletí.

Brozović se zaměřuje na teorii komplexity od amerického antropologa Josepha Taintera, která tvrdí, že každá společnost musí investovat zdroje na řešení problémů, a jakmile se společnost stává složitější, problémy se také ztěžují a vyžadují více zdrojů. Historické kolapsy byly většinou místní nebo regionální, ale dnešní doba je globální a extrémně komplexní. I z toho důvodu varuje, že je třeba rychle radikálně transformovat společnost.

Myšlenka, že lidstvo má osud ve vlastních rukou, není nová. Např. v polovině 20.

Klimatické změny a budoucnost

Podle Prof. Miroslava Bárty se již naplnilo všech 7 zákonů -podmínek zániku civilizací.

Klimatické změny, výrazné oteplení (např. Změny proudění v oceánech (Golfský proud a Kurošio, teplý mořský proud v Tichém oceánu) spojené se změnou salinity vody, stoupáním hladiny oceánů, tání ledovců, pokles diverzity živočichů atd.

Exponenciální růst je doprovodným znakem, který signalizuje příchod bodu zlomu, současné době mluvíme o Transformačním bodu zlomu, který kompletně změní podmínky pro život na planetě (probíhá proces depopulace). Tento proces též popisuje Herakleitův zákon, který je jedním ze 7 pilířů - podmínek, které při jejich naplnění, vedou k zániku civilizace.

Jakmile dosáhne exponenciální růst vrcholu a nastává bod zlomu, nebo Transformační bod zlomu, dochází k řetězení událostí (lavina, domino), které již nelze odvrátit, nastává chaos (očistný kolaps).

Sucho (klimatické změny), zániky některých civilizací jsou spjaté se suchem, události v cyklu 1 500 - 2500 roků mají vliv na život civilizací (Doc.

Řadu stěhování národů spustily změny klimatu a velká sucha. Příčinou ale bylo ochlazování, ne oteplování.

Například kolem roku 1200 př.n.l. kdy skončilo minojské teplé období, , postihl Blízký východ naprostý kolaps. Egypt zasáhly vpády cizích kmenů přezdívaných v literatuře „mořské národy“. Do té doby spadá příběh o Mojžíšovi, sedmi ranách egyptských a odchodu Izraelitů z „egyptského zajetí.“ Zhroutila se chetitská říše. Zanikly Mykény. Do těchto událostí spadá i legendární trojská válka. Do Řecka přicházejí Dórové. Etruskové migrují do Itálie.

A pád říše římské? Skončilo římské klimatické optimum a ochladilo se. Největší chladno & sucho v letech cca 200 - 300 n.l. se shoduje s nejhlubším úpadkem římské říše. Propad ekonomiky ilustruje devalvace měny. Denár v prvním století n.l. obsahoval 90% stříbra, koncem druhého století už to bylo méně než 70%. O dalších sto let později tato „stříbrná“ mince už obsahovala jen 5% stříbra.

Stát se pokusil o regulaci cen, čímž situaci ještě zhoršil. Aby byly zajištěny potřebné služby, císař připoutal lidi k půdě a zavedl nevolnictví (glebae adscripti). Ve snaze zabránit chaosu Řím opustil poslední republikánské svobody. Císař otevřeně převzal zvyky orientálních despotů - poddaný před ním musel padnout na kolena. Císaře Diokleciána (284-305 n.l.) můžeme svým způsobem pokládat za prvního vládce středověku.

Z vysychajících asijských zemí se pak vyhrnuli Hunové, což odstartovalo hlavní fázi stěhování národů.

A co malá doba ledová? Třeba v 17.století, kdy jsme zažili Třicetiletou válku?

Studie Davida Zhanga a kol. ukazuje, jak pokles teplot vedl k nižším úrodám a nárůstu konfliktů ve společnosti. Autor použil rozsáhlý katalog čínských válek zpracovaný vojenskou akademií v Nanjingu.

Výzkumy naznačují, že chladnější klima znamená horší úrody a tedy více konfliktů a válek. Oteplení je naopak dobrá zpráva - více úrod, méně válek.

Podle jiné studie týchž autorů kolaps agrárních dynastií Chan (206 př.n.l. - 220 n.l.), Tang (681-906), Sung (960-1279) a Ming (1368-1643) byl spojen spíše s nízkými teplotami.

Píše se rok 2012 a tak se hodí na závěr připomenout zánik mayské civilizace. Co bylo příčinou? Upozornil na to v roce 2003 výzkum Richardsona B. Gilla.

tags: #dopady #mayové #klimatické #změny

Oblíbené příspěvky:

• Měření výparu anemometrem
• Jak vybrat odpadkový koš Joseph Joseph?
• Žebříček ekologické stability v ČR
• Maďarské termální lázně
• Udržitelný život