Mediální diskurz klimatických změn: Analýza

Tento článek se zaměřuje na diskurz o budoucnosti týkající se extrémních výkyvů počasí a klimatických změn. Pomocí diskurzivní analýzy zkoumá, jakým způsobem je budoucnost predikována v politickém a mediálním diskurzu a také v příspěvcích klimatických aktivistů na sociálních sítích.

Analyzovaný politický diskurz obsahuje části projevu prezidenta Bidena a slyšení výboru Senátu Spojených států amerických. Mediální diskurz je ilustrován analýzami dvou článků ze zpravodajských médií a YouTube videa z kanálu magazínu The Economist. Zatímco analýza politického diskurzu v této práci zdůrazňuje rétorické prvky, modalitu a persvazi, analýza mediálního diskurzu se zaměřuje i na senzacionalismus v nadpisech článků a obrázcích.

Prostředky, jako jsou například rétorika, modalita a senzacionalismus, přispívají k ovlivňování a případné manipulaci publika. Cílem této práce je posoudit, jak politici, média a klimatičtí aktivisté ovlivňují vnímání budoucnosti a jakou roli mohou mít při vyvolávání klimatické úzkosti.

Bakalářská práce Michala Simona se zabývá analýzou různých typů diskurzu o budoucnosti. Autor v celé práci prokázal, že je schopen využívat prostředky diskurzivní analýzy tvůrčím způsobem, a rozkrývat s jejich pomocí hlubší rétorické a persvazivní mechanismy jazyka (včetně jeho spojení s obrazem). Poukazuje na předporozumění, s nimiž vnímatel k informacím přistupuje (třeba v důsledku toho, že přicházejí z „hodnověrného zdroje“, jako je The Economist, nebo (pro některé) Bílý dům.

Autor také prokázal, že je schopen si k danému tématu najít relevantní sekundární literaturu a hodnověrně s ní pracovat, bohužel zápis citovaných zdrojů v sekci „Literatura“ je často zmatečný, mekonzistetní, s přebývajícími nebo nedostatečnými informacemi.

Čtěte také: Ekologická agenda v médiích

Bakalářská práce se zabývá tématem environmentálního aktivismu a jeho reflexí v českém mediálním diskurzu. Konkrétně je v práci kladen hlavní důraz na postavu Grety Thunberg, která se proslavila svým bojem proti klimatickým změnám, když v srpnu roku 2018 začala pravidelně protestovat před švédským parlament a požadovat větší iniciativu v boji proti globálnímu oteplování. Greta Thunberg nicméně není jen lokálním švédským fenoménem, ale její jméno se od té doby začalo skloňovat v médiích po celém světě, tedy i těch českých.

Práce pojednává o tom, jakým způsobem Greta Thunberg ovlivnila diskurz v českých médiích týkající se klimatických změn a klimatu obecně. Hlavním cílem práce je vytvořit analýzu obsahu českých médií, které byly vydány během roku před začátkem pravidelných protestů Grety Thunberg před švédským parlamentem a srovnat ji s analýzou obsahu českých médií, které byly vydáno během roku od začátku těchto pravidelných protestů.

Cílem práce bude analýza a popis postoje politiky a společnosti k problematice ohrožující klima a jeho řešení v České republice. Práce bude zaměřena na přístup široké veřejnosti i politicky angažovaných aktérů k problematice týkající se klimatických změn. V rámci studie dané problematiky se práce zaměří také na vyjádření médii, prostřednictvím internetových, televizních a tiskových zdrojů k boji za klima a jakým způsobem je problematika klimatu veřejnosti, prostřednictvím médii, podávána a jaký vliv mají média na společnost.

Teoretická část práce bude v první řadě cílena na politický a společenský pohled na boj za klima v České republice a na aktivisty bojující za klima (například stávky studentů) atd. V praktické části bude provedena analýza předvolebních kampaní a politické aktivity politických subjektů, zaměřující se na klimatické změny v České republice za poslední desetiletí. V empirické části práce bude využívána metoda diskurzivní analýzy.

Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění se zdá pohled české veřejnosti na tuto problematiku jednoznačný: jen 6 % dotázaných v existenci změny nevěří, pouhá 4 % si pak nemyslí, že se na ní jakkoli podílí člověk. To jsou velmi příznivá čísla, která ale neodpovídají obrázku, jenž o klimatu přinášení tuzemská média. V nich často dostávají prostor klimaskeptici, kteří změnu popírají nebo přinejmenším zlehčují. Také v diskusích na sociálních sítích obvykle narazíme na mix apatie a popření, konstruktivní argumenty se objevují málokdy.

Čtěte také: O Quittově klasifikaci podnebí

Dosavadní výzkum v dané oblasti v zásadě poukazuje na dva problematické body. Prvním je to, že klimatická změna jako dlouhodobý proces s mnoha aspekty je tématem příliš komplexním, a pro média tak složitým a nákladným na pokrytí. To ukazuje např. výzkum pokrytí změn klimatu v českých denících v letech 1997-2010; z něj je patrné, že se média na téma více orientují v reakci na události, které s klimatickou změnou souvisí. Takovou událostí byla např. Na převahu tzv. epizodických rámců (na úkor rámců tematických, které dané téma řeší v celé jeho komplexitě) v diskusi o klimatické změně poukazuje také výzkum mediálního pokrytí Fridays for Future.

Nejde o nic překvapivého; přinášení informací o aktuálních událostech je podstatou zpravodajství, hlubší analýzy jsou doménou jiných žánrů, do zpráv většinou neproniknou. Nejrůznější formy protestů, demonstrací či přímých akcí naopak kritérium aktuální události splňují, a snadno tak získají mediální prostor. Výzkum studentských stávek Fridays for Future přesně toto potvrdil. Bezprostředně po nich se navíc začalo více psát nejen o stávkách samotných, ale i o souvisejících aspektech. Těmi jsou právě existence a závažnost klimatické změny.

Na to poukázal mj. výzkum proměn mediální agendy globálního oteplování v denících MF Dnes a Právo v letech 1996-2017. Jedním z vysvětlení může být obtížné propojení s životem běžného čtenáře. Najít „naléhavější” téma, než jakým je velmi abstraktní klimatická krize, je přitom jednoduché; poslední dva roky se vysoký podíl zpráv věnoval pandemii koronaviru, nejnověji je to pak válka na Ukrajině. Výzkum související s pokrytím klimatických změn právě v době koronavirové krize tuto hypotézu potvrdil: v roce 2020 počet článků v deníku MF Dnes meziročně poklesl asi o 30 %.

Druhým problematickým bodem je rozšíření klimaskepticismu, kdy veřejně nepoměrně často zaznívají hlasy zpochybňující buďto změnu samotnou, nebo vliv člověka na ni. Tyto hlasy spolukonstruují veřejné mínění o daném tématu. Spolu s nedostatečně komplexním pokrytím pak mohou snižovat motivaci občanů i politiků jednat. Předním českým klimaskeptikem je bývalý prezident Václav Klaus.

Působení Václava Klause a dalších klimaskeptiků v českém mediálním prostoru lze vysvětlit dvěma fenomény. Zaprvé, veřejná diskuse má obvykle tendenci se s časem z roviny věcné diskuse posunout do roviny politické. Vědce a jiné experty tak v médiích vystřídají politici, kteří mají na danou věc „silný”, obvykle ideologicky zabarvený názor. Zadruhé, stejně jako aktuálnost, rovněž vyváženost je jednou ze základních zpravodajských hodnot. Média tak často mají tendenci dávat v rámci domnělé objektivity prostor dvěma opačným pólům dané diskuse, obvykle už bez poukazu na to, že jedna ze stran reprezentuje zcela marginální proud.

Čtěte také: Kvalita hroznů a klima

V této oblasti však výzkumy docházejí k překvapivě optimistickým výsledkům: studie mediálního pokrytí globálního oteplování v Česku a ve Francii například ukázala, že na serveru iDNES.cz se v letech 2015 a 2019 články zpochybňující vliv člověka na klima téměř nevyskytovaly (jedinou výjimkou je vyjádření prezidenta Miloše Zemana). K podobně příznivému výsledku došel také výzkum zabývající se tištěnými deníky. Články zveřejněné v českém mainstreamovém tisku v letech 2013 a 2014 většinově prezentovaly klimatickou změnu jako platnou. Nejvíce skeptických hlasů se objevilo v Lidových novinách.

Poslední zmíněný výzkum přišel také se zjištěním, že ono zpochybnění se nejčastěji týká antropogenních příčin změny a také závažnosti problému. Změna samotná byla naopak zpochybněna pouze v 13 % případů (více byla napadána také důvěryhodnost hlavního klimatologického výzkumu nebo tzv. Klimaskeptické hlasy často zaznívají z nejvyšších politických míst: důkazem toho jsou již zmínění poslední dva čeští prezidenti. Na některé zákonitosti poukazuje výzkum klimaskepse v české politice v letech 2018-2021.

V souvislosti s uprchlickou krizí v roce 2014 se v politickém mainstreamu upevnil národovecký diskurz, stavějící zájmy národa nade všechno ostatní. Klimatická změna je problémem globálním, jeho řešení by přitom pravděpodobně obnášelo přinejmenším dočasné snížení životní úrovně českých občanů. Jde tedy o dva protichůdné zájmy. Klima se navíc stává rozbuškou pro kritiku progresivní levice, domněle aktivistické vědy či údajné možnosti návratu komunismu, řešení problému je rovněž často prezentováno jako „diktát z Bruselu”.

Jak se to má s diskusí na sociálních sítích? Podobně jako u jiných témat se i tady zdá, že fungují jako amplifikátory stávajícího. Pokud tedy má jedinec tendenci zpochybňovat převládající konsenzus, sítě mu pro to poskytují vhodnou platformu, pokud nikoli, nejspíš názor nezmění. V boji proti filter bubbles tak síť spíše selhává.

Pozitivní je jistě to, že česká společnost není skrz naskrz prorostlá klimaskepticismem, jak by se mohlo někdy zdát. Ten je pouze amplifikovaný sociálními sítěmi a politickou rétorikou, která je v souladu s národoveckou orientací. Média naopak dávají zpochybňujícím postojům prostor jen ve výrazné menšině případů.

Právě tato komplexita je však největší brzdou adekvátně intenzivní celospolečenské diskuse; „košile bližší nežli kabát”, a tak bude médii vždy upřednostněna aktuální hospodářská situace, pandemie koronaviru či válka na Ukrajině. Změna klimatu jako hrozba podstatně více abstraktní a plíživá zůstává na pozadí toho všeho na relativním okraji zájmu.

tags: #medialni #diskurz #klimatickych #zmen #analyza

Oblíbené příspěvky:

• Aktuality z Lázní Toušeň
• Likvidace aut v Mariánských Lázních
• Rozměry uzamykatelných košů na tříděný odpad
• Porovnání emisí železnice a letectví
• Rizika epilepsie na škole v přírodě