Ostrovy odpadu: 100 zajímavostí o plovoucích skládkách v oceánech

Celé ostrovy volně plujících plastů hyzdí světové oceány. Celkem se jedná o více než 268 000 tun plastového odpadu. A to jde pouze o váhu plastů plovoucích na hladině, celkové množství plastů včetně těch na dně moře, je odhadem 150 milionů tun! To je solidní množství, že? A pro ty z vás, kteří si to stále nedokáží představit - jedná se o 5,2 bilionu plastových kusů! To už zní spíš jako sci-fi, smutné sci-fi.

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán.

Velká tichomořská odpadková skvrna

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld.

Byť oblast skupina ochránců životního prostředí navrhla v září 2017 prohlásit za nový stát se jménem Souostroví odpadků, nejde o jednolitou masu uprostřed oceánu, kterou by tvořily odpadky. Podle studie publikované v magazínu Scientific Reports tvoří třicet čtyři procent tichomořské odpadkové skvrny japonský odpad, třicet dva procent ten čínský. Až devadesát procent odpadu se do oblasti dostává jen ze šesti zemí, pro které je rybolov klíčovou částí ekonomiky.

Určení původu odpadků byla mravenčí práce. Vědci píší, že to však bylo možné jen u větších kusů, které na sobě měly loga firem či další podobná vodítka. Na délku musely předměty mít alespoň pět centimetrů. Kvůli těmto komplikacím se výzkumníkům zhruba třetinu objektů nepodařilo identifikovat. Počin vědců rovněž ukázal, že téměř polovina výrobků pochází ze dvacátého století.

Čtěte také: Děsivý ostrov z odpadu

Společnost The Ocean Cleanup už v roce 2018 upozornila, že více než padesát procent odpadu v oblasti Velké tichomořské odpadkové skvrny zapomněli nebo odhodili rybáři. „Byť je na globální úrovni nadále stěžejní zachytávat znečištění z řek, Velká tichomořská odpadková skvrna vyžaduje další krok.

Jaký druh odpadu se v mořích nachází?

Ptáte se, jaký druh plastového odpadu hraje v mořích prim? U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích.

Proto je jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou. Další příklady jsou nasnadě - igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.

Ve světových mořích a oceánech každý rok skončí přes dvanáct milionů tun plastů. Až třetinu z toho tvoří podle Světového fondu na ochranu přírody zapomenuté rybářské náčiní. Že to tak je, zjistila studie nizozemské Wageningen University & Research a organizace The Ocean Cleanup, která vyvíjí technologie pro úklid plastů z oceánů. Podle výzkumníků rybáři ve skvrně o rozloze srovnatelné s Německem mohou za 75 až 86 procent plastového odpadu.

Kdo je za znečištění zodpovědný?

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Neházejme však veškerou vinu na jiné kontinenty. Ani lidé v některých evropských státech se příliš neobtěžují s tříděním odpadu, který by pak mohl být recyklován. Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek.

Čtěte také: Elba: ráj pro milovníky přírody

Dopady na mořský život

Asi netřeba dodávat, že takto gigantické smetiště zásadně ohrožuje mořský život. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají. Ptáci si zase plovoucí smetí pletou s kořistí, jenže jejich trávicí ústrojí si s víčky, nedopalky a kusy obalů neporadí. Plasty se tak v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.

Škála problému a jeho následků však může být mnohem širší, než jsme si původně mysleli. Oceány představují nejméně prozkoumanou část planety a tamním ekosystémům nerozumíme ani zdaleka tolik jako těm suchozemským. Pacifická skvrna by přitom mohla sehrát významnou roli v jejich rozvracení. Ačkoliv se její rozloha v závislosti na sezoně mění, faktem zůstává, že plasty vytvářejí relativně stabilní prostředí pro život. Do srdce oceánu se pak na nich přesouvají živočichové, kteří se za normálních podmínek drží na pobřeží či v jeho blízkosti.

„Když jsme prozkoumali kusy plastů z tichomořské skvrny, zaskočilo nás, kolik jsme na nich našli pobřežních organismů,“ uvádí Linsey Haramová ze Smithsonian Environmental Research Center.

Takřka na všech prozkoumaných plastech objevili vědci oceánské tvory, což není nijak výjimečné - vždyť některé kusy odpadu tvoří součást skvrny i déle než 50 let. Na 70 % smetí však výzkumníci identifikovali alespoň jeden druh, který uprostřed oceánu běžně nežije a daří se mu pouze na pobřeží. Dvě třetiny vzorků pak sloužily coby domov pro oceánské i pobřežní „nájemníky“.

Popsané ekosystémy se ovšem neutvářejí ve vzduchoprázdnu a o prostor k životu bojují se stávajícími společenstvími: V lepším případě žijí po jejich boku, v tom horším je připravují o potravu, nebo je rovnou pojídají.

Čtěte také: Sapi: Ostrovní přírodní ráj

„Velmi pravděpodobně tam probíhá boj o životní prostor a také o potravní zdroje. Organismy se zřejmě rovněž požírají navzájem. Tamní interakce se zatím těžko určují, máme však důkazy, že se některé pobřežní sasanky krmí oceánskými živočichy. Mezi původními obyvateli a novými komunitami tak rozhodně dochází k určité formě predace,“ vysvětluje Haramová.

Změna prostředí přesto mnoha pobřežním tvorům nebrání v rozmnožování. Zmíněná badatelka s kolegy objevila na kusech plastu například členovce, kteří se starali o čerstvě nakladená vajíčka, nebo sasanky množící se nepohlavně klonováním. Nelze přitom vyloučit, že mořské proudy nějaký kus odpadu ze skvrny vytrhnou a zanesou jej k pobřeží. Druhy, jež umělý ostrov obývají, se tak mohou dostat do nepůvodní lokality, kde nenaleznou přirozené predátory a naruší místní rovnováhu.

„Když se dovedete množit, dovedete se také šířit. A když se umíte šířit, umíte i dobývat,“ dodává Linda Amaral-Zettlerová z nizozemského institutu pro mořský výzkum NIOZ. „Pro pobřežní organismy nejde o ‚poslední štaci‘. Jejich cesta do srdce oceánu nemusí nutně skončit smrtí.“

Snahy o vyčištění oceánů

Velká tichomořská skvrna je sice nejrozsáhlejší svého druhu, ovšem nikoliv jediná. Její protějšky se nacházejí také v Atlantiku či v Indickém oceánu. Umělá hmota v oceánech každopádně závažným způsobem mění ekosystémy takřka po celé planetě. „Pro mě jde o další varování, že je třeba podniknout drastické kroky, aby se plasty do moří nedostávaly,“ dodává mikrobiolog Martin Thiel. Dočasnou alternativou by se mohl stát oceánský „úklid“, kterým se zabývá třeba již zmíněná organizace The Ocean Cleanup a přímo na vodě buduje k zachytávání plovoucích plastů speciální bariéry.

Na podzim roku 2018 organizace The Ocean Cleanup oficiálně spustila systém na vyčištění tak zvané velké pacifické skládky mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy, ve které pluje odhadem asi 1,8 bilionů kusů plastu. Pro představu, rozlohou je tato plovoucí skládka asi dvakrát větší než Francie.

Nezisková organizace The Ocean Cleanup byla založena v roce 2013 teprve 18ti letým Boyanem Slatem za účelem testování jeho technologie na vyčištění oceánů od plastů. Toto zařízení je ve skutečnosti 600 metrů dlouhá plovoucí hráz, která se automaticky formuje do tvaru U a sbírá plastový odpad těsně pod hladinou.

Další výhodou zařízení je šetrnost k životnímu prostředí a živočichům žijícím v oceánu. Zatímco plast se zachytává, ryby a další mořští živočichové se velmi snadno vyhýbají. Pro představu, celé zařízení se za pomoci proudu, vln a větru velmi pomalu pohybuje vpřed, nicméně pohyb je tak pomalý, že živočichové mohou velmi snadno odplavat jinam. Navíc u pevné třímetrové stěny, která je zavěšena pod plovoucím zařízením nehrozí, že by se do ní živočichové zamotali jako u běžných sítí. Vodní proud pak zařízení „podplouvá“ a stahuje s sebou i mořské živočichy do volného oceánu.

Sanace obřího ostrova odpadků v Tichém oceánu by znamenala značnou námahu, protože vrstva odpadků sahá až 30 metrů hluboko pod hladinu oceánu, a stála by miliardy dolarů. Po sérii neúspěšných pokusů se nizozemské organizaci podařilo zprovoznit plovoucí bariéru na zachytávání plastového odpadu v Tichém oceánu. Ve středu to uvedl autor systému Boyan Slat.

Zařízení organizace The Ocean Cleanup (Úklid oceánu) má podobu 600 metrů dlouhé plovoucí hráze, na níž je zespodu upevněná přepážka sahající až do třímetrové hloubky. Systém dokáže zachytit odpad od velikosti pneumatiky či rybářské sítě po úlomky plastů o šířce jednoho milimetru.

Plovoucí bariéra, kterou pohání jen síla větru, vln a mořských proudů, byla do oceánu umístěna loni v září. Ani za několik týdnů ale nedokázala zachytit žádný plast. Po hladině se totiž pohybovala stejně rychle jako odpad. Autoři problém vyřešili nainstalováním podvodního „padáku“, který systém zpomalil. O něco později se ale celá bariéra působením přírodních sil rozpadla.

Organizace chce ve vývoji lepších a větších bariér pokračovat a umístit jich do Pacifiku hned několik.

Po úspěšném otestování nové technologie v podobě 100 km dlouhých norných stěn, bude spuštěn sběr plastového odpadu v Tichém oceánu. Po jeho dokončení v roce 2018, budou následovat ještě 4 zbývající světová plovoucí smetiště.

Produkce odpadu v číslech

Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.

V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech. Ze světových měst nejvíce odpadků vyprodukuje New York, na druhém místě je Mexico City a za ním Tokio.

Nejhůře jsou na tom města, která zažívají rychlý průmyslový a populační boom. V Bombaji a Jakartě množství odpadu ani nelze spočítat, jelikož jej obyvatelé ze zvyku vyhazují do moře. Podle serveru World Atlas nejvíce odpadků v přepočtu na jednoho obyvatele produkuje Kuvajt - 5,72 kilogramů denně, na druhém místě je španělský ostrov Antigua v Karibiku - 5,5 kilogramů a za nimi jsou další karibské ostrovy. Na desátém místě je Nový Zéland s 3,68 kilogramy a hned za ním Irsko.

Jak píše The Guardian, je třeba vzít v potaz, co se z odpadem dále děje. V zemích, které odpad recyklují, nejde zas o tak velký problém.

Japonská řešení

A proto v hustě zalidněném Japonsku přišli japonští inženýři s důmyslným řešením. Jak píše The Japan Times, ostrov je vybudován z popela z vysokoteplotních spaloven odpadu a z kalu z čističek smíchaného se zemí. Až bude ostrov zcela přeplněn, jeho západní část by měla sloužit jako překladní terminál pro nákladní lodě. Ostrov začali Japonci budovat již v 70. letech, nedlouho potom, co tehdejší guvernér vyhlásil „válku odpadkům“.

Ulice města se v souvislosti s rychlým průmyslovým rozvojem totiž doslova plnily odpadky. V roce 1989 město vyprodukovalo 4,9 tun odpadu ročně. Japonci navíc poctivě třídí. Spalitelný odpad (například zbytky z kuchyně, papír a oblečení) pak putuje do výhní spaloven, kde je vystaven teplotě až 850 stupňů Celsia. Popel se pak vyváží na ostrov v Tokijské zátoce.

Hendersonův ostrov: smutný rekordman

Hendersonův ostrov v jižním Pacifiku je jedním z nejodlehlejších ostrovů na Zemi. Kdysi tu žili Polynésané, ale posledních 600 let je tento ostrov neobydlený. Přesto jsou pláže ostrova Henderson doslova poseté odpadky. V průměru se zde nachází hodně přes 200 větších či menších kousků odpadu na metr čtvereční povrchu pláže.

Průzkum pláží ukázal, že naprostou většinu odpadu tvoří plast. Na jednom místě bylo dokonce napočítáno 672 kousků odpadu na jediném metru čtverečním, což je podle dostupných údajů nepříliš lichotivý světový rekord. Odpad sem přinášejí mořské proudy z oblasti východního pobřeží Jižní Ameriky.

Jennifer Laversová z australské Tasmánské univerzity, která prováděla na Hendersenově ostrově výzkum, říká, že zde našla plasty až z 24 různých zemí a že na zkoumaných místech bylo na jednom metru čtverečném pláží 20 až 670 kusů plastů a dalších 50 až několik tisíc kusů bylo pod pískem. Některé mají pouze několik milimetrů, proto hovoří i o tisících na metr čtvereční.

Tolik se ho postupně nahromadilo na Hendersonově ostrově ležícím v Tichém oceánu. Množství odpadků z něj dělá jedno z nejvíc znečištěných míst na světě. „To množství mi naprosto vyrazilo dech,“ říká Jennifer Lavers z Tasmánské univerzity.

Výzkumný tým z Tasmánie a z britské Královské společnosti pro záchranu ptactva odhadl, že se na ostrově nachází celkem asi 17,6 tun plastového odpadu. Jak uvádí britský server The Guardian, 68 procent nebylo na pouhý pohled vidět. Zhruba 4 500 věcí na metr čtvereční bylo ukryto v hloubce přibližně deseti centimetrů. Každý den přinášela voda na břeh dalších asi 13 000 kusů odpadků.

Plast ohrožuje živočichy pohybující se po ostrově. Vědkyně Lavers na něm našla stovky krabů žijících v plastových kelímcích, obalech od kosmetiky, nebo dokonce uvnitř hlavy od panenky. „Plast je starý, křehký, ostrý a toxický. Bylo celkem tragické vidět kraby žít a poskakovat na našem odpadu,“ popisuje svůj zážitek z odlehlého ostrova zařazeného na seznam UNESCO Jennifer Lavers.

Odpad, který je na Hendersonově ostrově, odpovídá stejnému množství, které vyprodukuje společnost po celém světě za dvě vteřiny. „Žádná země není bez viny. Našli jsme lahve původem z Německa, nádoby z Kanady, ale taky rybářskou bednu pocházející z Nového Zélandu.

Polimeropolis: Městské ostrovy budoucnosti

Vodní svět budoucnosti je stvořený z plastového odpadu. Městské ostrovy Polimeropolis čistí oceán. Podle plánů architektů můžou vznikat i propojené metropole.

Dvojice architektů Juan Manuel Prieto a Clara Focaccia přišla s originálním nápadem, jak problém plastů v oceánu řešit. Byly by to vlastně takové velké plovoucí ostrovy, které by dál čistily oceán kolem sebe. Jsou kruhového tvaru a uprostřed mají vlastní lagunu. Plovoucí kruhový útvar poskytuje životní prostor lidem.

Jednotlivé plovoucí ostrovy lze podle plánů architektů propojit do větších celků a mohou také mít různé specializace. Rozšiřování ostrovů a měst je jednoduché. Stále totiž primárně zachycují plastový odpad a z něj vyrábějí vše, co je třeba - tedy i další plovoucí města.

K výrobě a výstavbě plovoucích měst je potřeba energie. Tu budou města získávat s pomocí energie vln, solárních či větrných elektráren. Na vnějším prstenci každého města jsou umístěny sítě, umělé korály a vegetace. Tyto prvky vytvářejí prostředí, kde lze pěstovat potravu a čistit vodu s pomocí takzvané fytoremediace, tedy čištění pomocí rostlin.

Jedno Polimeropolis nabídne místo až pro tisíc lidí. V oceánu je místa dost, a tak by teoreticky z podobných měst mohly vznikat celá „souostroví“.

Podle Prieta jde především o výzvu k přehodnocení způsobu, jakým dnes žijeme a jak se stavíme k výrobě, spotřebě a recyklaci všech možných produktů. Tedy aby co možná nejvíce produktů bylo minimálně částečně recyklovatelných. A potom, co skončí jejich životnost a poputují do koše, posloužily dál jako surovina pro výrobu něčeho jiného.

Shrnutí

Znečištění oceánů plastovým odpadem je dnes čím dál tím palčivější problém. Průzkumy však předpokládají, že by se množství umělohmotných odpadů končících v mořích mohlo do roku 2040 zvednout až 2,6krát, což by znamenalo neúnosnou míru. Změna proto musí přijít v globálním měřítku, a to co nejdřív.

Tabulka: Odhadované množství plastového odpadu v oceánech

tags: #ostrov #z #odpadu #100 #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Jak efektivně třídit odpad
• Křivoklátsko a ochrana přírody
• Doporučení: Básně o zvířatech pro děti
• Využití saturejky zahradní
• Typy dřevěných odpadkových košů