Měření emisí kotlů v domácnostech a platné normy v České republice

Zbývá už jen pouhý rok na výměnu starého kotle na pevné palivo. Zdá se vám, že je ještě plno času? Možná ano, kdyby byl na trhu nových kotlů dostatek. Výrobci však nestíhají a na nová topná zařízení se čeká v některých případech až rok. Starý kotel má až čtvrt milionů domácností.

V září příštího roku vejde v platnost zákaz kotlů na pevná paliva spadajících do 1. a 2. emisní třídy. Majitelé je budou muset nahradit modernějšími. Do boje s kotly 1. a 2. emisní třídy se pustilo Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím novelizovaného zákona o ochraně ovzduší. Od 1. 9. 2024 bude zakázáno provozovat staré kotle v nemovitostech určených k bydlení. Zákaz v ostatních objektech je platný již od původního plánovaného data, tedy září 2022. Termín zákazu se neúprosně blíží a samotný výběr, dodání i instalace kotle nějakou dobu trvá. Proto se nevyplatí s výměnou otálet.

V případě, že majitelé svůj kotel do stanoveného data nevymění, hrozí pokuta 50 tisíc korun. Emise jsou škodlivé látky, které jsou do ovzduší uvolňovány přímo ze zdroje bez vzájemné alterace s vnějšími vlivy, jako je například UV záření. V případě znečišťování ovzduší se nejčastěji jedná o oxidy dusíku a síry. Emisní třída stanovuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští a jaká je efektivita jeho spalování. Celkem se rozlišuje pět emisních tříd.

Hodnocení kotlů vychází z platné normy ČSN EN 3035:2012. Tato norma na základě měření množství emisí určuje zařazení kotle do příslušné třídy. Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak kotle 5. emisní třídy jsou ekologické. Za mimořádně neekologické jsou tak považovány kotle, které se řadí do 1. a 2. Třídu kotle lze obvykle vyčíst z výrobního štítku, který najdete na zadní straně kotle. V případě, že zde hledaná informace není, pročtěte si dokumentaci kotle.

Původně měl zákaz vejít v platnost již 1. 9. 2022. Byl však o dva roky odložen kvůli složité situaci v oblasti energetiky. Tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková zdůvodnila dvouletý odklad zákazu jako snahu pomoci domácnostem v nelehké ekonomické i energetické situaci. Navíc se kvůli vývoji cen komodit na trhu vybírá tepelný zdroj velmi těžko. Původní termín zákazu byl zcela nereálný, jelikož se na dodání nového kotle čeká i rok. Odklad termínu dal sice lidem čas navíc, ani přesto to ale nevypadá, že by všichni majitelé stihli nevyhovující kotle do září 2024 vyměnit.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Kotle 1. a 2. emisní třídy jsou stále ještě ve čtvrt milionu domácností, prodej nových kotlů se však nijak rapidně nezvyšuje. Může za to váhavý přístup uživatelů i nedostatek nových zařízení na trhu. Další problém je, že řada uživatelů si nový kotel i přes dotace nemůže dovolit. „Lidé začínají obracet každou korunu a ne každý má po ruce 200 tisíc na rekonstrukci kotelny. Je prakticky jisté, že dotační tituly nebudou stačit pro všechny. Navíc je vše nutné nejdříve zaplatit a o dotaci žádat zpětně,“ uvedl produktový manažer společnosti, která se zabývá prodejem otopné techniky.

V návaznosti na nejistotu týkající se dodávek ruského plynu, která začala panovat na jaře loňského roku, skončila podpora instalace těchto kotlů. Ministerstvo životního prostředí v kotlíkových dotacích i v programu Nová zelená úsporám dotace na plynový kondenzační kotel omezilo.

Emisní třídy kotlů dle ČSN EN 303-5

Norma ČSN EN 303-5 definuje emisní třídy kotlů, které stanovují maximální možné množství emisí znečišťujících látek. Jedná se konkrétně o množství vypouštěných organických látek, oxidu uhelnatého a množství prachových částic.

Každé emisní třídě je dána minimální hodnota účinnosti spalovacího zařízení. Dle této normy musí být každé spalovací zařízení opatřeno identifikačním štítkem, na kterém mimo jiné musí být uvedeno, jakou emisní třídu splňuje. Z údajů na štítku lze tedy zjistit, zda provozované spalovací zařízení splňuje podmínku 3. emisní třídy a jestli ho bude moci provozovatel využívat i po 1. 9. 2024.

Pokud spalovací zařízení není štítkem opatřeno, lze se obrátit na výrobce příp. je možné provést měření emisí a uchovat si protokol o provedeném měření. Podmínku 3. emisní třídy splňují některá zplynovací spalovací zařízení (pevné palivo se nejdříve zplyní a až pak je spalováno) a všechny spalovací zařízení s automatickým podavačem paliva.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Tabulka emisních tříd kotlů (dle starší normy)

Provozovatelům spalovacích zdrojů na pevná paliva, které slouží pro ústřední vytápění, je dále zákonem o ochraně ovzduší stanovena povinnost pravidelných kontrol těchto zařízení. První kontrola spalovacího zařízení musí být provedena od vstupu zákona v platnost (1. 9. 2012) avšak nejpozději do konce roku 2016, přičemž následující kontroly by se měly pravidelně opakovat každé dva roky. Odborně způsobilou osobou bude osoba určená výrobcem daného spalovacího zařízení.

V případě, že již nebude existovat výrobce spalovacího zdroje (u starších typů), měl by se provozovatel s žádostí o kontrolu obrátit na ostatní výrobce (resp. určené odborně způsobilé osoby, které budou těmito výrobci jmenovány). Dále může odborně způsobilá osoba provozovateli sdělit, zda jeho spalovací zdroj splňuje výše uvedenou podmínku, tedy zda splňuje maximální hodnoty emisí, které budou muset spalovací zdroje splňovat od 1. 9. 2024 (mezní hodnoty uvedené v tab. I - přílohy č. I - jedná se o 3. emisní třídu dle uvedené normy ČSN EN 303-5).

Důvodem pravidelných kontrol je snížení negativních dopadů na životní prostředí a i na kvalitu ovzduší a potažmo na zdraví spoluobčanů. V zimních obdobích (při inverzích) dochází na některých místech České republiky k překročení imisních limitů pro prachové částice (Moravskoslezský kraj, Středočeský či Ústecký kraj). Na základě překračování těchto imisních limitů hrozí ČR sankce ze strany EU. Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že emise prachových částic v ovzduší jsou z 38 % tvořeny právě ze spalování tuhých paliv v domácnostech. Druhý největší podíl na množství prachových částic má doprava (přičemž průmysl se podílí jen 10 - 11 %). Doprava se podílí na vzniku prachových částic nejen spalováním paliva, ale i např.

Státní podpora výměny kotlů

Státní dotace vám mohou s financováním výměny starého kotle výrazně pomoci. Pro nízkopříjmové domácnosti jsou k dispozici kotlíkové dotace, které pokryjí až 95 % nákladů. Ostatní žadatelé mohou získat příspěvek z programu Nová zelená úsporám až do výše 50 % uznatelných nákladů.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

tags: #mereni #emisi #kotlu #v #domacnostech #normy

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání emisí zdrojů v ČR
• Architektura La Défense a Nový Vítězný oblouk
• Sešívání bez spon
• Postupy Likvidace Odpadu
• Přečtěte si o uhličitanu vápenatém