Klimatické podmínky v České republice

Česká republika je vnitrozemským státem ležícím v mírných zeměpisných šířkách severní polokoule. Mírné podnebí České republiky je ovlivňováno nejvíce oceánským podnebím západní Evropy a kontinentálním podnebím Evropy východní. Říkáme, že ČR leží v přechodné klimatické oblasti. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů.

Obecná charakteristika

Podnebí v Česku je mírné a vyznačuje se kontinentálními, ale částečně i oceánskými vlivy. Vnitrozemská poloha uprostřed evropského kontinentu způsobuje, že jsme na rozhraní západoevropského oceánského a východoevropského kontinentálního klimatu. V mírném podnebném pásu převládá západní proudění, které přináší vlhký vzduch z Atlantského oceánu.

Podle Köppenovy klasifikace podnebí většina území Česka patří do klimatických oblastí Dfb, vysoko v horách, přibližně od 1000 m n. m. Dfc, a na vrcholcích nejvyšších českých hor, minimálně 1500 m n. m., kde je podnebí nejchladnější i ET. Naopak nejteplejší oblasti v nížinách musí být klasifikovány jako Cfb.

Zdejší podnebí je charakteristické převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně vysokými srážkami. Hlavním činitelem podnebí v ČR je výšková členitost (s nadmořskou výškou klesá teplota a zvyšují se srážky), rozdíly v zeměpisné šířce a délce nemají na podnebí zásadní vliv.

Podnebí v ČR i v celé Evropě ovlivňuje několik vzduchových hmot a směrů větrů - nejvýznamnější z nich: mořský polární vzduch (v zimě otepluje, v létě deštivo), mořský tropický vzduch (v zimě deštivo, v létě horko s bouřkami), kontinentální polární vzduch (v zimě mráz, v létě suché horko). Převládající směr větru v naší republice je západní.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (66,97 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (31,98 %) ve výšce 500 až 1 000 m, a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška České republiky je 430 m. S každými 100 m navíc se průměrná teplota snižuje o 0,61 °C.

Pokud bychom odečetli rozdíly způsobené různou nadmořskou výškou, tak nejchladnější by byly oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie (většina této oblasti), velká část Beskyd, severní Vysočina a jihozápad Pardubického kraje, naopak nejteplejší by byl úzký pás vedoucí od severovýchodní Prahy přes Plzeň až po Domažlice.

Teplotní charakteristiky

Mapa znázorňuje průměrnou roční teplotu vzduchu mezi roky 1961 až 2000. Rozložení teplot závisí od polohy místa a nadmořské výšky. Průměrné měsíční teploty vzduchu dosahují minima převážně v lednu a maxima v červenci. K nejteplejším oblastem ČR patří jižní Morava, střední Polabí a Praha s průměrnými ročními teplotami okolo 9° C (Hodonín 9,5° C).

Nejteplejší oblasti ČR najdeme v Praze a jejím okolí, dále na Hodonínsku a jižní Moravě. Naopak nejchladnější i nejdeštivější jsou vrcholy nejvyšších hor. Nejchladnějším měsícem roku je leden, kdy i v nížinách klesne průměrná měsíční teplota pod 0 °C.

Průměrná roční teplota je od 5 °C do 10 °C, až na pár výjimek. Na naprosté většině Česka je průměrná červencová teplota 14 °C až 19 °C, hodnoty nejteplejších měsíců v daném roce jsou o 0,5 °C vyšší. Průměrná teplota v lednu se pohybuje od −5 °C do −1 °C , průměrné teploty nejchladnějšího měsíce roku jsou o stupeň nižší. Nejchladnější místo v Česku je vrchol Sněžky s průměrnou červencovou teplotou 8,3 °C a lednovou −7,8 °C, roční průměrná teplota je jen 0,4 °C.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Nejvyšší letní teploty jsou od 20 °C na vrcholu Sněžky až po 35 °C nebo i více v centru Prahy. Na většině Česka okolo 30 °C. Nejsilnější zimní mrazy jsou v závislosti na místě a síle vlny mrazů od −10 °C až −15 °C v centru Prahy po −20 °C až −30 °C v údolích na severovýchodě Česka nebo Šumavě. Na většině území v rozmezí −15 °C až −25 °C a to včetně vrcholků těch nejvyšších hor, i Sněžky. Na rovinách a kopcích jsou noční mrazy mírnější, v údolích bývají silnější.

Nejvyšší naměřená teplota na území Česka je 40,4 °C, která byla naměřena dne 20. srpna 2012 v Dobřichovicích. Nejnižší teplota -42,2 °C byla naměřena 11. února 1929 v Litvínovicích. Průměrný počet dnů s mrazem je mimo horské oblasti 40 až 160, v horách až 180, těch s celodenním mrazem 30 až 50, v horách až 70.

Teplotní extrémy v ČR

• Nejnižší teplota: -42,2 °C (11. února 1929, Litvínovice)
• Nejvyšší teplota: 40,4 °C (20. srpna 2012, Dobřichovice)

Charakteristické dny

• Tropické dny: v nejteplejších oblastech Česka se v průměru vyskytne 12 tropických dnů za rok.
• Ledové a arktické dny: Nejvíce ledových a arktických dnů se vyskytuje ve vyšších polohách. proudí právě od severovýchodu a tyto oblasti jsou více exponované.

Srážkové poměry

Mapa znázorňuje průměrný roční úhrn srážek v mm mezi roky 1961 až 2000. Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek na území ČR činí 679 mm. Na většině území (hlavně v jeho vnitrozemí) se roční úhrn srážek pohybuje mezi 500 a 700 mm. Směrem k státním hranicím začíná zpravidla srážek přibývat (neplatí u jižní Moravy a Opavska, kde směrem k hranicím naopak srážek ubývá) a na těchto vlhčích místech naprší od 700 do 1000 mm ročně, v nejvyšších horách i víc.

K nejsušším oblastem patří jižní Morava, Žatecko a Kladensko ležící ve srážkovém stínu Krušných hor, kde roční úhrny srážek nepřevyšují 450 mm. Nejsušší místo v Česku je Mostecká pánev, která je ve srážkovém stínu Krušných hor. Vůbec nejsušší místo v Mostecké pánvi jsou Libědice, kde naprší jen 410 mm srážek ročně. Zajímavostí našeho podnebí je zřetelný a v mapách snadno dohledatelný (minimum srážek za rok) srážkový stín Krušných hor.

Nejvíce srážek mají v Jizerských horách, kde roční úhrny dosahují i více než 1 700 mm, na Šumavě,v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydách.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Nejdeštivější měsíce

Nejvíce srážek v Česku spadne v letních měsících, nejméně naopak v zimních měsících. V zimních měsících se více srážek vyskytuje především na horách. měsících zvyšují konvektivní srážky (při vydatné bouřce spadne i polovina měsíčního průměru za pár hodin).

Srážkový stín

Místa ležící na závětrné straně hor jsou podstatně sušší (např. tzv.

V průměrném roce v Česku naprší 55 miliard m³, tj. průměrně 686 mm srážek za rok. Bouřky se v zimě nevyskytují, mohou se však vyskytovat od března do října. Bouřky většinou přicházejí od jihozápadu a nejvíc bouřek si užije Plzeňský, Karlovarský, Jihočeský, Středočeský kraj a Vysočina.

Západní polovina Česka (po 16° v. d.) je celkově k náhlým letním bouřkám mnohem náchylnější než ta východní a zatímco na západě mohou být bouřky každý den i během vln veder, tak na východě je spíše obvyklé, že bouřky přicházejí až při konci veder, při příchodu studené fronty.

Sluneční svit

Mapa znázorňuje průměrný roční počet hodni slunečního svitu v hodinách mezi roky 1961 až 2000. Z dlouhodobých měření vyplývá, že v Česku svítí Slunce nejvíce hodin na jižní Moravě. Nejméně svítí Slunce během celého roku na horách. Je zde více oblačnosti, častěji prší.

Větrnost

Na většině Česka je, pokud nejde o vrcholky kopců a hory průměrná rychlost větru 10-18 km/h. Nejméně větrné místo je na východ směrem od Břeclavi, kde průměrná rychlost větru dosahuje jen asi 5 km/h.

Roční období

Česká republika leží v mírném podnebném pásu a je pro ni typické střídání čtyř ročních období s převládajícím západním prouděním vzduchu. Česká republika leží v mírném podnebném pásu, pro který je charakteristické střídání čtyř ročních období. Když budeme cestovat po našem území zjistíme, že podnebí na horách se odlišuje od podnebí nížin.

• Jaro (březen, duben, květen) - jaro začíná 21. března, tento den je dnem jarní rovnodennosti (= den i noc jsou stejně dlouhé, od tohoto dne se dny prodlužují a noci zkracují). V tomto období dochází k nárůstu teplot. Průměrné teploty jarních měsíců (v nížinách) se pohybují kolem 10-15°C. Jaro může být, hlavně ve svém začátku, velmi chladné. V některých letech se totiž zima protáhne až do konce března. V následujícím dubnu může být počasí velmi proměnlivé a poslední sníh může padat v dubnu nebo i začátkem května, kdy mohou být poslední mrazy v chladnějších částech Česka.
• Léto (červen, červenec, srpen) - léto začíná 21. června, tento den je dnem letního slunovratu (= nejdelší den a nejkratší noc, od tohoto dne se noci prodlužují a dny zkracují). Obvyklé denní teploty se pohybují kolem 20-25 °C (nejvyšší denní teploty se mohou vyšplhat přes 30 °C). Letní měsíce však bývají často deštivé. V létě jsou velmi časté bouřky a přechody studených front, které se střídají s vlnami veder. Po přechodu studené fronty nastává velmi prudké ochlazení o 10-15 °C a právě přechody studených front způsobují, že je v jednu chvíli velmi odlišné počasí mezi západem a východem Česka, zatímco v Ostravě může být jasno a 30 °C, tak v Chebu může ve stejnou dobu silně a vytrvale pršet a teplota může být o 10 °C až 15 °C nižší. Některý měsíc v létě však může být i klidný, s mírnými teplotami a bez bouřek. Není žádná vzácnost, když se po silných bouřkách zvednou hladiny řek a způsobí na některých náchylných místech záplavy. Vlny veder na západě Česka často přerušují i lokální bouřky, které obvykle přijdou od jihozápadu, tyhle bouřky neznamenají výraznou změnu dalšího počasí, na rozdíl od studené fronty a po jejich přechodu se zase teplota vrátí brzo na předchozí výši.
• Podzim (září, říjen, listopad) - podzim začíná 23. září, tento den je dnem podzimní rovnodennosti (= den i noc jsou stejně dlouhé, dny se opět zkracují a noci prodlužují). Začátek podzimu bývá ještě poměrně teplý (kolem 18 °C) a vyskytuje se méně srážek, teplé září označujeme jako „babí léto". V říjnu poklesnou průměrné teploty na 10-15°C a listí na stromech se začíná pestře zbarvovat a následně opadávat. Podzim může být ze začátku stále teplý a tomuhle období se říká babí léto, teploty jsou pořád vysoké, nad 20-30 °C, ale už nejsou taková horka jako v létě a noci mohou být mnohem chladnější. První mrazy mohou přijít v říjnu a první sníh v listopadu, méně často už v říjnu.
• Zima (prosinec, leden, únor) - zima začíná 21. prosince, tento den je dnem zimního slunovratu (= nejdelší noc a nejkratší den v roce, od tohoto dne se noci zkracují a dny prodlužují). Mezi nejchladnější měsíce patří leden, kdy průměrná teplota klesá pod 0°C (může být až -10°C). Ve vyšších nadmořských výškách leží zpravidla celou zimu sníh. V zimě se prakticky vždy udrží dlouhodobá sněhová pokrývka, která se drží víc než jeden den. V nížinách, hlavně v teplejších zimních dnech jsou časté inverze a v zimě jsou také nejhorší rozptylové podmínky a proto i nejhorší kvalita ovzduší, tomu hodně napomáhá i to, že se nejvíc v téhle části roku topí. Zimní počasí je dost nepředvídatelné a zatímco jedna zima může být mírná, další může být krutá. Během zimy jsou období, kdy jsou teploty mírné, v blízkosti nuly, je spíše zataženo nebo inverze a občas sněží a potom období, kdy je vyšší tlak vzduchu nebo jde vítr z východu nebo severovýchodu, je jasno a silné noční mrazy, nebo může být zataženo, ale je celý den velmi mrazivo. Po silných mrazech může přijít velmi silné sněžení.

Dopady klimatických změn

Nevídané extrémní změny počasí nebo stále častější vlny veder nepovažujeme za příznivé životní, resp. klimatické podmínky. Změna klimatu se začíná projevovat na zdraví (především starší) populace a ovlivňuje kvalitu života.

S obdobími sucha se česká krajina potýkala i v minulosti, nikdy však v takovém měřítku, jako dnes. Zatímco v minulosti sucho způsobovalo delší období bez srážek, dnes se přidává i odpařování vody z krajiny způsobené vysokými teplotami vzduchu.

Stále častěji se budeme setkávat s extrémními projevy počasí, jako je sucho, povodně, vlny veder, lesní požáry a například i pozdní jarní mrazy. Oproti 60. letům 20. století vzrostla průměrná teplota o 2,2 °C, ztrojnásobil se počet tropických dnů (nad 30 °C) a zažíváme 7krát víc tropických nocí (nad 20 °C). Z jednoho či dvou horkých dnů v minulosti se stal celý týden.

Množství srážek se dlouhodobě nemění, proměňuje se ale jejich charakter - teplejší atmosféra pojme více vodní páry, což vede k intenzivnějším srážkám (za pár hodin v létě spadne tolik vody, kolik běžně spadne za měsíc). Voda se vylévá z koryt a způsobuje škody. Ve městech a obcích, kde je množství zpevněných ploch, voda rychle odtéká do kanalizace.

Českou krajinu budou častěji ohrožovat požáry. Pokud se jich objeví v jeden čas více na jednom místě, hasiči nemusejí stíhat a může nastat problém. Monokultury, zejména ty smrkové, jsou nestabilní a náchylné na sucho, větrné kalamity nebo napadení škůdci.

Vlivem změn klimatu a rozložení srážek, specifickými vodohospodářskými úpravami a hospodařením bude docházet k rychlejšímu odtoku vody z krajiny. Voda tak do toků nebude přitékat v časech, kdy neprší, a jejich hladina se bude snižovat. Zároveň bude klesat i množství vody, což je přímá hrozba pro výrobu energie v ČR, která se bez vody neobejde - palivo je spalováno v reaktorech, ohřívá se voda a pára roztáčí turbíny, které generují elektřinu. Týká se to zejména uhelných, plynových, biomasových a jaderných elektráren v podstatě veškerá výroba elektřiny v ČR.

Nedostatek vody povede také ke zvětšování sociálních rozdílů. Už dnes je do některých sídel v České republice třeba vodu dovážet, například v okolí obce Louny. Není sice pravděpodobné, že by se v dohledné době pitná voda nedostávala potřebným konkrétně v České republice, dopady v klimatické změny ale musíme vnímat globálně. S dopady klimatické změny se budou muset potýkat mladí lidé a právě ti se budoucnosti a klimatických změn obávají nejvíce.

Ochrana životního prostředí

V oblasti ochrany životního prostředí máme každý ústavou zaručená práva, včetně práva na příznivé životní prostředí a práva na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů (čl. 35 Listiny základních práv a svobod). Kromě respektování našich základních práv ukládá Ústava státu, aby dbal o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství (čl. 7 Ústavy). To znamená, že stát má povinnost chránit naše přírodní bohatství za všech okolností: ať už je původce rizika znám, nebo ne.

Extenzivní zemědělství a neudržitelná těžba a pálení uhlí, vápence nebo dřeva nejen že obětují naše přírodní zdroje vznikající po miliony let na oltář rychlého zisku, ale hlavně nenávratně ničí celé ekosystémy a ročně produkují miliony tun oxidu uhličitého, nejdůležitějšího skleníkového plynu. Skleníkové plyny zvyšují průměrnou teplotu na zemském povrchu, který se tak stává více předmětem těžby než prostředím k životu.

Listina základních práv a svobod nadto ukládá všem vlastníkům (soukromým i veřejným), aby své vlastnictví, třeba pozemkové, nezneužívali v rozporu s právy druhých. Vlastnictví totiž zavazuje (čl. 11 Listiny). Česká republika je signatářem Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Pařížské dohody.

Obě mezinárodní smlouvy jsou součástí právního řádu a mají přednost před českými zákony (čl. 10 Ústavy). Česká republika je jako subjekt mezinárodního práva povinna plnit své mezinárodní závazky, což potvrzuje i čl. 1 odst. 2 Ústavy. Česká republika se v Paříži v roce 2015 zavázala přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C.

Jako člen EU se přihlásila s ostatními členskými státy EU společně snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Tomu ale současné české tempo vůbec neodpovídá. Naopak, mezi lety 2015 a 2017 se emise oxidu uhličitého podle údajů ČHMÚ zvýšily o 3,8 %. Svými slovy je vláda pro snižování emisí, svými činy však jde opačnou cestou a porušuje své mezinárodní závazky plynoucí z čl. 2 Rámcové úmluvy a čl. 3 Pařížské dohody.

tags: #klimatické #podmínky #v #České #republice

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem odpadkového koše
• Phoenix WT recyklace
• Orná půda v ekologickém zemědělství v ČR
• Nakládání s demoličním odpadem
• Článek o Geologii