Mezinárodní právo znečištění ovzduší automobilovou dopravou

Nečistoty v ovzduší patří k základním ekologickým problémům, které viditelně ovlivňují zdraví a životy lidí. Množství škodlivin, které se v ovzduší nalézají, je způsobeno především činností člověka, k největším změnám docházelo v průběhu 20. století. Znečištění ovzduší dosáhlo svého nejhoršího stavu v období průmyslové revoluce.

Bylo to v důsledku zvýšené těžby uhlí a jeho následného spalování, které způsobovalo intenzivnější výskyt oxidu siřičitého, sazí a popela ve vzduchu. Největší katastrofou byl takzvaný londýnský smog v roce 1952, kdy znečištění dosáhlo takového stupně, že na následky chorob dýchacích cest zemřelo 2000 lidí.

Látky, jejichž zvýšená přítomnost v ovzduší může ovlivňovat životní prostředí a životy lidí, jsou především chlorovodíky, oxidy síry a dusíku, fluór, chlór a další např. neviditelné a o to více nebezpečné radioaktivní částice. V poslední době se vyskytují snahy o omezení výskytu škodlivin v ovzduší, což mají zajišťovat emisní limity, které byly přijaty pro Evropu jako reakce na Zákon o čistém ovzduší, který přijaly v roce 1970 Spojené státy.

Reakcí na problém acidifikace pak byl Protokol k této úmluvě o snížení emisí síry nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30% z Helsinek 1985. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18.1. 2006 uložilo povinnost zřízení evropského registru úniků a přenosů znečišťujících látek (evropský E-PRTR). Evropské společenství tak fakticky přistoupilo k protokolu registrů a úniků (Protocol PRTR), který byl přijat na mimořádném zasedání Evropské hospodářské komise OSN 21. května 2003 v Kyjevě.

Imisní limity jsou stanoveny dle nařízení vlády 429/2005 Sb. (kterým se mění 350/2002 Sb.). Imisní báze je plněna daty koncentrací znečišťujících látek v ovzduší získaných v síti měřících stanic a to již od roku 1970. Pro informace o kvalitě ovzduší je důležitý také Integrovaný registr znečišťování (IRZ), který byl zřízen zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, jako veřejně přístupný informační systém o únicích znečišťujících látek do životního prostředí z provozoven průmyslových a zemědělských podniků.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Již od roku 2005 platí závazný imisní limit Evropského společenství pro částice PM10, který ČR není schopna naplňovat. Kvůli neplnění norem kvality pro ovzduší v letech 2005 až 2006 byl zahájen ze strany Evropské unie s Českou republikou tzv. infringement - řízení o porušení evropského práva. Infringement má dvě fáze, první probíhá u Evropské komise, která v druhé fázi může dokonce žalovat stát u Evropského soudního dvora (ESD).

Mezi hlavní změny v návrhu zákona patří nové limity pro PM2,5, poplatky za nevyhovující spalovací zdroje v domácnostech, možnost obcí stanovit zónu s omezením provozu vozidel na základě emisní třídy vozidla, či zapojení MŽP do zpracovávání plánů na zlepšení kvality ovzduší (PZKO), které nyní zpracovávají kraje. Jak uvedla Jana Šestáková z MŽP, analýza současných PZKO ukázala, že nejsou efektivní, mimo jiné i kvůli tomu, že plnění opatření uvedených v PZKO je těžko vymahatelné.

Jednou z důležitých změn v novém zákoně jsou kompenzační opatření - při umisťování nových zdrojů v oblasti s překračovanými imisními limity bude nutné tento nový zdroj emisí kompenzovat například utlumením jiného zdroje (bude nutné doložit smlouvou) či jinými způsoby, jinak nebude možné tento nový zdroj postavit. Jak Kužel dodal, stavět nové zdroje znečištění v již postižených oblastech vlastně nedovoluje již současný zákon, proti tomu však stojí rozvoj krajů.

Návrh nového zákona zárověň počítá se zjednodušením určitých administrativních částí - např. snížením množství poplatků za znečišťující látky na 4 základní (oxid siřičitý, těkavé organické látky, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky). V rozmezí let 2016 až 2021 by měly poplatky za znečišťování vzrůstat, aby to znečišťovatele motivovalo raději investovat do snížení znečištění.

Zástupcům průmyslu se další zpřísňování podmínek nelíbí. Petr Baranek z firmy ArcelorMittal, která patří k nejvetším znečišťovatelům ovzduší v Moravskoslezském kraji, na semináři uvedl, že vidí zákon jako nereálný. Individuální přístup ke zdrojům a tedy větší regulace či sankcionování průmyslových zdrojů znečištění podle Baranka povede k tomu, že se tyto podniky budou přesouvat do oblastí s méně znečištěným ovzduším, kde na ně nebude vyvíjen takový tlak.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

Baranek také nezapoměl opět připomenout, že při lednové inverzi fungoval závod údajně na 1/3 běžného provozu a stejně to nezabránilo dalšímu zhoršování situace, čili regulace tohoto zdroje podle něj nemá smysl. Znečišťováním ovzduší firmou ArcelorMittal se přitom dlouhodobě zabývá Ekologický právní servis, který podal i několik žalob.

Doslova perlou by se dal nazvat výrok Vladimíra Novotného ze Svazu průmyslu a dopravy ČR, který v reakci na Ivana Obrusníka řekl, že důvodem, proč míra znečištění ovzduší v ČR stagnuje a již dále neklesá, je to, že se znečištění blíží nule. Svaz průmyslu a dopravy podle něj s návrhem zákona nasouhlasí - vadí mu poplatky, kompenzační opatření a celkově jej shledává neefektivní i v oblastech regulace dopravy či topenišť - návrh Moravskoslezského kraje na možnost kontroly topenišť dokonce označil jako zoufalý krok.

Zde je zajímavé upozornit na výsledky Studie města Ostravy o kvalitě ostravského ovzduší, kterou zpracoval Zdravotní ústav. I pokud by byly lokální topeniště zcela plynofikována, oblasti s překročením ročního imisního limitu PM10 by stejně zůstaly v blízkosti významných průmyslových zdrojů znečišťování ovzduší (Vítkovice a Radvanice a Bartovice) a v místech s intenzivní automobilovou dopravou.

Lékař Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, který provádí v současné době v Moravskoslezském kraji výzkum vlivu znečištění ovzduší na zdraví v diskuzi řekl, že opatření, která byla zavedena na počátku 90. let v severních Čechách by měla inspirovat zejména Moravskoslezský kraj.

Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví

Výfukové plyny motorových vozidel jsou vážným ekologickým a zdravotním problémem na mnoha místech České republiky, Evropské unie i celého světa. Svou povahou se jedná o komplexní směs chemických látek, jež závisí na složení paliva, typu a funkčním stavu motoru a případném užití zařízení na snížení emisí (filtru, katalyzátoru atd.). Fyzikální podoba a vlastnosti (např. rozpustnost) vzduchem dopravovaných škodlivin ovlivňují jejich rozšíření v atmosféře i v biologických tkáních.

Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den

Dávka dopravená na tzv. cílové místo v organismu je obtížně určitelná v epidemiologických studiích. Působení imisí se může lišit u různých skupin populace. Zejména děti a staří lidé mohou být ke škodlivým vlivům zvláště citliví.

Výsledky monitorování kvality ovzduší v České republice potvrzují přetrvávající význam dopravy jako hlavní příčiny znečištění ovzduší měst prachovými částicemi (PM10, PM2,5) a oxidem dusičitým (NO2). Z hlediska vlivu na zdraví má v České republice největší význam znečištění ovzduší prachovými částicemi (PM) a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU), v silně dopravně zatížených lokalitách také oxid dusičitý.

Státní zdravotní ústav odhaduje ze středních hodnot koncentrací PM10 v prostředí měst, že znečištění ovzduší touto škodlivinou se může podílet na zvýšení předčasné úmrtnosti v průměru o 2 %.

Oxidy dusíku (NOx)

Pojem suma oxidů dusíku a symbol NOx se obvykle používá pro směs oxidu dusného (N2O), dusnatého (NO) a dusičitého (NO2). V minulosti se používalo sumy oxidů dusíku jako jednoho z nejběžnějších indikátorů znečištění ovzduší. Oxid dusičitý (NO2) je dráždivý plyn, který vzniká při spalovacích procesech a který je částečně pohlcován hlenem dýchacích cest.

Protože není příliš rozpustný ve vodě, horní cesty dýchací zadrží jen relativně malé množství vdechovaného NO2, který proniká hlouběji do dýchacího systému, kde je převážně absorbován. V určitých zaměstnáních (např. dopravní policie, řidiči atd.) mohou být pracovníci exponováni vysokým koncentracím NOx.

NO2 pravděpodobně reaguje přímo s povrchovými lipidy membrán endotelových buněk, což vede ke změně fyzikálního stavu povrchu membrán a následně ke změně jejich fyziologické funkce. Bylo například prokázáno, že NO2 může být v určitých biologických systémech toxický a bylo popsáno působení akutní expozice NO2 na systém buněčné i humorální (látkové) imunity6. Dále byly publikovány studie vlivu NO2 na funkce plic u zdravých jedinců, ale i u astmatiků a chronických bronchitiků.

Skupina epidemiologických studií ukázala na možnou souvislost mezi hladinou NOx v ovzduší měst a měřitelnými vlivy na zdraví, ačkoli určité metodologické problémy (např. Metaanalýza 11 epidemiologických studií poskytla kvantitativní odhady vlivů, jež ukazují nárůst respiračních onemocnění u dětí mladších dvanácti let, které jsou dlouhodobě vystavovány vysokým koncentracím NO2, ve srovnání s dětmi exponovanými nízkým koncentracím. Rozdíl v expozici 30 µg.m-3 měl za následek vzrůst pravděpodobnosti respiračního onemocnění o 20 %.

Oxidy dusíku v atmosféře také reagují s přítomnými polycyklickými aromatickými uhlovodíky za vzniku nitroderivátů (tzv. V České republice je ve světle uvedených hodnot imisní situace poměrně vážná. Tzv. (v ulicích Legerova a na Svornosti) dosáhly roční průměry NO2 za rok 2005 hodnoty 76 µg.m-3, tedy téměř dvojnásobku imisního limitu.

V místech, kde úroveň znečištění NO2 překračuje imisní limit, žilo v roce 2005 asi 35,3 % obyvatel sledovaných oblastí14. V souhrnu lze konstatovat, že působení oxidu dusičitého je spojené se zvýšením celkové, kardiovaskulární a respirační úmrtnosti.

Pro děti znamená expozice NO2 zvýšené riziko onemocnění dýchacího ústrojí v důsledku snížené obranyschopnosti vůči infekci a snížení plicních funkcí. Hlavním efektem NO2 je nárůst reaktivity dýchacích cest. Oxidu dusičitému jsou nejvíce vystaveni obyvatelé městských částí silně zatížených automobilovou dopravou.

Ozón (O3) a fotochemické oxidanty

Ozón (O3) a další fotochemické oxidanty vznikají složitým řetězcem reakcí, z tzv. Vůči vlivu O3 jsou nejcitlivější ciliární buňky a buňky 1. typu, jejichž poškození a smrt vedou k proliferaci neciliárních bronchiálních a alveolárních buněk 2. typu.

Pozorovaný zdravotní vliv expozice fotochemickým oxidantům nemůže být přičítán jen a pouze oněm oxidantům, protože fotochemický smog se typicky skládá z O3, NO2, kyseliny sírové a dalších reaktivních agens, včetně celé palety těkavých organických látek. Tyto imise mohou mít přídavný nebo synergický efekt, ale O3 se zdá být biologicky nejaktivnější18.

Výsledky studia nemocničních příjmů ve vztahu k expozici O3 svědčily pro růst úrovně nemocničních příjmů pro onemocnění dýchacích cest19 včetně astmatických záchvatů20, 21. V důsledku metodologických omezení však tyto studie neprokázaly příčinnou souvislost mezi expozicí O3 a onemocněními dýchacích cest.

Řada studií se zabývala symptomy, které mají vztah k expozici ozónu, např. Ozón, stejně jako NO2, může vyvolat vzrůst nespecifické citlivosti dýchacích cest k inhalačnímu provokačnímu testu s bronchokonstrikčním agens23. Výzkum ukázal, že efekty mohou být vyvolány i velice krátkou, např. pětiminutovou expozicí.

Vdechování O3 vyvolává pokles průměrné kapacity plic a výdechové rychlosti, přičemž průměrný úbytek vzrůstá s klesající hloubkou dýchání25. Snížení plicních funkcí u zdravých dětí a mladých dospělých byl popsán při průměrných hodinových koncentracích v rozsahu 160 až 300 µg.m-3.

Na základě odhadů by mohla vést střední tělesná zátěž při průměrné hodinové koncentraci v rozsahu 38 až 226 µg.m-3 ke snížení vitální kapacity plic (FVC) o 0,5 ml.µg-1.m-3 a objemu usilovného výdechu za 1 sekundu (FEV1) o 0,7 ml.µg-1.m-3 26. To by mělo pro koncentraci 400 µg.m-3 O3 (hodinový průměr) za následek snížení FVC o 180 ml a FEV1 o 250 ml.

Výsledky vyšetření FEV1 ukazují, že astmatici nejsou k ozónu citlivější, nicméně O3 může přispět k exacerbaci této choroby usnadněním průniku alergenů nebo vyvoláním zánětu. Některé poznatky svědčí o tom, že O3 může působit synergicky s jinými imisemi, např. sírany a NO2.

Inhalace nízkých koncentrací O3 může u lidí s astmatem potencovat bronchiální hypersenzitivitu k expozici SO2 27. Vlivy dlouhodobé expozice O3 jsou stále nejasné, ale jsou dobré důvody pro obavy, že opakované inzulty u dětské populace mohou vést k chronickému zhoršení vývoje a funkce plic.

Studie na zvířatech ukázaly progresivní poškození epitelu, zánětlivé změny se jeví být kumulativní a přetrvávající u zvířat, která jsou adaptována na expozici z hlediska respiračního mechanismu29, a to v koncentracích nepatrně vyšších než těch, které působí na lidi.

Intermitentní expozice, např. ob měsíc, mohou vyvolávat větší efekty, než by byly způsobeny kontinuální expozicí v téže atmosféře, jež má za následek vyšší kumulativní expozice. Epidemiologické studie z Jižní Kalifornie naznačují, že chronická expozice oxidantům narušuje základní respirační funkce.

Jiný výzkum srovnával plicní funkce školních dětí z 2. a 5. tříd v Houstonu a v Los Angeles32, 33. Děti z Los Angeles měly o 6 % nižší hodnoty FEV1 a o 15 % nižší FEF25-75. Podávání metaproterenolu dětem v Los Angeles zvýšilo FEV1 o 1 % a FEF25-75 o 6,6 %, ale hodnota intenzity výdechového toku byla přesto stále ještě nižší než u dětí z Houstonu.

To naznačuje, že zhoršení nebylo reverzibilní. Opakovaná měření plicních funkcí mezi školními dětmi hispánského původu z Los Angeles ukázala, že FEV1 bylo o 2 % nižší než očekávaná hodnota a FEF25-75 bylo o 7 % nižší než očekávaná hodnota.

Další americká studie hodnotila v několikatisícové kohortě adventistů sedmého dne nekuřáků, kteří bydleli v Kalifornii minimálně 11 let a byli staří 25 let a více, riziko chronické obstrukční plicní choroby způsobené dlouhodobou expozicí sumě oxidačních látek a NO234. V Los Angeles provedli studii mezi více než stovkou mladých nekuřáků, kteří zemřeli ve věku 14 až 25 let z nerespiračních příčin35.

U 29 z nich byla v plicích nalezena těžká bronchiolitida, jaká před tím byla popisována u mladých kuřáků36. Výzkum vlivu O3 na imunitní funkce ukazuje, že kontinuální vystavení O3 vede k brzkému poškození imunitních odpovědí (za 1 až 3 dny). S trvající expozicí vzniká adaptace, která vede k znovuobjevení imunitních odpovědí38.

Vlivy vystavení O3 na odpověď na antigenní stimulaci rovněž závisí na čase, v němž k expozici dochází. Zatímco expozice předcházející stimulaci nemá vliv na odpověď na antigen, expozice následující po stimulaci potlačuje reakci na antigen.

V souhrnu lze konstatovat, že přechodné vlivy O3 se zdají být v užší relaci s kumulativní denní expozicí, než-li s jednohodinovou špičkovou koncentrací. Některé studie poskytují informace postačující ke kvantitativnímu zhodnocení potenciálního vlivu krátkodobé expozice O3 na populační podskupiny.

Sumarizace dat z různých studií vedla k derivování vztahu dávka-odpověď mezi změnou FEV1 a efektivní dávkou O3 (výsledek koncentrace O3 x čas x dechová frekvence)39. Definována byla dále funkce vztahu dávka-odpověď pro stanovení změn procenta populace postižené specifickými symptomy podle hladiny O3 v ovzduší.

Jiná studie může být užita ke stanovení ztráty pracovních dnů v důsledku změn koncentrací O3 v ovzduší40. Nicméně, tyto modely mohou poskytovat jen přibližné odhady, poněvadž účinky O3 mohou být potencovány výskytem jiných imisí, např. kyselých aerosolů.

Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by úroveň expozice ozonu neměla překročit hodnotu 100 µg.m-3 pro osmihodinový průměr. Tato hodnota poskytuje odpovídající ochranu zdraví, ale některé nežádoucí zdravotní účinky (např. vzestup denní úmrtnosti o 1 až 2 %) se mohou objevit při nižší než doporučené úrovní42.

V České republice v roce 2005 pozaďové koncentrace ozonu podle Státního zdravotního ústavu činily 67,5 a 75,1µg.m-3 v celoročním průměru. Rozsah ročních aritmetických průměrů ozónu ze stanic ve městech se pohyboval od 32,5 do 67,1 µg.m-3 43.

Polétavý prach (PM10)

Jako polétavý prach nebo prachové částice jsou obvykle označovány tuhé pevné částice unášené vzduchem s průměrem pod 10 µm. Jejich obsah v ovzduší se vyjadřuje jako hodnota PM10. Předpokládá se, že částečky nad 10 µm jsou při běžném povrchovém dýchání nosem zachycovány na sliznici dutiny nosní.

Polétavému prachu je člověk vystaven zejména vdechováním znečištěného ovzduší. Ukládání částic v dýchacím ústrojí je závislé jak na jejich velikosti, tak i na způsobu dýchání. Částečky v rozsahu 5 až 10 µm se usazují v jemných dýchacích cestách.

Výzkumu zdravotních účinků polétavého prachu je věnována značná pozornost vědců na celém světě už po řadu desetiletí. Částice se liší jak svou velikostí, tak chemickým složením i původem. Pro stanovení zdravotních rizik je klíčové zjistit, jak nebezpečný je z hlediska zdraví člověka prach jistého složení či z konkrétního zdroje.

Z dostupných epidemiologických studií vyplývá, že pozornost je třeba soustředit na emise z dopravy a dalších sektorů intenzivně užívajících spalujících procesů (např. Částice prachu vznikající spalováním mají relativně velký povrch a mohou obsahovat řadu těžkých kovů nebo nebezpečných organických sloučenin (např. polycyklické aromatické uhlovodíky).

Některé studie zaměřené na specifické zdroje znečištění prokázaly, že emise z dopravy mají jednoznačnou souvislost s nepříznivými vlivy na zdraví45,46. Významně se zvyšoval objem nákladní automobilové dopravy (včetně tranzitní), což vzhledem k poloze České republiky uprostřed Evropské unie představuje do budoucna vážnou hrozbu.

Navíc roste množství dieselových motorů v osobních automobilech, přičemž jejich výrobci a prodejci vynakládají značné sumy na reklamu, která podporuje zvyšování prodeje vozů s dieselovými motory. Zatím je obtížné stanovit podíl jednotlivých spalovacích procesů či jednotlivých druhů prachových částic na expozici polétavému prachu a na jeho zdravotních rizicích pro člověka.

tags: #mezinárodní #právo #znečištění #ovzduší #automobilovou #dopravou

Oblíbené příspěvky:

• Podmínky provozu zdroje znečišťování
• Ekosystém: Definice a klíčové prvky
• České přírodní zábavní parky
• Výběr repelentu do přírody
• Popis Práce Vedoucího Recyklace Odpadu