Mezinárodní úmluvy o ochraně přírody – přehled

Česká republika přistoupila k řadě mezinárodních smluv v oblasti ochrany životního prostředí. Smlouvy, sjednávané velmi často v rámci mezinárodních organizací s environmentálním segmentem, jsou konkrétním projevem odpovědnosti států za stav a vývoj životního prostředí na globální, regionální a subregionální úrovni. Státy se ratifikací smluv závazně přihlašují k naplnění jejich cílů. Česká republika svou angažovaností v mnohostranných mezinárodních smlouvách přispívá k řešení stávajících problémů environmentální dimenze udržitelného rozvoje v souladu s Cíli udržitelného rozvoje, Paktem pro budoucnost a příslušnými dokumenty EU a OECD. Mnohostranné environmentální smlouvy mohou být členěny dle svého věcného zaměření. zaměřených na ochranu vodních toků či ovzduší. Zdroje vydávané na ochranu životního prostředí a zdraví jsou limitované. Proto je nutné, aby byly využívány co nejlépe. RNDr.

Biodiverzita a její význam

Biodiverzita (neboli biologická rozmanitost) představuje pestrost a různorodost života ve všech jeho formách, ve vzájemných vazbách a na všech úrovních, od genů přes druhy po celé ekosystémy. Příznivý stav biodiverzity je základním předpokladem pro naši existenci. Díky ní můžeme využívat přírodní zdroje jako potraviny, energii či léčiva. Závisí na ní také fungování přírodních procesů, které regulují klima a ovlivňují kvalitu ovzduší, vody a půdy.

Mezinárodní úmluvy a dohody

Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD)

Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD) byla přijata v červnu 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru (známé též jako Summit Země), kde se sešli zástupci 172 států, aby se dohodli na principech udržitelného rozvoje. CBD ratifikovalo všech 195 členských zemí OSN, včetně České republiky, jedinou výjimkou je USA.

Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti

Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti byl přijat v roce 2001, v platnost vstoupil v roce 2003. Jeho cílem je chránit biodiverzitu a zdraví člověka před riziky geneticky modifikovaných organismů (GMO). Zabývá se přepravou živých GMO, nakládáním s nimi a jejich využíváním, zejména při transportu přes hranice.

Nagojský protokol

Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání byl přijat v roce 2010 a vstoupil v platnost v roce 2014. Jeho cílem je naplnit jeden z cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti, tedy aby se na peněžních i nepeněžních přínosech z výzkumu genetického materiálu podílely také země původu tohoto materiálu. Mnoho zemí s velkým přírodním bohatstvím totiž patří mezi rozvojové země, které postrádají dostatečné výzkumné kapacity, a o přínosy tak v minulosti přicházely.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Na zasedání konference smluvních stran (COP) v roce 2010 se kromě přijetí Nagojského protokolu rozhodlo také o strategickém plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti na dalších deset let. Po deseti letech se žádného z cílů nepodařilo na celosvětové úrovni plně dosáhnout, šesti z nich bylo dosaženo částečně. Z vyhodnocení návazných národních cílů vyplývá, že jen asi třetina z nich směřovala ke splnění, celkově však národní plány nebyly dostatečně sladěny s plánem celosvětovým.

Nový strategický rámec CBD pro období do roku 2030 byl přijat v roce 2022 na COP 15 v Montrealu. Oproti plánu z Aiči přesněji definuje a kvantifikuje cíle, je výrazně ambicióznější a má propracovanější metodiku vyhodnocování. Dokumentu se též přezdívá „Pařížská dohoda pro přírodu“ a je reakcí na Globální hodnotící zprávu IPBES a Iniciativu 30×30 (ochrana 30 % území na souši i v moři s nejzachovalejšími ekosystémy). Dále rámec určuje 23 krátkodobých cílů (do roku 2030), které se zaměřují na hlavní příčiny globálního úbytku biodiverzity, její udržitelné využívání, ale i na nástroje a prostředky, jak těchto cílů dosáhnout.

Úmluva CITES

Cílem úmluvy CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely.

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů živočichů

Úmluva (Convention on Migratory Species) se zasazuje o ochranu stěhovavých druhů živočichů i jejich stanovišť, a to v celém areálu jejich rozšíření. Seznam druhů, na něž se úmluva vztahuje, je uveden v přílohách. Příloha I zahrnuje ohrožené stěhovavé druhy a příloha II pak druhy, na jejichž ochranu je nutné nebo vhodné uzavírat mezinárodní dohody.

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (UNESCO)

Tato mezinárodní smlouva v rámci Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) stanovuje pravidla pro určování přírodních a kulturních památek výjimečné světové hodnoty, jež mohou být posléze zařazeny na Seznam světového dědictví. Úmluva definuje, jaké povinnosti při ochraně těchto lokalit smluvní státy mají. Vytváří také Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví, který se využívá ke správě památek již chráněných a k určování památek nových.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

Úmluva o mokřadech (Ramsarská úmluva)

Na základě této úmluvy mají smluvní strany povinnost zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na tzv. Seznam mokřadů mezinárodního významu, pokud splňuje přísná kritéria v oblasti ekologie, botaniky, zoologie, limnologie či hydrologie, a přispět tak k celosvětové ochraně všech typů mokřadů.

Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství (ICRW)

Úmluvu ICRW (International Convention for the Regulation of Whaling) sjednaly samy velrybářské státy, aby nastavily opatření pro udržitelný lov velryb, který nebude ohrožovat jejich populace. Od roku 1986 platí dočasné moratorium na komerční lov velryb. (Norsko a Island podaly proti moratoriu námitku, a nadále v lovu velryb pokračují.) K úmluvě byla zřízena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), která přijímá opatření regulující velrybářství a sleduje jejich dodržování.

Dohoda BBNJ

Dohoda v rámci Úmluvy OSN o mořském právu o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce (Biodiversity Beyond National Jurisdiction, BBNJ) byla přijata v červnu 2023 a čeká na ratifikaci smluvními státy. Zabývá se ochranou oceánů v době změny klimatu s cílem zabránit dalšímu ubývání biodiverzity. Týká se mezinárodních vod, přibližně dvou třetin světového oceánu. Navazuje na Kchun-mingsko-montrealský protokol a stanovuje postup při zřizování velkoplošných chráněných oblastí na volném moři tak, aby v roce 2030 bylo chráněno nejméně 30 % mořského území na planetě.

Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na 29. zasedání konference Organizace spojených národů pro zemědělství a výživu, konaném v listopadu 1997, byl přijat Revidovaný text Mezinárodní úmluvy o ochraně rostlin, přijaté v Římě dne 6. prosince 1951 a revidované na 20. Listina o přijetí revidované Úmluvy byla uložena u generálního ředitele Organizace spojených národů pro zemědělství a výživu, depozitáře Úmluvy, dne 4. Revidovaná Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku XXI dne 2. (Nový revidovaný text schválený konferencí FAO na jejím 29. 1. 2. 3. 4.

Definice a povinnosti smluvních stran:

Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den

• „Mezinárodní standardy“ - mezinárodní standardy zavedené v souladu s ustanoveními článku X odst. 1.
• Každá ze smluvních stran předloží tajemníkovi popis své úřední národní organizace ochrany rostlin a popis změn v této organizaci.
• Každá ze smluvních stran učiní opatření pro provádění fytosanitární certifikace, s cílem zabezpečit, aby vyvážené rostliny, rostlinné produkty a jiné regulované předměty a jejich zásilky byly v souladu s certifikačním prohlášením, odpovídajícím odstavci 2 písm.

Fytosanitární opatření a certifikace:

• Kontroly a jiné související úkony vedoucí k vydávání rostlinolékařských osvědčení musí být prováděny pouze úřední národní organizací pro ochranu rostlin nebo pod jejich dohledem.
• Rostlinolékařská osvědčení nebo jejich elektronické ekvivalenty, přijímané příslušnou dovážející smluvní stranou musí být formulovány v souladu se vzorem uvedeným v Příloze k této Úmluvě.
• Každá ze smluvních stran se zavazuje, že nebude vyžadovat, aby zásilky rostlin nebo rostlinných produktů nebo jiných regulovaných předmětů, dovážené na její území, byly opatřeny rostlinolékařskými osvědčeními, která neodpovídají vzorům uvedeným v Příloze této Úmluvy.

Regulace obchodu a mimořádná opatření:

• Smluvní strana může použít opatření specifikovaná v tomto článku i pro škodlivé organismy, které nejsou schopny se trvale usídlit na jejím území, ale v případě, že na toto území proniknou, způsobí ekonomické ztráty.
• Nic z toho, co je obsaženo v tomto článku, nebude bránit kterékoliv smluvní straně v přijetí vhodného mimořádného opatření při zjištění škodlivého organismu, který představuje potencionální ohrožení pro její území, nebo na základě ohlášení tohoto zjištění.

Další úmluvy

• Stockholmská úmluva: Cílem Úmluvy je ochrana životního prostředí a zdraví lidí před škodlivými vlivy perzistentních organických polutantů.
• Bazilejská úmluva: Úmluva upravuje oblast pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států za účelem jejich zneškodnění nebo využití.
• Rotterdamská úmluva: Cílem Úmluvy je ochrana životního prostředí a zdraví lidí před účinky nebezpečných látek.
• Vídeňská úmluva a Montrealský protokol: Úmluva vytváří mezinárodní rámec ochrany ozónové vrstvy Země. Cílem Montrealského protokolu je přijetí účinných opatření na zamezení poškozování ozónové vrstvy Země.
• Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol: Cílem Úmluvy a Kjótského protokolu je přijetí účinných opatření na snížení emisí skleníkových plynů pro zajištění ochrany klimatického systému Země ve prospěch nejen současné generace, ale i generací příštích, při současném zohlednění potřeb rozvojových zemí.

Strategie EU v oblasti biodiverzity

Tato desetiletá strategie z roku 2020 (součást Zelené dohody pro Evropu) navazuje na předchozí strategický plán EU z roku 2011 a reaguje na kritické posouzení stavu biodiverzity z Globální hodnotící zprávy IPBES (viz výše). Stanovuje cíle EU v oblastech ochrany a obnovy přírody. Klíčová je právní ochrana nejméně 30 % pevniny a 30 % mořských oblastí EU, přísná ochrana alespoň jedné třetiny chráněných území EU a efektivní správa všech chráněných území.

Mezivládní panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES)

V roce 2012 vznikl nezávislý Mezivládní vědecko-politický panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES). Jde o obdobu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), který shromažďuje a publikuje nejnovější vědecké poznatky o klimatu. Také IPBES usiluje o to poskytnout vládám, soukromému sektoru a občanské společnosti nezávislé posouzení dostupných poznatků z nejnovějšího výzkumu na celosvětové úrovni. V roce 2019 vydal tento panel Globální hodnotící zprávu jako podklad pro politická rozhodnutí. Klíčovým sdělením zprávy je, že přírodu je možné chránit, obnovovat a udržitelně využívat.

tags: #mezinarodni #umluvy #o #ochrane #prirody #prehled

Oblíbené příspěvky:

• Historie a programy Sluňákova
• Definice emise mincí
• Likvidace kovového odpadu v Čáslavi
• Dieselové motory a ovzduší
• Dopad výroby barviv na životní prostředí