Mezinárodní den úklidu: Historie a význam

Nazýváme ji „matičkou“ Zemí a přitom se k ní tak často chováme nehezky. Snad právě proto je 22. duben na celém světě oslavován jako MEZINÁRODNÍ DEN ZEMĚ. Nabádá nás, abychom si důležitost „matičky“ Země všichni uvědomili, abychom zpytovali svědomí a zamysleli se, co děláme (či neděláme) pro životní prostředí. A abychom vymysleli, co dělat jinak a lépe, aby se nám i dalším generacím na planetě Zemi ještě dlouho dobře žilo.

„Pojďme se 15. září 2018 společně zapsat do historie", zvou organizátoři World Cleanup Day. Sdílíme jednu planetu. Celosvětový úklidový den spojí dobrovolníky na celém světě, abychom mohli uklidit svět za jeden den...Cílem je posbírat odpadky a přispět k celosvětové diskuzi o odpadech konkrétním hmatatelným výsledkem.

Je to poprvé, kdy se podaří sjednotit dobrovolníky po celém světě k úklidu v jeden den. Do akce se zapojí dobrovolníci ve 150 zemích. Cílem je zapojit 5% světové populace, 380 milionů lidí. Je to největší dobrovolnická akce v historii.

Aby se ale odpadky do ulic a do přírody nevracely, musí se změnit celkový přístup společnosti k odpadu. Celosvětový úklidový den tak znovu rozproudí debatu o cirkulární ekonomice, tedy o ekonomice, která se s ohledem na udržitelný rozvoj zabývá tím, jak zvýšit kvalitu životního prostředí a lidského života zvýšením efektivity produkce, debatu o lepším environmentálním vzdělávání a odpovědnosti jednotlivců, firem i vlád.

,,Chceme, aby si lidé uvědomovali, jaký je jejich dopad na prostředí, v kterém žijí. Budou pak mít radost i z každodenních malých rozhodnutí, jako je třeba sebrání odpadku, použití vlastního hrnku na kávu ,,s sebou" nebo vlastních tašek na nákup. Dobrovolnický úklid je výborným impulzem," dodává Katka Landová z organizačního týmu Světového úklidu.

Čtěte také: Starý textil: Mapa sběrných míst

Proč řešit odpad?

Tři čtvrtiny odpadu v našem městě končí v nádobě na směsný odpad, odkud se sváží do spalovny nebo na skládku. Tento stav je však dlouhodobě neudržitelné pro životní prostředí i rozpočet našeho města.

Proč třídit a nespalovat?

Spalování je plýtvání cennými zdroji. Většinu odpadu z nádoby na směsný odpad je možné ještě vytřídit a následně recyklovat. To je však možné pouze v případě, že tříděné složky skončí ve správných barevných nádobách.

Věděli jste, že pouze 50 PET láhví stačí k výrobě fleecové bundy? Recyklací šetříme primární zdroje surovin a spotřebujeme méně energie, než kdybychom vytvářeli nové produkty.

Jak odpady ovlivňují náš rozpočet?

V roce 2023 každý občan našeho města vyhodil v průměru 292 kg směsného a objemného odpadu a míra třídění dosahovala pouze 27 %! V roce 2025 ale musíme vytřídit 60 % odpadu, jinak nás čekají sankce.

Svoz a likvidace směsného a objemného odpadu stojí přibližně 3000 Kč za každou tunu. Naopak tříděné složky, nejen díky příspěvkům od společnosti EKO-KOM, rozpočet města téměř nezatěžuji. Proto dává smyl přemýšlet nad tím, jak se svým odpadem naložíme. Jestli hodíme všechen odpad do černé nádoby nebo jestli papír, plast, bio odpadu, sklo, textil, olej a kovy vytřídíme do nádob, které jsou rozmístěné po městě v krátké docházkové vzdálenosti. Čím více odpadu vytřídíme, o to méně ho svezeme jako SKO z černých nádob. Vzrostou nám také odměny od společnosti EKO-KOM.

Čtěte také: Směsný odpad

Více peněz na sport a kulturu

Náklady na svoz a likvidaci odpadů a provoz sběrného dvora se v roce 2023 vyšplhalyna 4 735 780 Kč. Příjmy z poplatků za odpad a odměny od společnosti EKO-KOM za systém sběru tříděného odpadu a za přeprodej odpadu k recyklaci byly pouze 2 483 010 Kč.

Nakonec jsme dopláceli 2 252 770 Kč z našeho rozpočtu, což je 657 Kč na jednoho občana. Přitom tyto peníze by se daly využít mnohem lépe. Například bychom je mohli investovat do sportu a kultury.

Pokud se nic nezmění, budou náklady na odpadové hospodářství růst a ztráta se bude prohlubovat, až by nás situace donutila zvýšit poplatky za odpad. K tomu ale nechceme přistupovat, proto nás čekají novinky, které nám pomohou dostat náklady pod kontrolu.

Ať už se pustíme do jakýchkoliv změn, bez vás to nedokážeme. Protože vy jste ti, kteří mohou doopravdy něco změnit.

Trash Hero: Hrdinové v boji proti odpadu

Igelitové sáčky, plastové láhve, hromady skla… Problém s odpadky nabývá v mnoha státech jihovýchodní Asie nevídaných rozměrů. Řešení našla skupina nadšenců z Trash Hero: pravidelně čistí pláže, řeky a moře. U zrodu hnutí a mnoha základen „odpadkových hrdinů“ v jihovýchodní Asii stál Čech Honza Bareš.

Čtěte také: Co je Ekologické Místo Sběru?

Je pondělí odpoledne, a to znamená na mnoha místech po celé Indonésii jediné. Skupiny dobrovolníků ve žlutých tričkách s odpadkovými pytli přes rameno mašírují ve strojovém tempu plážemi posetými odpadky. Jedním z takových míst je i vyhlášená potápěčská lokalita Amed na severu Bali. Dobrovolníci se tu scházejí každé pondělí už rok a půl.

Mezi roztroušenými skupinkami sběračů vyčnívá usměvavý zakladatel Trash Hero Indonesia Honza Bareš. Před pár lety všeho nechal a vyjel s kytarou za poznáním do jihovýchodní Asie. V prosinci 2013 pak stál u zrodu Trash Hero v Thajsku. „Žili jsme s kamarády na ostrově Koh Lipe v Thajsku a naříkali, jaká je škoda, že jsou ostrovy v národním parku plné odpadků. Nakonec jsme se sebrali a jednu z těch pláží vyčistili. Měli jsme z toho radost a další týden jsme jeli znova. Pak už jsme nepřestali,“ líčí.

Na jedno použití

O rok a půl později se Honza přesunul do Indonésie. Od té doby pendluje mezi indonéskými ostrovy a ve volných chvílích se živí jako instruktor freedivingu. Volnost, klid a pohoda, které zažívá při několikaminutových ponorech na jeden nádech, jako by korespondovaly s lehkostí základní myšlenky hnutí. „Na to, aby se sbíraly odpadky, nepotřebuješ moc peněz. Na to potřebuješ lidi a ruce,“ říká.

Někdo poskytne loď, druhý odpadkové pytle, třetí udělá vydatnou večeři. Z čistých pláží, řek a hor totiž ve výsledku profitují všichni. Nebýt dobrovolníků z Trash Hero a jiných neziskovek, nikoho by to asi nenapadlo. Životní úroveň Indonésanů rapidně stoupá, proudí sem další a další vymoženosti moderní civilizace, mezi nimi třeba plasty. Do několika vrstev igelitových obalů se tu balí pro nás nepochopitelné věci a velmi často tu uslyšíte sousloví „na jedno použití“. Šampon, malá sušenka nebo plastový kelímek o objemu 200 mililitrů tvoří jenom malý výčet z bohatého spektra. „Oni nejsou zvyklí kupovat cokoli do zásoby. Tady se všechno kupuje na jedno použití,“ vysvětluje Jiří Hruška, jihočeský rodák, který velkou část roku tráví v českém resortu na severu ostrova a pravidelně se zapojuje do zdejších úklidů.

Mezi odpadky jednoznačně dominují syntetické polymery, všeobecně známé jako plasty. „Nejčastější jsou měkké plasty, obaly od instantních nudlí, tašky, plastové a skleněné láhve, polystyren, hračky a mnoho dalšího,“ vyjmenovává Honza. Profesionální instruktor freedivingu má s odpadky často intenzivnější zkušenost, než by sám chtěl. Zatímco většina z nás zná hlavně idylické záběry barevných korálů a bohatého podmořského života indonéské části Tichého oceánu, jejich skutečnou podobu, plnou plastových a jiných odhozených věcí, viděl málokdo. Na rozdíl od Honzy.

Chybějící vzdělanost v kombinaci s chronickou zálibou v západních produktech a laxní přístup zdejší vlády společně zadělávají na velký problém. „Někdy jsem jim třeba říkal, že není dobrý nápad pálit plasty, protože je to škodlivé a toxické, jenže oni to nechápou. Nerozumějí tomu, že plasty nezmizí stejně jako banánové slupky. Jim nevadí, že to smrdí, protože ten černý kouř se rychle rozplyne. Vždycky byli zvyklí vyhodit slupku z okna a nechat ji tam shnít. Teď přijdou deště a všechen tenhle odpad se dostane do řek, z řek do moře. V březnu po období dešťů tu člověk plave nad krásnými korálovými útesy a odpadky jsou úplně všude,“ popisuje Honza.

Dobrovolníci se při úklidu nesoustředí jenom na moře, řeky a jejich okolí. „Sbírali jsme odpadky už i na hoře Rinjani (druhá nejvyšší hora Indonésie, pozn. aut.). Chodí tam hodně turistů a odpadků je tam spousta,“ líčí Petr z jižních Čech, který na pár měsíců rozšířil řady odpadkových hrdinů.

Prevence je základ, odpadky nevyjímaje. Trash Hero proto neřeší jenom následky, ale snaží se v rámci svých zatím omezených možností řešit i příčiny. Čistí třeba řeky před obdobím dešťů tak, aby se všechno s příchodem mohutných vodních monzunů nespláchlo do moře a později zpátky na pláže pod ruce dychtivých sběračů. Až v téhle fázi se dá mluvit z pohledu Evropana o pořádně špinavé práci. Holínky a gumové rukavice jsou v zapáchajících, téměř vyschlých říčních korytech nezbytnými pomocníky.

Kromě toho se snaží pracovat i s osvětou místních obyvatel a pomalu zvyšují chybějící povědomí o citlivé problematice. Nejčastěji se do úklidu zapojují děti. Při vzdělávání dospělých dobrovolníci často narážejí na zdánlivě neřešitelnou komplikaci. Indonésané žijí v přítomnosti a je obtížné jim vysvětlit, že jejich dnešní aktivity můžou a budou mít následky za dvacet nebo třicet let. Z našeho pohledu nepochopitelný paradox. Nad ležícím plastovým sáčkem tak nejspíš rozený Evropan svraští obočí ve zřetelném znepokojení, Indonésan mu oproti tomu bude kontrovat upřímným úsměvem od ucha k uchu.

Co s odpadem?

Pátrám v paměti po notoricky známých barevných kontejnerech a vtom mi to dochází. V Praze jich mám kolem domu desítky, tady jsem za celou dobu neviděl ani jeden. Recyklace v Indonésii je zatím dost komplikovanou záležitostí. Opětovnému zpracování stovek tun odpadů se věnují i odpadkoví hrdinové.

„Zjistili jsme, že s posbíranými odpadky se tady dál nedá nic moc dělat. Stejně jako v Čechách jdou zrecyklovat plastové láhve, můžeme sbírat sklo,“ vyjmenovává Honza a pokračuje ve výčtu: „Pantofle dáváme k sobě podle velikosti a nabízíme je k dalšímu použití. Ale třeba jsme dlouho neměli ponětí, co budeme dělat s polystyrenem, až pak někoho napadlo, že bychom ho mohli rozdrtit na malé kuličky a ty cpát do sedacích pytlů a matrací. Taky jsme nejdřív netušili, že z obalů od instantních nudlí můžeme dělat kabelky a všechno ostatní, co zbyde, cpát do ekocihel a z nich pak stavět domy. Neustále se snažíme hledat nové cesty.“ I přes všechny překážky jsou v současnosti dobrovolníci schopni zrecyklovat až 90 procent všech odpadků.

Nakažlivé nadšení

Co začalo jako nadšení několika kamarádů, se jako mávnutím kouzelného proutku rozšířilo tisíce kilometrů daleko všemi směry. V současnosti Trash Hero působí v Thajsku, Indonésii, na Filipínách, v Malajsii, New Yorku nebo od února letošního roku i v Praze. Vášeň je to skutečně nakažlivá. Někteří lidé neváhají ve jménu ekoturismu koupit letenky na druhou stranu světa, aby mohli pomáhat tam, kde je to nejvíc potřeba. Ať už je to Livia ze Švýcarska, Sofie ze Švédska nebo právě Petr z Českých Budějovic.

Na pomyslné pažbě těchto hrdinů přibývá jeden zářez za druhým. Z národního parku na thajském ostrově Koh Lipe se stal nejčistší národní park v jihovýchodní Asii. Za čtyři měsíce tu dobrovolníci vysbírali neuvěřitelných 40 tun odpadků, včetně 80 000 PET láhví, 60 000 pantoflí, několika barelů zapalovačů nebo velkého množství polystyrenu. Nejen za tento úctyhodný výkon získalo Trash Hero už třikrát nejprestižnější thajskou ekologickou cenu Thai Green Excellence Award.

„Mám pocit, že se něco změnilo. Dosáhli jsme hlavně toho, že si o tom lidi začali víc povídat,“ říká s notnou dávkou hrdosti Honza. „K tomu se připojuje i Petr, pro kterého se za několik měsíců v Indonésii Trash Hero stalo nedílnou součástí života: „Nevěřím tomu, že vyčistíme celý svět, ale aspoň trochu pomoct stojí za to.“

Sluneční kotouč pomalu mizí nad obzorem a podvečerním tichem se rozléhá hlasité „Trash Hero Ameeeeed!“ Kromě dobrého pocitu z 200 kilo posbíraných odpadků čeká na 39 dobrovolníků v nedaleké restauraci i zasloužená orosená odměna jako poděkování od provozovatele restaurace. Čistá pláž mu dost možná přiláká nové zákazníky a drobná investice se mu několikanásobně vrátí. A i kdyby ne, třeba inspiruje další Balijce, aby se před příštím automatickým odhozením PET láhve na vyprahlou indonéskou zem aspoň na moment zamysleli…

TRASH HERO V ČÍSLECH

Hnutí Trash Hero bylo založeno v prosinci 2013 v Thajsku. Od té doby proběhly na různých místech po celém Thajsku, Indonésii, Filipínách, Malajsii, v Praze nebo New Yorku už stovky úklidů. Při nich dobrovolníci posbírali víc než 205 tun odpadků všeho druhu. Pro zajímavost, na Amed z toho připadá 15 tun, na celou Indonésii potom víc než 40 tun.

Další info na: www.trashhero.org

Mezinárodní den elektroodpadu

V sobotu 14. října si připomeneme Mezinárodní den elektroodpadu, který od roku 2018 každoročně vyhlašuje Mezinárodní sdružení kolektivních systémů pro sběr a recyklaci elektronického a elektrického odpadu WEEE Forum. Vysloužilá elektrozařízení a baterie představují cenný materiálový zdroj, samozřejmě za předpokladu, že se dostanou k řádné recyklaci. Jak si v tomto ohledu stojí Česká republika?

Elektroodpad je druhem odpadu, jehož v posledních letech po celém světě významně přibývá a představuje tak riziko pro životní prostředí. Na druhou stranu ale znamená i příležitost, neboť v sobě ukrývá cenné suroviny, které lze díky recyklaci znovu využít.

„Jelikož směřujeme či máme směřovat k cirkulárnímu hospodářství a surovinové bezpečnosti, měla by pro nás být recyklace odpadů prioritou. V současné době se v České republice nedostává k recyklaci asi 40 procent vysloužilých elektrozařízení,“ uvádí David Chytil ze společnosti REMA Systém, která je jedním ze tří nejvýznamnějších kolektivních systémů sběru odpadních elektrozařízení v ČR. V roce 2006 činil tento podíl téměř 90 procent, roku 2015 už jen zhruba 60 procent.

Aby bylo možné odpadní elekrozařízení recyklovat a suroviny z nich následně využít, je klíčové, aby je lidé odevzdávali k náležitému zpětnému odběru. Přestože se společnosti a organizace z této oblasti věnují osvětě veřejnosti, řada lidí dodnes tápe, kam elektroodpad správně patří.

„U velkých spotřebičů to obvykle problém nebývá, třeba i díky tomu, že prodejci aktivně nabízejí služby odvozů při pořízení nového zařízení. Problematičtější je situace například u malých domácích spotřebičů nebo hraček, které se vlezou do klasické černé popelnice. Drobných elektrických pomocníků v domácnostech také přibývá a upřímně řečeno, někteří z nás si ani neuvědomí, že například malá mluvící hračka by si zasloužila recyklaci,“ popisuje David Chytil. Jak ale zdůrazňuje, možností pohodlného odevzdání k recyklaci je dostupných poměrně hodně.

Součástí vysloužilých elektrozařízení, zejména těch drobných, jsou většinou také baterie. I vybité baterie a akumulátory se standardně řadí mezi elektroodpad. Jejich správná recyklace je důležitá pro ochranu životního prostředí a lidského zdraví, protože obsahují škodlivé látky, jako jsou třeba těžké kovy. A jejich recyklací lze opět získat řadu cenných surovin.

„Baterie a akumulátory nikdy nevhazujte do běžného domovního odpadu. Místo toho je ukládejte odděleně a poté předejte na místo zpětného odběru baterií. Pokud nevíte, kde se u vás takové místo nachází, podívejte se na interaktivní mapu míst zpětného odběru na internetových stránkách www.remabattery.cz. Pokud je baterie součástí elektrozařízení, nevyndávejte ji.

Jak množství elektroodpadu snižovat?

Přestože elektroodpad představuje zdroj cenných materiálů, bude čím dál důležitější, aby jeho množství nerostlo a lidé se naučili jeho vzniku předcházet. „Do jisté míry mohou být řešením nejrůznější opravárny a re-use centra, velmi pozitivní vliv může mít do budoucna i trend sharingu, tedy sdílení zařízení. V některých segmentech dnes sharing již výrazně pronikl na trh a na snižování odpadů má pozitivní dopad,“ říká David Chytil.

Cirkulární ekonomika a recyklace

Cirkulární ekonomika už není jen teoretický koncept, ale reálný nástroj, podle něhož čím dál více firem a měst hospodaří. Hlavní snahou je snižovat množství vyprodukovaného odpadu v oběhu a ten zbylý recyklovat. Význam tohoto principu připomíná Světový den recyklace, který připadá na 18. března.

Přechod na oběhové hospodářství pro firmy znamená nejen zelenější přístup, ale také ekonomický zisk. Díky efektivnějšímu využívání zdrojů a prodlužování životního cyklu produktů mohou firmy snižovat náklady, což pro řadu společností v době inflace a drahých energií představuje zásadní strategický cíl.

Cirkulární hospodářství klade důraz na výrobu kvalitních výrobků z udržitelných zdrojů, které disponují dlouhým životním cyklem, po jehož skončení mohou být opětovně využity prostřednictvím recyklace. Podle posledních průzkumů Eurostatu přibližně jen desetina materiálů použitých při výrobě v Evropské unii pocházela z recyklovaných odpadních materiálů. Přechod firem na tento způsob hospodaření je tedy zatím velice pozvolný.

„Firmy se nyní potýkají se složitou ekonomickou situací - inflace, drahé energie, nedostatek pracovních sil, proto se snaží šetřit a řešením je i cirkulární ekonomika. Všechny investice do úspor musejí dávat ekonomický smysl, zvláště v současné době velmi nelehkého podnikatelského prostředí. Největšími překážkami zavádění cirkulární ekonomiky je dle názoru některých nedostatek pracovních sil, informací a zkušeností,“ popisuje Eva Svobodová, členka představenstva a generální ředitelka Asociace malých a středních podniků (AMSP ČR).

S přechodem na cirkulární hospodaření pomáháme i v REMA Systém v rámci projektu Zelená firma či Zelená škola. Zapojeným partnerům nabízíme vedle bezplatného zpětného odběru elektrozařízení i poradenství a odbornou podporu v oblastech nakládání s odpadním elektrozařízením a platné legislativy.

„V loňském roce jsme začali jako první organizovat sérii seminářů, které mají firmy motivovat ke zvýšení zavádění aktivit spadajících do oběhového hospodářství. Největší výhodou tohoto konceptu je sdílení informací a zkušeností mezi podniky. Navíc jsme inovovali náš edukační program pro děti od mateřských škol až po deváté třídy. Právě vzdělávání mladé generace v oblasti recyklace a správného nakládání s elektroodpadem je cesta, jak situaci zlepšit.

Cirkulární ekonomiku uvádíme do chodu díky sběru vysloužilých elektrozařízení a jejich šetrné recyklaci. Místo lineárního modelu „vyrobit, použít, vyhodit“ oběhové hospodářství vyzývá k modelu „vyrobit, použít, opravit, znovu použít a teprve pak recyklovat“. Zaměření firem na cirkulární ekonomiku není pouze etickou povinností, ale také strategickým krokem směrem k udržitelnější budoucnosti.

Společnosti mohou například místo prodeje elektroniku spotřebitelům za poplatek pronajímat. Jakmile zařízení dosáhne své maximální životnosti, výrobce zařízení odevzdá k recyklaci kolektivnímu systému.

„Tyto nové cirkulární business modely, ve kterých se nejedná jen o nákup elektrospotřebiče, ale také pronájem nebo sdílení, jsou významným pomocníkem v této situaci. Dokážou totiž zajistit větší návratnosti vzácných kovů a materiálů používaných technologií. Čím dál více je kladen důraz i na takzvaný ekodesign, kdy se už při samotném vývoji produktu přemýšlí nad jeho dopadem na životní prostředí.

Elektroodpad patří mezi nejrychleji rostoucí odpad na světě. A není se čemu divit, poptávka po nových elektrozařízeních neustále roste. Ke zvýšené spotřebě přispívají zejména firmy. „Například u mobilních telefonů dochází k jejich obměně podle statistik jednou za dva až tři roky, a to nejen kvůli opotřebení, ale i z důvodu rychlého vývoje technologií.

Odběr a recyklace elektroodpadu jsou klíčové jak z hlediska ochrany životního prostředí, tak udržitelného využití cenných surovin, které se při výrobě elektroniky používají. „Abychom dosáhli skutečného pokroku v této oblasti, je nezbytné správně zpracovávat odpad a rovněž mapovat vstupní zdroje. To nám umožní identifikovat potenciál pro úspory surovin již na začátku životního cyklu produktu.

tags: #mezinárodní #den #sběru #odpadků #historie

Oblíbené příspěvky:

• Faktory neznečišťující atmosféru
• Měření výparu anemometrem
• Ekologická zátěž dopravy
• Příroda v umění
• Alternativy v ekodrogerii