Porovnání druhů dopravy a ekologická zátěž

07.04.2026

Rozvoj dopravy v posledních letech výrazně ovlivnil způsob a kvalitu života člověka. Umožnil výrazně zkrátit vzdálenosti, osidlovat cizí světy a poznávat nové kultury. Hlavní rozvoj dopravy souvisí s obdobím 18. - 19. století, tedy s obdobím tzv. průmyslové revoluce, jejímž symbolem je zejména parní stroj, který se zasadil o rychlý technologický rozvoj v průmyslové výrobě, ale i v zemědělství a těžbě.

Doprava nám pomáhá zvyšovat standard životní úrovně a možná proto častěji vnímáme její pozitivní stránku a už méně si uvědomujeme stránku škodlivou. Musíme si však uvědomit i její negativa, např. že na silnicích končí nemalé množství lidských životů a nejen těch. Dlouhodobé vystavení hluku může způsobovat vysoký krevní tlak a s ním spojené další komplikace kardiovaskulárního systému.

Negativní dopady dopravy na životní prostředí

Možná ještě markantnějším problémem spojeným s dopravou, zejména s tou silniční, jsou exhalace látek z výfuků, které mají negativní vliv na naše zdraví a zatěžují i samotné životní prostředí. Exhalace vznikají při spalování pohonných hmot a jsou uvolňovány ve formě výfukových plynů. Mezi sledovanými parametry jsou emise NOx (oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý, PM (pevné částice), VOC (těkavé organické látky, jejichž vůni máme spojenou s čerpacími stanicemi), ale také i komplexní směsi obsahující stovky chemických látek, bohužel s většinou negativním vlivem na naše zdraví, např. s tzv.

Dopady emisí ze silniční dopravy, jsou nejproblematičtější zejména v hustě obydlených městech, proto pro automobily byly zavedeny tzv. Evropské emisní normy, které známe pod označením EURO. Tyto normy definují limity pro složení výfukových plynů u všech automobilů prodávaných na území celé Evropské unie. Jejich cílem je postupné snižování (zpřísňování norem) emisí NOx, CO, PM a uhlovodíků.

Při koupi vozidla nezapomeňme na emise CO2, tedy tzv. oxidu uhličitého o kterém se neustále hovoří zejména ve spojitosti s globálním oteplováním. Pro nás má význam, že jeho vyprodukované množství vozidlem signalizuje účinnost spalování paliva v motoru a promítá se do spotřeby energie ve formě paliva. Liší se u jednotlivých typů a konstrukcí vozidel a jejich motorů (typ a výkon motoru, osobní, nákladní, tzv. čtyřkolky, off roady atd.).

Čtěte také: Diesel vs. Benzín: Kompletní rozbor emisí

Na začátku odstavce jsme zmínili emise tzv. těkavých organických látek (VOC), které jsou úzce spojené s čerpacími stanicemi. Při čerpání je z nádrže vytlačován vzduch nasycený parami s obsahem i těchto látek, které jsou karcinogenní a podílí se na vzniku přízemního ozonu. K odpařování paliva u čerpacích stanic tedy již dochází minimálně, ale čemu bychom měli my řidiči věnovat zvýšenou pozornost, je na dobře utáhnuté víčko od nádrže, aby nedocházelo k nechtěnému odpařování paliva.

S negativními vlivy dopravy také souvisí havárie a s nimi spojenými úniky provozních kapalin, zejména pohonných látek (benzinu, nafty). Například dálnice jsou na tyto situace připraveny a mají vybudován systém odvádění znečištěných vod z jejího povrchu přes systém lapolů a usazovacích nádrží, kde dojde k záchytu škodlivých látek.

Dalším negativem husté silniční sítě je její vliv na faunu a flóru, kdy dochází k tzv. fragmentaci krajiny na menší izolované segmenty, což může mít za následek snížení biologické rozmanitosti, tzv. biodiverzity (snížení počtu druhů flory a fauny). Nárůst zpevněných ploch dopravní infrastruktury znamená často i ztrátu zemědělské a lesní půdy. Tato infrastruktura významně urychluje odtok dešťových srážek z krajiny a tím se zvětšuje riziko tzv.

Vliv dopravy na životní prostředí naleznete v Ročenkách dopravy. Ze statistiky dopravních nehod vyplývá, že na příčinách dopravních nehod především podílí člověk!

Jak můžeme ovlivnit dopad dopravy na životní prostředí?

Často si neuvědomujeme, nebo si ani nechceme uvědomovat výše uvedené negativní vlivy na naše zdraví a naše okolní životní prostředí, které plynou z dopravy. Hluk nebo právě exhalace souvisí s civilizačními chorobami, což se nám jistě nelíbí, zvláště když tak činí ti druzí, a nejsme si ochotni přiznat i svůj vlastní podíl. Jistě se shodneme na tom, že doprava je běžnou součástí našeho života. Vždyť chceme a potřebujeme být dopravováni, potřebujeme být informováni, zásobováni. Chceme se seznámit s cizími, exotickými kraji. Chceme poznávat jinou kulturu, sdílet své poznatky s druhými. Na místě jsou však tyto otázky: můžeme při tom všem být ohleduplnější k sobě a ke svému okolí?

Čtěte také: Škoda Octavia: Generace proti sobě

Pro většinu současné populace v každodenním životě platí: když doprava, tak vlastní auto. Zlom v dopravě v ČR nastal po roce 1990, kdy jsme zaznamenali prudký nárůst automobilové dopravy a naopak pokles zájmu o železniční a autobusovou dopravu. Rozvoj automobilové dopravy souvisí se zvyšováním naší životní úrovně, přičemž v dnešní době připadá téměř jeden osobní automobil na dva obyvatele ČR.

Co nás vlastně nejčastěji motivuje k tomu, abychom se zabývali úsporami energie v oblasti dopravy? Bohužel se ukazuje, že rozhodujícím obvykle není životní prostředí, ale finance a kvalita života. Na druhou stranu finance a ochrana životního prostředí spolu úzce souvisí. Pokud se zaměříme na úsporu financí, pak bude vedlejším efektem i snížení dopadu na životní prostředí. Jak se říká, peníze pro nás budou vždy až na prvním místě, a tak logicky právě náklady na dopravu jsou těmi, které nejčastěji rozhodují.

Pokud patříte mezi ty, kteří často využívají osobní automobil, pak vás v souvislosti s náklady, jako první napadnou ceny pohonných hmot, tedy benzínu a nafty, případně ceny plynu nebo elektřiny. V souvislosti s automobilovou dopravou málokdy myslíme na pořizovací náklady automobilu a všechny tzv. fixní náklady, které jsou s provozem motorového vozidla nutně spojeny. Měla by nás zajímat nejen pořizovací cena, ale i povinné ručení a havarijní pojištění vozidla, náklady na nutnou údržbu. Pokud naopak využíváte spíše služeb hromadné dopravy, pak budou pro vás důležité ceny jízdného.

Na počátku všech těchto úvah je však volba bydliště - správnou volbou místa bydliště se můžeme vyhnout závislosti na individuální motorové dopravě, tedy zejména na osobním automobilu. Většinou jsme při nákupu nemovitosti limitovány cenou, ale tento parametr by při rozhodování neměl být jediný! Obyvatelé nových „sídlišť naplacato“ musejí za vším dojíždět - do práce, do školy, na nákup, za kulturou, mnohdy i sportem a přáteli. Spotřebu energie významně ovlivňuje sídelní struktura a z ní vyplývající dopravní chování. V hustě obydlených oblastech mohou být cesty za každodenními potřebami kratší než v oblastech zasažených tzv. suburbanizací, tedy v místech neobsloužených veřejnou dopravou, v nichž vzniká nová obytná výstavba bez dostatečné občanské vybavenosti.

Mimo samotné náklady je pro nás rozhodující i vzdálenost míst, kam se potřebujeme dopravovat a tudíž doba, kterou trávíme v dopravním prostředku. Pokud se na cestování podíváme jen z pohledu produkce CO2, do 30 km je nejvýhodnější cestovat vlakem. Na delší vzdálenost je už nejvýhodnější cestovat autobusem, méně výhodný je vlak, až poté auto, a nejhůře na tom je větší auto.

Čtěte také: Aktuální data o znečištění ovzduší

Specifika dopravy a emise skleníkových plynů

Bez kvalitní a spolehlivé dopravy se moderní společnost neobejde: umožňuje dostupnost služeb, rozvoj podnikání a obchodu, podporuje sociální aspekty života a mnoho dalšího. Zároveň z dopravy pochází přibližně čtvrtina světových emisí skleníkových plynů. Pro téměř polovinu států světa platí, že největší podíl na emisích skleníkových plynů, které jsou spojeny s výrobou energie, má právě sektor dopravy. V globálním měřítku je necelá polovina (46 %) všech emisí z dopravy spojena s přepravou nákladu, zbytek (54 %) vzniká při přepravování osob.

Celkové emise z dopravy v EU v roce 2020 dosáhly 670 milionů tun CO2, což je srovnatelné s celkovými emisemi evropského průmyslu. Celkový výkon osobní dopravy byl v témže roce 8 750 miliard osobokilometrů.

Jak ukazuje graf výše, různé druhy osobní dopravy přispívají k celkovým emisím skleníkových plynů v různé míře. Nejvíce emisí (téměř 85 %) produkují automobily a letadla, přestože zajišťují pouze 72 % celkového přepravního výkonu - auta s 52 % výkonu mají 64% podíl na emisích, letadla s 20 % výkonu se na emisích podílejí z 24 %. Poměr mezi množstvím emisí a přepravním výkonem se nazývá emisní intenzita.

V osobní dopravě se emisní intenzita počítá v emisích na osobokilometr (oskm). Znalost emisní intenzity umožňuje srovnat různé druhy dopravy a jejich vliv na životní prostředí.

Kromě emisní intenzity hraje u emisí z osobní dopravy významnou roli i vzdálenost, na kterou se cestující dopravují. Ne všechny dopravní prostředky jsou pro každou cestu stejně vhodné, proto je důležité v úvahách o různých typech dopravy délku trasy zohlednit.

Mezinárodní a meziměstská osobní doprava se využívá hlavně při pracovních cestách a pro turistické účely. Na kratší trasy do vzdálenosti 500 kilometrů, jako je například cesta z Prahy do Brna, volí lidé nejčastěji osobní auto nebo vlak. Na středně dlouhých trasách mezi 500 a 3 000 kilometry (např. cesta z Prahy do Bruselu) převažuje využití automobilů.

Emise z osobní dopravy na velké vzdálenosti je možné snížit například změnou některých cestovních zvyklostí, jako je výměna delších cest za kratší (třeba prostřednictvím podpory místní turistiky), ne vždy je také cestování nutné (některé služební cesty může nahradit videokonference).

Převaha osobních automobilů v regionální osobní dopravě je do značné míry způsobena jejich pohodlností a flexibilitou, což je obzvláště důležité v oblastech, kde je hromadná doprava omezená nebo neexistuje. Lidé dají přednost autu, jestliže pro ně hromadná doprava není atraktivní - není dostupná, bezpečná a spolehlivá nebo nejezdí dostatečně často. Současné trendy, jako je rostoucí popularita práce na dálku a online nakupování, mění i způsoby, jak lidé městský prostor využívají. S tím, jak lidí ve městech přibývá, nabývá na významu také potřeba kvalitní městské a příměstské dopravy. Zejména plánovat a budovat infrastrukturu pro nemotorizovanou dopravu, protože ta je pro cesty do 10 km (v městském prostředí) zpravidla nejvýhodnější.

Pouhá elektrifikace automobilové dopravy stačit nebude, protože emise skleníkových plynů nejsou jediný problém, který automobily ve městech způsobují. Zabírají také hodně místa, přinášejí další znečištění a snižují bezpečnost dopravního provozu pro ostatní - zejména pro chodce a cyklisty. V osobní dopravě v Evropě i v Česku dnes lidé spoléhají především na auta.

To je také důvod, proč emise skleníkových plynů z osobní dopravy každoročně rostou - nová auta jsou sice efektivnější a produkují méně CO2 na kilometr, zároveň ale aut stále přibývá a míra jejich využití stoupá. Snížení celkových emisí v dopravě proto není jen technologický problém, jde také změnu některých vzorců chování, jež jsou dnes s osobní dopravou spojeny.

Změna způsobu dopravy - spočívající v tom, že dopravní prostředek s vysokou emisní intenzitou je nahrazen tam, kde to jde. Vytváření příležitostí pro změnu chování - navazuje na první bod - aby lidé preferovali méně emisně intenzivní dopravu, musí pro ně být atraktivnější. Snižování potřeby cestovat - strategickým plánováním při budování měst a jejich revitalizaci se zaměřovat na snižování vzdáleností, které lidé potřebují urazit na nákup, za prací nebo s dětmi do školky.

Emise a uhlíková stopa jednotlivých dopravních prostředků

Cestování je nezbytnou součástí našich životů, ať už jde o dojíždění do práce, do školy, na výlety nebo dovolenou. Při výběru dopravního prostředku ovšem často nebereme ohled na jeho ekologické dopady. Pojďte se proto podívat na srovnání emisí a uhlíkové stopy - vlaku, autobusu, letadla a auta. Emise jsou látky, které se uvolňují do ovzduší při spalování fosilních paliv. Mezi nejznámější patří oxid uhličitý (CO2), oxidy dusíku (NOx) a pevné částice (PM). Uhlíková stopa pak představuje celkové množství emisí CO2, které jsou výsledkem lidských aktivit, a to včetně cestování.

Množství uvolněných emisí má přímý vliv na kvalitu ovzduší a zdraví lidí, zvířat a stav přírody jako takové. Jak nejspíš víte, zvýšené koncentrace CO2 přispívají ke globálnímu oteplování a změně klimatu. Proto je klíčové emise sledovat a snažit se je snižovat nejen u dopravních aktivit.

Srovnání ekologického dopadu nejčastějších dopravních prostředků

Vlaky: Vlaky jsou v oblasti cestování, zvlášť toho dálkového, jednou z nejvíc šetrných možností. Podle studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) produkují vlaky přibližně 14 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, což je výrazně méně než u ostatních dopravních prostředků.
Autobusy: Autobusová doprava představuje další relativně ekologický způsob cestování, zejména pokud jde o městskou a příměstskou dopravu. Emise autobusů jsou vyšší než u vlaků, ale stále nižší než u osobních automobilů. Průměrné emise autobusu činí přibližně 68 gramů CO2 na kilometr a cestujícího.
Letadla: Letecká doprava je z ekologického hlediska největší výzvou, protože produkují opravdu značné množství emisí, což z nich činí nejméně ekologický dopravní prostředek. Průměrné emise letadla dosahují přibližně 285 gramů CO2 na kilometr a cestujícího a i přes vysoké emise letecká doprava neustále roste.
Auta: Automobilová doprava je nejrozšířenějším způsobem cestování, avšak její ekologické dopady jsou značné. Emise automobilů se liší podle typu pohonu. Benzinové a naftové automobily produkují přibližně 192 gramů CO2 na kilometr a cestujícího, zatímco hybridní vozy produkují asi 110 gramů CO2 na kilometr.
Elektromobily: Elektromobily mají potenciál výrazně snížit emise, protože jejich provoz neprodukuje žádné výfukové plyny. Nicméně ekologický dopad elektrických aut závisí na zdroji energie, kterou se nabíjí. Pokud jde o elektřinu vyrobenou z fosilních paliv, je jejich uhlíková stopa stále značná. Naopak, pokud jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů, mohou být elektrická auta velmi ekologická.

Dopad dopravy na životní prostředí dle EEA

Evropská agentura pro životní prostředí zveřejnila dvě studie zabývající se dopravou a životním prostředím. Vyplývá z nich, že z hlediska emisí skleníkových plynů, je jeden druh motorizované osobní dopravy v Evropě výrazně ekologičtější, než ostatní. Nejnovější výroční zpráva o dopravě a životním prostředí (tzv. zpráva TERM) za rok 2020 se zabývá posouzením hodnoty železniční a letecké dopravy.

"Jedním z cílů této dohody je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů z dopravy v porovnání s rokem 1990 o 90 %. K dosažení tohoto cíle může významně přispět přechod k udržitelnější dopravě. Podle zprávy by v případě osobní dopravy mohl hrát klíčovou roli přechod z letecké na železniční dopravu," uvádí Evropská agentura pro životní prostředí (EEA).

Podle zprávy EEA se v roce 2018 doprava na emisích skleníkových plynů v EU podílela 25 %. "Emise z tohoto odvětví pocházejí především ze silniční dopravy 72 %, zatímco námořní doprava se na emisích z dopravy podílí 14 %, letecká doprava 13 % a železniční doprava 0,4 % - emise pouze z dies...

Rychlovlaky jsou výrazně ekologičtějším dopravním prostředkem než letadlo při vysokém vytížení tratě. Uvádí to studie španělské státní společnosti Ineco, o které informoval deník El País. Studie se zaměřila na srovnání emisí mezi některými železničními a leteckými spoji ve Španělsku. U vysokorychlostní železnice velká část emisí připadá na výstavbu infrastruktury, zatímco u letecké dopravy převážnou část znečištění způsobuje provoz letadel samotných.

Podle odhadu Ineco u vysokorychlostních tratí tvoří 95 procent celkových emisí výstavba, čtyři procenta provoz vlaků a jedno procento údržba. Čím více se trať používá, tím rychleji se podaří počáteční emise amortizovat. U letišť je situace přesně opačná. Jen tři procenta emisí v životním cyklu připadají na fázi budování infrastruktury, zbytek pak na provoz a údržbu.

„Cestovat ve vlaku je ekologičtější než letadlem, ale vybudování sítě letišť vytváří nižší dopad na životní prostředí a méně emisí než vybudování sítě vysokorychlostní železnice,“ uvedl šéf Ineco Sergio Vázquez.

Co rozhoduje

Dopad na životní prostředí tak u železnice výrazně ovlivňuje vytíženost tratě a také terén, kudy vede. Emise při výstavbě totiž výrazně zvyšují některé inženýrské stavby, například tunely. Ineco se proto snaží i odhadnout, ve kterých případech se vlak stává na střední a dlouhé vzdálenosti ekologičtějším dopravním prostředkem než letadlo.

„Když je poptávka nízká nebo terén hodně členitý, tak tento bod zlomu (ve prospěch vlaku) nemusí vůbec nastat,“ upozornila jedna z autorek studie María Lópezová Mateosová.

Studie společnosti přináší také srovnání emisí mezi některými vnitrostátními vysokorychlostními tratěmi a leteckými spoji na střední vzdálenost. V případě trati z Madridu do Sevilly, která funguje od začátku 90. let, průměrná emise na cestujícího ve vlaku je zhruba poloviční ve srovnání s letadlem - a to díky délce provozu trati i její velké vytíženosti. U spojení z Madridu do Barcelony, kde trať začala plně fungovat v roce 2008 a zároveň snížila letecký provoz mezi oběma městy, je průměrná emise na cestujícího ve vlaku stále o deset procent vyšší než u letadla. Badatelé ale předpokládají, že díky vysoké vytíženosti trati se brzy tento poměr obrátí ve prospěch železnice.

Snížit znečištění vytvářené dopravou podle studie vyžaduje zaměřit se na oblasti, které generují největší množství emisí.