Pro Středoevropana mají korálové útesy nádech exotiky: šnorchlování, teplé moře a pestrobarevná podívaná, která se jen tak neomrzí.
Je nám líto, že pomalu mizí, ne každý však ví, že ztrácíme mnohem víc než jen potěšení během dovolené - korálové útesy hrají zásadní roli v tom, jak se daří životu v moři (ale i na zemi).
Možná byste čekali, že koráli jsou rostliny nebo prostě oživlé kameny - ve skutečnosti jsou to však bezobratlí živočichové.
Na světě bylo zatím pojmenováno šest tisíc různých druhů a ty se navzájem značně liší svými vlastnostmi. Existují koráli s tvrdou schránkou i koráli bez schránky, najdete je v mělkých, prosluněných pobřežních vodách i v hlubinách oceánu, kam světlo téměř nepronikne.
Většina teplovodních korálů má symbiotický vztah se zooxanthellou (rod Symbiodinium), což je druh mořské řasy, která žije přímo v buňkách hostitelských korálů.
Čtěte také: Poškození korálů znečištěním
Koráli jí poskytují ochranu a lepší podmínky pro fotosyntézu, řasa jim to pak vrací formou potravy - až 90 % z toho, co při fotosyntéze vyprodukuje, předává řasa korálům. Tím jim umožňuje rychle růst a vytvářet vápenaté schránky.
Někteří koráli tvoří struktury podobné větvičkám, jiní vypadají jako kulovité houby.
Korálové útesy jsou domovem obrovského množství živočichů. Pestrobarevné rybky, mořští ježci, chobotnice, želvy, krevetky a jiní korýši - ti všichni jsou součástí potravní pyramidy, na jejímž vrcholu najdeme mořské ptáky a žraloky.
Z hlediska druhové pestrosti překonávají korálové útesy i tropické deštné pralesy - ačkoli zabírají pouze 0,1 % oceánského dna, vytvářejí podmínky pro život nejméně 25 % všech známých mořských druhů. Jejich zánik by znamenal velkou ztrátu mořské biodiverzity.
Korálové útesy ubývají v důsledku působení různých faktorů. První rozsáhlé zbělení korálů bylo zpozorováno v 80. letech minulého století a v posledních dekádách nabývá tento jev nejen na rozsahu, ale i frekvenci a intenzitě.
Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka
Většina korálů roste nejlépe při teplotách vody 23-29 °C. Vyšší teplota je pro korály stresující a způsobí, že koráli symbiotickou řasu ze svých buněk vypudí. Tomuto jevu se říká zbělení korálů.
To sice automaticky neznamená, že korál odumře, nicméně vypuzení symbiotické řasy pro něj představuje ztrátu živin, a tedy oslabení.
Pokud je teplotní výkyv jen krátkodobý, mohou se koráli uzdravit (tento proces ale může trvat roky, ba i desetiletí). Déletrvající „vlna veder“ v moři však způsobí smrt celého korálového útesu.
Příčinou vypuzení řasy a zbělení korálů mohou být i další stresové faktory jako například znečištění vody nebo abnormální množství světla.
Běžně má mořská voda pH okolo 8,2 - je tedy slabě zásaditá. Zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře však způsobuje, že je i více CO2 rozpuštěno v mořské vodě a její pH klesá.
Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty
Za poslední století se snížilo asi o 0,1 - může se to zdát málo, ale tato nevelká změna v pH znamená, že je dnes v mořské vodě o 30 % více vodíkových iontů H+ než před sto lety.
Snižování pH mění nejen množství vodíkových iontů H+, ale také snižuje množství iontů CO32-, které jsou stavebním kamenem pro vápenaté schránky korálů (a dalších mořských živočichů stavějících schránku z CaCO3).
Pro korály je tak tvorba schránky náročnější a jejich růst nebo obnova po zbělení je pomalejší. Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude jejich růst dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých převáží nad jejich růstem.
Vedle okyselování a zvyšování teploty mořské vody hraje v některých místech roli i přímé poškození člověkem.
Ne o všech korálech platí, že mají tvrdou schránku, tvoří útesy nebo že využívají fotosyntézu. Koráli žijící v mořských hlubinách (větevníci, laločníci…), kam sluneční světlo téměř nebo vůbec nepronikne, fotosyntézu nevyužívají, a proto také méně trpí bělením. Pomalý růst však také znamená mnohem pomalejší obnovu v případě poškození.
tags: #mizející #korály #ekosystém #příčiny #a #důsledky