Mláďata a dospělí v české přírodě: Rozdíly a výzvy

V české přírodě se setkáváme s mnoha rozdíly mezi mláďaty a dospělými jedinci různých druhů zvířat. Tyto rozdíly se týkají nejen vzhledu, ale i chování, stravovacích návyků a schopnosti přežití. Tento článek se zaměří na specifika mláďat a dospělých jedinců, roli záchranných stanic a na výzvy spojené s ochranou volně žijících živočichů.

Záchranné stanice: Pomoc zvířatům v nouzi

V Česku existuje síť stanic pro handicapované živočichy. Je důležité si říct, že záchranné stanice řeší hlavně případy volně žijících divokých zvířat, které jsou přímo či nepřímo zaviněné lidskou rukou. Něco jiného je, když takové hnízdo strhne člověk, protože mu jiřičky špiní parapet. Nebo když hnízdo spadne samo, protože na plastových rámech nedrží nebo ho protizákonně shodila stavební firma při zateplování domu. Tady už je lidská pomoc nutná.

Přirozený výběr vs. lidská pomoc

Naše záchranná stanice i většina kolegů se do přirozeného přírodního výběru a zákonitostí nemontuje. Řešit takové věci nás neuvěřitelně vysiluje a bere čas, který potřebujeme využít úplně jinak a jinde. Takže prosím, nevolejte nám, že u popelnic leží „chcíplá myš“, „že si máme přijet pro polozdechlého ptáčka, kterého vám domů přinesla kočička“, případně co máte dělat, když máte na zahradě u lesa mravence, žábu, netopýra či hada.

Je dobré se kolem sebe dívat, snažit se pochopit jednotlivé souvislosti, příčiny problému a hlavně nedávat zvířatům naše lidské vlastnosti, pocity a emoce. Polidšťování zvířat spolu s pocitem, že člověk (já) je vlastně ten nejchytřejší a nemoudřejší vládce tvorstva, který to tu řídí a rozhoduje o těch úplně ‚dementních‛ zvířatech, je ten největší problém ochrany přírody, se kterým se strašně špatně bojuje!

Když mládě volavky na hnízdě vysoko v korunách stromů šlápne vedle a spadne dolů, tak prostě skončilo. Tečka. V přírodě přežívají jen ti nejsilnější, nejdokonalejší, nejbystřejší a hlavně ti, kteří jsou zárukou kvalitního genetického materiálu a tím pádem i další zdravé a života schopné populace. Proto má příroda v tomto ohledu nastavená velmi přísná pravidla, a pokud by je začala porušovat, tak by dopadla jako my lidé, viz géniové na sociálních sítích a v poslanecké sněmovně. Přežijí jen ti nejsilnější.

Čtěte také: Mláďata v přírodě

Idealizace zvířat a realita

Lidé hodně moc touží po romantické lásce, souznění duší a milování až za hrob. Jelikož to ale většinou nemají a v naší lidské společnosti toho většina ani nedosáhne a hlavně s ohledem na zachování zdravé populace a rodu to vlastně ani nejde, tak si to celé vymysleli a přidali k labutím. Ano, určitě si jsou páry labutí věrnější než třeba jiné druhy ptáků, ano, labutě jsou opravdu velice vzorní rodiče, kteří se o svá mláďata v prvním roce života vzorně starají. Ano, labutě nám lidem mohou být v lecčem příkladem, ale v okamžiku, kdy se třeba jeden z páru zmrzačí na drátech elektrického vedení a uhyne, tak ten druhý další sezonu hnízdí s někým jiným!

Tlak na volně žijící zvířata je dnes obrovský. Vzali jsme jim krajinu, životní prostředí, místo, teritoria, domovy! Lidé si rádi labutě idealizují. Mám tu čápa, který už osm let neodlétá na zimu do teplých krajů, protože hnízdí kousek od skládky tuhého komunálního odpadu. Ať se nikdo nediví, že mu odmítám kupovat kuřecí řízky a rozhazovat mu je po poli, aby chudáček neuhynul. Ať třeba pojde! Od toho je prostě zima, aby tyhle odchylky vyřešila.

Kamerové systémy a ochrana čápů

Je dobré říct, že kamerové systémy zachránily bezpočet čapích mláďat, zamotaných do rybářských vlasců a provázků. Díky tomu, že na to lidi koukali a včas to nahlásili, se dalo mládě zachránit. Dřív bez kamer jsme to nevěděli a zjistili jsme to až při kroužkování, kdy už mládě nemělo nohu, protože mu upadla. Ale pozor. Pak taky někdy uvidíme, že čapí matka zabije své mládě, že ho utluče, harpunuje zobákem, shodí z hnízda.

V rámci činnosti DES OP - Záchranné stanice živočichů Plzeň mi prošlo rukama anebo jsme okroužkovali přes 1500 čápů, máme za sebou přes 150 adopcí čápů s prokázanou 97 % úspěšností! Z toho minimálně 30 mláďat jsme vylíhli v líhni z vejce a následně adoptovali. Opravujeme a řešíme čapí hnízda po celé ČR v objemu přes 300 hnízd a pracujeme i pro nespočet odborníků i institucí. A přesto všechno si netroufnu říct, že bych o čápech věděl úplně vše.

Na záchranné stanici se v sezoně opravdu nezastavíme, telefonáty a dotazy se běžně překrývají a na problémy a pocity lidí není prostor ani kapacita. Já jsem zvířecí záchranář a ne lidský terapeut.

Čtěte také: Pomoc mláďatům v přírodě

Význam zachráněných handicapovaných zvířat

Do záchranných stanic se ale může dostat třeba čáp, který si o elektrické vedení zlomil křídlo. Ale můžu ho ukázat dětem, až přijdou na exkurzi na stanici, a můžu na něm demonstrovat - vidíte ho, jak kulhá, nelétá? No, to je proto, že… a teď nad tím přemýšlejte, jak to udělat, aby k tomu nedocházelo a žádný další čáp si křídlo nezlomil. To je ono, tohle máme dělat.

Pokud to ale pojmu jako inzerát „Čápíček Pepíček“, smutná fotka a pošlete mu na krmení, tak si nikdy nepomůžeme. Ano, dá se tak podojit národ, nechat davy zacinkat penězi. Ale těch zraněných čápů tím neubude. Přitom není třeba vymýšlet nějaké emocemi nabité příběhy, stačí jen pravdivě a přesně popsat tu realitu. A že je příroda někdy zatraceně tvrdá? No je! A tohle by měly záchranné stanice pragmaticky a profesionálně prezentovat směrem k veřejnosti. Je potřeba jim říct pravdu. Měly by využít svých zkušeností, poznatků a materiálů, které při své práci získávají a sbírají. Konkrétních kauz, fotek, videí a třeba i těch konkrétních poraněných zvířat.

Cílem vzdělávání nemá být, aby se celý národ stal záchranářem zvířat a posílal peníze. Cílem je, aby lidi pochopili, co s tím můžou udělat sami a jak se chovat, aby zatěžovali planetu i systém co nejméně.

Když například architekt nebo projektant kreslí skleněnou čekárnu MHD, tak by bylo dobré, aby u toho přemýšlel a místo jedné siluety dravce v pravém horním rohu, o které už 20 let víme, že prostě nefunguje, to nakreslil, tak že to bude jak pro lidi tak ptáky bezpečné. Každý může něco udělat, ale musí chtít a musíme začít každý sám od sebe. A tímto směrem by měli působit i záchranné stanice pro handicapované živočichy. Cílem osvěty je vzniku problému předejít, a tohle bez vzdělaných lidí nikdy nedokážeme.

Na území ČR funguje zhruba kolem 30 záchranných stanic pro volně žijící živočichy. Ty se sdružují v tak zvané Národní síti záchranných stanic, která garantuje 100% pokrytí ČR. Takže když kdekoliv najdete poraněné nebo handicapované volně žijící zvíře či potřebujete kontaktovat místně příslušnou záchrannou stanici, tak přes chytrou aplikaci (Zvíře v nouzi, Android, iOS) dohledáte kontakt na člověka, se kterým lze problém řešit.

Čtěte také: Mláďata a dospělí: Pexeso – česká příroda

Provozování záchranné stanice živočichů je opravdu až ta poslední věc, takové chytání kočky za ocas. Je to řešení konkrétních průšvihů. To nejdůležitější je vzdělávání a osvěta. Je to hlavně práce v terénu, mimo stanice, ale je ve své podstatě hodně důležitá. Snažíme se třeba s energetiky zabezpečovat sloupy elektrického vedení, s architekty řešit prosklení budov, spolupracovat s další organizacemi a subjekty, vytvářet lepší podmínky pro jednotlivé populace a druhy. Tou druhovou ochranou se vlastně posouváme k něčemu, co mi umožní limitovat počet zvířat, které skončí u nás v záchranné stanici. Protože mým cílem není, abych měl v záchranné stanici desítky druhů nebo tisíce exemplářů zvířat. Mým ideálem je nemít tam žádné.

Proto říkám, že když se činnost záchranných stanic zvrhne v útulkářství, takové ty ťu-ťu ňu-ňu smutné příběhy s dobrým koncem, ty tři pilíře existence záchranných stanic tím rázem padají a stávají se z nás útulky. Aha, takže je rozdíl mezi záchranou stanicí a útulkem.

Záchranná stanice prostě není útulek, už proto, že má nabízet profesionalitu, odbornost, vzdělávání, ekologickou osvětu. Ano, ale pořád neúspěšně.

Jsem přesvědčen, že naše Záchranná stanice živočichů Plzeň za 28 let své činnosti jasně deklarovala, co chce, jakým směrem se posouvá, co jí jde a umí a co může ochraně přírody, zvířatům i lidem nabídnout. Jasně, že je stále co zlepšovat a hodně věcí by šlo udělat lépe, ale nechceme z lidí za každou cenu tahat peníze a hrát s lidmi podobné psychologické hry. Samozřejmě, že i my budeme vděčni za finanční příspěvek, ale dejte nám prosím možnost a hlavně prostor a čas pracovat a soustředit se na věci, které mají smysl a mohou přírodě i v ní volně žijícím živočichům opravdu pomoci. A navíc vše je i o důvěře a ta je pro nás ve finále úplně nejvíc!

Zimování želvích mláďat

Mláďata testud lze zimovat prvním rokem a to celkem bez problémů. Postup je vpodstatě shodný jako u dospělých nebo starších želv. jen bych doporočoval v zajetí -právě pro zamezení ztrát - omezit dobu zimování. Tak na 1-2 měsíce, ale jen za předpokladu, že jsou mimina v perfektní kondici. Pak není opravdu problém.

Svým způsobem máš pravdu v tom, že se snažíme zachránit i jedince, kteří by v přírodě za běžných okolností nepřežili. Možná se mýlím, ale jsem přesvědčen, že je zachraňujem proto,, že je máme rádi, že jsme želvama posedlí a že každičká želva, která nám odejde nás velice bolí v duši i na srdci. To, že někteří chovatele svoje odchovy prodávají je dobře, nebo´t se jich mohou ujmout stejní nadšenci a ti mohou mít z nich velkou radost.

Pánové Lampař a JzR mají úplnou pravdu v tom, že v přírodě nikdy neobstojí slabý nebo špatně vyvinutý jedinec. Jen ti nejsilnější přežívají, aby se mohli dále množit. Moje osobní politika je taková, že slabí nebo špatně vyvinutí jedinci by neměli být zařazeni do dalšího chovu, ale právo na život v zajetí mají. Proto vždy, když se některá z želviček v mých snůškách nevylíhne sama, ale musím ji pomoci, se vždy snažím o to, aby se mládě "nastartovalo" a začalo normálně prospívat. Takovou želvu si pak neponechám pro další chovný program, ani ji nikomu nepřenechám pro založení chovu.

Ale nesouhlasíms tím, že se na handicapované zvíře vykašlu, protože v přírodě by taky nepřežilo. A jsme u jádra pudla. Jelikož jsme se stali chovateli a máme doma v ubikacích různá zvířátka a teď nemyslím jen hady, tak je naší povinností se postarat i o ty handicapy. To je právě ten rozdíl mezi volnou přírodou a člověkem ovlivněný chov např. v terárku.

Rakovina a evoluce

Podle nového výzkumu může rakovina regulovat u soupeřivých savců množství starších zvířat, která berou zdroje těm mladším. Může tak pro druh být evolučně výhodná. U zvířat, která spolupracují, to ale neplatí, protože i starší jedinci plní důležité role.

Vědci k tomuto výsledku dospěli poté, co analyzovali veřejné databáze, aby v nich zjistili souvislosti mezi rizikem rakoviny a způsobem života savců. Zjistili, že její výskyt byl obzvláště vysoký u druhů, které obecně žijí samostatně, bojují o zdroje a vychovávají velká mláďata. U společenských druhů, které žijí ve skupinách, spolupracují, starají se o sebe navzájem a vychovávají malá mláďata, bylo riziko rakoviny mnohem nižší.

Model ukázal, že u soutěživých druhů starší jedinci konzumovali potravu a zabírali území, aniž by se přitom aktivně rozmnožovali. Když ale byli z populace odstraněni, uvolnily se zdroje, což umožnilo mladším zvířatům v reprodukčním věku úspěšněji se rozmnožovat a populaci růst. Jinými slovy: rakovina v tomto modelu působí na populaci druhu příznivě tím, že odstraňuje starší konkurenty, aby uvolnila místo plodným mladým jedincům.

Infanticida u zvířat

Vedle toho však užívají zvláštní typy infanticidy, při kterém navíc preferují zabíjení samiček. U druhů, kde jsou samice dominantní, touto infanticidou zlikvidují budoucí konkurentky i poškodí psychiku jejich nešťastných matek. I tam se jedná jen o výjimečné případy a zdá se, že vražda mláděte má sloužit jako trest jeho matky. Snaha ublížit odbojné samici tak někdy převáží nad zájmem o vlastní mládě.

Nejčastějšími pachateli jsou samci z druhů, kde otcové nemají k mláďatům žádný vztah, ačkoliv si vztahu s jejich matkou jsou vědomi. Evidentně nechápou, že ten malý tvoreček je nejen potomkem samice, se kterou se pářili, ale i jejich potomkem.

Matka ovšem nemusí pro mláďata znamenat jen ochranu. Nedávno došlo v genetice k zajímavému objevu: byl nalezen samičí gen "péče o mláďata". Zatím jen u myší, ale je předpokládáno jeho obecné rozšíření minimálně u savců. Je na chromozómu X děděném od otce. Pokud samice tento gen nemá, není schopná se o mláďata starat, opouští je a může je i sežrat.

Častějším důvodem ohrožování mláďat matkou však zřejmě budou nevhodné okolní podmínky. Nutnost nerušit matku, jinak sežere mláďata, je notoricky známá zejména u křečků zlatých, podobné nebezpečí ale hrozí i třeba u králíků nebo u myší a zřejmě i u řady dalších zvířat.

Aktivity České společnosti ornitologické

Česká společnost ornitologická se tímto zapojuje do kampaně BirdLife Europe, WWF, EEB a Client Earth #HandsOffNature.

Rozkvetlá louka místo lavice, zpěv ptáků místo učebnic a živá příroda namísto strohého výkladu. Česká společnost ornitologická (ČSO) zahájila testování nových výukových programů ve svých ptačích parcích. Projekt využívá potenciálu ptačích parků jako příkladu dobré praxe v oblasti obnovy krajiny.

Kriminální policie se na několika místech v Česku aktuálně zabývá případy nelegálního zabíjení volně žijících živočichů. Mezi oběťmi jsou i chránění orli mořští, luňáci červení nebo kriticky ohrožený orel královský. Na případech spolupracuje psí jednotka České společnosti ornitologické (ČSO), která se jako jediná v Česku specializuje na vyhledávání otrávených návnad a živočichů za pomoci dvou speciálně vycvičených psů.

Česká společnost ornitologická (ČSO) představuje novou mapu citlivosti ptáků vůči výstavbě větrných elektráren (VTE). Tato mapa je nástrojem, který má pomoci identifikovat místa, kde by výstavba VTE mohla ohrozit ptačí populace, a tím přispět k lepšímu plánování rozvoje obnovitelných zdrojů s ohledem na ochranu přírody.

Ptačí rozhlas a komunikace

Ptačí zpěv ale slouží i k obraně teritoria. V současnosti se zkoumá, zda se dá podle písně poznat konkrétní jedinec. Sýkory používají při varování před nebezpečím složitou větnou skladbu. Ptáci mají i svůj varovný jazyk. Například sýkory vydávají různé poplašné signály podle toho, zda se blíží dravec (výr) nebo šelma (kuna). Rákosníci zase hlasitě upozorňují na kukačku, čímž varují i ostatní druhy v okolí.

tags: #mláďata #a #dospělí #česká #příroda #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Horor a Ekologie: Temná Stránka Přírody
• Obec Hvězdlice a třídění odpadu
• Holasovice: Nebezpečná skládka
• Laky na nehty s ekologickým složením
• Zero waste Jihlava