Moniliová spála, jinak známá také jako moniliový úžeh, je jedno z nejčastějších houbovitých onemocnění ovocných stromů, které způsobuje cizopasná houba Monilinia laxa. Často se setkáte s moniliovou spálou meruněk a švestek nebo s moniliovým úžehem višní. Právě moniliová spála či hniloba plodů patří k nejzávažnějším houbovým chorobám peckovin, najít ji můžete také u jádrovin. Některé odrůdy jsou k ní náchylnější, jiné méně.
Za vlhkého počasí jsou napadeny květy ovocných stromů, které hnědnou a následně sesychají. Listy na napadených větvích zavadají, usychají a hnědnou, ale zůstávají dále viset na větvičkách a ty tak vypadají jako spálené. V důsledku napadení houbou se na kůře často objevuje šedý plísňový povlak a také tzv. klejotok, kdy strom vylučuje na kůře lepkavý roztok. Často se na postižených letorostech může objevit klejotok, což je vlastně obranná reakce poškozené rostliny. Jednotlivé větve stromů postupně odumírají, v horších případech dochází k odumření i celého stromu. Proto se moniliové spále lidově říká také „mrtvice stromů”.
Moniliová hniloba je způsobena houbou Monilinia fructigena a napadá zejména jádrové a peckové ovoce, které je poškozené kroupami nebo ožerem vos, sršní, škvorů a dalšího hmyzu. Na plodech (na slupce i v dužnině) vznikají hnědá, měkká místa, která se rychle rozšiřují, následně pak změkne a zhnědne až celý plod. Nejprve se na ovoci objeví hnědá kruhovitá místa, poté se tvoří typické kruhy s bílými až žlutými kruhovitými polštářky, které v konečné fázi pokryjí celý plod. Na napadených hnědých místech se vytvářejí špinavě bílé kruhovité polštářky, které jsou tvořené fruktifikačními orgány hlízenky. Napadené plody buď opadají, nebo se vysuší či mumifikují a zůstávají až do zimy na větvích stromů.
Moniliová spála se objevuje s prvními jarními dny, kdy se stromy probouzejí a pomalu začínají kvést. Původce onemocnění je schopný přezimovat v mumifikovaných plodech a napadených dřevnatých částech a v průběhu nové sezóny pak škodí již v období květu. Šíří se spory houby monilinia, které jsou roznášeny větrem, deštěm, hmyzem a často i pomocí zahradnického náčiní nebo postřikovači a rosiči. K šíření choroby za vegetace pak napomáhá dále vítr a hmyz. Pro výskyt a šíření choroby v období kvetení je optimální deštivé počasí a nižší teplota (pod 12°C), pro napadení plodů pak teplota kolem 20 až 22°C.
Jako vždy platí, že prevence je půl cesty k úspěchu a včasnou ochranou rostlin můžete zamezit větším škodám a ztrátám na úrodě. Pokud si zahradu teprve zakládáte, můžete zvolit odrůdy ovocných stromů, které jsou méně náchylné nebo dokonce rezistentní vůči houbě monilinia. Stromy pravidelně kontrolujte a dbejte na jejich údržbu. Zahradu udržujte čistou a spadané listí i plody odstraňte, neboť mohou být dalším zdrojem infekce.
Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru
Pokud chcete moniliózu omezit, je na řadě pravidelná péče o vaše stromy. Mezi ně patří řez - dobře prosvětlená koruna lépe odolá šíření chorob, ale také hnojení. Nezapomínejte ani na sběr plodů. Zatímco někdy budou plody opadávat samovolně, jindy budete muset jejich množství regulovat sami. Pokud to neuděláte, dočkáte se plodů, které budou malé. Často se budou i dotýkat. A to vede k dalšímu šíření chorob.
Důležité je pravidelné odstraňování napadených plodů - ideální je, když se vám podaří na podzim odstranit všechny napadené plody včetně malých a scvrklých. V případě výskytu choroby je tak vhodné v rámci prevence před další sezónou dokonale odstranit postižené části stromu (otrhat mumifikované plody na stromech, ořezat nebo ostříhat napadené větve a výhony 10 až 20 cm pod místem napadení) a rány po řezu pak ošetřit stromovým balzámem. Pokud nějaké na stromě zůstanou, poslední možnou chvílí, kdy je můžete odstranit, je doba, kdy se začnou nalévat pupeny.
Ošetření proti moniliové spále je nutné provést 1x až 2x v jarním období - poprvé na počátku kvetení a v případě chladného (pod 13°C) a deštivého počasí podruhé při dokvétání. Proti moniliové hnilobě se ošetřuje před sklizní (při zabarvování plodů) zejména v oblastech s častějším výskytem choroby, u náchylných odrůd anebo v případě zvýšené indikace (např. poškození kroupami). V tomto případě je ale nutné vždy počítat s dodržením ochranné lhůty (doby ve dnech, která musí uplynout mezi ošetřením stromu a sklizní).
Pro ochranu ovocných stromů a plodů před moniliovou spálou a hnilobou, můžete použít jeden z fungicidních postřiků proti moniliové hnilobě, spále i jiným nemocem ovocných stromů. Fungicidní přípravky jsou vhodné zejména jako postřik jablek, meruněk a jiného výše zmiňovaného ovoce.
Všechny postřiky proti moniliové hnilobě můžete aplikovat prostřednictvím některého zahradního postřikovače z naší nabídky. Pokud vlastníte více stromů či dokonce sad, doporučujeme vám například zádový postřikovač SOLO s 10litrovou nádrží a polstrovanými nosnými popruhy.
Čtěte také: Kompostování krok za krokem
Napadené části stromu včetně listů, květů a větví odstraňte a zlikvidujte např. spálením. Odstraněné části stromu stejně jako popadané plody nedávejte na kompost, ale bezpečně zlikvidujte, aby se nestaly dalším zdrojem infekce. Nic nepoužívejte na kompost. Napadené plody můžete také zahrabat hluboko do země.
Většinu spadaných plodů můžete bez obav kompostovat: ty, které se pádem rozbily, ale také nahnilé plody nebo ty, které jsou napadeny moniliózou. Stará jablka mohou být zdrojem moniliové hniloby a strupovitosti. Proto je důslední zahrádkáři kompostovat nedoporučovali. Ale vyvstává otázka, co s nimi. Při dodržení určitých zásad je naštěstí zkompostovat lze, a to bez nebezpečí šíření nemoci.
Většinou si člověk této nákazy všimne až ve chvíli, kdy jsou jablka kompletně prohnilá. A to včetně částí, kde není choroba viditelná - i ty mohou být kontaminovány mykotoxiny. Nejlepším řešením je průběžný sběr nakažených plodů - nejen ze země, ale i ze stromů. Buď je vyhoďte, za určitých podmínek je lze i kompostovat. A to ideálně metodou horkého kompostování.
Pokud je dáte do běžného kompostu, plody zasypejte dostatečně vysokou vrstvou zeminy či posekané trávy, aby se nákaza nešířila zpět. Kompost můžete dezinfikovat také vápnem. Vysoké teploty, které při tlení v kompostu vznikají, původce choroby zlikvidují. Kompost se tak stane bezpečným úložištěm napadených jablek, a navíc neztratíme cenné látky, které tyto plody obsahují a které po zkompostování poslouží jako hnojivo pro další výživu rostlin. Pokud však shnilá jablka zůstanou ležet na povrchu kompostu, pak samozřejmě zdrojem dalšího šíření mohou být. Totéž platí i pro případ strupovitosti. Zbytky shnilých plodů ve vyzrálém kompostu již žádným zdrojem chorob však být nemohou.
Napadené plody kompostujeme tak, že je ještě před příchodem zimy v kompostu převrstvíme dostatečněvysokou vrstvoujiného materiálu. Díky této mechanické zábraně se výtrusy nemocí nemohou dostat ven a šířit se do okolí.
Čtěte také: Kompost v permakultuře
Kromě moniliózy a strupovitosti pravděpodobně neexistují žádná běžně se vyskytující onemocnění, které by se mohly šířit prostřednictvím kompostovaných plodů.
tags: #moniliova #hniloba #kompostování